Hvězdicový ostrov
Terje Stigen
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56846/hvezdicovy-ostrov-56846.jpg
4
21
21
Poutavé vyprávění zasazené do období před 2. světovou válkou. Je to kronika života ostrova, seznamuje s osudy rybářů, sedláků i místní honorace. Sledujeme jejich nelehký způsob života v izolovaném světě ostrova, kam technický pokrok a civilizace pronikají jen pozvolna a na který se okolní svět jezdí dívat zpovzdáli jako na turistickou atrakci.... celý text
Přidat komentář
Četla jsem v říjnu 2008. Podle mých poznámek:
Krásně napsané.
Jednoduše a výstižně popsaní lidé. Na jejich řeči, činech popsán charakter. I trochu - dost málo popsána příroda.
Hezké, hezky se čte. Poutavé, lidské, zajímavé, normální - skutečné.
O lidech bydlících na ostrově, 4-5 rodin. O jejich životních osudechv průběhu 1-3let.
Hezké. Lidské.
Lidičky z ostrova Stjernoy si nejde nezamilovat. Je tu všechno, dobrota i zloba, smích i trápení, zrození i smrt, láska...
Tady pozor. Jedná se o severskou literaturu, ale není to žádný thriller, krimi ani letošní bestseller - zaplaťpánbůh. Je to skutečně velmi klidně plynoucí kniha, která vlastně ani nijak není uceleným příběhem - spíš jsou to takové střípky, storky ze života na ostrově, který obývají svérázné postavičky. Krásně napsané. Velká škoda, že od tohoto spisovatele nebylo do češtiny přeloženo více děl.
Překrásná kniha, psaná nádherným jazykem. Když jsem ji čatla přála jsem si aby nikdy neskončila. Ale taky mi přijde smutná. Každý z ostrovanů žijících na Stjernoy, respektive každá rodina, si nese životem určitý druh neštěstí. Je zde krásně vykreslený kontrast mezi štěstím a neštěstím které se nečekaně střídá.
...slova plynou poklidným tempem,lidé si žijí v pokoře a vzájemnosti,jen moře se hádá s pobřežím.Milá kniha o milých lidech...
Z náhodně čtené knihy se vyklubal poklad nedozírné krásy. Nejdřív jsem se po 20 stranách pořád "ošívala" - kde jsem to už jenom četla?, než jsem zjistila, že tématem, poetikou zpracování a způsobem humoru se tato kniha nesmírně podobná jiné knize jiného severského autora, ovšem o 50 let mladší, nazvané Letní světlo, a pak přijde noc. Rozhodně nechci mého obdivovaného Islanďana Stefanssona podezírat z plagiátorství, to opravdu ne, ale ta atmosféra norského Hvězdicového ostrova, příběhů jeho obyvatel, role moře, polární záře a půlnočního světla v celém příběhu, soukromá dramata jednotlivců i rodin, omezenost i soudržnost ostrovanů - ty opravdu jsou v obou knihách velmi, velmi podobné. Severská příroda a naturel ostrovanů, jejich drsné způsoby a odloučenost od "velkého" světa nepochybně vybízejí k "obdobnému" zpracování.
Protože se obávám, že hezký úryvek z Hvězdicového ostrova nebudu mít šanci uplatniť v hádankářské soutěži, raději ho pověsím sem, aby nezapadl:
"Reinertův vstup do světa vypravěčů byl dílem shody okolností. Jednoho dne si zajel do Nevernes vypůjčit nějakou knihu. Tam našel sbírku povídek a anekdot, odnesl si jí domů a přečetl. Pak jednu z těch anekdot vyprávěl, ale v rychlosti zapomněl udat zdroj. Anekdota udělala, jak se říká, dojem a z Reinerta se přes noc stal hrdina. Teď konečně našel něco, čím by si u lidí mohl získat úctu. Jezdil si do knihovny půjčovat všechny knihy povídek a anekdot, které tam měli, a naučil se je zpaměti. To se ví, že vyhledával ty úplně nejstarší. Ostatně mu nehrozilo žádné větší nebezpečí, že bude odhalen. Lidé tu na čtení moc nebyli. Občas se ale v některé domácnosti přece jen našel pět let starý časopis Domov nebo Naše rodina. Peder s Andreou vlastnili knížku, která se jmenovala Quentin Durward a napsal jí jakýsi Walter Scott, ale kniha se nesměla číst - měla zlatou ořízku. U Brattlandů měli také jednu knížku. Jmenovala se Vzhůru na západ a tu rozdělili dětem tak, že každé dostalo třicet stránek. Malý Per vlastnil obal, na kterém byly namalované škunery. Pokaždé, když dětem byly sny a fantazie sladší než cukr, půjčovaly si za cukroví stránky navzájem. Steingrim, nejstarší, vlastnil konec knížky - brzy měl z toho díry v zubech. Zdravotní sestra tvrdila, že je to špatnou výživou, z nedostatku zeleniny. - Ale který blázen by půjčil svých třicet stránek za kedlubnu? Léčila by snad ona sama touhu po čtení mrkví? Brattlandovic děti neměly pro její argumenty pochopení. Stránky šly pořád z ruky do ruky a po každé četbě dětem ubyl jeden zdravý zub." (s. 86 - 87)
Hvězdicový ostrov
Četla jsem trochu déle, zrovna v době, kdy vypadly každodenní cesty šalinou a 2x týdně vlakem. Vznikla tak asi týdenní přestávka, během níž jsem úspěšně zapomněla, co je která postava zač a musela jsem občas zalistovat na začátek knihy. Škoda, jinak bych si asi knihu více vychutnala. Ale i tak se mi líbila.
Hvězdicový ostrov neboli Stjernoy je takový malý svět se vším všudy – lidé se rodí a umírají, pracují, zamilovávají se, žení se či vdávají, vychovávají děti, chodí do kostela. To vše v pro nás exotickém prostředí, kde fičí vítr od moře, kde půda je samý kámen, kde se pasou ovce a kde do školi vozí děti statný převozník na lodi. Občas na vás dýchne trochu tajemna až nadpřirozena (jak jen ten darebák Leo může všechno vědět?), občas se zasmějete úvahám a hláškám některých hrdinů. A třeba si taky řeknete: Ach, to byly časy – žádný mobil, televize, internet. Děti měly doma jednu knihu, stránky si půjčovaly mezi sebou (dnešní děti mají všechno a ještě mnohem víc – a přesto se nudí). Pěkná kniha, pro milovníky severu a starých časů doporučuji! :-)