Hvězdy kvelbu
Pavel Řezníček
Hvězdy kvelbu série
1. díl >
Nové vydání románu, který se na začátku devadesátých let dočkal úspěchu u čtenářů i rozhlasové a divadelní dramatizace s mnoha reprízami. Pavel Řezníček v této téměř legendární knize vzpomíná na své mládí strávené v Brně, kde bydlel v bývalém krejčovském či niťařském krámku. Vyprávění je souhrnem autentických anekdot a osoby, které navštěvují hlavníhohrdinu Pekárka v jeho krámku, mají svůj předobraz v reálných osobnostech brněnského kulturního života. Pod jiným jménem se zde setkáme s dramatikem a režisérem Arnoštem Goldflamem, hudebním skladatelem a vědcem Milošem Štědroněm, básníky Janem Skácelem, Oldřichem Mikuláškem nebo Zeno Kaprálem, režisérem Karlem Fuksou, ale i legendárním silákem Frantou Kocourkem a mnoha dalšími. Budeme si moct také nostalgicky zavzpomínat na vyhlášená brněnská místa, z nichž mnohá dnes už neexistují. Pavel Řezníček tvrdil, že 95 % románu se zakládá na pravdě a pouhých 5 % je smyšlených. Příběhy jsou nabité anekdotami, plné kousavého humoru i literárních drbů.... celý text
Přidat komentář
V Brně zhruba té doby jsem vyrůstal, tyto lidi jako dítě a dospívající potkával a cítil tu určitou spjatost komunity, štatlu i jeho barů. Měl bych být tedy nadšený, zvláště když jsou představeny slavné osobnosti Brna, z nichž některé se skutečně proslavily. Přiznávám, že některé historky jsou veselé a vtipné a jazyk neotřelý. Ale jako u všech těch vzpomínkových věcí je asi daleko lepší podobné situace zažít, než si o nich číst. Zhruba ve třetině knihy už mi to vše přišlo na jedno brdo - pijatika, zvracení, básně, soupeření s majiteli barů, a opět nějaká ta pijatika... Mezi tím je pár postřehů z tehdejšího Brna, dnes výsostně nostalgických, protože spousta těch míst buď neexistuje, nebo jsou přetvořeny v moderní fast foody. Ale celkově mne kniha prostě nevtáhla a netáhla, a dokonce mi chvílemi všichni ti falešní hrdinové pábitelství lezli na nervy a ocenil bych někoho normálnějšího.
Poslouchal jsem jako audioknhu. Nemůžu říct, že jsem se nepobavil, ale poslouchal jsem po pro mě lepší knize (Zelňačka). Je to soubor historek se života, ne úplně a ne vždy na sebe navazují a věřím, že pro autora jsou silně nostalgické, což zvyšuje i humornost. Občas jsem si u poslechu říkal, že kdybych sepsal svoje zážitky ze studií v Brně byl by z toho mnohem větší trhák.
Marta Chadimová: „Četba Hvězd kvelbu mi pomohla přežít mou první vazbu. Smála jsem se tak, až jsem spadla z kavalce.“
Hvězdy kvelbu nejsou tak literárně zdařilé jako Natrhneš nehtem... Více než o literaturu jde o vzpomínky na okruh demiurga Jana Nováka. Přestože Natrhneš nehtem... patří rovněž do čtveřice knih odvozených z Hvězd kvelbu (jde o čtvrtý díl) je v více surrealismu, který mi v Hvězdách chybí. Přesto jde o velmi zajímavou věc, která dokresluje osobnost Pavla Řezníčka.
Autorovy další knížky
| 1991 |  Strop |
| 1993 | Vedro |
| 2003 | Letenka do noci: antologie současné surrealistické poezie |
| 1998 |  Blázny šatí stvol |
| 1992 | Hvězdy kvelbu |
Kniha není intelektuálním výplodem, ale rozhodně neurazí. Přečetl jsem se zájmem i opakovaně.