Hvězdná pěchota
Robert A. Heinlein
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547055/bmid_hvezdna-pechota.jpg
4
697
697
Násilí bylo a vždy bude. Nebo ne?
Literatura světová Válečné Sci-fi
Vydáno:
2017
,
Walker & Volf
Originální název:
Starship Troopers, 1959
Interpreti: Ludvík Král
více info...
Přidat komentář
Pod vlivem Verhoevenovi filmové adaptace jsem čekal podobnou řežbu v knížce, ukázalo se však, že je to trochu jinak. Kniha sleduje Ricův příběh a jeho kariéru v armádě na pozadí bojů s "brouky", přičemž akce v knize moc není (nejvíc asi na konci). Román je prošpikován filozofickými vsuvkami na téma občanství, vojenské služby, demokracie atp. Není to špatné a stojí to za čtení, i když s autorem nemusíte v mnohém souhlasit. Pokud však očekáváte nějakou sci-fi akční řežbu ala film, budete zklamáni.
(SPOILER)
Poslouchal jsem jako audioknihu. Už při úvodu jsem čekal, že s poslechem po pár minutách seknu. Knihu načetl Ludvík Král a já s ním mám jen ty nejhorší zkušenosti. Tady překvapil a načtení se mu opravdu povedlo.
Film Hvězdná pěchota mám poměrně rád, ale s knihou se dost rozchází. Navíc mi tu chybí postava Diny Meyer - snad jediná zrzka která se mi kdy líbila.
Kniha sama osobě je jedna velká agitka pro marínu, i když ve sci-fi hávu. Pěchota je nejlepší, pěchota nikoho neopustí,... Prostě "Semper fi". Jde tu jasně vidět, že Heinlein k maríně patřil. Místy to bylo až úsměvné, na druhou stranu z toho byla cítit taková pospolitost, i když téměř každá postava s kterou Johnny tuto pospolitost cítí v vzápětí umře.
Další nepřehlédnutelný rozdíl je, že Johny není takovy pako jak v podání Kašpara Vandejna. O to více se s něj stává zelený mozek. Tím možná film dostává trochu navrch, protože se nebere tak vážně jako kniha.
V komentářích čtu, že Pěchota je jedna ze slabších Heinleinových knih. Pokud je to pravda, těším se na jeho další díla. Hvězdná pěchota mně rozhodně nezklamala.
"Nie sme tu na to, aby sme zabijali. Sme tu aby sme nepriatela zmrzacili a aby s nim mali pracu dalsi dvaja."
Dnes sa do skatulky military sci fi zmesti hocico, hlavne ked je to akcne. Ale Heinlein bol skoro prvy co rozhybal tento zaner. Tato kniha je ako lakmusovy papierik. Ak suhlasite s militantymi nazormi autora, ste adeptom na vojensku akademiu a mlyn na maso. Ustami postav Heinlein vyslovuje svoje nazory a nie vzdy su pacifisticke. Otvorene suhlasi s tvrdou vychovou deti, s trestom smrti, s prisnymi trestami na vystrahu. Nevysmieva sa nasej zmakkcilej humanistickej dobe. Ukazuje spolocnost ktora sa proste vydala tou cestou. Verhoevenov film by vas mohol uviest do omylu. Vytocil do extremu glorifikaciu armady. A taziskom knihy absolutnie nie su bojove sceny s nejakymi chrobakmi.
Opis bojov, vystroja, zbrani nie je az tak dolezity, aj ked hlavne preto sa kniha mohla dostat do fantastiky. Ale jadrom je obhajoba alebo nazorka ukazka kam moze viest rozvinutie vojenskej doktriny a glorifikacia naroda-cloveka-ludstva. Postavy v dialogoch polemizuju, hlavna postava sa v duchu vyvija od neskuseneho studentika buduceho obcana, az po drsneho pechotneho veterana uznavajuceho disciplinu, bratstvo vojakov, a vsetko co k vojenskym mozgom patri. Myslienkami typu "vojna nie je o vyhladeni nepriatela, je to o prineseni co najvacsej bolesti aby sa podriadil nasej veci" sa to tu len tak hemzi. A viete co? Pri pohlade na dnesnu dobu covidovu a ludsku hlupost, normalne aj trosku sympatizujem s jeho nazormi ze ludia nemaju co o sebe rozhodovat. Tvrdost a disciplina zoceluje narody. Laskavost pride az potom, az pre tych co si to vysluzia. Tak tak... Heinlein ma vela skvelych knih. Nie stylom, spisovatelskym jazykom, napadmi. On bol obcas taky filozof provokater. Moze sa kludne stat ze vas z tejto knihy obcas az zamrazi pri srdci. Nudit sa urcite ale nebudete. Kludne to mozete citat aj ako obzalobu vojny. Za mna kniha dosahom na urovni 1984, alebo Na zapade nic nove. Je to predsa len fikcia.
(vypocute ako audio, niektore kapitoly aj 2x :)
Hlavním záměrem pro mě bylo porovnat můj guilty pleasure film z dětství, který je adaptací a víceméně parodií, téhle předlohy. Heinleinova vize-verze je "smrtelně vážná", sledující politickou situaci v budoucnosti, očima vojáka. Koncept toho, že aby měl člověk možnost volit ve společnosti (stát se občanem), musí pro to něco udělat, službou v armádě, kde nejste nic a váš oblek má větší cenu, než váš život. K tomuhle právu, být občanem, se člověk musí prohrabat přes peklo, aby tak prokázal, jak moc mu na občanství záleží. Je to zajímavý koncept k zamyšlení na mnoha úrovních, stejně jako Heinleinovo otevřeně militantní smyšlení. Jinak velmi popisné a s jasným záměrem. Ale film si prostě užívám jinak a lépe a přišlo mi, že si z Heinleinova originálu vyzobal (hi,k.) právě ty nejlepší detaily a ty přetavil v něco zábavnějšího, jiného a ač opravdu parodií, tak to prostě má šťávu a grády - je to prostě nebe a dudy. A tenhle text, sám o sobě, spíše průměrný, ač napsaný dlouho zpátky, je více politický traktát, než fikce. Od druhé půle dost nuda.
Není to špatné, ale za mě jedna z mála knih, kdy filmová verze je lepší než tištěná.
Hvězdná pěchota je další výtvor Roberta Heinleina.
Jedná se o armádní sci-fi knížku, kde se plno právní občan bere jako voják armády.
Heinlein v knížce ukazuje, že většina lidí nechce sloužit armádě a radši chtějí mít peníze. Zatímco ti co jdou do armády, tak to berou jako čest a společnost je odměňuje tím že jim dá právo volit. Občan má tedy pro společnost velký význam , paradoxem knížky je však fakt, že pro armádu má lidský život cenu jen pár centů. V jednom momentu, kdy vyslali vojáky do boje, tak jim řekli : "hlavně se vraťte ten váš oblek stojí 2 miliony a když k tomu přičteme 5 centů, již stojí váš život, dostaneme celkem zajímavou sumu". Sloužení armádě však bylo dobrovolné.
V knížce je akce a dost vtipů. Nikdy jsem se u čtení nenudil. Příběh je popisován první osobou hlavního hrdiny Juanem Ricem a je psána čtivou formou (lehce se mi četla) . Knížka se mi líbila, sci-fi mě vždycky zajímalo a tato knížka mě nezklamala. Tato knížka byla tak zajímavá, že jí zfilmovali. Doporučuji lidem co mají rádi sci-fi.
Úvodní drsný výcvik doplněný očekávanou buzerací a šikanou už jsem párkrát absolvoval. V literatuře, v kinematografii i v naší armádě. Takže dlouho se neděje nic neočekávaného. Ale pozor, rok vydání 1959! No, to kdybych mohl stihnout, bral bych úvod úplně jinak, nejspíš jako skvěle popsané seznámení s armádou budoucnosti.
Zato popis filozofie systému a politiky z toho vyplývající, to je pro dnešního občana západu ta pravá sci-fi: právo rozhodovat mají jen ti, kteří už dokázali, že jsou ochotni pro společnost obětovat maximum, ostatním nezbývá než se přizpůsobit. Demokratické volební právo pro všechny? Diskutabilní výdobytek posledních několika desetiletí, experiment, který autor popisuje jako slepou uličku historie. No, uvidíme…
Na rozdíl od filmu, který jede podle šablony: výcvik - výchova - romantika - výcvik - válka, je v knize pojem romantika nahrazen slovem výcvik.
85 % (zatím 437 hodnotících s průměrem 81 %).
…
Jedna holka mu otevřeně řekla: „Moje máma říká, že násilím se nikdy nic nevyřeší.“
„Jo?“ Pan Dubois na ni smutně koukal. „Jsem si jist, že Rada starších města Kartága by to uvítala. Každému, kdo se drží historicky nepravdivé – a naprosto nemorální – doktríny, která praví, že 'násilím se nic nevyřeší', bych radil, aby vyvolal ducha Napoleona Bonaparta a vévody z Wellingtonu a nechal je to prodebatovat.“
…
Když se to musí udělat, muž – opravdovej muž – svýho psa zastřelí sám, nenajme si na to záskok, kterej by to za něj uklidil.
Po knize jsem sáhla jen kvůli nálepce “slavné sci-fi” a zřejmě kvůli tomu se srazila s mou naivní pacifistickou povahou. Popis fungování armády ve válce proti Broukům a poplácávání se po rameni, že hoši od M.P. jsou zkrátka nejlepší, mě opravdu nenadchlo, takže jsem se musela nutit, abych knížku dočetla. Na druhou stranu bych vyzvedla pasáže z hodin dějepisu a morální filosofie, které byly jediným světlým místem v pro mě dost temném oceánu militaristické nudy.
Už v tý době kdy kdy kniha vyšla pojednávala o problémech které se prolínají do dnešní doby.Pozoruhodné spisovatelovo myšlení.Doporučuji
Keď som knihu čítal prvý krát (brat môj, to je už zo štvrť storočia dozadu), tak mi prišla utáraná a v podstate som nevedel pochopiť, ako môže byť Heinlein velebený ako sci-fi autor. Lenže človek zostarne, všeličo si v živote preskáče, potom sa mu dostane do rúk kniha znova a druhé prečítanie prinesie prekvapenie – buď je to paráda alebo sklamanie. Za mňa paráda.
Kniha vôbec nie je military sci-fi, akcia je až na druhom mieste a je len v prvej a trinástej kapitole. Napriek tomu je kniha oslavou militantnosti a glorifikovaním občana – občan je niekto, kto môže voliť a voliť môže až vtedy, ak sa niečím pričiní o to, aby sa spoločnosť mala lepšie. Zaujímalo by ma, ako by dopadli voľby, ak by voliť bolo výsadou tých, čo pracujú a prispievajú do sociálneho systému a tí, čo z neho len berú, by voliť nemohli. Myslím si, že v tom prípade by sociálne orientované strany nemali šancu, tak ako je to dnes. A mnohí potom na tom parazitujú. Ale dosť bolo úvah. Niektorí vyčítajú Heinleinovi, že ak od spoločnosti niečo chcem, tak je musím niečo dať. Neviem prečo mu to vyčítajú. Aj J.F.K. povedal: „Nepýtajte sa, čo môže vaša vlasť urobiť pre vás, ale pýtajte sa, čo vy môžete urobiť pre ňu.“ Ja s obidvomi súhlasím a ak by tento princíp fungoval aj v našich demokratických krajinách, vyzeralo a žilo by sa tu ešte lepšie. Lenže ľudia sú už natoľko zhýčkaní, že si neuvedomujú, v akom blahobyte vlastne žijú.
Ešte si dovolím jeden citát: “Nikdy jsem nedokázal pochopit, jak může třicetiletý idiot volit moudřeji než patnáctiletý génius… ale byl to věk ‘božských práv prostého člověka’. Nevadí, plně za to zaplatili.“ A my teraz takisto platíme za to, že stačí mať viac ako osemnásť rokov a môžu jedinci voliť. Bez obmedzení.
Kniha je aj sladko patetická, jednoducho typický Heinlein s jeho úvahami, ktoré nie sú jalové a tie vždy zdôvodňuje. Vďaka, Robert.
Film, ktorý vznikol na základe tejto knihy nie je zlý, len je iný a z príbehu si berie iba kostru a zameriava sa na akciu. Vďaka, Paul.
Přečetl jsem většinu z jeho knih, a tu nejdůležitější jsem vynechal. Spokojil jsem se s filmovým zpracováním. Teď jsem dočetl Hvězdnou pěchotu, a pořád nechápu jak mohl v roce 1959, tak skvěle vysvětlit mnohé z problému dneška. Myslím si, že toto by měla být povinná četba. Jde hlavně o pasáž, pojednávající o výchově štěňat.
Celkem čtivá kniha, obsahuje nudnější pasáže, od filmu se trochu víc liší, ale celkově dobrá kniha.
To by mě bohdá nenapadlo, že budu toto číst a už vůbec ne, že mě to bude bavit! To střídání poloh od adorace vojákování přes republikánské úvahy až sem tam úplně mimózní plky...líbilo se mi to od začátku do konce a přijde mi úplně srozumitelné, co na tom vojančení ty chlapy může přitahovat.
Hvězdná pěchota o několik koňských délek překonala moji subjektivně dosud nezelenější knihu, kterou byl Kotletův Spad. Máme tu sice všechny sci-fi propriety (vesmírné lodi, Čerenkovův pohon, insektoidní nepřátelské mimozemšťany a další), ale o ty tady vlastne vůbec nejde. Středobodem všeho je totiž ARMÁDA! Dalšími důležitými body jsou pak čest, odvaha a zejména subordinace a obdiv k vysokým důstojníkům, kteří řadové vojáky nešetří a urážejí je kudy chodí (samozřejmě jen proto, aby vychovali z chlapců muže). Nechci o sobě tvrdit, že jsem pacifista (třeba Clancyho jsem schopen číst bez problémů), ale tohle bylo i na mě trochu moc. Už chápu, jak musí trpět přesvědčený konzervativec, když čte ťřeba Mievillovu Železnou radu nebo kompostovatelnou trilogii Becky Chambersové!
Heinlein tady balancuje přesně na hraně mezi extrémním patriotismem a autoritativním režimem - uvažuje o tom, jaký je rozdíl mezi morálkou vojáka a civilisty (hádejte, v čí prospěch je odpověď?) a podobně. Už proto jsem si nemohl knihu řádně užít, protože prostě neudeřila na mé čtenářské struny. Autor mne však párkrát také potěšil, když např. do armády zařadil také ženy (kvůli jejich vesmírně pilotním schopnostem - v USA 50. let jistě něco nemyslitelného). Nicméně jsem rád, že jsem si toto stěžejní dílko klasické sci-fi přečetl a mohl zhodnotit, že filmová adaptace r. 1997 se téměř vůbec nepřiblížila atmosféře knihy. Tady totiž primárně nejde o popisy bojů, i když z první kapitoly se zdá, že autor v 50. letech časovým okénkem zahlédl akční počítačové hry dnešních dnů. Spíš je to celé o armádní atmosféře, směřování společnosti k osobní odpovědnosti a vhledu do uvažování vojáků - byť pro mě vhledu až příliš jednobarevně obdivného. Je to stejná utopie jako třeba neandertálská společnost u Saywera, ale z druhé poloviny politické spektra, zcela bez úvah o tom, v co se něco takového může zvrhnout. Musím ale ocenit, že čtení v člověku mého politického ražení vyvolá úvahy o těchto kontroverzí a od toho čtení ostatně je. 80% (20% jsem přidal během psaní tohoto komentáře, protože kniha která nutí přemýšlet, je dobrá kniha)
Óda na pravicové zmýšľanie a obhajoba politiky vojenskej sily. Prekvapivo nadčasová intelektuálna kniha, pre ktorú je scifi len kulisa. Číta sa to fákt dobre, až na pasáž s dôjstojníckym výcvikom.
Jedna z knížek, kterou by si měl přečíst každý, nejen kvůli tomu že patří k mezníkům sci- fi, ze kterých následně čerpají další díla (40K např). Samotný koncept rozdělení do jednotlivých epizod Ricovy služby a sledování jeho vývoje je dobrá volba a díky tomu nejsou pasáže s filozofií příliš dlouhé (i když ta je tu asi to nejpodstatnější, dlouhé pasáže "meditací" by asi nebyly to pravé) a jsou umístěny velmi účelně, kdy čtenář "roste" spolu s Ricem. Postavy, společnost i pokrok jsou logické a uvěřitelné , což pro sci-fi není vždy typické (zvláště ne v 60. letech). Bojové výjevy mají spád a baví. Dílo díky tomu funguje skvěle i jako "pouhý sci-fi román", nejpodstatnější je však stránka osobní i společenské filozofie a politiky. Myšlenky které Heinlein předkládá jsou nadčasové a donutí člověka nad nimi přemýšlet i když s nimi nemusí souhlasit (já však z většiny souhlasil), rozjímat nad lidskou přirozeností, směřováním společnosti, principem "vyššího dobra", sebeobětováním, povinností a dalších věcech které lidstvo mnohdy postrádá (pokud sám nepatří mezi ty, kteří vidí za vším Třetí říši, nebo chápou pouze svá práva a nikoliv povinnosti a reagují vlnou kvičení).
Autorovy další knížky
| 2002 |  Hvězdná pěchota |
| 1984 | Dveře do léta |
| 1994 | Měsíc je drsná milenka |
| 2011 | Vládci loutek |
| 2020 |  Cizinec v cizí zemi |
Já už to umím.Už mím dobře zabíjet.Vy pacifisti !!!
Nejsem blb co říká.Všichni jsou bratři.Na tyhle ideje vám z vysoka seru.
A taky se mě chce blejt.Z toho že je člověk zvíře.Že to zvíře v něm vítězí.
Tohle je válka.Ale umím.Já už to to umím.
A miluju to.
Já jsem ten pacifista.
....................................
Satirické ? Válečný dril.Sbírání frček.Vobčan by si měl volební právo zasloužit ? Military ? Samozřejmě.Jenže žádné bezduché a k pobavení.
Nezaměnovat s nacismem a tak.Aha to máte z toho filmu :)
Rozhodně ryzí Henlein.Který rozhodně nenechá nikoho lhostejným.
Jen prosím nesrovnávat s filmem.To je zcela mimo.Společné má pouze jen ten název.Verhoeven se za břicho musel popadat.Aneb jak znásilnit hollywood :)
Tady jde o věci dnes téměř vymizelé.Je to více sci-fi než se na první pohled zdá :) Zapomínáme.Ve jménu cti atd.
Ohánění právy-jsou přeci zadarmo.To je na delší a jinší debaty.
Gumujeme.Přepisujeme.Strháváme.Dovoláváme se.
Svoboda je přeci tak něco samozřejmého.Tak to ale dříve nebylo.
Ve Starship Troopers je toho hodně a ještě mnohem víc.Nutí přemýšlet.
Nejenom pro pacifisty a odmítače.Něco na tom bude.
Pěchota je stále aktuální a možná ještě více než kdy jindy.