Husitská epopej. II, 1416-1425 - za časů hejtmana Jana Žižky
Vlastimil Vondruška
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/246238/bmid_husitska-epopej-ii-246238.jpg
4
657
657
Husitská epopej série
< 2. díl >
Snad žádná jiná historická epocha našich dějin není v obecných představách tak kontroverzní jako právě husitství. Poprvé se v naší literatuře objevuje dílo, které se odehrává v obou znepřátelených táborech, aniž by jeden upřednostňovalo před druhým. Historicky věrně popisované události tvoří kulisu čtivého a napínavého příběhu rodiny Prokopů, jejíž příslušníky postaví osud proti sobě. - Druhý díl se odehrává v letech 1416 až 1425. Rodina Prokopů se rozrůstá a každý její příslušník hledá štěstí jinde - nacházíme je v Táboře, mezi umírněnými pražany, na straně Rožmberků i v řadách pronásledovaných řeholníků. Kniha popisuje růst revolučních nálad v zemi, budování Tábora, první křižácká tažení do země a smrt Jana Žižky.... celý text
Přidat komentář
Kniha-zbraň, stejně jako všechny díly Vondruškových Epopejí, které není radno číst vleže na zádech, hrozí zlomenina nosní přepážky. Po několikaměsíčním odstupu od četby prvního dílu chvíli trvá orientace v rozvětveném Prokopově rodu, navíc zákonitě přibývají románové i historické postavy. Velké Vondruškovo plus je v nečernobílém pohledu na husitské období našich dějin, zvěrstva na obou stranách konfliktu – a že jich bylo - líčí nezaujatě a téměř faktograficky. Bohužel románová složka je slabší, samé vyhrnování suknic, smrt některých postav je odbyta jednou větou, popisu vojenských střetů se radši vyhýbá a přitom by to mohla být nosná část osudů některých příslušníků Prokopovova rodu. Mnohem lepší je popis poměrů v Čechách a na Moravě z hlediska různých vrstev obyvatelstva, jejich životní podmínky a vztah k víře, neustálý boj o přežití. Ale rozhodně kniha stojí za přečtení – už kvůli demýtizaci některých historických osobností, v tomto dílu především Jana Želivského, po kterém pojmenováváme ulice a přitom to byl zřejmě pěkný parchant. Jenže kdoví jak to bylo ve skutečnosti.
Bohužel ani v druhém díle mě autor nepřesvědčil že by měl co říct, nebo jinak, že by to uměl říct. Ani jedné z postav si neváží natolik,že by o ní psal od srdce. Je to rozmázlé a roztahané,ale bohužel u toho člověk až příliš snadno vypne. Asi tak jako u televize. Kniha by měla se čtenářem nějak interagovat a vyvolávat emoce, což se tady neděje a nemám dobrý pocit z toho že upálení mistra Jana Husa na samém konci prvního dílu ve mě nevyvovalo v jeho podání vůbec nic, daleko emotivnější mám zážitky z přednášek. Malý prostor, malá zápletka tam má VV jistou úroveň, tohle podle mého názoru nejsou jeho vody. Historik, (ne) Historik.
Třetí díl poslouchám jako audioknihu a ani pan Hyhlík, který jinde výborně sekunduje i jeho díla, s tím nic nenadělá.
Jana Husa upálili. Nastali časy zamračeného a nesmlouvavého hejtmana Jana Žižky z Trocnova, charizmatického vodcu radikálnych pražských kališníkov Jana Želivského či ryšavého špekulanta Zmik... no, Zikmunda a jeho križiackych výprav. Prišiel čas pripomenúť si pôvodných príslušníkov rodu Prokopů, zoznámiť sa s ďalšími a ponoriť sa do víru dejín. Veru, chytrák čas letí a nepostojí. Došlo na pokračovanie Husitské epopeje, tentokrát v sladkom pomarančovom “šate“.
Ale ako to všetko bolo? Poviem vám. Tak na začiatku som vytiahla knižku z poličky. Následne som pôžitkársky oprašovala jej zamatovú väzbu... hm, asi päť minút (no dobre, desať). :-) Vysnorila som svoj genealogický, vzťahový a dejový ťahák, ktorý som si pre istotu písala počas čítania prvého dielu – ten už dávnejšie bolo načim vrátiť, ďakujem :-) a nechala som si poruke aj obrazovú dokumentáciu (Opráski sčeskí historje). ... Zas som sa s knižkou poláskala ;-) a vhupla do Prologu a roku Páně 1415 (áno, ešte kúsok tohto roku).
Autor zachováva koncepciu jednotky, plynulo nadväzuje a pokračuje vo svojom štýle a vysoko nasadenom rozprávačskom tempe. Postavy, ktoré sme spoznali v Epopeji I., až na výnimky nachádzame aj tu, plus „obsadenie“ sa nám ešte obmení. Dej má dynamiku a logiku, vidíme súvislosti, všetko platí.
Pri čítaní približne druhej tretiny knihy som si hovorila Ejha, Vondruška kladie väčší dôraz na globálne historické udalosti. Tipovala som, že je to nový (možno aj trvalý?) trend, nakoľko postavy už boli riadne predstavené a ono sa vtedy skutočne diali zaujímavé veci. Ale dvaja sympatickí a podarení rozprávači/kronikári zakrátko zachytili moje myšlienky a vyviedli mňa aj seba ´z omylu´. :-)
Posledná vec – pre mňa osobne je čítanie HE prvým plastickým, takmer hmatateľným zblížením sa s týmto turbulentným, krutým, ale interesantným obdobím s významným presahom do súčasnosti. Už ani neviem, čo som si myslela doteraz, asi ani nič (dejepis na gymnáziu bol dávno a navyše dosť nezáživný), ale fakt ma prekvapilo, že v Zemích Koruny české nastal až taký obrovský chaos a bezprávie.
Páči sa mi to, úprimne ma to baví a zároveň poučí. Autor výborne spracúva ošemetnú tému a má mnohé pekné myšlienky. Chválim, nemám čo vytknúť (zdá sa mi, že aj humoru pribudlo) a teším sa na pokračovanie.
(ťahák som nepotrebovala, Opráski opčas)
V prvním díle jsem odvracel tvář od katolíků a držel palce Janu Husovi, jeho ideologii a husitům. V druhém díle jsem pomalu začal zase otáčet. Husité nadělali více zla než si kdo jen dokáže představit - vraždy, vypalování, krádeže - naprosto stejná zvěrstva kvůli kterým se odklonili od katolické církve. Uvidíme čím nás překvapí třetí díl. Na můj vkus se až moc mění "hlavní hrdinové" - nové přichází a staří odchází, je pravdou , že sledujeme osudy celého rodu a v reálném životě to není jiné.
Občanská válka nešetří nikoho, každý se musí rozhodnout, na čí stranu se přidá a osud nemá ve svých rukou. Barvitě vylíčené období našich dějin. Velice dobře napsáno - nelze rozeznat, kde je hranice mezi historií a fikcí. Ale zrcadlo na postavy ovlivňující tehdejší vývoj je nastaveno asi věrohodně a mnohé bylo popsáno na základě poznatků autora.
Druhý díl se četl ještě lépe než první a kvůli kališnickým bojům je plný zvratů. Když jsem si pak uvědomila, co museli prožívat naši předci (dobytí města kališníky = zabití katolíků, a také pochopitelně obráceně, a mor), tak mne překvapuje, že tu vůbec nějaké obyvatelstvo zůstalo a přežilo. Také mne překvapila zmínka o Korybutoviči, o tom nám ve škole nějak zapomněli říct, asi se to bývalému režimu "nehodilo do krámu".
Opět dobrá kniha, vrhám se na třetí díl.
Knize by prospělo, kdyby autor trochu (alespoň o 20 %) omezil množství středověké kopulace v textu. Snad bych neměl pocit, že každá kapitola směřuje doslova k vyvrcholení.
Druhý díl se pro někoho možná překvapivě zase tolik nevěnuje jen velkým událostem a bojům, ale velkou měrou se zabývá i každodenním životem členů Prokopova rodu. I když do toho života pochopitelně velké události také zasahují.
Tak jako obvykle se Vás snaží Vondruška vtháhnout do děje nenásilnou formou. Ačlověk zjistí, že je jedno jestli jste v nejtemějším středověku, nebo v 21 století. Jakmile se někomu naskytne možnost, aby zneužil své postavení, kdy může manipulovat s lidmi, nebo si změnou kabátu, zachránit život, nese určité paralely s dnešní dobou.
Co mě zde trochu chybí je, že zde není postava vyloženě sympatická nebo spíše vyloženě antipatická, prostě se necháte unášet dějem na pozadí historických reálií dané doby. Je pravda, že doba, která nám byla vykreslená jako jedna z nejsvětlejších období, se ve světle této knihy dostává tam kam patří. Co je naopak z knížky cítit, je že celá katalocká Evropa a zejména zneuznaný císař a český král Zikmund, měla panickou hrůzu ze slepého lapky Žižky. Ale jak Zikmund tak démonický kazatel Jan Želivský nejsou těmi, kteří by ve Vás vnitřně vyvolávali touhu po pomstě za hanebné činy, které provedli ať těm, či oněm členům rozvětvené rodiny Prokopů.
Druhý díl Husitské epopeje dává opět prostřednictvím rozvětveného rodu píseckých Prokopů vědět, že husitství je jedním z nejtemnějších obdobích českých dějin. Vlastně ani moc nechápu, proč jsem měl ze školních lavic dojem, že husité byly "ti dobří". Po většinou lehce ovlivnitelní bezzemci a nemakačenkové, kteří to chtěli těm bohatým nandat a sebrat majetky. Velmi těžká doba barvitě popsaná na více než 600 stránkách dává velmi reálný pohled na období od smrti Jana Husa do smrti Jana Žižky, a to jak ze strany kališníků, tak katolíků.
Další výborná kniha od vynikajícího autora, ale dalo mi to trochu zabrat, mnoho dat, mnoho postav, mnoho děje. Ale milovníkům historie doporučuji.
Tuhle knihu jsem četl o poznání déle než minulý díl. Je o dost hutnější a řadu věcí jsem si dohledával jinde. Faktem je, že stále méně a méně chápu, proč je husitství našimi historiky vnímáno pozitivně. Obdivovat desetiletí brutální občanské války se mi vážně nedaří.
Z počátku jsem se nemohla úplně začíst, ale po několika stránkách to šlo jako po másle. V knize se pěkně prolínají osudy rodu Prokopů s autentickými událostmi.
Pan Vondruška opět nezklamal, kniha se čte od první stránky až do konce téměř "jedním dechem,, .
Těším se na další díly. Husitskou dobu já osobně považuji snad za jedno z mála období naší historie na které muže bít náš národ hrdý. Děkuji
Kniha se mi opět moc líbila. Není moc historických románů, které nám současně přibližují život prostých lidí v tehdejší době. Pouštím se do třetího dílu...
Velmi pozitivně hodnotím nazírání husitské doby z pohledu obou znesvářených stran konfliktu. I když neumím zcela posoudit, nakolik je tento náhled správně vybalancovaný.
Co se celkového přístupu k tématu týče, jedná se vlastně o módní "dokudrama", známé hlavně z televizních obrazovek, například ze seriálu Vyprávěj. Ten je o nedávné historii a rozvětvené pardubické rodině Dvořáků, zatímco Husitská epopej je knižní sága o 15. století a rozvětvené písecké rodině Prokopů. Princip naprosto tentýž. Takovéto uchopení historie mi nejen nevadí, ale vyloženě sedí. Historické děje čtivým způsobem velmi plasticky přibližuje.
A řeknu na rovinu, že mé chápání husitského období a vůbec povědomí o té době, se Vondruškovou epopejí posunulo od Vávrových filmů a dějepisných útržků mílovými kroky - doufám, že kýženým směrem. Ale v tomto ohledu autorovi, "celoživotnímu" historikovi, poměrně věřím. (A neřeším malichernosti typu, zda se tehdy pivo pilo či jedlo z misky.)
Jedno mínus: neuvěřitelně klišovité, až skutečně směšné popisy (zvláště) žen a jejich způsobů. Typu: "byla zrzavá (variantně černovlasá), měla příjemně kypré boky a ochotně si vyhrnula suknici"... Hmm, nojo, ale když se podobná věc opakuje na každé páté stránce a těch je celkem 615, úsměšek pomalu mizí ze rtů....
Jedno úsměvné plus: autor má pravidelně ve všech svých epopejích problém vejít se s popisovaným časovým obdobím do šestisetstránkového rozsahu knihy. Tentokrát se s tím ale popral vskutku originálně. Zatímco události jednoho roku mu dosavad zabírají průměrně 70 stránek, poslední dva roky, které mu zbývaly, vyřešil (oba) na pouhých třech stranách takovýmto způsobem:
"´Mnoho o nich stejně nevíme,´ upozornil bratranec a zvedl obrácené dlaně na znamení, že nemá nic. Neměl jsem ani já. Zápisky z toho roku se ztratily. Viděl jsem na něm zklamání a utěšoval jsem ho: ´Podívej, stejně jsme už druhou knihu popsali skoro celou, víc by se nám tam nevešlo.´"
Autorovy další knížky
| 2014 |  Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV. |
| 2019 |  Kronika zániku Evropy: 1984–2054 |
| 2011 | Velký král Přemysl Otakar I. |
| 2019 | Falknovská huť |
| 2002 | Dýka s hadem |
Opět skvělá kniha, opět strhující a opět... šokující. Spousta válek v historii byla rozpoutaná kvůli náboženství, ale aby se tímto způsobem vybíjeli příslušníci jednoho národa a jedné země je neuvěřitelné. A Jan Žižka? Že to byl vynikající vojevůdce, to jsem věděl i z hodin dějepisu vrcholného socialismu, ale ty ostatní věci o něm nám (patrně z nedostatku vyučovacích hodin) jaksi zapomněli sdělit. V každém případě se vrhám na díl III. a jsem do děje tak zavlečen, až se bojím, že pan Vondruška nestihne napsat další díly :-).