Husitský král I.
Alois Jirásek
Jiráskův dvousvazkový román Husitský král je románové torzo. Přestože chtěl Jirásek podrobně popsat Jiřího z Poděbrad a jeho vládu, vzhledem ke svému vysokému věku a nemoci mu práce nešla tak, jak by si představoval, a nakonec definitivně dílo opustil a již nedokončil. Jiráskův román Husitský král je mimořádné dílo české historické literatury. Přes tradované předsudky, že Jirásek Jiřího z Poděbrad idealizoval, líčí Jirásek Jiřího z Poděbrad jako pragmatického, tvrdého a vlastně nepříliš úspěšného panovníka – má pro něj tvrdou kritiku za brutální potlačování Českých bratří a předkorunovační slib, že bude potlačovat každou víru než podobojí – kritiku projevil vytvořením vynikající komicko-tragické figurky dvorního šaška Palečka, tajného zastánce Českých bratří, a vylíčením naprostého krachu Jiříkovy politiky. Jiříkovi neodpustí ani to, že se snaží dohodnout jak s německým císařem, tak s papežem. Přesto dokáže Jirásek Jiřího pochopit a věří, že jeho snaha byla dobře míněná a víra upřímná. Husitský král je velmi podceňovaný román. Je přitom plný emocí, zákulisní politiky i mimořádného sarkasmu nejen v pojetí šaška Palečka. Navíc se ve vylíčení počátků českobratrského učení nevyhýbá ostré konfrontace mezi zastánci předchozích husitských bojů a jejich odpůrci mezi samotnými přívrženci podobojí a Husova učení. Bez obalu líčí nelidské pronásledování zastánců nové víry a jejich mučení a násilím vynucované odvolávání bludů (krásná paralela k dramatu Jan Hus, ve kterém katolíci nutili Husa, aby odvolal, zatímco zde husité vynucují odvolání od zastánců jiné než husitské víry). Vylíčení Jiříka z Poděbrad je hluboce lidské a uvěřitelné, román je čtivý a zajímavý. Je pravda, že zřejmě nezaujme ty, kteří jsou zvyklí na vyloženě epické romány, u Jiráska tak četné. Pro ty, co chtějí vidět dál a pochopit tehdejší politickou situaci a co si libují v mimořádně inteligentních textech a názorových střetech, bude Husitský král i přes vyloženě zřejmé hodnotící autorovo stanovisko čtenářskou lahůdkou a důvodem k souhlasu či polemice s autorem.... celý text
Přidat komentář
Už jsem to kdysi četl, ale dal jsem se to toho znova. Chtěl jsem si přečíst nějakou historickou klasiku a tak jsem se do toho dal a celkem jsem byl překvapený. Jirásek nebyl můj moc velký oblíbenec, ale bude to asi věkem, že mám větší přehled než dříve. A tak
musím dát plný počet hvězd, což bych v mládí asi neudělal.
Jiráskova kniha Husitský král samozřejmě opěvuje posledního českého krále českého původu Jíříka z Kunštátu a Poděbrad.
Nikdy bych nečekal, že se takhle s vervou pustím do Jiráska. Ba co víc, nečekal bych, že se mi to bude i líbit. Povinná četba je nyní dobrovolná a to asi rozhodlo. Pokračuju v husitských románech a Král utekl jako voda.
Zpočátku silně epizodický a nesoudržný román mi moc nesedl, pak mě ale Jirásek stejně utáhl na svém jazyce a vznosném stylu a když již vše začalo postupně zapadat a několik zdánlivě nezávislých příběhů počalo se zaplétat do jednoho sice široce rozkročeného, leč přesto jednolitého příběhu, začal jsem se cítit spokojen. Ke spokojenosti pak přispívá i jeden ne zcela viditelný prvek, ač se to nezdá, Jirásek nakonec nakládá skoro všem stejně, jak těm zlým heretickým katolíkům, tak i "hrdinným" bratrským kališníkům, i u nich dokáže odhadnout a dobře podat ne zcela příjemné stránky.
Husitský král je pro mne jako celý Jirásek absolutně užásné dílo, čte se mi jedním dechem, nemám potíže Jiráskovi porozumět a dobře se sním pobavím už proto že mne toho mnoho naučil, jsem dědovi jen ráda že mi tenkrát prostě řekl " zkus si přečíst tohle" tak jsem to zusila. Byl to úžasný romanopisec, historik, a v Husitském králi to předvedl stejně jako ve všech svých dílech.
Docela zajímavé je souběžné čtení Husitského krále a Erbenových Pamětí a srovnávání pohledu dvou tak stylově a vlastně i časově vzdálených autorů, kteří ještě navíc popisují dobu vzdálenou takřka půl milénia. Musím ale upozornit, že takový experiment, byť je místy zábavný, je na druhé straně docela dost záhul na palici a riskujete své duševní zdraví. Někdo zase ale tvrdí, že tropení nejrůznějších bláznovin je známkou duševní svěžesti - tak nevím, nechám to téma nejspíš otevřené.
Autorovy další knížky
1970 | Staré pověsti české |
1951 | Psohlavci |
1965 | F. L. Věk I. |
2000 | Temno |
1955 | Z Čech až na konec světa |
Čtenářská klasika.