Hvězdy nám nepřály
John Green
Hazel Grace diagnostikovali ve třinácti letech rakovinu štítné žlázy, teď je jí šestnáct a rakovina je v posledním stádiu. Nikdo neví, jak dlouho bude žít, ale vědí, že smrt je nevyhnutelná. Hazel Grace tráví dny sledováním nekonečného pořadu Amerika hledá topmodelku a čtením dokola její oblíbené knížky Císařský neduh od holandského spisovatele Petera Van Houtena. Začne z donucení rodičů chodit do podpůrné skupiny, kde se schází lidé s rakovinou. Tam se seznámí s okouzlujícím Augustem Watersem, neboli Gusem, s klukem, jenž vyšel z boje s rakovinou s amputovanou nohou. Hazel začne trávit s Gusem hodně času. Baví se například sledováním filmů, hraním videoher a jinými naprosto běžnými činnostmi. Gus jednoduše probudí v Hazel znovu chuť žít. Hazel si ale plně uvědomuje, že brzy umře, a proto se zpočátku bojí do Guse zamilovat, neboť má obavy, že mu její smrt zlomí srdce. Gus ji ale neustále přesvědčuje, že by si tu krásu zamilovanosti měli užít právě proto, že oba dobře vědí, jak málo času jim zbývá.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2013 , Knižní klubOriginální název:
The Fault in Our Stars, 2012
více info...
Přidat komentář
Čtivé, zdařilé, zajímavá zápletka, překvapivé momenty, romantika, ironie i závažnost tématu. Jistě kvalitní četba pro puberťáky a všechny ostatní, kteří se nebojí adolescentních schémat. Pro mě velmi zajímavá ochutnávka dávno nečteného žánru.
Na první pohled se může zdát, že Hvězdy nám nepřály je knížka o rakovině. Ale není. Je to knížka o lásce mezi dvěma mladými lidmi, kteří dostali příliš málo času. A John Green jí napsal fantasticky! Navzdory tomu, jak silné a bolestné téma autor zpracovává, se knížka čte neskutečně lehce. Příběh vás pohltí hned na první straně a na konci vás vyplivne se zlomeným srdcem a se slzami v očích. Častokrát pro mě bylo opravdu těžké v knížce pokračovat, řádky se mi pro všechny ty slzy rozplývaly před očima, ale přesto jsem musela číst pořád dál a neustále jsem v sobě živila naději, že se přece jen dočkáme dobrého konce.
John Green je pro mě autorem nejen překrásných a dojemných příběhů, ale také nezapomenutelných citátů. Ať už je to „Některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna“, „Svět není továrna na splněná přání“, „Moje myšlenky jsou hvězdy a já v nich nedokážu rozpoznat souhvězdí“, nebo můj oblíbenec: „Miluju tě a nehodlám si odpírat prostý potěšení říkat pravdu. Miluju tě a vím, že láska je jen výkřik do prázdna a že nevyhnutelně přijde zapomnění, že jsme všichni odsouzení k záhubě a nastane den, kdy se všechno naše snažení obrátí v prach, a vím, že slunce pohltí jedinou zemi, kterou budeme mít, a miluju tě.“ – všechny tyhle věty ve mně něco zanechaly a myslím, že si je budu pamatovat už navždycky…
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek, u které jsem se zasmála a zároveň mě přepadl zvláštní smutek.
Knihy od Greena jsou prostě zvlášní, protože i on je zvláštní. Jeho styl je osobitý. Čtenáři se dělí na dvě skupiny. Pro jedny je to PAN autor a pro někoho jsou knihy nudné a o ničem. Já budu asi v té druhé skupině, prostě za mně ne.
Téma má vždy zajímavé, ale knihy moc nebaví...
a tahle byla ještě ke všemu strašně smutná...
Moc pěkná kniha, která nám pomáhá si uvědomit, že se máme dobře. Člověk by se měl snažit prožít každý den, jako by to byl ten poslední...
Film je krásny, ale táto kniha je ešte lepšia, už som ju prečítala druhýkrát a zase som plakala..
Miluju tuhle knihu, je to velice silný příběh i se špetkou humoru. Je to jedna z mála knih, co mě dohnala k slzám.
Knížka moc pěkná, i filmové zpracování se mi moc líbilo. Brečela jsem. A použila jsem spoustu kapesníků ????
Viděla jsem film... Asi 5 krát... Jeden z mých nejoblíbenějších. Bylo povinností přečíst si i knížku a nelituji. Smutný příběh dvou mladých lidí, kteří neměli to štěstí být zdraví... Doporučuji
Od všech jsem slyšela jak je ta kniha úžasná, ale právě to mě odradilo si ji přečíst dřív. V době karantény na to byla ale ideální doba. Příběh mě chytl za srdce a myslím si, že budu pokračovat v dalších knihách tohoto autora.
Zamilovaný příběh, plný dobrodružství, emocí a lásky.
Při tehle knížce by mi bylo smutno a někdy i veselo. Příběh jsem prožívala až do podání věty.
Kniha o Hazel a Gusovi mě opravdu dostala. Ani v nejmenším jsem netušila, že příběh bude tak srdceryvný. Při čtení jsem brzy pochopila, že se nejedná o žádnou zastíněnou realitu. Je napsána tak, jak to na světě prostě je, ať chceme nebo ne. Nelehký boj s onkologickým onemocněním, vztahy visící na vlásku, bolest a utrpení. Pojednává ovšem i o radostech ze života, o úsměvech nad běžnými situacemi a především o lásce, která nezná hranic. Doporučuji všema deseti..
Ze začátku jsem si od knihy, respektive od příběhu, držela zvláštní odstup. Jsem přece jen už trošku starší než hlavní hrdinové. Pak mě to v jeden okamžik přešlo. Při čtení jsem taky přišla na to, že ti dva jsou mnohem vyzrálejší, dospělejší a moudřejší než jsem já. Jedná se zde o velmi vážné věci, přesto se autor nesnaží prvoplanovitě donutit čtenáře k slzám. Příběh plyne velmi lehce, bez zaškobrtnutí. Je příjemně kousavý a kupodivu i zábavný a srdcervoucí zároveň. Vše dobře promícháno. Láska a nemoc si nevybárají. Příjdou, když je člověk nejméně čeká a nemá jak by se proti nim bránil. Zde se obojí protnulo. Bez nemoci by nebyla láska. Zjistila jsem, co znamená získat nekonečno ve vyměřeném čase. Na kapesničky došlo. Hvězdy jim sice nepřály, ale na druhou stranu je daly dohromady.
Co bych měla napsat, ačkoliv byl příběh smysleny, vzal mě. Už jen proto, že je to jen pár týdnů, co mi taky někdo odešel na rakovinu plic... Ach jo, přála bych si, aby se tohle nestavalo... I když se mi ze začátku knížka hůře četla, za mě pěkný příběh, trocha humorná, trocha romantiky, trocha dramatu... Prostě od všeho něco a i slzy byly... :"Bez bolesti by člověk nepoznal radost."
Štítky knihy
láska zfilmováno rakovina, nádory Anne Frank, 1929-1945 první láska smrtelné choroby smutek pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
2013 | Hledání Aljašky |
2014 | Papírová města |
2015 | Sněží, sněží... |
2015 | Příliš mnoho Kateřin |
2018 | Jedna želva za druhou |
Téma dobrá, ale tam to končí. Autor naschvál udiera na city, ale to nestačí. Je to veľmi nerealisticky podané a viac ako predvídateľné.