Hvězdy mezi Sluncem a Měsícem
Susan Elizabeth McClelland , Lucia Jang
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/314323/bmid_hvezdy-mezi-sluncem-a-mesicem-1nu-314323.jpg
5
110
110
Svědectví ženy, která přežila věznění v KLDR a podařilo se jí i s malým dítětem uprchnout do Mongolska, odtud do Jižní Koreje a posléze do Kanady. Autorka s mrazivou věcností popisuje podmínky v zemi, naprostou lhostejnost státních představitelů k utrpení lidí a všudypřítomné policejní špehování. Lidé už často nejsou zvyklí uvažovat sami za sebe a zcela mechanicky vykonávají nařízení pohlavárů, aktivně donáší na spolupracovníky, provádějí veřejnou sebekritiku a o vůdci si nedovolí ani zapochybovat. Neméně šokující je i náhled do prostředí věznic a pracovních táborů.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2017 , Ikar (ČR)Originální název:
The Stars between the Sun and the Moon, 2014
více info...
Přidat komentář
To tedy byla hodně silná kniha o životě neobyčejně silné ženy, která dokázala téměř nemožné.
Nechápem, ako to dokázala prežiť. Aj s dieťaťom! Toľkokrát utiekla a toľkokrát ju chytili. Útek zo Severnej Kórei sa nepodarí len tak. Opustiť rodinu je najťažšie. Lenže keď máte štátom (aj susedmi) kontrolovaný život, istý nemenmý sociálny status, (to kastovníctvo je príšerné), z ktorého sa nemáš šancu vymaniť niekoľko generácií len preto, že tvoj strýko emigroval. Veľmi mi to pripomínalo aj naše dejiny pred r. 1989.
Každou knihou od utečencov sa dozvedám nové informácie... napr. o hlade (ten bol súčasťou ich života oveľa skôr, ako prišiel hladomor v devädesiatych rokoch). Akýmkoľvek spôsobom sa dá, idú ďalej, snažia sa prežiť, vyrobiť niečo, vypestovať, vymeniť, predať. Ak nie u nich, tak za hranicami, v Číne. Aj keď im pri prechádzaní hraníc ide o život. O potláčaní ľudských práv. Obchodovanie s ľuďmi a novodobé otroctvo. Aj keď chvíľami to vyzeralo ideálne; keď našla v Číne miesto v istej rodine, kde ju síce brali ako lacnú pracovnú silu, ale takto mohla podporovať na diaľku svojich rodičov, no nezákonné spolužitie ju pred väzením neochránilo. A to boli otrasné podmienky... A predsa sa nevzdať a rozhodla sa ďalej ísť. Dôverovať a dúfať v lepší život. Som rada, že sa to autorke podarilo. A že o svojich skúsenostiach hovorí.
Příběh ženy, která vyrůstala v Severní Koreji. Vypráví o hladomoru, vymývání mozků, vězení a krutostech režimu. Autorka popisuje i svůj vztah k rodině a útěk ze země s miminkem. O autorce samotné se mnoho zjistit nedá, jelikož používá jen pseudonym, aby nehrozila svou rodinu v Severní Koreji.... Děsivé čtení o naprosto neuvěřitelných zvěrstvech, která se skutečně dějí.
Čtu a četla jsem knihy o koncentračních táborech, holocaustu, válce. Přes veškerou úctu to jsou knihy o minulosti. Tahle kniha popisuje současnost. Za mě bezkonkurenčně kniha, která mě nejvíc zasáhla.
Kniha, po jejímž přečtení si člověk řekne, že se tu žije vlastně celkem ještě dobře a zároveň zůstane udiven, čeho všeho jsou někteří diktátoři schopni. Vždycky si říkám, kde se v lidech bere to zlo?!
Tato kniha je svědectvím ženy, která vyrůstala v KLDR, sledujeme ji zde od dětství, přes uvěznění v pracovních táborech, až po její útěk do Mongolska, Jižní Koreje a Kanady.
Toto je už několikátá kniha s touto tématikou a musím říct, že mě pokaždé dostane, jak je možné, že v dnešní době lidé žijí tak, jako v KLDR. Chudoba, hlad a vymývání mozků pro dobro vůdce. To je prostě příšerné a nepochopitelné.
Co se týče obsahu, je to opravdu silná kniha, ale bohužel mi nesedl způsob, jakým je napsaná. Velkou část knihy se věnujeme dětství a dospívání, kdy je to trochu zdlouhavé a je to vyprávěno pohledem dítěte. Zhruba od poloviny se dostáváme do dospělosti autorky a začalo to být pro mě zajímavější, ale bohužel, ani nyní mi to nesedlo.
Možná, kdyby toto byla pro mě první kniha s touto tématikou, byla bych asi více nadšená, takto, když to mám s čím porovnat, mi to přišlo průměrné.
Asi bych uvítala, kdyby se část z dětství o něco zkrátila a více prostoru se věnovalo části, když byla Lucia na útěku a i poté, co se dostala přes hranice.
Každopádně si myslím, že je to něco o čem by se mělo číst a mluvit. Rozhodně to není ztráta času a pokud se Vám kniha dostane do rukou, tak si ji přečtěte.
Příběh zajímavý, ale styl psaní takový jednoduchý jako od dítěte. Až v polovině knihy jsem vlastně zjistila, kdy se děj odehrává. Hlavní hrdinka mi přišla taková jednodušší, možná to ale souvisí s tím, jak vyrůstala. Za mě není potřeba, aby každý, kdo odněkud utekl,o tom nutně napsal knihu.
Tohle je jedna z knih, u nichž nemáte sílu ani chuť hodnotit hvězdičkami. Tady nejde o literární umění, ale o schopnost jednoduše, pokud možno přesně a dostatečně úderně popsat tragický osud těch, kteří se narodili na špatném (?) místě naší planety.
Kdykoli slyším nebo čtu něco podobného (Stín banyánu, Ó velký Budho, pomoz jim), napadá mě totéž: žije na této planetě nějaký jiný tvor, který je schopen a ochoten používat své fyzické schopnosti i "šedé buňky mozkové" s cílem co nejvíce a co nejhrůzněji ublížit členům svého společenství?
Jestli ano, pak o něm nevím. Pokud je mi známo, tak této "dokonalosti" dosahují pouze lidé, prý páni tvorstva. A to bez ohledu na dobu a na národnost.
A jen na závěr - po přečtení skvělé knížky Totál Balkán na mě jako nečekané osvěžení působila tato slova (přičemž je vůbec nepřeceňuji):
"Možná máš štěstí, že jsi přišla zrovna teď," řekla mi žena sedící na protější straně stolu. Uvědomila jsem si, že ani nevím, který je rok, natožpak datum. "Proč?" zeptala jsem se.
"Slyšela jsem, že nějaká skupina , co se jmenuje Spojené národy, nařídila Čosonu, aby přestal zabíjet děti uvězněných žen. Naléhají na Stranu, aby propustila těhotné ženy, děti a staré lidi."
Skvělá kniha ze světa, který si jen stěží dokážeme představit. Koupila jsem za 29 Kč, což nechápu. Za mě klenot.
Před pár lety jsem přečetla jinou knihu o životě v Severní Koreji a útěku z ní a ta byla mnohem lepší. Tato kniha mi moc nesedla. O tom, že život v Severní Koreji je drsný, není pochyb. Lituji lidi, kteří musí žít v těchto podmínkách. Ale doporučuji spíše knihu Abych přežila.
Perfektní knížka. Je to sice podivný, použít takové slovo u tohoto typu knížky, ale je to pravda. Příběh, který Lucia zažila je neuvěřitelný.
Přečetla jsem už mnoho příběhů severokorejců, kteří unikli a začali žít nový život, ale tenhle patří zdaleka mezi ty nejsilnější a nejbolestivější.
Kdo si to nepřečte, ten prohloupí. Klaním se.
Velice kvalitně napsaná knížka, která hlavně podrobně líčí otřesný život lidí, po několik desetiletí, na severokorejském venkově.
Autorka/hrdinka dává nahlédnout do každodenního života v KLDR s mrazivou věcností - od dětství, přes pubertu až po dospělost - a je to nejen vymývání mozků ze strany školy, představitelů moci (např. stranou určený 1 pro 30 rodin), ale také tlak rodiny, společnosti, kultury. Někdy působí hrdinka jako dost naivní až hloupá, kdy si zaviní nedobré situace svojí paličatostí nebo možná ignorancí, jakkoli se ve své zemi a podmínkách orientuje. Bez diskuze je rodina pro ni vždy na 1.místě, i když i tam se stanou nečekaná odhalení.
Podobné praktiky jako KGB už od dob Lenina, a jiné k tomu určené složky v komunistických zemích i tady některé podmínky nepřekvapí, bohužel o nich v ČR také něco víme. Přesto „komplexní balíček“ pro běžného člověka v KLDR je děsivý - hladomor, povinnost podávat výkony do úmoru, schválení koho si vzít nebo kam cestovat, přes poznání jaký život vedou v komunistické spřátelené Číně nejen Korejci, ale i Číňané sami a jak se chovají k utečencům, až po vězení (hrdinka ví, že na tom byla ještě dobře, mj. k tomu jí pomohlo, že tentokrát poslechla rady jiných).
Cituji hrdinku: „Jako dítě mě učili, že komunismus je zřízení, kde jsou si lidé rovni. Ale bylo něco takového vůbec možné? Začala jsem o tom pochybovat.“
Tohle jedno zaváhání je vlastně děsivé!! Jak se Desatero (že by okopírovaný nápad) hlavního komunistického šéfa země dostane každému člověku pod kůži. Chtějí tito lidé politovat a mají být litováni, když nejsou zvyklí sami uvažovat a svobodu neznají, co kdyby je zničila? Demokracie má svoje hodnoty, nabídku, ale i požadavky…..
Po přečtení se nelze než ptát JAK JE TO VŮBEC MOŽNÉ ?? Dojem bezmoci na jedné a vzteku na straně druhé, protože nejde jen o politickou situaci určenou bez-hlavou této země, aroganci tohoto systému k bídě a bolesti vlastního národa za cenu tisíců životů, ale také špehování a udávaní se lidí navzájem….. Jak vrátit KLDR a jeho lidem důstojnost?
Neuvěřitelný příběh o těžkém a smutném životě v komunistické totalitě. To by měla být povinná četba, hlavně pro Ty, kteří tvrdí, že za komunismu bylo lépe (i když život tady a v Severní Korey se dá jen těžko srovnávat).
Pro mě je tento příběh 5-hvězdičkový. Smekám klobouk před touto ženou. Sama nevím, zda bych měla tolik síly tohle všechno ustát. Kniha byla psána velie jednoduše, ale pokud se zamyslíme nad tím, že na ní pracovaly 3 ženy, nepočítám zbytek lidí, kteří museli svými znalostmi dopomoct, aby vůbec vyšla, tak mi to nevadilo. Vlastně je to knihy úplně pro všechny, aby pochopily co všechno se dělo a ještě pořád děje.
Kniha mě donutila se více zajímat o Severní Koreu.
Kniha se mi velmi líbila, i když chvílemi byl osud hlavní hrdinky hodně drastický. Dověděla jsem se, jaký je a byl život v Severní Koreji a opět jsem se ujistila,jak dobrý život máme my zde.
Při čtení téhle knihy si člověk uvědomí, že svoboda je to nejcennější, co z nás dělá lidi. Pokud ji ztratíme, už se jako lidé většinou nechováme.
Docela čtivé - čtenář sice čeká hrůzy, ale ví předem, že to v tomto případě pro hrdinku dobře skončí. Kanadská autorka jakoby se specializovala na příběhy z KLDR: četla jsem už S každou padající hvězdou, kde je zajímavý příběh malého kluka, který zažíval něco jiného, samozřejmě hrozného, ale už nemusel žít jako dospělý v té bídě. Zato Jangová zde prožila valnou část života, porodila i dvě děti, než se jí podařilo utéct.
Zajímavé je, že jak se relativně snadno dalo přejít do Číny - pašování tam a zpět funguje skvěle, převaděčů a dezertérů je také hodně - tak to není žádná výhra. Čína je jako uprchlíky nepřijímá a masově je deportuje (po nějakém tom věznění). Všichni chtějí do Jižní Koreje, ke svým, kam se jinak než přes Čínu prostě nedostanou (možná ale dneska ta korejská hranice už není tak neprodyšná), ale kupodivu tam mnozí nezůstanou (jak vidno, Kanada je lákavá konečná destinace).
Ta bída a z ní vyplývající všemožné důsledky zejména zdravotního charakteru (nemluvě pak o nemožnosti dělat nic jiného, než se neustále pokoušet shánět něco k požití) jsou samozřejmě etrémní, ale v menší míře popisované zlo známe velice dobře i z naší nedávné minulosti (přídělový systém, politický útlak a "hříchy" rodičů tvrdě promítnuté do možností a života dětí, nedostatek všeho, černý trh, udavačství, bonusy pro soudruhy apod.), proto mě to tak nemůže překvapit jako třeba zápaďáky nebo Kanaďany. V téhle knize jsem se ale trochu pozastavovala nad tím, jak sama sebe hrdinka líčí, jak jediná všude pomáhala ostatním, nikoho jiného takového nikde nebylo. Nepříliš věrohodné: nechci jí sahat do svědomí, ale když jde o "kejhák", každý sám za sebe.
V doslovech mě zarazilo, že kanadská autorka vůbec nepoužila hrdinčin deník, výhradně vyšla z jejího vyprávěni za pomoci tlumočnice. Vzhledem k tomu odstupu od raných zážitků proto věrohodnější vyprávění o dětství a školních letech rozhodně podává S každou padající hvězdou.
Velmi tvrdá a smutná kniha, která bohužel není jen tak vymyšlený příběh, ale realita, která se děje na druhé straně polokoule :-( děkujme všichni zato, kde jsme se narodili!
Je to šílené, jak se tam zachází s chycenými uprchlíky.
Šílené....