Hudba prvočísel
Marcus du Sautoy
Podtitul: Dvě století Riemannovy hypotézy. Každý pouhým uchem rozezná podle zvuku housle od klarinetu, málokdo však tuší, že za to mohou prvočísla. Prvočísla, fascinující stavební kameny veškeré matematiky, vyluzují tajemnou hudbu, o které toho stále ještě víme jen velmi málo. V roce 1859 zaslal Bernhard Riemann Berlínské akademii věd desetistránkový článek, který navěky změnil tvář matematiky. Šlo o jednu specickou záhadu týkající se prvočísel. V srdci díla se skvěla převratná myšlenka, kterou však Riemann tak úplně nedotáhl do konce – neposkytl úplný důkaz jednoho ze svých tvrzení. Vznikla „Riemannova hypotéza“, otázka, na kterou nikdo nebyl schopen dát odpověď do dnešních dnů. Záhada přežila celé století bez úhony a daří se jí i nadále. Ne nadarmo je považována za svatý grál světové matematiky. Za vyřešení Riemannovy hypotézy je přislíbena cena jednoho milionu amerických dolarů. Mezi matematiky ale převládá názor, že jakýkoli jiný způsob, jak tuto částku vydělat, bude nejspíš nepoměrně snazší. Marcus du Sautoy popisuje fascinující příběh honby za zdoláním Riemannovy hypotézy, historii jednoho vědeckého dobrodružství s téměř detektivními prvky.... celý text
Literatura naučná Přírodní vědy Matematika a logika
Vydáno: 2019 , Dokořán , ArgoOriginální název:
The Music of the Primes. Searching to Solve the Greatest Mystery in Mathematics, 2003
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha, já když čtu o mořeplavbě chci být námořník, po thrilleru detektivem a nyní se tedy téměř chci stát matematikem :-)
Po pravdě už jsem téměř všechno po zavření knihy zapomněl, ale zůstalo ve mě spoustu zajímavých střípků, které nedokážu dokázat, ani vysvětlit ... takže asi matematik nebudu.
Ale snad neskončím jako v knize popisovaný : "Dr. Samuel I. Krieger, který vypsal šest tužek, popsal 72 stran papíru a v průběhu výpočtu se nervově zhroutil, nakonec však byl chopen oznámit, že číslo : 231584178474632390847141970017375815706539969331281128078915826259279871 je největším dosud známým prvočíslem. Nebyl nicméně schopen říci, jestli to někoho zajímá." :-)
Mám rád knihy o vědě, v nichž jsou poznatky a souvislosti podány v zásadě mimochodem jako součást osobních příběhů samotných vědců. To se zde autorovi daří náramně a Hudba prvočísel je v tomto ohledu srovnatelná s vynikající Mukherjeeovou knihou Gen: O dědičnosti v našich osudech.
Hudba prvočísel je hodně odhlehčená kniha o matematice resp. o tom co předcházelo vzniku Riemannovy hypotézy až po historii pokusů o její zdolání. A věřte, že seznam matematiků, kteří se pokoušeli dokázat její platnost a neuspěli, je pořádně dlouhý. Navíc na něm naleznete řadu zvučných matematických jmen: Hilbert, Hardy, Nash a mnoho jiných.
To je možná i důvod, proč se okolo Riemannovy hypotézy vytvořila atmosféra, která přitahuje spoustu profesionálních i amatérských nadšenců, kteří usilují o její zdolání. Důkaz je však stále v nedohlednu.
A o tom všem je tato kniha. Navíc je napsána velmi "nematematickým" jazykem, takže je přístupná i obyčejným smrtelníkům, kteří zůstali matematikou netknuti. Z mého pohledu je popis zjednodušený až moc, takže se zde trochu ztrácí podstata problému, ale já jsem bohužel matematikou trochu poznamenaný. Nicméně na youtube lze nalézt cca dvouhodinou přednášku od Mirka Rokyty, který vše velmi pěkně vysvětluje.
Na závěr bych snad dodal, že knihu bych doporučil každému, kdo se zajímá o popularizaci vědy. Kniha je napsána velmi pěkně, srozumitelně a podle mého názoru stojí rozhodně za přečtení. Dávám pět hvězd.
Autorovy další knížky
2019 | Hudba prvočísel |
2019 | Co nemůžeme poznat |
2023 | Umění zkratky: Jak lépe myslet |
Knížka, která je naučná a přitom vtipná...
"Díky tomu, že se Gauss nezabýval takovými malichernostmi jako třeba, které číslo je prvočíslem a které není..." (o Gaussovi při hledání prvočísel),
nabitá informacemi a přitom dobrodružná,
knížka, kde najdete důkaz, jak úklid škodí pokroku,
taková, u které je potřeba přemýšlet, ale na oplátku dostanete něco biografie, něco historie. Hudba prvočísel mi brnkla na správnou strunu, ani tón nebyl rušivý.
Užila jsem si ji v maximální míře, vzpomněla na své nejoblíbenější předměty ve škole (ty z oboru diskrétní matematiky), chyběla snad už jen teorie her, i když o Nashovi tam něco taky zaznělo.
Když začalo jít do tuhého s kvantovou fyzikou, trochu jsem ztratila nit, ale nenechala jsem si zkazit jinak výborný zážitek.
Už mám nachystanou knihu The Man Who Loved Only Numbers, takže budu asi nějakou chvíli ještě v podobném ranku knih pokračovat.
Teď jsou ale na řadě nejdřív Superprognózy.