Hvězdopravec
Martin Bečan
Jsou světy v našich hlavách opravdovější než ty, ve kterých skutečně žijeme? Konec studia na vysoké se blíží a Mikuláš Koperník by měl už brzy vykročit do dospělosti. Ta představa ho ale vůbec netěší. Když se mu naskytne možnost tento okamžik oddálit a vstoupit místo do reality do světa fantaskních příběhů, neváhá ani minutu. Dostane se do snových krajin, jimž ze svého trůnu na hoře z pánevních kostí vládne despotický tyran. Dokáže ho Mikuláš jen s pomoci mrtvé neandertálské ženy a sourozenců tvořených hvězdným prachem svrhnout? Snový svět, ve kterém se oceán vlévá do nebe a po zemi kráčí medvědice velikosti pohoří, se může jevit jako úžasné místo. Je život v něm ale opravdu lepší než vyhlídka na běžný život a obyčejnou práci v kanceláři? Vrátí se Mikuláš do reality, nebo se rozhodne upadnout do věčného spánku a svět snů už nikdy neopustí? Leda že by existovala možnost pobývat v obou realitách zároveň…... celý text
Literatura česká Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno:
2024
,
Čti mi!
Interpreti: Vojtěch Hamerský
více info...
Přidat komentář
Knihu nechávám bez hodnocení, jelikož snový svět autora mě moc neoslovil, nedovedla jsem si ho dost dobře představit a hůř se mi při čtení těch pasáží držela pozornost. Ani mě vlastně nezajímalo, jak zápletka ve snovém světě dopadne. Pořád tam byly nějaké boje, hlavně se zvířaty, což bylo spíš smutné (když zvířata dostala na frak). Ale četla jsem dál, protože jsem byla zvědavá, jak to dopadne s Mikulášem. A dobře že jsem vydržela, protože pointa knize nakonec dala smysl a vše zapadlo.
Kniha Kaziměsti se mi docela zalíbila a když jsem v knihovně narazila na Hvězdopravce, neodolala jsem. Hned jsem se pustila do čtení a docela mne zarazilo, jak si knihy nejsou skoro vůbec podobné. Kdybych nevěděla, neřekla bych, že jsou od stejného autora. Každopádně jsem se rychle začetla a přes malinko zmatený začátek se prokousala do příběhu Mikuláše Koperníka, jeho rodiny a přátel. Už před polovinou knihy mi bylo jasné, o co tady jde a že to není klasické fantasy. Neuvěřitelné věci, které autor vymyslel, mne moc bavily - organické balóny, bojovníci dle souhvězdí, laspisová galéra, velká a malá stvoření z hvězd. Bylo moc příjemné se nechat tím světem a příběhem ukolébat. Mikulášovo nitro mne dokázalo pohltit a vývoj příběhu byl moc zajímavý, včetně jeho konce a celkově zjištění. I když to pro mne nebylo úplně překvapení, užila jsem to. Autor umí neuvěřitelně zaujmout tím, co a jak vymyslí i podá na papír. Kaziměsti se mi líbili víc, ale Hvězdopravec je v těsném závěsu. Přečteno jednou, vracet se k ní asi nebudu, ale byl to příjemný zážitek.
Tohle ale nebylo vůbec špatné. Martin má obrovskou fantasii. Přelínání skutečného s "vysněným" mi přišlo zábavné, zajímavé. Unášet se na vlnách podivna mne velmi bavilo a každý pád v realitě lidského života jsem si podivným způsobem užila.
Martin Bečan mě baví! Je talentovaný a vždy přijde s příběhem a zápletkami, jaké tu ještě nebyly.
Hvězdopravec má krásnou obálku i příběh a opravdu mi sedl autorův styl psaní.
Zároveň to pro mě asi není příběh, ke kterému bych se vracela, ale čtení jsem si užila, to jo.
Tohle byla vyloženě lahoda číst. Zamilovala jsem se už do Kaziměstů, ovšem Hvězdopravec... ten předčil všechna má očekávání. Ponořit se do tak jedinečné fantazie, kde souhvězdí žijí vlastními životy, zažívat snová dobrodružství a zároveň se prát s nudnou a nenaplňující realitou – kdo z nás to nikdy nezažil?
Na pozadí toho všeho podivna, které nám Hvězdopravcův svět nabízí, ovšem vyvstává i několik důležitých otázek – dokdy je dobré snít a nořit se do hlubin vlastní fantazie, utíkat před realitou, skrývat se před povinnostmi... a kdy už je třeba se probudit?
Tahle kniha je sice zařazena do literatury pro děti a mládež, rozhodně má ale co nabídnout i starším čtenářům. Není to totiž obyčejné young adult plně klišoidních milostných románků, otřepaných naoko "originálních" druhů magií apod. Je jedinečný.
Srdečně doufám, že se dočkám dalšího krásného a nevšedního příběhu z pera M. Bečana – protože jeho styl je výjimečný. A krásný.
Hvězdopravec je podle mě skvost! Občas jsem byla trochu zmatená a někdy jsem si připadala úplně mimo, jako ve snu. A během čtení mě to bavilo čím dál tím víc, protože o tom to vlastně celé bylo. :) Bavilo mě nahlédnout do bláznivě krásné fantazie někoho jiného a bavilo mě celé to zpracování. Čtení Hvězdopravce stojí za to, ale je potřeba se trochu zasnít a nechat se nést na té příjemné, snové, fantazijní vlně.
A co si budem, ta obálka! A ještě, když člověk zjistí, kdo to na ní vlastně je. :)
Knihu jsem si půjčil na základě recenze v XB1 (***). Byla pro mě zklamáním - v první čtvrtině jsem uvažoval, že ji odložím, pak se mi zdála trochu zajímavější a v poslední čtvrtině jsem zase uvažoval o předčasném ukončení. Některé pasáže jsem četl několikrát a nějsem si jistý, zda jsem je pochopil. A to musím říci, že třeba knihy od Neila Gaimana se mi líbí a nevyhýbám se ani dost divným dílům - třeba China Miéville je můj oblíbený autor.
Nu.. Uznávám, že celkový příběh byl hrozně zajímavý a celkově prostě jiný, než jsou ostatní příběhy, takže za mě rozhodně super.
Víc a víc na sobě začínám pozorovat své zalíbení v podivnůstkách. Líbí se mi, když můžu zmateně vrtět hlavou a říct si, že "tohle by mě teda ani ve snu nenapadlo!" Mám rád nové pohledy na běžné věci, neobvyklou představivost, kde se může stát úplně cokoliv nehledě na fyzikální zákony. Vařily se ve mě docela podobné pocity, které mi přináší Neil Gaiman. A sice že vaše fantazie si nezaslouží mít hranice. Je totiž něco zvláštně přitažlivého na oceánu vlévajícím se do nebe, kráčejících souhvězdích a medúzách využívaných coby dopravní prostředek.
Máte-li to aspoň trochu podobně, je-li ve vás aspoň kapka smyslu pro absurdno, Hvězdopravce prostě musíte zkusit! Pokud zas až tolik ne, je potřeba zvážit, jestli jste schopni přijmout tak velkou představivost. Ke všemu se vám nemusí dostat vysvětlení. Některé věci se prostě dějí, některé věci prostě jsou tak, jak jsou.
Zápletka a její rozuzlení mě opravdu mile překvapily. Takže i když si myslím, že kousek za polovinou to začalo trochu ztrácet dech a mělo to tendenci být repetitivní, konec si to u mě vyžehlil. V tomhle rozsahu o ani ne tři sta stránkách se to dá v pohodě přejít. Ze stejného důvodu jsem přešel i menší kladení důrazu na postavy kromě té hlavní. Je to holt o Hvězdopravci, a tedy i mikulášocentrické.
Hlavního sdělení příběhu si moc cením a rád si ho vezmu k srdci. V porovnání s Kaziměsty je Hvězdopravec o dost učesanější, zjevně mu bylo věnováno víc péče, a proto tady vyplyne mnohem jasněji. Trefilo se mi to do vkusu i do nálady. Bylo to moc hezký a někdy si to dám klidně znova!
Tohle bylo hodně zvláštní. Taková hvězdná Alenka v říši divů. Chtělo to hodně velkou představivost děj nebyl nic extra to souhlasím ale ta fantazie a propojování několika světů v jeden to zkrátka musím ocenit. Není to žádný nabouchaný děj ale plutí hvězdami a sny. :)
Tahle recenze je pro mě velmi těžká. Řekla bych, že se mi kniha nelíbila, ale na druhou stranu si nemyslím, že to je 100% autorova chyba. Kámen úrazu byla pravděpodobně autorova neuvěřitelná a moje nedostatečná představivost. Knihu jsem moc nepochopila upřímně. Nemyslím si, že by kniha měla bůh ví jaký přesah, v situacích jsem se velmi často ztrácela a autor hodně přeskakoval. Kniha mi nesedla ani do nálady. Všechny tyto aspekty tvoří bohužel negativní hodnocení. Za mě nejradši 1,5*
Stejně jako předchozí kniha se i Hvězdopravec veze na vlně magického realismu, který v podání Bečana je spíše taková vlna tsunami, která se na čtenáře žene z nekonečného moře fantazie, kterou autor má. Já prostě zbožňuju magický realismus a tohle byl tak skvělý, surreální zážitek, stejně jako Kaziměsti. Doufám, že Martin Bečan napíše ještě spoustu takových knih!
Námět této knihy mi přišel opravdu originální. Spojení dvou světů takovýmto způsobem se jen tak nevidí, což rozhodně přidalo titulu na hodnotě. Mým hlavním problémem ovšem bylo, že jsem se ve snovém světě často ztrácela. I když je autor velmi talentovaný vypravěč, přišlo mi, že právě v této linii jeho vyprávění malinko zadrhávalo.
Do Hvězdopravce tedy musíte jít s tím, že mu dáte vaši absolutní pozornost. Jakmile upřete svou pozornost jinam, ztratíte se. Já ji asi nečetla pro mě ve vhodnou dobu, což mě mrzí. Rozhodně se k ní už jen kvůli tomu v budoucnu vrátím.
3,75/5
Tahle knížka je přesným ztělesněním toho, proč se mají knížky číst. Zasnít se, pobavit se, uvědomit si a vzít si z ní něco do života. A tohle všechno ona splňuje. Je pravdivá, hluboká a drsná. Hvězdopravec je o klukovi, které zapomněl na své vnitřní dítě a celý jeho život šel od desíti k pěti. Utíkat potom do své vysněné říše je nejlepším únikem od všeho, co je v životě špatně. Musím však říct, že některé popisy právě snové říše mi přišly už moc překombinované a hůř představitelné. I tak jsem si tuto knížku neuvěřitelně užila a na konci mě emočně dostala.
Tak jo kde začít... jak popsat moje pocity z téhle knížky? Tohle bude oříšek a nevím jestli bude můj text vůbec dávat smysl, ale jdeme na to.
Než začnu mluvit o téhle knize asi bych měl říct jaký vtah jsem měl s předchozí autorovou knihou Kaziměsti a s jakými pocity jsem šel do téhle. V Kaziměstech mi vadila strašná jména, zmatenost myšlenek a přehršel nápadů, které nebyly dotažené do konce.
S podobnými obavami jsem se pouštěl i do tohoto příběhu a začátek mě v nich jenom utvrdil. Omlouvám se ale.. STRAŠNÁ jména, prapodivný úvod a zmatenost vyprávění z pohledu hlavní postavy, která ale jakoby občas přecházela ve vševědoucího vypravěče mě neskutečně rozčilovali. A to až natolik, že už jsem nechtěl číst dál. To se do značné míry změnilo ve chvíli kdy jsem se ocitl ve snovém světě, který zdánlivě nedává smysl, ale pod každým jeho aspektem je cítit nějaká symbolika. Tady mi nevadila zvláštní jména, ani přecházení mezi vyprávěním. To, že věci byly zvláštní a nesmyslné se mi neskutečně líbilo. Jak se více proplétal snový svět s tím skutečným, začal mě zajímat i ten. V poslední části příběhu se začala vyplňovat moje tušení, hltal jsem každou stránku a popravdě si snový svět a jeho myšlenku zamiloval. To co se mi u autora nelíbí při popisování skutečného světa a skutečných postav, je to stejné co jsem při popisu zvláštního vnitřního vymyšleného světa a jeho postav miloval. A to co se mi v Kaziměstech nelíbilo nejvíc, tedy konec, mě v Hvězdopravci dostalo. Autorovi se tady povedlo zaměřit se na méně myšlenek a dotáhnout je do konce. A zakončení příběhu mě opravdu dostalo, né že by bylo úplně nečekané, ale bylo skvěle zvládnuté a plné emocí. A ač to na začátku vypadalo, že to opět nebude nic pro mě, na konci jsem rozhodnutý, že k příběhu se zase někdy vrátím.
.
Knihu jsem dostal na recenzi od Humbook.
3,5/5
Martinův debutový román, Kaziměsti, vyšel v roce 2017. Konečně jsme se dočkali dalšího díla. Hvězdopravec je divnokniha (v dobrém slova smyslu), která skrývá originální příběh s dvěma dějovými linkami. Jedna se odehrává v našem reálném světě, kde sledujeme Mikuláše. Studuje vysokou školu a chodí na stáž do redakce, což může znít pro nás knihomoly jako splněný sen, ale pro Mikuláše je to utrpení. Nadřízený jeho nápady zamítá a Mikuláš je nešťastný. Druhá dějová linka se odehrává ve snovém světě, ve kterém se z Mikuláše stává Hvězdopravec, potkává Tabulovou horu a zažívá neuvěřitelná dobrodružství.
.
Líbil se mi kontrast mezi světy. To, jak se Mikuláš cítil ztracen a polapen ve skutečném světě, ale v tom snovém zažíval něco jedinečného, tam na něj všichni spoléhali a zajímal je jeho názor. Zároveň se však tyto světy prolínaly, lidi z reálného světa se promítali do toho snového.
.
Co se týče snového světa, úplně jsem nepochopila jeho fungování. Jaké byly schopnosti postav vyskytujících se v tomto světě? Jaké byly jejich limity? Měl svět nějaká pravidla? Možná byl autorův záměr, že svět nebyl příliš zakotven a neměl určité hranice. Ale možná to byl ten důvod, proč jsem se nedokázala pořádně začíst a do příběhu se ponořit.
.
Martinův styl psaní je jedinečný. Používá obrazotvornost, při které si vše dokážete hravě představit. Občas je to až poetické. A ta fantazie? Říkala jsem si, že bych se chtěla podívat Martinovi do hlavy a zjistit, co všechno tam má, ale pravda je, že bych se tam asi ztratila. Takovouhle fantazii jsem snad ještě neviděla.
Hvězdopravec pro mě byl první zkušeností s dalším českým autorem, tentokrát @martin_becan . Musím říct, že s každou další knihou jsem jen víc a víc šťastná za to, jaká díla se v naší zemičce tvoří.
Teď ale k věci. Snad nikdy jsem nečetla tak moc divnou knihu!potkávají se v ní dva světy, realita a snění. Téma snů zde bylo mistrovsky zpracováno. Krásná nesmyslnost a zmatenost. Zároveň však autor dával jasně najevo propojení s naším světem, které v normálních snech bývá (ve snech je vše z nějakého reálného podnětu, v této knize je to krásně vidět).
Zpracování oceňuji i po grafické stránce. Nádherné názvy kapitol, vždy doplněné ilustrací souhvězdí. Nebylo jich tam mnoho, protože kapitoly byly některé opravdu dlouhé. Možná i to napomáhalo táhlejšímu čtení.
S každou stránkou jsem obdivovala svět a toužila se o něm dozvídat víc, ale postavy mě nechávaly naprosto chladnou. Velice mě to mrzí, protože byly zajímavě vymyšleny, ale bylo mi vlastně většinu času jedno, co se s nimi děje a jak to s nimi dopadne. Až ke konci, kdy se začal celý příběh vyjasňovat a vysvětlovat, jsem začala k pár postavám určité symaptie chovat.
Myšlenka, která protkává celý příběh a pořádně se ukáže až na konci člověka donutí přemýšlet. Přemýšlet o sobě. Cením
___
Ke knize jsem se dostala díky Humbookblogerům, kdy mi byl poskytnut recenzní výtisk. #spoluprace
/Ve spolupráci s Albatros Media./
Na Hvězdopravce jsem byla ohromně zvědavá, četla jsem už autorův debut Kaziměsti, ze kterého jsem byla příjemně překvapená. Tušila jsem proto, že mám čekat zvláštní knihu, ale...
Stejně jsem byla překvapená z míry představivosti, kterou autor do knihy vložil. Jeho snový svět, do kterého začne hlavní hrdina Mikuláš unikat, se moc nedrží fyzikálních zákonů a takových těch běžných fantasy prvků, na které jsem zvyklá, tak mi ze začátku dalo zabrat rozšířit hranice své fantazie a nějak ty jeho bytosti a celý svět zpracovat. Ale zas toho si děsně cením, ne každý autor mi dokáže hlavu takhle zavařit.
Ale jo, i proto jsem měla nejdřív problém se do toho dostat, ze začátku se mi to nečetlo snadno, trvalo mi se v tom zorientovat. Kolem poloviny jsem tomu ale vážně přišla na chuť, konečně jsem si poskládala puzzlíky dohromady a došlo mi, kam se směřuje. A s tímhle zlomem mě to začalo neskutečně bavit, najednou jsem to nemohla odložit a když jsem došla konce, byla jsem s tím moc spokojená. Líbila se mi ta pointa, vlastně jsem se v tom sama i docela viděla.
Nejsem si ale úplně jistá, koho by tohle mohlo bavit. Osobně jsem to vnímala jako příběh v podobném duchu jako Letopisy Narnie či Nekonečný příběh, avšak pro staršího/dospělého čtenáře a vztažený na naši moderní dobu. Tak jestli se vám něco podobného zdá lákavé, rozhodně Hvězdopravce zkuste. Stoprocentně je to přídavek do české tvorby, co za tu zkoušku stojí.
Hvězdopravec je knížka, která mi opravdu hodně padla do noty, i když se občas našla nějaká ta 'ale'.
Snad ještě nikdy mi žádná postava nesedla tolik, jako právě Mikuláš. Jeho vnitřní boj, rozpor mezi tím, co chce on a co chtějí ostatní... Všechno jsem to chápala a strašně moc jsem se v Mikulášovi viděla.
Co se mi na celé knize nejvíc líbilo, byl ten imaginativní a snový svět. Bohužel jsem občas narazila na problém, že někdy byl na mě zkrátka moc imaginativní a měla jsem problémy představit si, co že se vlastně stalo. S tím tak trochu souvisí styl, kterým je knížka psaná. Ne že by mi úplně nesedl, jen jsem na čtení potřebovala opravdový klid a plnou pozornost, Hvězdopravec totiž není žádná oddechová knížka.
Moc se mi líbilo zapojení souhvězdí a hvězd do děje a konečné rozuzlení mě příjemně překvapilo, i když mi přišlo maličko uspěchané. S příběhem jsem nicméně moc spokojená.
Celkově mám z knížky velmi kladné pocity a myslím, že jsem ji rozhodně nečetla naposledy.
(Knížku jsem na recenzi dostala od @humbook #spoluprace)
Kniha Kaziměsti mě nadchla tak, jako žádná jiná. Samozřejmě jsem s nadšením využil možnosti přečíst i Hvězdopravce.
Autorův osobitý, abstraktní styl psaní se mi k této knize bohužel nehodil.
Chvílemi jsem v ději tápal, ztrácel se a samotný konec mi přišel nedokončený.
Mikulášův "snový" svět byl sice celkem uspokojivě uzavřen, ale ten opravdový zůstal téměř připraven na druhý díl knihy.
Přes mé zklamání věřím, že fantastičnost příběhu okouzlí jistou kategorii čtenářů.
Martin Bečan je jeden z českých autorů, o kterých by se mělo mluvit častěji.