Hvězdy nad Samotou
Zdeněk Adla
Příběh jedenáctiletého chlapce z Prahy, který pro nemoc matky přijíždí k tetě do podhorské vesnice, kde se skamarádí s vesnickými kluky a navazuje přátelství s moudrým dospělým člověkem. Vyprávění, zarámované letní přírodou, vyniká lidským porozuměním a kamarádstvím. Pro čtenáře od 9 let. Druhé vydání.... celý text
Přidat komentář
Krásná kniha pro mladé čtenáře. Kéž bych četl více jako malý kluk. Líbilo se mi jak měl u tety svůj pokoj a tak se na něj těšil. Pana Adama vidím jako dědu z filmu Na samotě u lesa. 5*
Tahle knížka mě docela překvapila. Budu celkem spoilerovat. Ze začátku to vypadá, že se bude jednat o další tuctovou knížku o tom, jak jedenáctiletý chlapec z Prahy zažívá dobrodružství s dvěma dalšími kamarády a moudrým sousedem Adamem.
Postupně prožíváte takovou zvláštní letní melancholii života na vesnici. Autor ale krok za krokem trochu přiostřuje a objevuje se psychicky nemocný soused, naivní a nešťastná teta, zjišťujeme, že chlapcova matka má rakovinu a aby toho nebylo málo tak chlapec se velice vážně zraní. U knihy je napsáno od 9 let, ale tak nevím jestli bych v tom věku po přečtení třeba nešel rovnou do klubu emařů se zaregistrovat. :-)
Tuhle knížečku jsem četl veeeelice dááávno. Jsou knížky, po kterých ve mě nezůstane z děje vůbec nic a u některých si nevzpomenu ani na to, zda jsem je už četl nebo ne. A je jich dost. Ale jsou taky takové u kterých, ač si z děje nevzpomenu takřka na nic, zůstal po nic v mojí mysli určitý pocit, dojem. A to je přesně tento případ. Kdybych měl někomu vyprávět o čem to je, tak ze mne kloudnou větu nedostane, jelikož jediný záblesk, který jsem schopný v paměti zachytit je bůhví proč, jakýsi výjev o sestřihávání tuším tulipánů. Ale ten dojem, který ve mě zůstal je moc hezký a vzpomínám si na své zklamání, že už jsem na konci a další stránky příběhu už nebudou...
Autorovy další knížky
2007 | Obrázky z českých dějin a pověstí |
1985 | Můj prolhaný kůň |
1986 | 100 kapek |
1973 | Pohádky pro všední dny i pro svátky |
1969 | Pejskovy pohádky |
Kdybych byla o nějakou dekádu mladší, líbila by se mi víc. Bohužel mi je tolik, kolik mi je, a proto mohu říct jen "nic moc".