Hvězdy nad námi - Vzpomínky dítěte, které přežilo osvětimské peklo
Eva Slonim
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407346/bmid_hvezdy-nad-nami-vzpominky-ditete-kt-9ss-407346.jpg
4
200
200
„Tyto události, perzekuce mých lidí, se staly součástí souboru faktů, kterým dnes lidé říkají historie. Já jsem tyto události prožívala každý den. Jsou součástí mé paměti.“ V březnu roku 1939 roztříštila nevinnost sedmileté Evy Weissové německá invaze do její vlasti, na Slovensko. V průběhu následujících pěti let, s tím jak nacistická perzekuce evropských židů nabírala na síle, museli Evini rodiče své děti ukrýt, ona a její sestra se ale zajetí nevyhnuly. Eva ve svých pozoruhodných vzpomínkách popisuje zážitky z koncentračního tábora Osvětim- Březinka, kde byla svědkem nekonečných hrůz a sama se stala objektem mučení, nelidské ho strádání a lékařských experimentů nechvalně proslulého Dr. Josefa Mengeleho. Když sovětská armáda na počátku roku 1945 Osvětim osvobodila, Eva s Martou musely čelit nové výzvě: přejít napříč válkou rozvrácenou Evropou, aby se sešly se svou rodinou. Kniha Hvězdy nad námi, vyprávěná se srdceryvnou nevinností mladé dívky a moudrostí dvaaosmdesátileté ženy, je zprávou o přežití tváří v tvář nepředstavitelnému zlu a vyvrcholením Eviny celoživotní snahy vypovídat o holocaustu a zachovat vzpomínku na všechny, kteří v něm zahynuli.... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: 2019 , Mladá frontaOriginální název:
Gazing at the Stars, 2014
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Svědectví o děsivé době. Podobných knih už bylo napsáno mnoho, ale tato je zase v něčem jiná než ostatní. Početná Evina nejbližší rodina měla přece jen trochu štěstí v neštěstí, byť mu zcela jistě napomohli vynalézaví rodiče, kteří své děti skrývali na různých místech po jednou či po dvou, aby byla větší šance, že přežijí alespoň některé z nich. Konce války se tak dočkaly téměř všechny děti. O to víc mě mrzelo, že Evin nejstarší sourozenec a jediný bratr tragicky zahynul krátce po válce.
Kéž by se takové hrůzy již nikdy neopakovaly! Jenže... jsme lidé... a lidé jsou největší bestie na planetě zemi. Jen člověk je schopen systematicky vraždit příslušníky vlastního druhu, včetně malých dětí. Nezbývá než věřit, že odvaha, statečnost, vytrvalost, ale také důvtip nakonec vždy v boji se zlem zvítězí.
(SPOILER) Vzpominky ditete, ktere prezilo osvetimske peklo, jak uz je z nazvu patrne, jedna se o knihu vzpominek zeny, ktera vzpomina na sve detstvi a na to, jak se dostala do Osvetimy, o tom jak hledala a nakonec nasla svoji rodinu. V knize me mrzelo, ze je zde spousta chybne napsanych veci, viz komentare nize. Jsem rada, ze se o tomto tematu stale mluvi, jelikoz je to cast historie, ktera dle meho nazoru nesmi zustat zapomenuta a je treba ji pripominat dalsim generacim. Az na ty chyby byla kniha dobre napsana a ctiva.
První literárně zpracované vzpomínky o holocaustu, které jsem četla. Bohužel se nepřipojím k oslavným komentářům a to kvůli špatnému zpracování knihy, např. autorka se narodila roku 1931, její matka v roce 1929??? Taková bota hned na úvod??? Nebo - musí si sundat sukni a v následujícím odstavci jí někdo pod tu sukni sáhne, a v podobném duchu bych mohla pokračovat dál, o gramatických chybách raději nemluvím. Vím, že vzpomínky jsou ošidné, ale tomuhle příběhu jsem prostě neuvěřila (mám nastudovanou odbornou literaturu).
Eva Slonim, dvaaosmdesátiletá dáma, která nechala během čtyř měsíců nahlédnout do své minulosti. Příběh o násilně zpřetrhaném dětství, které skončilo sedmým rokem jejího života. Jedné noci usínala jako šťastná a v bezpečí a ráno se vzbudila do noční můry. Během jednoho týdne přestala být dítětem. Dlouhé měsíce útěků, skrývání a žití pod jinou identitou. I to jí možná zachránilo život, jelikož do Osvětimi byla se svojí sestrou Martou transportována v listopadu 1944. I tak neunikla šíleným pokusům Josefa Mengeleho.
Ani po náročném návratu, kdy se obě sestry na vlastní pěst vracely do rodné Bratislavy, bolest nemizela. Většina nejbližší rodiny již nebyla a ti co zbyli, mlčeli. Nemluvilo se ani o malém, culíkatém andílkovi Judith, která zemřela naprosto otřesným způsobem. Zbytek rodiny najednou žil jakoby v zahanbeném tichu, obtěžkaném vinou a lítostí.
Až na sklonku svého života se dokázala Eva pomyslně vrátit. S počtem přeživších, kterých každým dnem ubývá, si podle ní samotné uvědomila, že přežití byl dar a privilegium. Tenká, ale strašně silná knížka, která je především výrazem neuvěřitelné Eviny odvahy.
Po přečtení knihy si jeden uvědomí, že si žije v bavlnce ač nad spoustou věcí "frfňá"... Vydržel by dnešní dospělák alespoň desetinu toho, co tehdy čerstvě dospívající Eva a její sourozenci? Kniha mi s každou přečtenou stránkou těžkla v rukou a bylo mi úzko a smutno. Mohu se jen sklonit před obrovským odhodláním nevzdat se a vydržet.
Napínavá, smutná, ale nádherná. Hezky vysvětlené židovské tradice a jejich dodržování a krásný život autorky do doby než nepřijeli nacisti. U jedné scény mě překvapila a šokovala metoda zabití Eviny sestry.
Tak tohle byla úplná špička. Je to sice hrozné co se tenkrát dělo, ale přesně to je to co mě na těchto autentických příbězích baví číst. Přímo tyto knihy hltám. Jen ať všichni dobře vědí, co se za druhé světové války dělo za zvěrstva. Skvělá kniha. Nic jiného než 5hvězd to nemohlo být.
Je až neuvěřitelné, co člověk pro záchranu svého života vydrží, co strašného příkoří musí snést, a co horšího, než je utrpení svých nejbližších na vlastní oči vidět... musím se sklonit nad autorčinou odvahou a vůlí, mráz mne přejížděl po páteři, když si člověk představí osudy všech těch lidí, promarněné dětské nevinné životy. Knihu jsem přečetl během pár hodin a děkuji za ni.
Po dlouhé době kniha s touto tématikou, co mě naprosto pohltila. Opravdu neuvěřitelný, co všechno tak mladá dívka zažila a viděla.
Knihy s tématikou holocaustu až zvráceným způsobem vyhledávám. Tato zatím patří mezi ty nejlepší. Je opravdu důležité, abychom si z historie něco vzali a nebrali ji jakou nudnou část výkladu v dějepise. Historie má totiž tendenci se opakovat.
Příběh o skutečnosti je vždy fascinující. Ale je to až hrozivá a neuvěřitelná skutečnost,jak jsou lidé někdy až odporní.
Vynikající kniha zabývající se obdobím 2. světové války a genocidy. Smutný příběh jedné rodiny. Ale zas úplně jiný pohled na celou událost. Doporučuji.
Jako vždy knihy s tímto tématem nepředstavitelně silné a čtivé, ale do 5 hvězd tomu oproti jiným titulům něco málo chybí.
Lidé by se měli tímto poučit, mezi sebou si neubližovat, beat ohled na druhé a nezavidet si...
Velmi si vážím lidí jako je paní Slonimová, kteří dokáží o hrůzách, které prožili hovořit nebo psát. Je to velmi důležité pro odkaz nám a naším dětem, aby se takové situace již nikdy nemuseli opakovat. Aby ta hrůza v nás byla tak silná, že nikdy nepřipustíme, aby se někdo zločinu dopouštěl.
Kniha byla svým způsobem hezká. Nicméně příběh je samozřejmě otřesný.
Vyprávění z pohledu mladé dívky, která se nechce vzdát bylo příjemné pro čtení.
SPOILER - komentář obsahuje informace, které prozrazují část děje
Hvězdy nad námi je knižní příběh Evy Weissové, žijící na Slovensku a její rodiny, která podlehla nacistické perzekuci.
Jedná se o vyprávění toho jak Eva a její sestra přežily Osvětim, ale i o tom čím vším si prošla rodina od 1.momentu kdy si uvědomila že je vše špatně.
O hrdosti otce, který věřil, že své dcery zachrání a také se tak stalo a o velké odvaze matky, která i po letech hrůzy čekala na sestry doma.
Je asi na pováženou, když napíši, že kniha je krásná, ale ona je. Jedná se o vyprávění tehdy třináctileté Evy, která byla odhodlána přežít a která si řekla že se nevzdá, protože má po svém boku svou sestru, kterou nikdy neopustí.
A tak se i stalo, sestry Weissovy přežily pokusy Mengeleho, hlad, zimu a nenávist z velké části hlavně proto, že držely pohromadě.
Důležité je zmínit, že tahle kniha popisuje následnou cestu sester po osvobození Osvětimi zpět domů a následnou imigraci až do Austrálie. O hrůzách války toho víme hodně, tuhle pasáž já na knize oceňuji nejvíc, protože je velmi zajímavá a přínosná. Eva zde vypráví jak šly pěšky z Osvětimi přes maďarské a polské hory, jak se vyhnuly odvezení do Ruska s ostatními přeživšími a jak jejich putování domů bylo těžké a zoufalé.
Menší, poměrně tenká kniha s velmi těžkým a důležitým obsahem, je doplněna o fotografie a čte se velmi snadno.
9/10, přečtěno u jedné dýmky
Útlá a hodně zajímavá knížka, chvílemi až mrazilo z toho, co si ty děti musely prožít. Přečetla jsem během pár hodin, pohltilo mě to.
Když jsem to četla nechtělo se mi tomu věřit, vážně ne. Takové týrání a ještě ke všemu, když to byly tak malé děti. Stojí to za přečtení, kdo se zajímá o příběhy z holokaustu, tak doporučuji.
Velmi dobře popsaný životní příběh nevinné sedmileté židovské dívky, která byla válkou donucena dospět dřív, než by si ona sama přála. Eva Slonimová láskyplně popsala svou rodinu a její život před válkou, než se postupně tatínek dostal k těžkému rozhodnutí všechny sourozence rozdělit, aby měli alespoň nějakou možnost přežít válku... Eva se svou sestrou nakonec zajata byla, ovšem celou knihou prostupuje touha mladé a rychle dospělé dívky vše překonat a shledat se s těmi, kteří by po válce mohli zůstat naživu.
Oceňuji precizně vysvětlené židovské tradice a zvyky, kromě toho kniha dává velmi zajímavý vhled do života slovenských Židů. Trochu mě mrzí velké množství chyb v překladu, ne vždy byl text přeložen správně a občas nedával smysl. I přesto si myslím, že se jedná o jednu z kvalitnějších knih o opravdovém lidském životě za druhé světové války.