Hvězdy nám nepřály
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/168907/bmid_hvezdy-nam-nepraly-OhQ-168907.jpg
4
7939
7939
Hazel Grace diagnostikovali ve třinácti letech rakovinu štítné žlázy, teď je jí šestnáct a rakovina je v posledním stádiu. Nikdo neví, jak dlouho bude žít, ale vědí, že smrt je nevyhnutelná. Hazel Grace tráví dny sledováním nekonečného pořadu Amerika hledá topmodelku a čtením dokola její oblíbené knížky Císařský neduh od holandského spisovatele Petera Van Houtena. Začne z donucení rodičů chodit do podpůrné skupiny, kde se schází lidé s rakovinou. Tam se seznámí s okouzlujícím Augustem Watersem, neboli Gusem, s klukem, jenž vyšel z boje s rakovinou s amputovanou nohou. Hazel začne trávit s Gusem hodně času. Baví se například sledováním filmů, hraním videoher a jinými naprosto běžnými činnostmi. Gus jednoduše probudí v Hazel znovu chuť žít. Hazel si ale plně uvědomuje, že brzy umře, a proto se zpočátku bojí do Guse zamilovat, neboť má obavy, že mu její smrt zlomí srdce. Gus ji ale neustále přesvědčuje, že by si tu krásu zamilovanosti měli užít právě proto, že oba dobře vědí, jak málo času jim zbývá.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2013 , Knižní klubOriginální název:
The Fault in Our Stars, 2012
více info...
Přidat komentář
Právě dočteno. Moc jsem se těšila na tento příběh a knížka nezklamala. Moje druhá kniha u které mi balík kapesníčků nestačil a přes slzy jsem neviděla. Tou první byla " Než jsem tě poznala".
Já tomu nevěřila. Nevěřila jsem, že se u toho opravdu budu smát i brečet. Ale stalo se. Obsahuje spoilery.
Nečekala jsem od toho nic moc. Jenom nějakou přeslazenou blbůstku, název i obálka mi nesedly. Už po první kapitole se ale můj názor změnil a knihu jsem přečetla za jedno odpoledne.
Bylo to vlastně teprve podruhé, co jsem se u nějaké knížky rozbrečela. Před tím umřela má oblíbená postava, no, a to tady taky. Já právě čtu tu Izákovu pohřební řeč, jak je u toho ještě i Gus, strašně se směji, ale pak se dostanu o pár stránek dál a jak na povel se rozbrečím, když vidím první větu další kapitoly.
Já jsem prostě čekala, že to Hazel je ta nezdravá, že pak zemře, že Augustus zase přijde o dívku a že Hvězdy nám nepřály skončí úplně stejně jako Císařský neduh, uprostřed věty.
Nezanechala ve mně až tak hluboký dojem, jak jsem čekala, a tím se řadí do těch knih, které si přečtu znovu, protože si to nejlépe vychutnávám při čtení. Pět hvězdiček za postavy (Guse a Izáka jsem milovala), úžasné citáty, připomenutí kruté reality a všeho ostatního.
Ze začátku mi to přišlo k zblití klišoidní, a ke konci... se můj pocit nezměnil. Jenže jak jsem se tak tím koncem proplakávala, došlo mi, že život je vlastně jedno velké, obrovské, gigantické, odporné, nechutné a kruté klišé, ke kterému autor v podstatě přidal pár romantických gest a velkých slov. A hvězdy jim nepřály. Ale to nikomu. Bohužel.
P.S. Dík za Van Houtena.
Mám onkologicky nemocného kamaráda a i po přečtení mě jeho příběh dojímá více než tento.
Jsou knihy jako HVĚZDY NÁM NEPŘÁLY, o kterých lidem vykládat nemůžete, knihy tak jedinečné a zvláštní a vaše, že když o lásce k nim promluvíte, máte dojem, že je zrazujete.
Lidé tu píší, že se při čtení této knihy se smáli a plakali zároveň. Nevěřila jsem, a tak je jsem se rozhodla knihu přečíst a je tomu tak. Nedokázala jsem zastavit slzy a zároveň dát koutky mých úst dolů. Skvělá kniha! Absolutně mě dostala!
Váhala jsem, zda se pustit do čtení - obálka se mi zdála kýčovitá (podobně jako vydání Růže pro Algernon), anotace naznačovala, že může jít jen o text plný sentimentu a sladkých frází. Ani vysoké hodnocení zde na databázi nemuselo nic znamenat (např. Zlodějka knih mě nakonec zklamala, i když je zde velmi vysoce hodnocena).
Nakonec to bylo skutečně velmi DOBRÉ! Nadhled, černý humor, nastínění situací, které známe z reálného života a kterých bychom se měli vyvarovat (zejména přehnané lítosti). Mimo jiné jsem si při čtení vzpomněla také na Pí a jeho život - i zde se ukazuje, jak jsou pro nás důležité příběhy.
Obdivuhodná kniha, přesto ubírám jednu hvězdičku - zdá se mi, že text ke konci už trochu ZTRÁCÍ DECH, autor se na některých místech nevyvaroval sentimentu a podle mého názoru i přílišného opakování.
Doporučuji čtenářově pozornosti především úvodní poznámku autora.
Poznámka autora
Tohle není ani tak autorova poznámka, spíš jde o autorovo připomenutí úryvku vytištěného v úvodu: Tahle kniha je fikce. Vymyslel jsem si ji.
Ani románům, ani čtenářům neprospívají snahy uhodnout, jestli se v knize skrývají nějaká konkrétní fakta. Takové pokusy zpochybňují samotnou možnost, že smyšlené příběhy mohou být důležité, což je něco jako základní předpoklad našeho lidského druhu.
Děkuji vám za spolupráci v této věci.
Nádherná dojemná knížka, kde není ukázána nemoc, ale láska.... Svět není továrna na splněná přání :)
Hvězdy nám nepřály. Popravdě je to první knížka u které jsem brečela. Je plná citů a do děje se vžijete, jako kdyby jste ho sami prožívali. Je o opravdovém životě a o chvílích, které prožívate i vy. Je to knížka, která je hodně silná na emoce a hlavně popsaná jako opravdová skutečnost a ne podle představy, kterou by jste o nevyléčitelné nemoci mohli mít.
Začnu asi takhle.
Hvězdy nám nepřály. Název, obsah, celé mi to připadalo jako přeslazený román pro holčičky. Román jako každý jiný, kdy přijede pro holku, která má poslední dny života, kouzelný princ a všechny zachrání. A vše skončí přeslazeně a růžově. Jenže jsem se pletla, a to neskutečně moc.
Tenhle román by si měl přečíst každý. Ukáže vám realitu. Ukáže vám, že svět není továrna na sny.
Celý konec knížky jsem, jak se patří, probrečela. Přítel se mě ptal "Proč čteš takové věci, když si z toho smutná". Jednoduše. Proto. Takové knihy by se měly číst, hlavně proto, že svým způsobem utíkáte z přítomného světa, ale neztrácíte se ve fantazii plné upírů a vlkodlaků, to ani zdaleka. Ztrácíte se v realitě. A i když takové věci nečtete, neřešíte, neznamená to, že odejdou. A jak budeme chtít jakkoliv, jak to si to naplánujeme sebelíp, i když potkáme lásku svého života, nemusí to skončit jako pohádka.
Tak teprve druhá kniha u které jsem brečela jak želva (první-Než jsem Tě poznala) nemám moc ráda knihy po kterých člověk upadá do deprese, ale tyto stojí za to ... je to zkrátka tak dobré, že Vám to nevadí :) a některé vtipy, jsou nezapomenutelně černé :))
Na tuto knihu mě odkázala moje nejlepší kamarádka, které je téma rakovina velmi blízké, neboť je v neustálém kontaktu s její tetou kterou tato nemoc postihla. Když o tom se mnou chtěla mluvit, nemohla. Její emoce jí to nedovolily. Dala mi do ruky tuhle knihu a řekla :
"Přečti si to, vystihl všechno co bych ti řekla sama."
Jedním slovem je tato kniha krásná. Neskutečně dojemná, neskutečně procítěná, neskutečně smutná. Přečetla jsem ji za pár hodin ,nemohla jsem se od ní odtrhnout. Chytla mě za srdce a v myšlenkách se k ní ještě budu dlouho vracet.
"Ale mně by to nevadilo, Hazel Grace. Byla by pro mě čest nechat si od tebe zlomit srdce."
Knihu jsem přečetla během jednoho dne. Měla jsem trochu strach z věku hlavních hrdinů - ale byly to naprosto zbytečné obavy. Jde o nádherně dojemnou knihu, která mě chytla za srdce. Už se nemohu dočkat, až si přečtu Aljašku.
Smutná dojemná kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout. Ale skoro mě vyčerpala...
"... A pak jsou knihy jako "Hvězdy nám nepřály", o kterých lidem vykládat nemůžete, knihy tak jedinečné a zvláštní a VAŠE, že když o své lásce k nim promluvíte, máte dojem, že je zrazujete..."
Nejdřív jsem si říkala...hm dva mladí zamilovaní a rakovina, to bude tedy ulepené, pocukrované sentimentálními plky a patosem. Alo POZOR! Ani náhodou!
Je to vtipné, sarkastické. Hlavní hrdinka má fantastický smysl pro humor a tak tu těžkou přetěžkou káru vleče s nadhledem a optimismem. Silný příběh.
A je to také o tom, jak může jedna konkrétní kniha ovlivnit život!
Štítky knihy
láska zfilmováno rakovina, nádory Anne Frank, 1929-1945 první láska smrtelné choroby smutek pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Dlouho jsem hledala výraz, kterým bych knihu popsala a přišla jsem na jeden - delikátní. Nedokážu najít způsob, jakým bych příběh uchopila a vyprávěla o něm dalším lidem bez toho, aby to ono kouzlo vyprchalo aneb "Občas si člověk přečte nějakou knížku a pocítí až fanatickou potřebu přesvědčit úplně každého, aby si ji přečetl také, protože se mu zdá, že je to jediný způsob, jak náš roztříštěný svět uvést zase do pořádku."
Po přečtení mě zachvátil pocit závisti. Závidím těm dvěma, že se našli. Závidím jim, že si dokázali vytvořit svoje malé nekonečno. Závidím jim jejich pohled na svět.
Hvězdy nám nepřály je kniha, od které si toho můžeme mnoho odnést, a ke které stojí za to se vrátit.