Hvězdní vandráci
Vlado Ríša
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/264481/mid_hvezdni-vandraci-vg0-264481.jpg
3
15
15
Hvězdní vandráci série
1. díl >
Mladý, nepříliš úspěšný bojovník ve válečných robotech Jarmil Mařák nedobrovolně odlétá coby nový člen posádky kosmické lodě kamsi do vesmíru. Její majitel patří k takzvaným „vandrákům“, nebo „šmejdům“ či... prostě k lidem, kteří šmejdí vesmírem a hledají příležitostné výdělky, artefakty, a zajímavé či ztracené věci – neboli šlohnou, na co přijdou, jak tvrdí jejich kritici. Ale ti také připouštějí, že „vandráci“ nepatří mezi krvavé, vražedné piráty. Většinou se pohybují na hraně zákona a leckdy i za ní. Že vesmír je báječné místo pro život si může myslet jen ten nejnaivnější mameluk. Na každém kroku tu číhají záludnosti, které vás mohou připravit o život natotata. A pokud to neudělá samotný černočerný vesmír, tak se o to budou snažit lidé - konkurenti, nepřátelé, závistivci... vždyť každý chce přežít, zbohatnout, zvítězit... A jako vždy je to na úkor někoho jiného. Jarmil prochází tvrdou školou života... v níž nemusí obstát.... celý text
Přidat komentář
Pan Ríša píše pěkné knížky, u této se mi zdál sice děj trochu roztříštěný, avizovaná space opera to byla jen částečně, ale scény s bojovými roboty byly také pěkné. Koupil jsem ji jako e-book a i mě zarazilo poměrně dost chyb (překlepů), skoro jako by ji někdo převáděl pomocí OCR.
Tak to jeklasický Říša odychovka která se dá číst a nemusí se u ní přemýšlet takže super.
Hvězdní vandráci, nebo také šmejdi (jak se jim hanlivě přezdívá) šmejdí vesmírem a hledají artefakty z opuštěných vesmírných korábů, stanic a planet. Nebo si hledají příležitostnou práci jako přepravci pašovaného zboží. Vandráci musí mít obchodního ducha, aby mohli své nálezy co nejvýhodněji prodat na černém trhu a ostré lokty, aby dokázali přečůrat konkurenci. Vesmírní vandráci zabíjejí jen, když opravdu jde o holý život nebo pomstu.
Na druhou stranu je tady Jarmil Mařák, smolař, druholigový bojovník ve válečných robotech a neskutečně naivní mladík, který se shodou okolností stává členem posádky vandrácké lodě Jarní Kráska. Ale Jarmil není žádný vandrák a vesmír je krutý a temný.
Kdo by čekal od Vesmírných vandráků sci-fi ekvivalent ke Stalkerovi, asi by byl zklamán. Příhody Jarmila Mařáka jsou spíše mixem dobrodružných příběhů o hledání pokladů a střílečkou se špetkou svérázného a dost specifického humoru.
Úvodní kapitola (jakési intro jaké známe z filmů o Indiana Jonesovi) je nejen seznámením s hlavním „hrdinou“, ale i ukázkou klasické vesmírné pokladovky. Neznámá planeta a hledání artefaktů jsou zde vylíčeny velice čtivě.
První půlka knihy je naopak sci-fi střílečkou, kde jsou zachyceny Mařákovy boje v arénách. Musím přiznat, že tato část knihy se mi četla ze všeho nejlépe. A to překvapivě ne díky milostné zápletce, která mi přišla ryze účelová.
Druhá půlka knihy se vrací k původní „stalkerské“ lince a seznamuje čtenáře nejen s dalšími mechanismy Mařákova vesmíru, ale i s temnou historií postav. Zároveň nám ukazuje přerod naivního a mnohdy až sebelítostivého mladíka v někoho, kdo se v krutém vesmíru neztratí.
Svou „starosvětskou atmosférou“ mi Vandráci připomínají staré dobrodružné knížky jako byly Planety smrti nebo Nemesis z hvězd kterým člověk právě pro to dobrodružství rád odpustil nějaké ty technické chyby či nelogičnosti.
To všechno je okořeněno vtipnými popkulturními odkazy (nejen na Hvězdné války), ale především odkazy na česko–slovenské reálie. Ty mne velice potěšily, protože dodávají knize netradiční a velmi příjemný šmrnc.
Co mě naopak nepotěšilo vůbec, je velké množství chyb, které mi kazily požitek ze čtení. Myslím si, že každá kniha si zaslouží svůj díl korektorské a redakční péče a Hvězdným vandrákům se podle mého soudu nedostalo ani té minimální.
„Z kanónu v Rustamově levé ruce Rustama vylétla zlatá jiskra…“ (Vlado Ríša – Hvězdní vandráci, strana 19)
Ale navzdory tomu jsou Vandráci příjemnou vesmírnou střílečkou, u které si čtenář odpočine od všech těch velikých a skvělých space oper jako jsou Algor, nebo Mycelium. A to není zas tak málo.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1991 |  Gooka a dračí lidé |
| 2008 | Pašeráci v oblacích |
| 2012 | Mrtvý v parovodu |
| 1992 | Conan a Krvavá hvězda |
| 2007 | Sorry, vole, error |
Těšil jsem se a o to jsem více zklamaný.
Pan spisovatel se snažil vytvořit jakousi parafrázi na Švejka ve Vesmíru, ale jeho Jarmil na to nemá. Už jen jméno hlavního hrdiny, Jarmil, nad kterým se každý pousměje, nefunguje, tak jak by mělo.
Navíc jeho osobnost je prapodivná. Chvilkama se chová jako retard, chvilkama má snové záblesky (stále stejné, o blondýnách s kozama) a někdy, světe div se, dostane nějaký záchvat geniality. Jako celek to nefunguje a je to rušivé. Nemusí to být namakaný drtič, jako třeba Koniáš, a taky to nemusí být Han Solo, ale s tímto inteligenčním kvocientem nemůže tato postava vůbec řídit auto natož kosmickou loď.
Malá ochutnávka:
Přece jen je pivo nejlepší, pomyslel si nespokojeně neboť jeho oblíbený nápoj byl na Romisu nedostatkovým zbožím.
Pil ho pouze místní póvl a navíc pivo chutnalo jako koňský chcanky, tedy podle Jarmilova hodnocení.
Čekal jsem příjemnou Space operu, ale dostal jsem je rozdrcený hvězdný prach.
I druhá postava, kapitána Mareska je divně napsaná. Vesmírný pilot Jitřní krásky dostává záchvaty vzteku, drbání na nose a mlácení do přístrojů – to nemusím a opět to nefunguje. Taková osobnost by ve Vesmíru nepřežila ani galaktický týden.
A obsahově mi to také nesedělo. Když totiž spojíte tyto dvě podivné postavy, nevzejde z toho dobrý příběh. Už jen pasáže z planet Barkta a Romis, kdy je děj strašně jednoduchý a hlavní hrdinové sice něco získají, spíše tedy se štěstím, než se svým umem, ale i tak to postrádá napětí, akci, humor a někdy i logiku.
Chyba v příběhu:
Jeden důležitý moment se odehrává mezi 12 a 13 částí deváté kapitoly. Tady pan spisovatel zapomněl, že kapitán vystoupil z lodě po boku Jarmila, ale najednou je tam Jarmil sám a utíká do bezpečí lodě, kde sedí ????? kapitán – tohle bylo i na mou ohleduplnost celkem dost.
Mohl bych ve výčtu dále pokračovat, ale už těch záporů bylo dost.
Kniha určitě osloví ty, jenž nehledají duchaplné příběhy a mají raději něco na bázi padesáti odstínů vesmíru, samozřejmě bez sexu. Pokud tedy nemáte rádi blondýny s ...čtyřkama.
A něco málo kladů, protože jsem dal dvě hvězdy.
1 - Určitě v tom byl záměr, napsat takto dvě nevyrovnané postavy, ale u mě to prostě nezabralo.
2 - Hlavní hrdina pije pivo a to je další plus.
3 - Navíc se ke konci příběhu objevuje postava se jménem John Francis – to beru jako poklonu sérii JFK a možná se z této knihy časem stane spin-off ke Kovářům Rovnováhy :-)
4 – Jeden bar, na nejmenované planetě, se jmenuje „U Žambocha“.
CITÁT – Zase ze mě udělali blbce...jako už tolikrát.