Husité u Postoloprt
Jan Vávra
Příběh osudové lásky, kterou zabila síla národních pohádek. Strhující vyprávění o jedné z nejtemnějších stránek novodobé české historie, o které oficiální historiografie dosud mlčí. Román sleduje vzájemně propletené osudy dvou mužů a jedné ženy, odehrávající se v první polovině 20. století. Jejich vztahy významně ovlivňuje úsilí českého národa o naplnění snu o samostatné existenci, které ovšem autor nahlíží z netradičního úhlu pohledu. Děj románu začíná vznikem Československého státu a končí po únorovém převratu v uranových dolech komunistického lágru. Příběh je střídavě vyprávěn třemi hlavními hrdiny, jednak racionálním ateistou, vychovaném v duchu masarykovské tradice a hesla „pravda vítězí“, dále levicově založeným učitelem, zklamaným z politických a sociálních poměrů za první republiky, který po Mnichovské kapitulaci odejde ze země a vstoupí do Svobodovy armády a nakonec krásné a hluboce věřící německé klavíristky, která jen obtížně bojuje s nadšením svých krajanů pro Adolfa Hitlera. Osudy hrdinů se odehrávají v prostředí, kde se po staletí prolínal český a německý svět a které se musí nyní vypořádat se vzrůstajícím nadšením pro ideu národních států. „Velké“ dějiny nemilosrdně zasahují do lásky Čecha a Němky a přes naděje spojené s koncem druhé světové války je jejich krátké štěstí nakonec tragicky přerváno brutálním masakrem sudetských Němců v kasárnách v Postoloprtech. Závěrečné překvapivé rozuzlení příběhu nastoluje otázku, co to je vlastně národ, stejně jako pochybnosti, zda dějiny nejsou jen vysněnými příběhy, které si dokola vyprávíme. Byli jsme my Češi jen bezmocnou obětí velkých národů, nebo neseme na svém osudu rovněž část viny? Proč jsou husité pořád nositelem naší národní identity? A platí opravdu, že pravda (a láska) vítězí..?... celý text
Přidat komentář
Výborná kniha. Nenucený popis naší černé historie a to vraždy Němců Čechy po válce.
Kniha nic nevnucuje, jen popisuje a to příběhem tří lidí.
K nekterym schematum bych mel vyhrady, ale jinak je to velmi dobra kniha -. K stejnym udalostem se vyjadruje i P. Kohout v knize - Hvezdne hodiny vrahu -, kterou timto odsud rovnez doporucuji.
Pro mě tedy zklamání. V první půlce knihy se neustále a setrvale s prominutím šoustá a motiv bimbajících se koz se opakuje asi tak stokrát. Závěr knihy je samoúčelné líčení různých nechutností a přespříliš explicitně popisovaných zvěrstev. Měla-li mít kniha nějakou myšlenku (nepotrestané zločiny), zůstala zasunuta.
Zajímavě poskládaná kniha, kdy v první části jsem měl pocit, že se jedná o deníček dospívajícího chlapce a jeho sexuálních zkušeností prokládaný úryvky dospělého muže, který se snaží dostat do Německa. V tomto "guláši" jen chvílemi vnímáme dobu, ve které se vše odehrává. Druhá polovina knihy však již vše dá do souvislostí s, pro mě, překvapujícím závěrem, který jsem nečekal. Už jen kvůli tomu závěru stojí kniha za přečtení.
Po přečtení jsem se musel osobně zamyslet nad popisem událostí spáchaných na německém obyvatelstvu. Nedokáži si představit situaci po válce, frustraci, nálady, ale z odstupem doby mě osobně nepřipadá jako hrdinský čin "zabíjení dětí a žen" a s přihlédnutím ke stylu "padni komu padni", který je v knize líčen, je to pro mě ještě děsivější. Jen je potřeba zopakovat, že si nedokáži představit tu dobu.
Autorovy další knížky
2017 | Husité u Postoloprt |
2008 | V krajině prorostlého bůčku |
2013 | Moc a nemoc televize Nova |
2012 | Měnící se společnost? |
Titul i obálka jsou hodně matoucí. Namísto doby husitství čtenáře čekají události mnohem mladší, tak trochu opomíjené. Nečte se o nich dobře vzhledem k obsahu i zpracování. Nestranně hodnotit tehdejší situaci nelze. Měla pochopitelné příčiny. V každé době a v každé společnosti žijí lidé dobří i ti, kteří jdou bezohledně jen za svým prospěchem.