Hvězdná kolonie
Robert A. Heinlein
George Lerner byl vyslán na Ganyméda, aby se stal členem zásobovací kolonie a Bill chtěl jít s ním. Ale jeho otec o tom nechtěl ani slyšet… tahle výprava mohla být zatraceně nebezpečná! Billovi se podařilo dostat se na vesmírnou loď Mayflower … aby tam zjistil, že měl jeho otec pravdu! Hrdinná epopej o kolonistech na Ganymédu.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2000 , BanshiesOriginální název:
Farmer in the Sky, 1950
více info...
Přidat komentář
tato kniha je přesně ten typ, které přibývající léta od vydání na kvalitě nepřidají, naopak ubírají. V dnešní době se jedná už o neaktuální/vyčpělou scifi.
moc mě nenadchnul ani příběh. Autor si v podstatě někam na papír vypsal body, jak by asi mohla probíhat nějaká kolonizace a tyhle body popsal. Výsledkem je šablonovitá a předvídatelná knížka která se ale relativně dobře čte. Některé "scifi" pasáže jsou v dnešní době zcela úsměvné .... např. atmosféra na Ganymédu, ucpání díry v lodi kusem hadru, život na Venuši a Marsu, plynné planety jsou popisovány tak, že člověk může vstoupit na povrch a tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho.
Taky mi nesedla částečně skrytá výchovná složka, která čtenáři předhazuje neutuchající energické nasazení při budování nového světa.... To je ale trošku v kontrastu toho, co postavy skutečně dělají... moc toho nenapracují, ale nakecají toho dost. Silně pochybuju, že autor vůbec kdy zavítal na vesnici, jinak by nepsal takové bludy o farmaření... V jeho podání je farmaření slast a zvládne ji každý a v podstatě sám, stačí mít jen dobré sousedy.
osobně bych se knize spíše vyhnul, 40%
Mix mezi hard SF a dobrodružnou knížkou, který popisuje tvrdé podmínky kolonizace Ganyméda. Knížka se čte dobře, ale v mých očích jí něco trochu chybí. A ten překlad!
Young Adult - trošku hloupoučká, ale baví to. Spousta vědeckých blbostí musela být už před 70 lety kdy to psal jasná, ale vlastně to nevadí. Výchova ke kolonizaci skrze skauting je vlastně ódou na něj.
Podobně jako Hvězdná dvojčata, i tohle je taková blbinka. Místy úsměvná, místy trochu otravná svými popisy. Je z toho hodně cítit, že autor tuhle knihu psal zejména pro mládež. Těch výchovných vět je tady habaděj. Ale jelikož mam Heinleina velice rád, užil jsem si to.
Klasická "kolonizační" sci-fi pro mládež, dnes již bohužel velmi zastaralá. Heinlein líčí kolonizaci Ganyméda pohledem dospívajícího hocha. Román nese téměř výchovné prvky: důraz je kladen na smysl pro odpovědnost, pracovitost (protipóly: ti, kteří se nenechají zlomit a i přes neúspěchy se snaží a pracují versus ti, kteří se sice holedbají svou odhodlaností a pracovitostí, ale ve skutečnosti pouze mluví a velmi záhy se vzdají a ustupují), víru v člověka a jeho schopnosti, ale i důraz na "obyčejnou" poctivost a korektnost. K tomu je třeba ještě přidat zdůraznění skautských zásad: na více místech působí kniha jako náborový prospekt pro americkou skautskou organizaci. Heinlein se zde ani v nejmenším nesnažil maskovat své výchovné tendence. Na druhou stranu byl natolik dobrý spisovatel, že svůj záměr dokázal velmi umně obalit celkem zajímavým dějem, obdivuhodně systematickým líčením kolonizace a naprostou absencí bojových scén (pokud si uvědomíme, že se jedná o autora Hvězdné pěchoty, pak to je celkem pozoruhodné zjištění). Ale sic: na jedné straně hrdinové románu létají do kosmu a osidlují planety či měsíce, na straně druhé používají logaritmická pravítka, výpočty psané na papír. V tomto smyslu je nejúžasnější okamžik, kdy cosi poletující vesmírem velmi snadno a bez námahy prorazí plášť kosmické lodi, a hlavní hrdina díru ucpe - skautským krojem. Kdo chce blíže poznat Heinleinovy autorské postupy nebo kdo hledá milníky sci-fi, měl by román znát, pro běžné čtenáře to ovšem bude převážně jen nestravitelná nuda. Ale právě tento román má docela značný význam v Heinleinově literárním vývoji, kdo tohoto komplikovaného a kontroverzního autora obdivuje, musí knihu znát,
Ganymede alebo Ganymedes je prirodzený satelit Jupitera, jeden z Galileovych mesiacov. S priemerom 5 262 km je najväčší mesiac v slnečnej sústave, je väčší ako planéta Merkúr. Keby obiehal samostatne, s najväčšou pravdepodobnosťou by sme ho považovali za planétu. Povrch Ganymeda je skalnatý a pokrytý impaktnými krátermi. Sú na ňom výrazne rozlíšiteľné tmavšie a svetlejšie oblasti. Tmavšie obsahujú viac kráterov, čo svedčí o ich vyššom veku. Na mesiaci sa nachádzajú aj dlhé rovnobežné brázdy so šírkou 5-10 km. Predpokladá sa, že vo vnútri Ganymeda sa nachádza ľad, možno aj globálny oceán kvapalnej vody.
Na túto obežnicu sa rozhodol vydať mladý George Lerner spolu so svojím otcom a ostatnými osadníkmi Zeme, ktorá je sužovaná preľudnením a prídelovým systémom na potraviny. Tu chceli začať nový život ako v dávnych časoch Ameriky prví pionieri.
Heinlein tu veľmi farbisto a sugestívne popisuje tvrdé začiatky osadníkov, tvrdšie ako mali tí prví americkí. Ich heroický boj s drsným prostredím, podnebím a pohromami. Chvíľami som mal dojem, ako by som čítal niektorú z najlepších kníh od Jacka Londona, len v sci-fi kabáte.
Žiadne prestrelky, boje, násilie pre efekt v tejto knihe nenájdete. Nájdete tu po kvapkách všetko to, čo robí veľmi dobrú literatúru svetovou aj s humanistickým odkazom. ... áno aj s tým. Aj toto je Heinlein. Ako svoju odpoveď voči malthuziánstvu tu dáva vieru v človeka. Ako alternatívu voči nevyhnuteľným vojnám, katastrofám a preľudneniu tu predostiera expanziu ľudstva do vesmíru a schopnosť človeka prežiť aj v tých najtvrdších podmienkach. Lebo o tom je vlastne život v Heinleinovom podaní.
Príbeh je písaný z pohľadu chlapca a z tohoto pohľadu sú tu rozoberané aj rôzne technické, ekologické, astronomické, fyzikálne či chemické termíny, ktorých je v knižke naozaj dosť. Je to taká hard sci-fi pre mladých a pamätníkov. Svoje čaro kniha nestratila ani 64 rokov po jej prvom vydaní. Dávam plný počet hviezd.
Podrobná fikce o kolonizaci Ganymeda očima dospívajícího chlapce, který je členem jedné ze dvou rodin rozhodnutých odejít z přelidněné Země a stát se kolonisty. Zhruba polovina knihy je popisem jejich cesty v kosmické lodi, co dělali ve volném čase, jak pozorovali vesmír, jak se mládežníci na palubě rozhodli pokračovat ve skautingu i na Ganymedu a podobně. Velmi propracované po faktické stránce - co a jak funguje, od pohybu těles ve sluneční soustavě, funkčnosti lodi a různých technologií po vysvětlení jakým způsobem byl Ganymedes přetvořen pro život a farmaření. Jinak holé vyprávění téměř bez zápletek a kromě popisu cesty nebo pozorování vesmíru se přinejmenším až do poloviny téměř nic neděje. Na jednu stranu kniha jen potvrdila můj velký obdiv k tomuto autorovi, na druhou stranu jsem se při jejím čtení příliš nebavil a tak trochu se skrze ní prokousával, protože je na rozdíl od mých oblíbených románů z autorova pozdějšího období mnohem méně čtivá. Po faktické stránce je však geniální a cenu Retro Hugo, kterou zpětně dostala, si rozhodně právem zaslouží.
Skvělá čistokrevná sci-fi z éry počátku kolonizace sluneční soustavy. Většinou mě podobná díla moc nezajímají, Hvězdnou kolonií jsem byl doslova okouzlen.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Hvězdná pěchota |
| 1984 | Dveře do léta |
| 1994 | Měsíc je drsná milenka |
| 2011 | Vládci loutek |
| 2020 |  Cizinec v cizí zemi |
Krásně zestárlé sci-fi napsané v roce 1950 odehrávající se v době, kdy Země je přelidněná a lidstvo expanduje do celé Sluneční soustavy. Odhadoval bych tak nějak, že to může být někdy kolem roku 2020, co se v Heinleinově fiktivním vesmíru tento děj odehrává. Na Marsu žijí Marťané a na Venuši Venušané a lidstvo právě kolonizuje Ganymedes.
Z celé knížky vyzařuje nadšení pro průkopníky, pro svobodu a obdiv k hraničářům. Kolonisté vyráží na Ganymedes zakládat zde své farmy, chovat dobytek, sázet jabloně. A vše se učí tak dokonale rychle, jak kdyby celý život byli jen farmáři a nežili předtím v obytných buňkách bez oken.
Hlavní hrdina, asi šestnáctiletý Bill je dokonalý skaut. Je poznat, že knížka původně vycházela časopisecky v nějakém skautském časopise, protože v každé kapitole je alespoň jednou zmíněn skautský život, skautské oddíly, odznaky, chování.
Heinlein u této knihy byl nějak zvláštně naivní, viz ucpání díry po meteoritu v raketě kusem skautského oblečení a nebo to, že všude se dá chodit bez skafandru.
Dobře se to četlo, přivřete u toho oči nad nelogičnostmi a představte si, jak si v roce 1950 představoval začínající Heinlein naši dnešní dobu. Jeho představy byly lepší než naše realita.