Husitský král, Díl II.
Alois Jirásek
V druhém svazku románu jsou tři další výjevy z velkého dramatu. Srážka Jiříka s katolickým duchovenstvem vedeným bojovným kanovníkem Hilariem r. 1465, potom válečné tažení do Rakous, kam jde Jiří s armádou, jež je jen maličkým stínem slavných vojsk husitských, na pomoc Ferdinandovi III. proti vzbouřivší se Vídni a posléze odboj Vratislavských proti králi, odboj, v němž už jde o celistvost české koruny. I tento díl je pro národ poučným obrazem,vylíčením onoho poklesu sil ve hnutí tak mohutném, jako bylo kdysi hnutí husitské. Tento svazek zůstal nedokončen a je zároveň poslední prací Jiráska.... celý text
Přidat komentář
Krásná kniha, poutavé osudy postav i jejich vývoj. Mistrovské, čtivé dílo. --- Můj názor je, že kdyby se všude nezdůrazňovalo, že se jedná o nedokončený román, nikdo by to nepoznal. Nedokončený opravdu není.
Pokračování úspěšného prvního dílu o Jířím z poděbrad. Škoda, že ten není tak docela úplný, ale je to pochopitelné.
Dočtený i druhý díl, který je vlastně posledním románem (nedokončeným) pana Jiráska. První část se mi sice líbila více, ale i tak se jedná o slušný historický román a kupodivu jsem se i orientoval kdo je kdo, což je u české historie u mě problém. Každý má tři jména, pochází já nevím odkud a pokud možno, tak si to jméno párkrát za život změní. Pokoušel jsem se přečíst knihu od paní Vaňkové, ale bohužel, tam jsem se ztrácel. Díky Vondruškovým detektivkám jsem však zase dal české historii šanci a vyšlo to.
Ve druhém svazku románu se zdá, jakoby Jirásek úplně odskočil od předchozích kapitol, opustil spoustu postav, seznámil nás se spoustou jiných postav, v novém prostředí, nové zápletce, nových událostech a minimálně v prvné půlce knihy na vše předešlé zapomněl. Není to však nijak na škodu, i když tažení na Vídeň je po jisté době již trošku únavné (a pravděpodobně to knihu stálo čtvrtou hvězdičku). Ve druhé půli se naoko vše vrací do starých kolejí, osudy některých hrdinů předcházejícího svazku jsou rychle uzavřeny, příběh již zcela opouští husitský a vlastně i (tehdy se rodící) českobratrský nádech a sledujeme již jen hroutící se osudy jednoho krále s nějakým pozitivnějším závěrem v nedohlednu (kniha končí jakoby nedopsána, snad tomu tak opravdu bylo, přesto v přesný okamžik). I zde Jirásek pokračuje v líčení postav a charakterů tak, jak byly, i s tím, že např vztah podobojníků k ostatním je stejně nepřátelský, svým způsobem stejně utlačující, výsměšný a "rasistický", jako ostatních k nim, což jen snižuje jejich auru kladnosti a hrdinskosti. Čím více Jiráska čtu, tím více si zamilovávám věci, které jsou na něm kritizovány asi nejvíce - jeho popisy. Z čehož vychází opravdu kvalitně vystižené a popsané charaktery a popisy (zde bývalý kat Šimon, opravdu kvalitní postava). Zajímavostí je, že tohle poslední kniha, kterou Jirásek napsal.
Jiráskův román o Jiříkovi z Poděbrad ( a to oba díly) patří mezi jeden z nejlepších v jeho tvorbě, protože, přes laskavost k Jiříkovi, ukazuje právě ony slabiny neúspěchu onoho panovníka. Ať už s malým či větším úmyslem se podařilo autorovi rozbrnkat nejen plejádu emocí, ale taky dost sarkastistických narážek Druhý díl je tím zajímavější, že zde se objeví onen střet zájmů, onen konflikt mezi královým pojetím politiky a přijetím jeho návrhu jak v církvi tak u císaře.
Autorovy další knížky
| 1970 |  Staré pověsti české |
| 1951 | Psohlavci |
| 1965 |  F. L. Věk I. |
| 2000 | Temno |
| 1955 | Z Čech až na konec světa |
Klasika povinné četby.