Husí táta - Sedm divokých hus a objevování fascinujícího světa

18.10.2021

roztomilé vyprávění o partě hus a jednom potrhlém chlápkovi, co je má na starost a sám se tomu dost diví. překladatel se evidentně zamiloval do slova "žel" které se v přírodě už nevyskytuje a dal mu prostor tady. měla jsem chuť dělat si čárky za každý exemplář...

07.04.2021

Milá a příjemná kniha, i když nic vyloženě převratného.

11.02.2020

Těžká životní situace může z člověka udělat mrzouta, nebo chlapa, který má velmi, opravdu velmi rád své husy. "Vysedět" si housata a naučit se s nimi létat pro vědecké účely byl autorův první takový projekt a výborně se s tím popasoval, s humorem, občasnými nesnázemi a razantním snížením hygienických nároků, ale i velkým porozuměním pro zvířecí dušičky. - Není to jen hejno, každá je jiná!
Jen se připravte na pořádně rozněžnělého čerstvého husího tátu. Přesto ale příběh není přeslazený. A bohužel, jako každý ne-přeslazený zvířecí příběh, na konci rve srdce. :-(
(I když ne tolik, jak to vypadá tady z komentářů.)

12.09.2019

(SPOILER) Měla jsem větší očekávání od knihy. Autor neumí moc psát. Nudné, dalo by se shrnout do souvětí. Vylihl jsem husy, protože jsem je potřeboval na pokus, lítal s nimi, skoro všechny umřely a pokus skončil. Nelíbily se mi narážky na husy typu, že mu chutnají nebo z nich udělá pokrm. Mně to opravdu nepřijde vtipné. Doufám, že jeho tvrzení, že nemůže od té doby pozřít vajíčka a husí maso mu zůstane a uvědomí si, že osobnost, kterou jim přisuzuje a zároveň krutost toho, jak my to získáváme je u všech zvířat a ne jen u hus.

28.05.2019

Vynikající: autentické, roztomilé, dojemné. Jako každé soužití člověka se zvířaty. Obohacující, srdce přetékající, nervy beroucí, slzy deroucí. Prověří naše člověčenství i příslušnost k přírodě.

07.01.2019

Kdo s husami (nebo jinými divokými zvířaty) nežil, ten tuhle knížku nepochopí. Resp. nepochopí ji ten, kdo uznává jen "mazlíčky" typu pes a kočka a nanejvýš nějakého papouška či hlodavce a ostatní zvířata má jen jako příležitostnou pochoutku nebo tvory, kteří žijí v divočině a člověk s nimi nemá nic společného. Kdo stejně jako já nebo autor téhle knihy vyzkoušel, jaké je to sblížit se s těmi jinými/cizími zvířaty, pochopí. Na téhle knížce je krásně popsáno, že zvířata jsou oduševnělí tvorové a každý z nich má svůj jedinečný charakter. A když člověk chce, dokáže s nimi navázat hezký vztah.
Ke komentáři níže bych jen podotkla, že mluvit na vajíčka a mláďata je stejně naivní, jako když někdo mluví k břichu těhotné ženy. Kdyby čtenář četl pozorně, pochopil by vysvětlení o vnímání vyvíjejících se plodů a účelu mluvení a pouštění dalších zvuků z přehrávače. A tak odborné, aby to bylo nepochopitelné, to opravdu není. Myslím, že třeba 10leté dítě to pochopí hravě :-)
Za sebe doporučuji, protože jsem zažila něco podobného. I proto jsem knížku četla s porozuměním, se smíchem a chvílemi i se slzami v očích. A kdo to nepochopí, ten je asi jako "ti ostatní", o kterých autor píše na konci knihy a s nimiž po návratu do civilizace vnitřně tak bojoval.