Živnost paní Warrenové
George Bernard Shaw
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402077/bmid_zivnost-pani-warrenove-p4P-402077.jpg
4
12
12
Satirická divadelní hra George Bernarda Shawa, nositele Nobelovy ceny za literaturu. Její provozování bylo ve Velké Británii zakázáno do roku 1925, protože se věnuje bez skrupulí problému kuplířství. Paní Warrenová, kdysi chudé děvče, které nechtělo otročit ve fabrice za mizerný plat, se stane majitelkou luxusních veřejných domů a těší se přízni bohatých a společensky významných klientů. Vychází jako 145. svazek v edici D. Soukromé představení se uskutečnilo v Londýně roku 1902, následovaly inscenace v New Yorku a New Havenu roku 1905 a v Praze a v Berlíně roku 1907. Ještě roku 1955 bylo dílo shledáno nevhodným pro uvedení v pařížském divadle Comédie-Française. Třetí a poslední z tzv. Neutěšených her má podobný námět jako autorova dramatická prvotina Domy pana Sartoria, tj. odhalení zdrojů bohatství a postižení konkrétní souvislosti moci, peněz a sexu. Paní Warrenová měla v mládí dvě možnosti, buď si zničit zdraví jako špatně placená dělnice, nebo využít své fyzické přitažlivosti k větším ziskům. Nakonec se stala majitelkou luxusních veřejných domů po celé Evropě a zaměstnavatelkou děvčat, která vyšla z podobných chudých poměrů jako ona sama. Její živnost získala přízeň a finanční podporu dokonce i u vznešených klientů. Zdroje jejího vlivu a bohatství odhalí její dcera Vivie poté, co ukončí studium na Cambridgeské univerzitě. Dokáže sice pochopit matčino jednání, ale již ne její neochotu změnit svůj způsob života. Proto nakonec Vivie zpřetrhá pouta ke své matce i ke svému nápadníkovi a rozhodne se živit vlastní prací.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2019 , ArturOriginální název:
Mrs. Warren’s Profession, 1893
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2007 |  Pygmalión |
| 1956 | Svatá Jana |
| 2012 |  Pygmalion / Pygmalion (dvojjazyčná kniha) |
| 1973 | Nebeský fotbal a jiné povídky |
| 1979 | Divadelní moudrost G.B. Shawa |
GBS o svých hrách poznamenal, že pro ně má ekonomie stejný význam, jaký má pro Michelangelova díla anatomie. O „Živnosti paní Warrenové“ to platí stoprocentně. [SPOILER, ale jen malý a obsažený už v anotaci] Titulní postava zbohatla provozováním veřejných domů, ale povahu svého podnikání tají před čerstvě dospělou dcerou Vivií. Prázdninová společnost, složená z matčiných přátel a někdejších ctitelů, ovšem přímo srší konflikty. Takže není divu, že v několika dramatických situacích Vivie zjistí, jak se to s její matkou mělo.
VIVIE: „Každý člověk má možnost volby, matko. [...] Lidé vždycky svalují vinu za to, jací jsou, na okolnosti. Já na tu pověru o okolnostech nevěřím. Lidé, kteří to v tomhle světě někam dotáhnou, si vybírají pro to vhodné okolnosti, a když je nemohou najít, tedy si je vytvoří.“
WARRENOVÁ: „To se ti to mluví, co? Tak já ti tedy povím, jaký byly moje životní podmínky.“
Je to hra o prostituci (ačkoli se v ní do žádného z veřejných domů nepodíváme), která se Shawovi stala jedním z východisek ke kritice kapitalismu. Ale také hra o střetu charakterů, matčina a dceřina. Ty se sice podobají ve svém utváření: obě ženy jsou praktické, pracovité, silné a zdrcujícím způsobem upřímné; zato se liší tím, jak dosahují svých cílů. Emancipovaná, divoká Vivie neuznává jinou hodnotu než práci, její matka se naopak rozhoduje kořistit na činnosti druhých.
Shaw je jeden z mých nejoblíbenějších autorů, ale „Živnost“ mě ve srovnání s jeho ostatními hrami nenadchla. Hodnotím relativně špatně (3,5 *) ve srovnání se zbytkem jeho tvorby — a opravdu mě to mrzí. Možná je to tím, že tvrdá a málo lidská Vivie v hlavní roli mi nesedla. Psychologické prokreslení a bohatství charakterů je jinak úžasné, všichni přímo dýchají životem. Ani se nedá říci, že bych tu zcela postrádala sympatické hrdiny (a to přesto, že GBS psal hru jako společenskou kritiku): architekta Preada jsem si upřímně oblíbila. Jenže obě protagonistky mi přišly poněkud přepjaté — radikálnost Viviiny reakce v závěru nechápu. Taky mám u téhle hry problém s předvídatelností. Doporučovala bych spíš Shawovu dramatickou prvotinu „Domy pana Sartoria“, protože má obdobné téma — zásadový jedinec versus kapitalistický zdroj příjmů —, ale umělecky se (podle mě) podařila víc.
PS. Zajímalo by mě, jestli měl Shawův útok na společenskou toleranci prostituce v Anglii nějaké důsledky, tedy kromě toho, že se „Živnost“ nesměla hrát. Doufám, že se mu podařilo těm ženám alespoň trochu pomoct.