Hvězdy nad Afrikou
Ilona Maria Hilliges
Lékařka Amélie se připojuje k expedici do východní Afriky, aby pomáhala prozkoumat a potlačit nebezpečnou epidemii. Osud ji zavede až k jezeru Tanganika, do kraje plného tajemství, nebezpečí a nečekaných zvratů. Amélie se hrdě vypořádává s muži, kteří jí dávají jasně najevo, že v této zemi dobrodruhů nemá žena se svými city co pohledávat. Ale když se ocitne v ohrožení života, zachránit ji mohou jen čáry domorodého šamana.... celý text
Přidat komentář
Hned na první stránce rok 1985, teprve ve druhé kapitole jsem si uvědomila, že tam mělo být 1885-tím se pro mě kniha stala zajímavější. Začátky transplantace krve, operace dělohy, žena lékařka, v té době nepředstavitelné, příjezd do Afriky byl zajímavý a akční, potom nastala dlouhá a celkem nudná cesta, šaman hlavní hrdice sice zachránil život, toto však proběhlo asi na třech stránkách knihy, ale nebylo to hlavní téma, tím byl výzkum a léčba spavé nemoci,nebyly však za tím zcela čisté úmysly.
Jenom mě zarazil konec-tak nějak chyběl :-)
Afrika mě vždy fascinovala a tak jsem se s chutí začetla do téhle knížky. Už od prvních pár stránek mě pohltila a nemohla jsem se do ní odtrhnout. Občas se tam vyskytly scény, které jako by se daly čekat, trochu připomínající dobré konce v pohádkách. Přesto mě moc bavila, tudíž dávám plný počet bodů/hvězdiček.
Tak do tří čtvrtin se to četlo pěkně, ale konec byl tak rozplizlý, že mi to naprosto zkazilo dojem z celé knihy a vzalo chuť číst pokračování
Byla to moje první knížka od této autorky a myslím, že nezklamala, ale zároveň ani ničím nepřekvapila :-) Četla se celkem pěkně, jen jsem čekala rozšířenější příběh :-) Ale i tak dávám 4 hvězdičky :-)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2006 | Bílá čarodějka - Moje africké dobrodružství |
2007 | Volání Afriky |
2010 | Dcera Afriky |
2008 | Hvězdy nad Afrikou |
2012 | Skryté srdce Afriky |
Celkem drsný začátek, špatně uvedený rok (má být 1885), tak mě to trošku zmátlo... část knížky trošku nuda, ale některé části zase super, chyběl mi více propracovaný závěr