Hvězda kruhu knížat

Srdce naivního historika při začtení do knihy zaplesalo. Citlivě volený jazyk a styl, znalost (alespoň zdánlivá) dobových reálií... Něco takového v dnešní době náročný čtenář těžko nalezne. Jenže zdání může klamat. Zpočátku jsem měla dojem, že by příběh snad mohl být veden ve stylu "Hry o trůny" (a a v zásadě bych asi proti takovému přístupu nic nenamítala) - plný intrik, překvapivých zvratů a dynamického vývoje událostí. Autor se bohužel zbytečně zamotává do vlastních pseudohistorických interpretací, věty a myšlenky se stále opakují a děj se chvílemi dost vleče. Ač pocházím z Moravy, trochu mi vadilo celé to "vyzdvihování" Moravy a její slávy a starobylosti - zbytečně křečovité, často nepodložené... Spor mezi králem a jeho nejstarším synem vzniká na hodně slabých základech (proč by král chtěl vydědit nejstaršího syna jen proto, že mu neoznámil, kam pojede?). Korunu všemu nasadila skutečnost, že Břetislav a Božetěch jsou v knize velcí přátelé a přitom to byl právě Břetislav, kdo vyhnal sázavské mnichy... a autor se už neobtěžoval vložit do svého příběhu alespoň zárodek nějaké budoucí nevraživosti. Interpretace maleb ve znojemské rotundě je sice zajímavá, ale bohužel jsem měla dojem, jako by příběh byl ohýbán a tvořen tak, aby do ní zapadl.
Jako celek a jako historický román se mi kniha líbila (i přes zmíněné výhrady), se skutečnou historií má tento příběh asi málo společného, ale to už je právo romanopisců... :-)