Husitská epopej. VII, 1472-1485 - za časů Vladislava Jagellonského
Vlastimil Vondruška
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380554/mid_husitska-epopej-vii-za-casu-vladisl-RNS-380554.jpg
4
256
256
Husitská epopej série
< 7. díl
Poslední díl ságy představuje léta, kdy se českým králem stal Vladislav Jagellonský, jemuž se postupně podařilo otupit ostří nepřátelské zahraniční politiky, zvláště té papežovy. Nakonec byl z Čech sejmut cejch kacířství, neboť po desetiletích bojů byl utrakvismus uznán všemi církevními autoritami. Husitská epopej tak dospěla ke svému závěru. Jenže místo aby se domácí poměry uklidnily, začaly doutnat nové politické i sociální konflikty. Postupně umírají starší členové rodu Prokopů a na jejich místo nastupují jejich potomci. Ti však o ideálech svých rodičů vědí málo a hledají si svůj svět. Svět středověké víry nahrazuje svobodomyslná renesance. Osudy husitských generací rodu se uzavírají.... celý text
Přidat komentář
Na celej sérii ma najviac bavili rozhovory dvoch autorov rodinnej kroniky, v ktorých rozoberajú čo sa v danom roku stalo. Ak by sa vystrihla tá telenovela okolo potomkov kupca Prokopa, tak by som hviezdičku pridal... a vlastne jednu hviezdičku musím pridať za vzornú ukážku useknutého konca... načo sa babrať s nejakým vyvrcholením ? Keby som bol najpredávanejší autor v ČR, tak sa na to tiež vy....m
Nelehká doba našich dějin o to těžší zpracovat do čtivého románu o několika svazcích. Já mám konečně dočteno a mohu říct, že mně se celá epopej líbila.
Vondušku mám moc rádaa vždycky jsem mu dávala ta nejvyšší bodnocení.
Tentokrát mě ale kniha nezaujala tolik jako vždycky. Členů klanu je mnoho, už jsou moc daleko od sebe a sem tam jsem se přistihla, že se rozvzpomínám kdo pochází z jakého předka a proč se tedy chová tak jak se chová.
Také dost podrobný popis politikaření šlechty čtivosti moc nepřidal.
Husitská epopej se mi líbila snad nejvíc z Vondruškových románů. Kupovala a postupně jsem četla jednotlivé díly, hned jak vyšly. Když vyšel poslední díl, tak jsem si znovu přečetla všechny předcházející, abych tak říkajíc byla v obraze. Konec epopeje mi připadal, obzvlášť vzhledem k rozsáhlosti a košatosti díla, poněkud useknutý, nebo, jak řečeno výše, odfláknutý.
Tak trochu jsem doufala, že se na konci posledního dílu dozvíme, kde žijí vypravěči kroniky (tady si myslím, že asi v Praze, vzhledem k tomu, že se na jednom místě zmiňují o městském orloji a v 16. století orloj jinde než v Praze nebyl), a hlavně, z kterých větví rodu vypravěči pocházejí.
Škoda, že poměrně zdařilá epopej o tolik klesla svým posledním dílem, příliš mnoho postav, útržkovité události, velké postavy typu Barborky nebyly řádně uzavřeny (u většiny menších se o nich prostě přestalo mluvit) a celkově konec knihy - kde mělo být zřejmě hlavní poselství - byl nedůstojně odfláknut.
Přesto, že byl poslední díl absolutně nejslabší, až jsem nad neuvěřitelným štěstím, nadprůměrným intelektem a pohádkovou sílou některých postav kulil oči, hodnotím jako celek velmi zdařilé dílo.
Udržet v celku tak rozkošatělý román, umně splétat příběhy, zasazovat je do historických reálií a zaujmout čtenáře natolik, aby si s chutí přečetli všech sedm částí, je výkon hodný mistra.
Jak to začalo, tak to i končí. Žádný vývoj, žádná změna, žádné překvapení.
Vlastně jediné překvapení se odehrálo už dávno: čekal jsem kroniku jednoho rodu za husitských válek a dostal jsem kroniku jedné obrovské autorské bezradnosti.
Vondruška si nevěděl rady snad s ničím. Nevěděl si rady příběhem, a tak jej poskládal z nesouvislých klišovitých historek, odtržených od doby i psychologie postav. Ani s těmi postavami si rady nevěděl. Tolik hrdinů, a tak málo charakteru. A oni se mu ke konci ještě strašlivě namnožili! Najít 5 rozdílů bych však v té spoustě nedokázal.
S historií si taky moc rady nevěděl, a tak ji násilně narouboval na ty své smyšlené anekdoty. A ty své plastové panáčky a panenky podobně násilně připsal k doloženým událostem a postavám. Ale, že by nějak věrohodně zachytil vývoj, který hmotná i nehmotná kultura prodělaly v 15. století, ani nápad. Že by nějak do svých knih pojal mentalitu či duchovnost té doby, to už vůbec ne. "Hrdinové" prostě zamrzli v 21. století.
Bezradný byl i tváří v tvář výzvám jazyka a stylu. A tak to vše spatlal v podivné směsici archaismů a současné češtiny a stovky stránek popsal v prostých oznamovacích větách za použití neuvěřitelně chudé slovní zásoby. A k tomu ta hrozná rozbreptanost...
Asi si ani s tím, jak vše zakončit, moc rady nevěděl, protože některé osudy prostě uťal, jiné nechal neuzavřené, žádné napojení na rámující příběh dvou bratranců - kronikářů se taky nekonalo. Pointa chybí jak jednotlivým dílům, tak celku. Že by zvládl úkol, který si uložil na začátku, tedy nějak přispět k pochopení rozkolu a nenávisti mezi katolíky a kališníky, může Vondruška mlžit a naprovat se, jak je libo, pravdou se to však nestane.
Půl hvězdičky dávám za to, že alespoň trochu ubylo "mocných velmožů", "výstavných domů" a jiných nadužívaných termínů. Málem jsem si ji však zase vzal zpátky, když se v závěru knihy podařilo autorovi vměstnat dvakrát celý "křesťanský svět" do jediného odstavce!
Druhou půlku pak dávám za Drahomíru. Potěšilo mě, že aspoň jednou za čas se objevila postava, která se o něco zajímala. Třebaže to bylo (od autora) účelové a chtěné.
Souhlasím se čtenářem Alapou, i mně se zdál úsek, který zahrnul autor ve svých románech, příliš dlouhý ke škodě jednotlivých protagonistů i srozumitelnosti díla. Přesto jsem si knihy ráda přečetla.
Celá epopej dočtena, a jsem ráda, že už skončila, protože někdy od 4., 5. knihy se začal děj hrozně rozmělňovat, osoby byly stále méně propracované a stále více se jedna podobala druhé. Mám pocit, že epopej je takhle dlouhá jen proto, aby čtenář více zaplatil a kniha více vydělala. Nebylo to zase až tak špatné čtení, ale celá Husitská epopej mohla být tak o tři knihy kratší.
Tak už se u koláčů nepotkáme. Bohužel mi to trochu připadá násilně ukončené. Další budoucnost není u mnoha důležitých postav ani zkratkou popsána. Docela bych viděl i nějaký ten 8.díl.
Celý život má člověk ze školy v hlavě: Jednota bratrská = Komenský = centrum vzdělanosti přesahující rámec doby. A oni to byli náboženští blouznivci...
Velmi dobře napsané, ale už jsem se těšil na dočtení. Četl jsem všech 7 dílů v kuse a ta poslední generace Prokopů už mi nějak nepřirostla k srdci, už jsem si nepamatoval, kdo je kdo, přišlo mi vše opakující.
Nenásilnou formou se Vondruškovi podařilo plno věcí vysvětlit a nahradit tak běžné hodiny dějepisu.
Panu Vondruškovi patří DÍKY za tuto skvělou epopej. Ale jsem rád, že už není osmý díl :D
Ságu rozhodně všem doporučuju.
Tak už jsem bohužel dočetl celou sérii.Už se víc nedozvím,jak pokračovaly další osudy rodiny Prokopů.Na druhou stranu musím říct,že takhle by se měly učit dějiny ve škole.Pak bychom se asi nedozvídali,že druhá světová válka skončila v roce 1968,jako jsem se to dozvěděl já od jednoho studenta střední školy.
Nejkrásnější pro mě byl proslov Johanky z Rožmitálu na zemském sněmu v Benešově roku 1473.
Dočteno, konec ,další díl už nebude. Na celé epopeji mě zaujala jedna věc. Co se týká chování lidí, dříve a nyní, ať v dobrém, ale spíše v tom špatném, se toho změnilo velmi málo.
Peníze - až na prvním místě.
Příznivci a odpůrci různých směrů náboženství - dnes multikultura, uprchlíci, islám ...
Ovlivňování lidí kazateli - dnes sdělovací prostředky, které si platíme, i když s nimi třeba nesouhlasíme.
Ale dost pesimismu. Pan Vondruška je u mne PAN SPISOVATEL, kolikrát si říkám, kde na ty nápady chodí. Na Husitskou epopej budu mít pěkné vzpomínky, jak na vlastní čtení, tak i třeba na to,jak jsme hlídali termíny, kdy vyjdou další díly. Závěrem - velký dík za toto dílo.
Jsem rád, že jsem na konci cesty. Celá epopej byla kvalitní a bavila mě, ale už mi pomalu docházel dech. Jinak škoda, že se takto neučí dějepis.
V nejlepším se má přestat a tak jsem rád, že série končí i když jí hodnotím přímo jako k pomilování, což je jedno z velmi často používaných slov v tomto díle, které se tam však samozřejmě vztahuje k lidem. I poslední díl, stejně jako díly předchozí, obsahuje: plno zajímavých dobových informací, překvapivé zvraty osudů jednotlivých členů rodu, realistické hodnocení pohnutek činů kališníků i katolíků a hlavně celkově pozitivní vyznění všech epizod. Trochu čtení komplikuje rozrod původních dvou zakladatelů rodu, naštěstí je zde přiložen i rodokmen – bez něj by se to už vůbec nedalo ani sledovat. Doufám, že pan Vondruška napíše ještě celou řadu knih a k tomu mu přeji hodně sil.
Počkala jsem si na vydání posledního dílu a celou sérii jsem přečetla plynule, takže jsem se nemusela příliš vracet k posloupnosti rodokmenu a netápala kdo je kdo. Pan Vondruška zvolil geniální přístup - dialogem katolíka a utrakvisty podává část naší historie vyváženě, tak, jak jsem ji ze školního dějepisu a filmových zpracování nikdy nevnímala. Vyprávění je velmi živé; kromě historických událostí, kterých se příslušníci fiktivního rodu účastní, jsem ocenila popis běžného života, zvyků, jídelníčku atd. Příjemný čtenářský zážitek!
Autorovy další knížky
| 2014 |  Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV. |
| 2019 |  Kronika zániku Evropy: 1984–2054 |
| 2011 | Velký král Přemysl Otakar I. |
| 2002 | Dýka s hadem |
| 2019 | Falknovská huť |
Celou sérii jsem dal jako audioknihu a vlastně jsem to do konce už jenom, nevím proč, protrpěl. Neskutečně repetetivní, jak chovaní postav, tak jejich charaktery. Všechno černobílý, žádnej progres. Vlastně je to stejně černobílý jako vidění světa pana autora. Takže slovy klasika...nuda, nuda, šeď, šeď.