Hvězdná hora
Valerij Jakovlevič Brjusov
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/465042/bmid_hvezdna-hora-dte-465042.jpg
4
8
8
Příběh, který by mohl napsat autorův současník Henry Rider Haggard, nás zavede do mystického království ztraceného uprostřed africké pouště, kam se náš hrdina dostane na počátku boje o trůn, protože vládce Hvězdné hory náhle zemřel a jeho jediná dcera musí učinit životní rozhodnutí. Novela ruského klasika u nás poprvé vyšla v roce 1976 v časopise Sedmička pionýrů a byla možná první fantasy, která zde byla dychtivým čtenářům v 2. polovině 20. století dostupná. Spolu s ilustracemi Miloslava Havlíčka se stala iniciačním zážitkem pro mnohé z našich autorů fantastiky. Básník, prozaik, dramatik a překladatel Valerij Jakovlevič Brjusov je znám jako jeden ze zakladatelů ruského symbolismu. Psal také fantastické příběhy – například antiutopii Republika Jižního kříže a novelu Hora Hvězdy. Autor na ní pracoval v letech 1895–99, na počátku své spisovatelské dráhy. Třebaže se tato dobrodružná novela s fantastickými prvky odehrává v exotickém africkém vnitrozemí, obsahuje i autobiografické prvky. Hlavní hrdina, který „před posměchem utekl do pustin“, se chováním, vystupováním i postojem k životu podobá mladému Brjusovovi, zklamanému neúspěchem své rané tvorby. Hora Hvězdy zůstala po dokončení nepublikována, po autorově smrti strávil text v archivu více než 50 let a byl vydán až v roce 1975. O rok později vyšel poprvé i česky jako Hvězdná hora. Kniha vyšla v novém překladu Konstantina Šindeláře s původními ilustracemi Miloslava Havlíčka.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , Nová vlnaOriginální název:
Гора звезды (Gora zvedzy), 1899
více info...
Přidat komentář
Příliš mnoho jsem od knihy nečekal, vždyť sám autor (nesporně obdařen vynikajícím talentem i literárními kvalitami) nebyl s textem spokojen a za svého života nepřipustil vydání, a proto jsem byl docela příjemně překvapen. Je to jednoduchý a velmi přímočarý příběh, kterému by jistě prospělo rozšíření či přepracování, ale obsahuje několik zajímavých myšlenek týkajících se nadřazenosti ras či obecně lidské svobody, a celkově je to docela příjemné čtení. Jen je potřeba ke knize přistupovat s vědomím, že vznikla před více než sto dvaceti lety, a je to pokus o dobrodružný a fantastický román. Ale jako zajímavé nenáročné čtení na jedno odpoledne lze literárně tolerantnímu čtenáři doporučit.
Líbí se mi Ed Borroughs a jeho Tarzan i John Carter. Takže obdobný formát i datum vzniku mě nabádalo, že by to mohlo být dobré. A i když se jistému srovnání neubráním, nebavilo mě to. Něco tomu chybělo a hlavní hrdina ani jeho příběh mě nezaujal. Asi tomu chyběl nějaký zastřešující moment. Autor samotný s knížkou spokojený nebyl a já se k němu přidávám. Za 3.
příběh se mi velmi líbil (taková pěkná, odpočinková pohádka, ale ne schematická), je psán úspornou vyprávěcí zkratkou v kratičkých kapitolách, závěr překvapí
Určitě si kniha zasloužila víc rozpracovat,za mě taková delší povídka.Četlo se poměrně rychle.
Tento kratičký román (spíše delší povídku) jsem „objevil“ až dodatečně. Znal jsem (koncem 70. let minulého století jsem si koupil) výborný Brjusovův román Ohnivý anděl – tenkrát, v té celkové duchovní bídě mimo jiné suplující díla mystická či dokonce horory. Hvězdná hora vycházela na pokračování v časopise Pionýrská stezka zhruba ve stejnou dobu – ale pionýrský, svazácký či stranický tisk jsem zásadně nekupoval a nečetl. Takže jsem se o povídce dozvěděl až později a pak chtěl (dnes jsou takové časopisy už věc historie) Pionýrskou stezku s povídkou koupit – marně, na daná čísla jsem roky nikde nenarazil (a navíc i Pionýrská stezka se dnes prodává celkem velmi draho). Můj zájem vzbudilo, že román je řazen do subžánru fantasy „cesty ke ztraceným národům“, o který se zvláště zajímám. Nyní tedy román vyšel jako samostatná kniha – a poněkud mne zklamal. Pravda je, že má haggardovský námět (od objevení se informace o neznámém národě přes pochod do země, kam se bojí vstoupit i sousední domorodci až po boj o trůn tohoto zapomenutého národa) – a Haggard patří mezi zakladatele žánru. Brjusov psal Hvězdnou horu zhruba 10 let poté, co vyšlo první haggardovské dobrodružství Allana Quatermaina Doly krále Šalamouna, kde jsou podobná cesta a dobrodružství popsány. Dějově je Brjusovův román tedy podobný, ovšem je poněkud, co se týká děje i líčení dobrodružství hrdiny, jednodušší a tam, kde je u Haggarda nějaké, jistě fantastické, vysvětlení existence zapomenuté civilizace v nitru Afriky, u Brjusova se nic takového nedozvíme. Je tu pravda odkaz na přistání mimozemských bytostí (což by bylo znamenité rozšíření haggardovské fantasy o sci-fi prvek), je tam i popis mumie jakéhosi tvora, vzdáleně připomínajícího Lovecraftovy mimozemšťany, objevené expedicí v Horách šílenství, ale to je vše, tato mumie děj nijak nerozvádí, je to pouhá rekvizita a kde se tam vzali zřejmě lidští bílí Letejové, mluvící neznámým jazykem, se nedozvíme ani náznakem. Jde o Brjusovovu velice ranou práci a sám autor si ji nijak nepovažoval, však také vyšla poprvé desítky let po jeho smrti. Prý ji chtěl přepracovat. Věčná škoda, že k tomu nedošlo, určitě takový autor mohl jinak výborný námět zpracovat mnohem lépe.
Přesto bych vyslovil dík nakladatelství Nová vlna za tento ediční počin – vydání včetně pěkných ilustrací dnes už klasika ilustrace fantastických knih, Miloslava Havlíčka.
Autorovy další knížky
| 1976 |  Pieseň lásky |
| 1987 |  Na křídlech revoluce |
| 1978 | Ohnivý anděl |
| 1970 | Oltář vítězství |
| 2004 |  V zrcadle |
Tuto knihu jsem četl jako kluk v Pionýrské sedmičce a považoval jsem ji za mírně propagandistické socialistické sci-fi. Přesto mi celkem utkvěla v paměti. Když jsem na ni znovu narazil, překvapil mě v anotaci rok vzniku daleko před bolševickou revolucí, tak jsem se rozhodl k ní vrátit.
Srovnání s klasiky žánru typu Haggarda je přesné. Romantický děj je jednoduchý a odpovídá přsně žánru "rodokapsu", nicméně má silný sociální podtext, který tehdy soudruhy zaujal. Za obzvláště dobrý počin nakladatele považuji přetištění i s původními ilustracemi.
Kniha se dá přečíst za jedno odpoledne u vody.