Husitská epopej. III, 1426-1437 - za časů císaře Zikmunda
Vlastimil Vondruška
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502517/bmid_husitska-epopej-iii-1426-1437-za-ca-ICA-502517.jpg
4
514
514
Husitská epopej série
< 3. díl >
Sedmidílná sága vypráví o událostech slavné i pohnuté doby 15. století v Českém království. Snad žádná jiná historická epocha našich dějin není v obecných představách tak kontroverzní jako právě husitství. Ta doba je pro dějepisné líčení o to složitější, že obě strany, katolická i kališnická, měly svým způsobem pravdu, ale obě současně páchaly bezpráví. Snad poprvé se v naší literatuře objevuje dílo, které se odehrává v obou znepřátelených táborech, aniž by jeden upřednostňovalo před druhým. Snaží se postihnout důvody, proč se chudí postavili proti bohatým, prostí proti vzdělaným, Češi proti Němcům, a jak dopadl střet rozumných s fanatiky. Historicky věrně popisované události tvoří kulisu čtivého a napínavého příběhu rozvětvené rodiny Prokopů, jejíž příslušníky postaví ne úprosný osud proti sobě. Třetí díl se odehrává v letech 1426 až 1440. Rodina Prokopů prožívá krizi husitské revoluce. Hlad, mor, rozvrat země amorální devastace, to provází osud země i rodu Prokopů. V knize se popisuje závěr radikálního husitství, úpadek polních vojsk, jednání basilejského koncilu, nástup císaře Zikmunda na český královský trůn, jeho smrt a vzestup vlivu kališnického panstva.... celý text
Přidat komentář
Konečně trochu začínám mít jasno v našich dějinách. Ach ti Češi, jsou stále stejní až do dnešní doby. Velmi se mi líbí popis života obyčejných lidí, co jedli, jak se strojili a chovali.
Po přečtení každého dílu si však musím dát oddych a přečíst zase něco jiného. Pak se opět ráda vracím.
Sága rodu Prokopů se mi zatím velmi líbí. Oceňuji, že historické události nejsou nijak přikrášlovány a autor se snaží být nestranný.
Třetí díl se mi jeví poněkud rozvláčný až nudný, ale možná, že to jen chce, abych na chvíli změnil druh literatury a autora. Ale zcela určitě se ke knihám pana Vondrušky brzy vrátím.
Příjemné pokračování Husitské ságy. Jako rodilému Žatečákovi se mi líbilo, že několik kapitol bylo spojeno i s mým Žatcem.
Dost mě zaskočila neporazitelná Barborka, která najednou dokonole ovládá meč, zvládá vést obranu tvrze a probojuje se do Plzně a pak zase zpět...
Těžko se hodnotí jednotlivé díly, je to v podstatě jedna jediná kniha těch všech sedm dílů...
Po přečtení třetího dílu můžu jenom říct,že se mi kniha velmi líbila a už se těším na další pokračování.
Tak teď sedím nad pomyslnou kopretinou a trhám si lístečky- mám ho ráda, nemám ho ráda. Včera, než jsem dočetla tento díl, bych za pana Vondrušku dýchala a jeho první dvě části husitské epopeje jsem zblajzla jako malinu a byla nadšená. Ale tenhle - nevím, začala jsem přeskakovat stránky a to dělám jen když mě kniha fakt nic nedává, neřku-li nudí. Pane Vondruško, uberte červené knihovny a vraťte se , prosím, k tomu, co dělá vaše knihy tak úžasnými. Děkuji z celého srdéčka , vaše věrná čtenářka
Vondruška má jediné štěstí, že se velmi snadno čte. Protože obrovské mínus má u mě autor za to, jak se vypořádal s postavou Joštova syna Jindřicha. Připadá mi to, že ho už tuhle linku nebavilo psát, tak jednou větou zabil Jindřicha i jeho choť a rázem pozbyl smyslu všechen prostor, který autor této své postavě dával. Jaký smysl měla epizoda z Břízkou z 2. dílu? Jaký smysl mělo psát o peripetiích Kristiny a Jindřicha ohledně bydlení?
Další naprosto „kouzelný“ moment je pak deus ex machina v případu vdovy po Joštovi Margarety a jejího potencionálního manžela ševce Prokopa- „shořel ti dům a tvá protivná žena uhořela v něm.“ Jupí, problém vyřešen. Pan Vondruška má zřejmě své čtenáře za blbce.
Za časů císaře Zikmunda. Byla to zvláštní doba, války, nájezdy na vesnice, rabování, vraždění, hladomory. Boje husitů s katolíky, vzájemné boje sirotků a táboritů, protože ti neuměli už nic jiného, než bojovat a loupit. Ano a jak tu už TeePeter napsal, je to opravdu duširvoucí, jak muselo být vše zničeno a rozvráceno kvůli slovíčkaření bigotních kněží. Pan Vondruška v tomto díle vyvrací legendy, které jsme se ve škole učili a jsem ráda, že žiji dnes, v této době, kdy se naštěstí lidé snaží "svoji pravdu" šířit jiným způsobem, než vražděním, rabováním a vypalováním domovů.
"Umírali ve válkách, hladem a na mor. Pokud vím, tak jen za dobu vlády vás, kališníků, přišly české země skoro o polovinu obyvatel".
Velmi zajímavé čtení a oprava mých představ o oné době které člověk získal v hodinách dějepisu.
Tento třetí díl se mi líbil zatím nejvíc, některé pasáže jsem doslova hltala, z postav mi byla moc sympatická Barborka a taky jsem víc pochopila Markétu a Jošta, zato Olbrama jsem nemusela. Prostě pan Vondruška to umí! Taky získávám na husitství jiný pohled než ze školního dějepisu. Kde jsou ideály mistra Husa, když jednotliví kazatelé hledí víc na své ambice, než na cokoliv jiného a vírou se jen zaštitují.A chudáci venkované , pro které je nakonec jedno , jestli jim úrodu zničí nebo seberou vojska té nebo oné strany.
Tento díl se mi z nějakého důvodu líbil více než předchozí. Možná je to tím, že je do jisté míry zlomový. Některé postavy z minulosti "mizí" a nové se objevují. Jsem velice zvědav na IV.
Jak jinak než opět skvělé rozsáhlé povídání o neutuchajících bitvách za pravdu evangeliích. Revolta více než dvacetiletá dala Evropským panovníkům zabrat.
Tisíce stoupenců vyznavačů kalicha svým chorálem bylo postrachem, a zahnalo na ústup křižácká vojska, hold - " V jednotě a v pravdě je síla."
Ale idea pozbyla důležitosti, když nastal hlad a odměnou místo žoldu byla možnost rabování.
Citát : "Ať soud rozhodne Duch svatý, ten bude soudcem nejvyšším."(ústy preláta).
"Zeptej se Poláků, Sasů a Uhrů, jak si cení kališnické věrouky." (Vyplenění).
Výhry, prohry, morální dilema v krizových časech, zmar a nenávist, to vše kalilo charakter k rozhodnutí, zda víra pro člověka je to, co má pro duši cenu - "čisté svědomí a spásu na věčnosti."
Církev Husitská je u nás dodnes, takže semínko se ujalo.
Načtená fajnovost.
První dva díly jsem si velmi vychutnal, bohužel třetí část mi již takovou potěchu nepřinesla.Z historického románu se stal pomalu pohádkový příběh.Historická fakta-fajn, ale konání a hlavně uvažování jednotlivých postav.Vždy dopředu správný odhad situace, štěstí a náhoda vždy po ruce.Vlastně jsem nenašel postavu mě blízkou, kterou bych měl rád.
Do dalšího dílu této série se už patrně pouštět nebudu, protože můj zájem a nadšení pomalu opadá. Trochu začínám ztrácet orientaci ve všech těch postavách, jak nám rodový strom postupně košatí, ale to není to hlavní. Spíše mi trochu vadí, že autor nevěnuje tolik prostoru popisu bitev, nebo jiných důležitých historických událostí. Leckdy sfoukne na pár řádcích to, co bych ocenil rozepsat na několik stran. Zato se tam tak často souloží, že mi to začíná místy připomínat středověkou červenou knihovnu. Ale tím nechci nijak tuto knižní sérii, ani autorův styl schazovat, jen se snažím vysvětlit, co mě osobně vadí. Ale kdo ví? Třeba časem sáhnu i po tom čtvrtém díle.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV. |
| 2019 |  Kronika zániku Evropy: 1984–2054 |
| 2011 | Velký král Přemysl Otakar I. |
| 2002 | Dýka s hadem |
| 2019 | Falknovská huť |
Tentokrát se dočkáme i autentického rozkazu císaře Zmikunda, ať je před smrtí vystaven na odiv, neboť je: "poučné vidět, jak umírá císař", obohoceného vzápětí o dnes s oblibou šířeným falešným citátem o "machometánech", klamajících Polácích a proradných Němcích. Na němž je nejzajímavější asi to, že je do knihy přepsán naprosto doslovně.
Jedna pravda a jedna lež. Úžasná vyváženost!