Hvězdný prach
Neil Gaiman
Dříve existovaly hranice mezi sny a realitou… Ale to bylo dříve. Na ospalém anglickém venkově, na úsvitu viktoriánské éry, žije si vesnička Zeď, která dostala jméno podle impozantní kamenné hradby, jež ji odděluje od přilehlé louky a toho, co je za ní, svůj poklidný život. U jediné mezery ve zdi dnem i nocí stojí stráže, aby zabránily zvědavcům projít ven. Jen jednou za devět let svou hlídku opouštějí, to když se na louce za zdí koná zvláštní a neobyčejný trh… Tady, ve Zdi, se mladý Tristran Thorn zamiloval do krásné Viktorie Foresterové. Ale Viktorie je chladná a vzdálená – tak vzdálená jako hvězda, kterou jednoho mrazivého říjnového večera ona a Tristan vidí padat z nebe. Aby získal Viktoriinu přízeň, přísahá Tristran, že spadlou hvězdu najde a přinese ji své milované. Tristan však není jediný, kdo hledá nebeský klenot. Jsou jiní, pro které je příslibem mládí a krásy, klíčem ke království, či k obnovení černé magické moci. Chlapec poháněný láskou bude muset skutečně sebrat rozum do hrsti, aby uspěl a přežil v tajemném světě za zdí, kde na sebe spadlé hvězdy berou nejrůznější podobu – a kde mají problémy sklon větvit se do nečekaných směrů nebo se vracet k sobě samým, v čase i v prostoru. Neil Gaiman rozvíjí svou literární magii novým a oslňujícím způsobem – Hvězdný prach bude zářit ve vašem srdci i v paměti dlouho po tom, co dočtete poslední stránku.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 1998 , PolarisOriginální název:
Stardust, 1997
více info...
Přidat komentář
Můj největší problém s knihou je ten, že jsem film viděl několikrát, než jsem četl knihu. Film je skvělý a totéž mohu říci i o knížce, kterou jsem přečetl jedním dechem a jsem z ní nadšený. A o to více jsem neustále srovnával knihu s filmem. Film je jiné médium, než kniha. A proto se ve spoustě důležitých momentech liší a rozhází se s předlohou. Dost o filmu, kniha je důvod proč tohle píši. Neil Gaiman napsal nádhernou pohádku, která není přímo pro děti, a nejspíše bude bavit více dospělé, přesto je správně kouzelná jako klasické pohádky. Gaiman se nebojí ukazovat dospělé věci(smrt jednorožce, milování nebo zabíjení), ale na druhou stranu se nebojí být dětský a psát krásný příběh o lásce jedno snílka a spadlé hvězdy. Pokud máte rádi pohádky a dobré příběhy, tak rozhodně tuto knihu zkuste, jelikož je moc hezká.
Film se mi líbil trochu víc než kniha, ale ta taky nebyla špatná. Líbí se mi hodně námět, obsahující jak pohádkové (nadpřirozené) bytosti tak zamilovaný příběh, který je prodchnutý nebezpečím spojeným se ztrátou života. Od tohoto autora si rozhodně přečtu i další knihy.
Kniha se mi moc líbila ... chvílemi jsem zápasila s tím, že se mi moc líbí film. Každopádně, je to krásná a odpočinková kniha, daleko lepší než její filmové zpracování. Hvězdy mi bylo krapet líto, přeci jen kdyby vás někdo sestřelil z oblohy a pak vás vláčel jakožto dárek nějaké slečince tak by nikdo asi nadšený nebyl. Zkrátka a dobře, někdy bych si ráda vyzkoušela chytat blesky ;)
Moc hezká kniha. Jen jsem měla jako bezmezný milovník stejnojmenného filmu, asi trochu jiné očekávání (jako předloha k filmu dobré, ale scénárista z toho teprve udělal naprostý skvost). Když se ale oprostíte od toho, že by to mělo být stejné (nebo i podobné) jako tento film a berete to, tak jak máte, jako knihu samotnou, je to milé čtivé, nápadité, kouzelné a velmi originální.
Velice čtivá a pěkná knížka, které vytýkám jen ten odfláknutej závěr, kde jsem čekala boj s čarodějnicí. Jinak doporučuju.
Na první lásku se nezapomíná. Ani na tu knižní. Jedno krásné odpoledne jsem se takhle prohrabovala sbírkou tátových knížek a našla tenhle skvost. Vzala jsem ji do ruky, sedla si s ní na zem a začetla se na několik hodin. Hrozně ráda se k ní vracím a čtu ji až s posvátnou úctou, protože je křehká, vtipná, romantická, zkrátka kouzelná.
A film? Nádhera. Originální zpracování, skvělí herci, přenádherná hudba. A vtipu na rozdávání.
Moc pěkná knížka. Příběh se skvěle četl, byl plný vtipu a okouzlujících popisů. Oblíbila jsem si všechny linie příběhu, ale asi nejvíce pány ze Stormholdu a zlou Lilim - ti neměli chybu. Co se týče vztahu hvězdy s Tristranem, čekala jsem asi trošku víc.. možná zato může ten film :D .. Konec jsem také očekávala živější!
Po sérii mých oblíbených "fantasy zvráceností" jsem měla náladu přečíst si něco pohádkového, jak jinak než ze světa fantasy. A Hvězdný příběh splnil víc, než jsem očekávala. Fantazie a lehce ironický humor Neila Gaimana mě neskutečně baví a na hvězdné nebe už se teď budu dívat jinak, než kdykoliv předtím. . .
Nápad dvou sesousedních světů, jeden reálný a jeden pohádkový, je skvělý. Je tam spousta postav, hlavně pohádkových. Přínosem je i jistá možnost, kdy se světy mohou navzájem potkat, i když po většinu času jsou oddělené. Příběh se mi líbil, i když filmové zpracování se mi zdálo bohatši a propracovanější. Téma je ale skvělé a stálo by za to v ně pokračovat dalšími příběhy, ale trochu delšími. Toto téma si rozhodně zaslouží pokračování. Hvězdný prach je jedinou výjimkou, kdy je filmové zpracování lepší. Přesto doporučuji přečíst všem, kdo má rád knihy na pomezí pohádky a fantasi.
Kniha je velmi čtivá se zajímavým příběh jednotlivých postav. Bohužel filmové zpracování se mi líbilo daleko víc. Ale nápad dvou zemí a nové nadpřirozené postavy super.
Touto knihou . V pořadí druhou, mnou přečtenou od Neila Gaimana, jsem se upsal Ďáblu.
Tuto Knihu jsem doslova přečetl za jednu noc „ no fakt nekecám“ aniž by jsem se byť jen jednou od textu odtrhl, snad ze strachu nebo obavy aby se kniha nedočetla beze mě.
Je psáná krasným pro mě roztomile snad až dětským slovem, které se mi sedlo. No však, Vy víte jak :
Dunstan se jí na řetěz zeptal.
„Tohle? Jsem jim připoutaná ke stánku. Jsem osobní otrokyní čarodejnice, které patří stánek. Chytila mě před mnoha lety – když jsem si hrála u vodopádů v řiši svého otce, vysoko v horách -víte, proměnila se v miloučkou žabku, aby mě odlákala. Vždycky jsem jí už už měla, ale zase uskočila, až jsem nevědomky vyšla za hranice země. A pak se proměnila do své pravé podoby a strčila mě do pytle.
„A to budete její otrokyní navždycky?“
„Navždycky né,“ řekla elfí dívka a usmála se. „ Získám svou svobodu v den, kdy měsíc ztratí svou dceru, pokud se stane v týdnu kdy se sejdou dva pondělky. A zatím dělám co se ode mě žádá, a taky trochu sním. Koupíte si nyní mou květinu pane?“
Je tu vypíchnut i film, který jsem samozřejmě také viděl. Konec filmu byl oproti knize pozměněn, což mě v té tobě a byla to kratká doba od přečtení knihy „sakra“ naštvalo. Dnes patří filmové zpracovaní příbehu k mému oblíbenému což na kvalitě knihy nijak neubírá.
film byl trochu pozměněn, líbilo se mi obojí, jen možná film trochu víc, přišlo mi, že ve filmu byla láska a zlo čarodejnic větší
Těžko k tomuto příběhu říct něco, co ještě řečeno nebylo, proto popíšu jenom své osobní dojmy.... Na začátku jsem hltala každé slovo, každou větu, obdivovala jsem bezmeznou autorovu fantazii. A stejně tak jako někteří jiní, ani já se neubráním srovnání s filmem, který s koncem letěl jako na plameni Babylonské svíčky, zatímco čím více jsem se blížila k závěru knihy, plamínek svíčky byl menší a síla kouzla slabší. Události na lodi Perdita stále považuji za nejpůvabnější okamžiky filmu, na které jsem ale v knize čekala marně. Je mi líto, že s koncem dochází autorovi dech. Spousta věcí mi přišla nedořešená, v tichosti přešlá a zametená pod koberec, což mi přijde jako velká škoda. Jsem přesvědčená, že příběh v sobě skrýval velký potenciál a film je toho jasným důkazem. Rozhodně nelituju, že jsem si knihu přečetla, ale na rozdíl od filmu pochybuji, že se k ní znovu vrátím.
Je pravda, že nikdykde je lepšia kniha, ale aj tento román má svoje Gaimanovské čaro, a tak nemôžem inak ako za plný počet.
Nejprve jsem viděla film, že je podle knihy jsem zjistila až mnohem později :-))) Líbilo se mi knižní i filmové zpracování.
Nestává se to často, ale v tomto případě se mi film líbil trošku víc než kniha. Jinak celkový dojem nebyl špatný, ale přece... možná je to tím, že jsem film viděla dřív, než jsem přečetla knihu...
Autorovy další knížky
2006 | Nikdykde |
1997 | Dobrá znamení |
2001 | Američtí bohové |
2017 | Severská mytologie |
2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
No sice sem prvni videla film, ktery je uzasny, tak jsem myslela. A ejhle, nic moc, chtela jsem to docits, ale mela sem potize. Na film se kniha nemuze hrabat.