Hyena
Hana Lundiaková
Hyena se zlověstně pochechtává ve stínu svých blízkých. Cení ostré tesáky a vyhlíží další bytost, kterou by mohla ohodnotit a zchladit si na ní žáhu. Hyena se hrbí nad každodenním kalichem hořkosti a slastně nasává to jediné, co ji dokáže opravdu ukojit - alkohol. To vše v přesvědčení, že plnými náručemi rozdává lásku. City, kterých si nikdo neváží. Hyena trpělivě číhá, aby zardousila i poslední zbytky svých životních příležitostí. Hyena je magický, naturalistický, barbarský a hluboce (ne)lidský příběh pětapadesátiletého kybernetika Adama, jehož existence je jedna obrovská otevřená rána. Přetékající nenaplněnou touhou. Hyena je románové podobenstvím o rozsévání nenávisti ve jménu hledání lásky.... celý text
Přidat komentář
Neotřelý jazyk a styl dělá z Lundiakové jednu z nejoriginálnějších českých autorek. Ale ta pointa je nějak moc očividná, jednoduchá... Má i lepší knihy, myslím.
Uf, to byl teda nářez. Napsáno pěkně syrově, bez příkras, bez jakékoliv empatie a to se mi líbilo. Krásná sonda do hlavy alkoholika, kde jediné na co myslí je "to uvolnění". A že je to napsáno vulgárně? Ale kde že, je to psáno mluvou alkoholiků. Ještě jsem žádného neslyšel mluvit spisovně bez nadávek. Vynikající počin, který dlouho nezapomenu.
Knížka je absolutně nechutná a moc se mi to líbilo. Navzdory její délce a vaší potřebě číst dál, ji čtete dlouho, protože musíte každou chvíli odkládat a rozdýchávat pocit na zvracení, který uvažování hlavní postavy vzbuzuje. V hlavní roli je hyena, která s alkoholovým oparem na mozku ublíženě pláče nad tím, jak je život nespravedlivý, jak ona je oběť, byť se nad obětí živí, ubližuje v domnění, že za to můžou ostatní, nesnáší všechno a všechny. Ale vzácně z oparu vyplave člověk Adam připomínající svojí kdysi možná milující osobnost, která teď nenávidí především sebe a neumí si to přiznat, protože mlha už je moc hustá a všichni daleko. Takže toho hnusnýho bastarda ve finále začnete ještě litovat, což je teda podpásovka. Autorka ve vás vhledem do mysli hlavní postavy vzbudí zmatek a odpor, což vypadá jako nežádoucí věc, jenže to je přesně to, co ona postava cítí. Po dlouhé době tedy knížka, ve které jde děj trochu stranou a soustředí se na jazyk a prožívání postavy. Kniha teoreticky má málo stran, ale stihnete v ní vše pochopit, děj vyvrcholí a dočítáte ji s pocitem, že už byste stejně víc číst nezvládli.
Zajímavý, nevšední jazykový styl autorky dílu přidává na originalitě. Postava Adama coby do sebe zahleděného a sebestředného alkoholika trpí nejen velikou sebelítostí (všichni ostatní - manželka, děti, bratr, nadřízený v práci, kolegové apod. - jsou vinni, on je jen oběť), ale také nedostatkem, až úplnou absencí lásky (možná i proto utíká k lahvi alkoholu). Konec byl tedy síla, ale zároveň i logické vyústění celého vyprávění. Závislosti obecně jsou zlo, trpí jimi i blízké okolí závislého. Kniha rozhodně stojí za přečtení.
Pozoruhodná sonda do interiéru jedné nešťastné pokřivené bytosti. Skvělá práce s naší mateřštinou. Vyslechnuto jako audio a to řadím k těm nejlepším, co mi prošly uchem. Saša Rašilov vše povýšil skvostný dramatický monolog. Ano, hýřím superlativy, protože tato audiokniha je zkrátka vysoce vysoce nadprůměrná.
"Pil jsem, do duše pil a veškerý můj život se začal po malých dávkách stěhovat do koule lepiňáku."
Ostrá a nekompromisní studie myšlení alkoholika, který se řítí do pekla, ačkoli si sám neuvědomuje svůj postupný pád až na dno. Nemám ráda vulgarity v knihách, ale sem se tak nějak hodí. Zprvu trochu rozpaky, pak čím dál tím lepší čtení. Líbí se mi slovní obraty a styl psaní autorky, je syrový stejně tak jako celý příběh.
"Tabulka skla odráží mou tvář. Hyena-z koutků jejích zelených očí stékají slzy pokoření a ryjí stružky do vrásčitých tváří. Hyenka-potahuju z cigarety a vyfukuji kouř do tváře psice."
Hyena zněla skvěle a jelikož vyšla v Odeonu, musela jsem ji zkusit.
Kniha je poměrně krátká - cca 130 stran během kterých sledujete osudy hlavního hrdiny Adama, který bojuje s tím, zda je šťastný a zda dosáhl toho, co v životě chtěl…
Za mě výborně napsaný příběh, který byl na mě místy až moc naturalistický, ale za přečtení rozhodně stojí.
Musim uznat, ze to, jak autorka brilantně popisuje myšlenky alkoholik a neskutečně životem nešťastného člověka je až dechberouci. Hvězdičky ubiram za ten trošku přehnaný konec. I když, kdo ví, třeba takhle život hyeny opravdu probíhá?!
Asociální a inteligentní vyvrhel společnosti, který si léčí své mindráky a “nedomazlenost”, jíž se mu nikdy pořádně nedostalo, alkoholem a nenávistí k lidem. Svým způsobem je možné s ním soucítit, avšak už jen pro své hluboce zakořeněné chování jím lze také více než opovrhovat. Líbí se mi nápad autorky, že se zabývala takovým antihrdinou, běhá jich okolo nás určitě dost, aniž bychom to o nich věděli.
Literatura MÁ BUDIT EMOCE a to Hyena přesně dělá. Jsem prosycena štítivostí k prvotřídnímu alkoholikovi Adamovi, je to nechutný ožralecký hovado (kterých je okolo v reálu taky dost). Konec byl za mě až-moc-za-vlasy, ale jinak jsem těch 130 stránek spolkla. Sice občas s obtížemi, zasekávalo se mi to v krku, naráz to nešlo, ale tohle je literatura, kterou chci číst. A necítím se blbě, že jsem se asi dvakrát uchechtla.
Sama pro sebe jsem si Hyenu srovnávala trochu s Macochou od Petry Hůlové, kterou jsem četla nedávno. Hyena je čtenářsky přívětivější, expresivnější. Veselé Vánoce!
Rozpad osobnosti v přímém přenosu... Hana L. si o lidech nemyslí nic dobrého a v tomhle monologu tomu dokáže přizpůsobit formu, jazyk zejména. Konec lehce předpokladatelný, ale jinak Literatura v pravém slova smyslu. Cesta od Imaga k Hyeně čím dál zábavnější, díky.
Kniha mě překvapila… a překvapení je prý jediná emoce, která může být jak negativní, tak pozitivní…a já se nějak nedokážu rozhodnout, k jaké té misce vah se přiklonit.
Myslím, že kdybych knihu četla jako tištěnou publikaci, louskala bych ji dlouho, možná ji i odložila, ale ve formě audioknihy, kterou namluvil Saša Rašilov, jsem tuto jednohubku poslechla za dva dny a možná právě jeho skvělá interpretace mě na knize bavila nejvíc.
Něco strašnýho...Horko těžko se to četlo. Jak už někdo psal, zbytečně vulgární. Ztráta času..
Aloha vážení, tady váš profesor Palivo!
Dneska jsem si dal k recenzování Veltlínské zelené, takže to možná bude na celou stránku! Jak se máte? Štvou vás děti? Litujete jich? No jen se nebojte si to přiznat. Jestli se ještě vejdou do babyboxu, tak je tam vodneste a budete mít víc času na čtení. Jako třeba já. Já vzal starou taky do babyboxu. Takže teď mám času tolik, že nevím kolik je hodin! Jo a jelikož jsem single, tak tedy tímto vyzývám všechny ženy, které splňují následující kritéria, k tomu, aby se mnou měly takzvané prvně-kostel-potom-postel.
Měla by jsi splňovat:
- Středoškolské vzdělání ukončené minimálně doktorátem
- Znalost práce na PC, Excel, Word, Powerpoint, Malování, Miny
- Disciplína, efektivita, vysoké pracovní nasazení
- Schopnost pracovat v týmu a pod tlakem
- Ochotu neustále se učit a zlepšovat
- Analytické i komunikační schopnosti
- Znalost vináren po Praze slovem a písmem na komunikativní úrovni
- Flexibilita, samostatnost, spolehlivost
- Praxe v kuchyni min. 5 let, z toho alespoň 2 roky pilování koprovky.
No ale už k té recenzi! Hodně mě tu pobavil uživatel Dragonian! "Někdy mrazí! Co když někdo takový existuje?" Bro, kde žiješ, nahoře na špilasu? Polovina mejch známejch je jako hlavní hrdina, dej jim brambory a do hodiny z toho udělaj vodku. Neměl jsem tedy problémy naladit se na tuto exkluzivní příjezdovou cestu do průseru, která trochu smrdí jako takový existencionální Bukowec z prostředí THE UNIVERZITA. Někdy to bylo trochu na ránu, někdy to bylo od srdíčka, to já poznám, když se to musí tlačit. Já taky občas tlačím. Je tam pár věcí, který prozrazují, že to psala ženská (myslím, že žádný muž se nikdy jen tak nepodíval do gatí na hasiča, jestli je v pohodě), ale jak říká Ben Kristouvaooaoa, vo co go. Bylo to svižný tak moc, že jsem to u Noelky švihl do sebe rychleji než čtyři skleničky Zweigla, takže tomu odpustím všechny neduhy a ty hvězdy solím! Po dlouhé době česká knížka, u které jsem neměl chuť strčit hlavu do fritovačky v MekDonalds. Prosím Vás někdo pozdravujte Hanu Lundiákovou a řekněte ji, že jsem single a jestli umí Excel a POwerpoint, můžeme zkusit hulahop. Já Vám děkuji, byli jste úžasní.
Zase poněkud jiné pojetí alkoholového hnusu, tentokráte bez špetky lítosti. Na rozdíl od věčných omluv a slibů, jimiž se utápěl Menšík v nepřekonatelném Ikarově pádu, nám autorka naservírovala sebestřednou hyenu ztracenou v sebelítosti a čiré nenávisti snad k celému světu. Tato parodie na člověka nalezla v alkoholu cestu, snad i kvůli obhajobě vlastního neklidu a od dětství nepřirozenému sadismu. Hrozné, surové a bohužel také realistické uchopení vskutku hrůzného antihrdiny, bez pozlátka, bez patosu, bez milosti...
Tento čistý pád do pekel není vyloženě čtení pro ženy, jak je zde zařazeno, je pro všechny. Kniha je sice plná negativních emocí a může i znechutit, ale je napsaná tak, že k sobě čtenáře připoutá.
Je to sugestivní syrový monolog alkoholika, který bilancuje svůj nenaplněný život. Mysl zastřená alkoholem přináší jen nenávistné myšlenky a opovržení vůči všem, ale hlavně k vlastní rodině. Hlavní "hrdina" byl krutý už v dětství, musel být svým způsobem narušený dřív než začal všechnu svoji nenávist, pocit nespravedlnosti i jakousi nenaplněnou touhu po lásce a souznění utápět v alkoholu.
Toto není příběh člověka, který se svojí závislostí na alkoholu postupně klesá ke dnu. Jak sám v závěru zjistí, on už na dně je, hlouběji už dopadnout nelze...
K přečtení doporučím jen těm, kterým nevadí brodit se v naprosté mizérii, napsané je to výborně.
90 %
Tak tohle bylo vážně něco. Dobře štítivá kniha, s víc jak dobře vykresleným hlavním představitelem Adamem. Chvílemi to bylo tak reálné a tak odpudivé čtení..., že jsem si u toho musela sama dát panáka na kuráž, abych ve čtení mohla pokračovat dál...
Tuto autorku pro její progresi, progresivní knihy, mohu jen doporučit.
Kruté, upřímné, velice skutečné. Přečteno jedním dechem. Někdy mrazí. Co když někdo takový existuje?
Hyena je pátá kniha, kterou jsem od Hany Lundiakové přečetl a teda, houstne to. Od sexuálně otevřenýho Klarusu přes vzpomínky na dospívání v Imagu po bezbřehou mateřskou i nemateřskou lásku v Co je ti do toho je tu Hyena. A zase je tu láska, ale tentokrát láska bolavá a s nejvíc nedozírnejma následkama.
Ve vánočním příběhu sledujeme nadprůměrně inteligentního opilce Adama. Komplikovaného člověka, kterej se už jako malej choval asociálně a nebezpečně brutálně a teď je z něj silnej a těžkej alkoholik se vším, co tahle diagnóza přináší.
Ale v jeho současný existenci k němu člověk nachází sympatie. Adam se snaží milovat své blízké a i když musí být hrozný s ním vydržet jak na fakultě, kde pracuje, tak doma, vidíme tu pohled na svět jeho očima a jednak mu rozumíme, chápeme ho a je nám ho líto. Skoro po celou dobu četby.
Kniha vrcholí totální ztrátou všech nadějí. Ta nepochopená láska, kterou Adam v sobě má, ale neumí ji světu dát tak, aby došlo alespoň k malýmu průniku nebo potkání se, zůstane navždy jen v jeho hlavě a představách nebo možná zmizí i z ní. A to díky rozvinuté a přetvořené scéně, použité už v předchozí knize “Co je ti do toho”.
To smutný a hutný čtení je protkáno spoustou vtipů a skvělejch spojení a přirovnání, takže člověku je u toho na jednu stranu fakt těžko a srdce se skoro zastavuje, ale přitom se usmívá a čte se to vlastně moc hezky.
I tak to ale určitě není vhodný čtení pro každého a pro mne to byla jedna z nejdepresivnějších a nejsmutnějších, přesto nádherných knih, co jsem četl.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Co je ti do toho |
| 2021 | Hyena |
| 2014 | IMAGO. Ty trubko! |
| 2010 | Vrhnout |
| 2012 | Černý Klarus |
Jazykové prostředky, které autorka používá = wow! Ano, takto si představuju, že mluví alkoholik. Vulgarismy, občas vzletnost a cyklení v myšlenkách, vlastní velikost, kterou nikdo neocení...
Ale i přes to jsem se s knihou nepotkala, nešokovala mě tolik, jak asi autorka zamýšlela. Což se mi mimochodem stalo i u Co je ti do toho.