Hvězdný prach
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/163506/bmid_hvezdny-prach-iPI-163506.jpg
4
1375
1375
Dříve existovaly hranice mezi sny a realitou… Ale to bylo dříve. Na ospalém anglickém venkově, na úsvitu viktoriánské éry, žije si vesnička Zeď, která dostala jméno podle impozantní kamenné hradby, jež ji odděluje od přilehlé louky a toho, co je za ní, svůj poklidný život. U jediné mezery ve zdi dnem i nocí stojí stráže, aby zabránily zvědavcům projít ven. Jen jednou za devět let svou hlídku opouštějí, to když se na louce za zdí koná zvláštní a neobyčejný trh… Tady, ve Zdi, se mladý Tristran Thorn zamiloval do krásné Viktorie Foresterové. Ale Viktorie je chladná a vzdálená – tak vzdálená jako hvězda, kterou jednoho mrazivého říjnového večera ona a Tristan vidí padat z nebe. Aby získal Viktoriinu přízeň, přísahá Tristran, že spadlou hvězdu najde a přinese ji své milované. Tristan však není jediný, kdo hledá nebeský klenot. Jsou jiní, pro které je příslibem mládí a krásy, klíčem ke království, či k obnovení černé magické moci. Chlapec poháněný láskou bude muset skutečně sebrat rozum do hrsti, aby uspěl a přežil v tajemném světě za zdí, kde na sebe spadlé hvězdy berou nejrůznější podobu – a kde mají problémy sklon větvit se do nečekaných směrů nebo se vracet k sobě samým, v čase i v prostoru. Neil Gaiman rozvíjí svou literární magii novým a oslňujícím způsobem – Hvězdný prach bude zářit ve vašem srdci i v paměti dlouho po tom, co dočtete poslední stránku.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 1998 , PolarisOriginální název:
Stardust, 1997
více info...
Přidat komentář
Moc hezká kniha, až na ten konec, který mě trošku zklamal - byl takový nijaký, film je zakončen rozhodně lépe.
Z celé knihy jsem byla skutečně nadšená, ale ten konec mě oproti filmu dost zklamal. Ale jinak skutečně úžasná, půvabná, kouzelná kniha.
Moc milé. Nevěřila jsem, že mě to tak vtáhne, ale za jedno odpoledne jsem měla přečteno. Knížku mi doporučila kamarádka, milovnice Gaimana, a i když jsem se trochu zdráhala, moc jsem si nakonec knížku užila. Jen mi některé myšlenky přišly okoukané od Pratchetta, aspoň jedna věta z něj vykradená, ale co už...
Knihu jsem četla i přesto, že je určena pro děti a mládež. Kniha se četla jedním dechem, moc se mě líbila, pohádky mám ráda.
Prijemne oddychove fantasy, ale nejak hlboko ma neokuzlilo. Stale som cakala, ze sa NIECO stane, ze sa niektora epizoda rozvinie, prehlbi a nakoniec sa to vsetko spoji a da pribehu hlbsi zmysel. Ale pribeh len plynie a plynie, ponuka velky priestor pre predstavivost, objavuju sa stale nove postavy, nove roviny, ktore vsak ostanu len povrchne spomenute a nedotiahnute. Ani nezbadate a je koniec. Autor to tak urcite zamyslal, ale mne tam proste to NIECO chybalo. Film som nevidela, moznou dam sancu.
Nádherná knížka a předloha neméně čarovného filmu. Při četbě mi jen vrtalo hlavou, kde se v autorovi brala taková bohatá představivost.
I když jsem už dospělá, stejně nepřestanu mít ráda pohádky a nikdy na ně nepřestanu věřit.
Možná bych si knížku víc užila, kdybych před čtením neviděla film. V celku je příběh pěkný a milý, ale něco mi tam chybí...Čekala jsem něco dramatičtějšího a konec výraznější.
Tak to byla naprosto dokonalá pohádka pro dospělé, s tolika zvraty a dějovými linkami, tak jak to umí opravdový fantasta a snílek v podobě autora.
Já mám velice rád i podání filmové, které je, jak už to tak bývá, trošku jiné než jeho knižní podoba, a vzhledem k tomu, že je to hollywoodský snímek, tak samozřejmě, zde musí být i happyend.
Takže jsem byl opravdu zvědav, jaká byla předloha, a jsem velmi potěšen, že byla opravdu mnohovrstevná, takže se člověk mohl podívat na svět , který nám popisuje autor, hned několika očima.
Je to opravdové pohlazení, protože příběh je vystavěn tak, že Vás nepustí a Vy kráčíte do finále a vnímmáte všechnu tu pohádkovou nádheru okolo a můžete snít spolu s hlavním hrdinou o nekonečných dálavách, kam Vás zanese osud....
Neil je takový Tim Burton literárního světa, fantasta, hračička a snílek, Baron Prášil (jako můj oblíbenec ve filmové verzi - Miloš Kopecký:) přelomu tisíciletí).
Vtipné, milé, okouzlující (mmch i filmová verze se povedla), v době kdy tak často vítězí forma nad obsahem, příjemné pohlazení po duši od velkého vypravěče.
Někdy mě "jeho salva" zasáhne plnou silou a jindy jen proletí v uctivé vzdálenosti, ale každopádně Ti přeji ještě hodně střelného ( hvězdného:) prachu, starý brachu:)
Hlavně nesrovnávat s filmem:-) Film se mi líbí, ale knížka si jde svojí cestou a rozhodně ne tak šablonovitě. Kdo čeká ,, a žili šťastně až do smrti,, dočká se, ale jinak.:-)
Tentokrát mě pan Gaiman nezklamal. Tato pohádka pro dospělé obsahuje skvělé nápady, několik prolínajících se dějových linií, je napínavá, milá a prostě se mi líbila. A ta slova a věty! Paní překladatelka to prostě také umí.
„Obloha v sobě měla takovou oblohovost a svět takovou okamžitost, jaké nikdy dřív neviděl a nevnímal.
(There was a skyness to the sky and a nowness to the world that he had never seen or felt or realized before.)“
A zřejmě se ještě musím podívat na film.
Druhá "gaimanovka" a zase 5*, nemůžu jinak.
Tolik nápadů (znovu žasnu nad autorovou fantazií), výborné proplétání dějových linek, skvělé zakončení. Nikdykde mi možná přišlo malinko čtivější, ale to je detail. S naprostou spokojeností nad knihou se jdu kouknout na film.
(edit o zhruba dvě hodiny později - film taky není špatný, ale na knihu nemá)
Kouzelný nápad, dobrý příběh, poutavě napsáno - prostě Gaiman. Všem doporučuji.
Jedna z mála knih, kterou film téměř věrně kopíruje... Nejdřív jsem viděla film, teprve potom četla knihu - možná je to dobře, spoustu věcí bych asi jinak nepochopila a celkově bych tak knihu hodnotila hůře. Takhle hodnotím jako velice příjemnou jednodenní oddechovku na dovolené, která příjemně pohladila na duši.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
Nějak mě to nezaujalo. V příběhu se udála strašná spousta věcí, bylo nám představeno hodně zajímavých postav, jejichž osudy se nečekaným způsobem prolínají, ale plynulo to tak zoufale klidně, že jsem celou dobu měla pocit, že se vlastně neděje vůbec nic. Nakonec kniha dospěje k očekávanému závěru, aniž by ve čtenáři zanechala jakékoli emoce.