Hvězdná hora

Hvězdná hora
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/465042/bmid_hvezdna-hora-dte-465042.jpg 4 8 8

Příběh, který by mohl napsat autorův současník Henry Rider Haggard, nás zavede do mystického království ztraceného uprostřed africké pouště, kam se náš hrdina dostane na počátku boje o trůn, protože vládce Hvězdné hory náhle zemřel a jeho jediná dcera musí učinit životní rozhodnutí. Novela ruského klasika u nás poprvé vyšla v roce 1976 v časopise Sedmička pionýrů a byla možná první fantasy, která zde byla dychtivým čtenářům v 2. polovině 20. století dostupná. Spolu s ilustracemi Miloslava Havlíčka se stala iniciačním zážitkem pro mnohé z našich autorů fantastiky. Básník, prozaik, dramatik a překladatel Valerij Jakovlevič Brjusov je znám jako jeden ze zakladatelů ruského symbolismu. Psal také fantastické příběhy – například antiutopii Republika Jižního kříže a novelu Hora Hvězdy. Autor na ní pracoval v letech 1895–99, na počátku své spisovatelské dráhy. Třebaže se tato dobrodružná novela s fantastickými prvky odehrává v exotickém africkém vnitrozemí, obsahuje i autobiografické prvky. Hlavní hrdina, který „před posměchem utekl do pustin“, se chováním, vystupováním i postojem k životu podobá mladému Brjusovovi, zklamanému neúspěchem své rané tvorby. Hora Hvězdy zůstala po dokončení nepublikována, po autorově smrti strávil text v archivu více než 50 let a byl vydán až v roce 1975. O rok později vyšel poprvé i česky jako Hvězdná hora. Kniha vyšla v novém překladu Konstantina Šindeláře s původními ilustracemi Miloslava Havlíčka.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Nová vlna
Originální název:

Гора звезды (Gora zvedzy), 1899


více info...

Přidat komentář

ZaS
21.07.2024 4 z 5

Tuto knihu jsem četl jako kluk v Pionýrské sedmičce a považoval jsem ji za mírně propagandistické socialistické sci-fi. Přesto mi celkem utkvěla v paměti. Když jsem na ni znovu narazil, překvapil mě v anotaci rok vzniku daleko před bolševickou revolucí, tak jsem se rozhodl k ní vrátit.
Srovnání s klasiky žánru typu Haggarda je přesné. Romantický děj je jednoduchý a odpovídá přsně žánru "rodokapsu", nicméně má silný sociální podtext, který tehdy soudruhy zaujal. Za obzvláště dobrý počin nakladatele považuji přetištění i s původními ilustracemi.
Kniha se dá přečíst za jedno odpoledne u vody.

Gothard
18.02.2024 4 z 5

Příliš mnoho jsem od knihy nečekal, vždyť sám autor (nesporně obdařen vynikajícím talentem i literárními kvalitami) nebyl s textem spokojen a za svého života nepřipustil vydání, a proto jsem byl docela příjemně překvapen. Je to jednoduchý a velmi přímočarý příběh, kterému by jistě prospělo rozšíření či přepracování, ale obsahuje několik zajímavých myšlenek týkajících se nadřazenosti ras či obecně lidské svobody, a celkově je to docela příjemné čtení. Jen je potřeba ke knize přistupovat s vědomím, že vznikla před více než sto dvaceti lety, a je to pokus o dobrodružný a fantastický román. Ale jako zajímavé nenáročné čtení na jedno odpoledne lze literárně tolerantnímu čtenáři doporučit.


Pasadenka
22.10.2022 3 z 5

Líbí se mi Ed Borroughs a jeho Tarzan i John Carter. Takže obdobný formát i datum vzniku mě nabádalo, že by to mohlo být dobré. A i když se jistému srovnání neubráním, nebavilo mě to. Něco tomu chybělo a hlavní hrdina ani jeho příběh mě nezaujal. Asi tomu chyběl nějaký zastřešující moment. Autor samotný s knížkou spokojený nebyl a já se k němu přidávám. Za 3.

los
02.07.2021 3 z 5

příběh se mi velmi líbil (taková pěkná, odpočinková pohádka, ale ne schematická), je psán úspornou vyprávěcí zkratkou v kratičkých kapitolách, závěr překvapí

mot33
30.05.2021 3 z 5

Určitě si kniha zasloužila víc rozpracovat,za mě taková delší povídka.Četlo se poměrně rychle.

Arminus
02.03.2021 3 z 5

Tento kratičký román (spíše delší povídku) jsem „objevil“ až dodatečně. Znal jsem (koncem 70. let minulého století jsem si koupil) výborný Brjusovův román Ohnivý anděl – tenkrát, v té celkové duchovní bídě mimo jiné suplující díla mystická či dokonce horory. Hvězdná hora vycházela na pokračování v časopise Pionýrská stezka zhruba ve stejnou dobu – ale pionýrský, svazácký či stranický tisk jsem zásadně nekupoval a nečetl. Takže jsem se o povídce dozvěděl až později a pak chtěl (dnes jsou takové časopisy už věc historie) Pionýrskou stezku s povídkou koupit – marně, na daná čísla jsem roky nikde nenarazil (a navíc i Pionýrská stezka se dnes prodává celkem velmi draho). Můj zájem vzbudilo, že román je řazen do subžánru fantasy „cesty ke ztraceným národům“, o který se zvláště zajímám. Nyní tedy román vyšel jako samostatná kniha – a poněkud mne zklamal. Pravda je, že má haggardovský námět (od objevení se informace o neznámém národě přes pochod do země, kam se bojí vstoupit i sousední domorodci až po boj o trůn tohoto zapomenutého národa) – a Haggard patří mezi zakladatele žánru. Brjusov psal Hvězdnou horu zhruba 10 let poté, co vyšlo první haggardovské dobrodružství Allana Quatermaina Doly krále Šalamouna, kde jsou podobná cesta a dobrodružství popsány. Dějově je Brjusovův román tedy podobný, ovšem je poněkud, co se týká děje i líčení dobrodružství hrdiny, jednodušší a tam, kde je u Haggarda nějaké, jistě fantastické, vysvětlení existence zapomenuté civilizace v nitru Afriky, u Brjusova se nic takového nedozvíme. Je tu pravda odkaz na přistání mimozemských bytostí (což by bylo znamenité rozšíření haggardovské fantasy o sci-fi prvek), je tam i popis mumie jakéhosi tvora, vzdáleně připomínajícího Lovecraftovy mimozemšťany, objevené expedicí v Horách šílenství, ale to je vše, tato mumie děj nijak nerozvádí, je to pouhá rekvizita a kde se tam vzali zřejmě lidští bílí Letejové, mluvící neznámým jazykem, se nedozvíme ani náznakem. Jde o Brjusovovu velice ranou práci a sám autor si ji nijak nepovažoval, však také vyšla poprvé desítky let po jeho smrti. Prý ji chtěl přepracovat. Věčná škoda, že k tomu nedošlo, určitě takový autor mohl jinak výborný námět zpracovat mnohem lépe.
Přesto bych vyslovil dík nakladatelství Nová vlna za tento ediční počin – vydání včetně pěkných ilustrací dnes už klasika ilustrace fantastických knih, Miloslava Havlíčka.