Hyperprostor
Michio Kaku
Podtitul: Vědecká odysea paralelními vesmíry, zakřiveným prostorem a desátým rozměrem. Michio Kaku vykonal další dobrodružnou výpravu po hyperprostoru. Seznamuje laického čtenáře s teorií superstrun a zábavně a srozumitelně ho uvádí do problematiky vyšších dimenzí. Michio Kaku, jeden z nejvýznamnějších a nejuznávanějších vědců současnosti, je profesorem teoretické fyziky na newyorské univerzitě. Je považován za průkopníka nových směrů ve svém oboru. Kromě četných učebnic a vědeckých publikací je autorem populárně naučných knih Vize, Einsteinův vesmír či Paralelní světy.... celý text
Literatura naučná Vesmír Přírodní vědy
Vydáno: 2008 , Argo , DokořánOriginální název:
Hyperspace, 1994
více info...
Přidat komentář
Kniha o strunové teorii, bohužel již čtvrtstoletí stará. Nicméně poutavě psaná, možná až moc populárně, ocenil bych zabrousit více do detailu.
Úplný konec již spíše patří do filozofické scifi. I tak hezká pouť mnohorozmětným prostorem.
Autor je sympaťák, již mám zakoupené i Paralelní světy.
Co to má být? Čekal jsem něco o moderní fyzice a ne ultralevičáskou propagandu. Hned od začátku samý Marx, utlačované pracující třídy, vše graduje nehoráznostmi, že vztah hmoty a energie objevili nezávisle Lenin a Einstein, a hlavně lživou větou, že většinu fyzikálních objevů učinili sovětští vědci. Jako vystřižené z učebnice z padesátých let, v nichž dieslový motor vymyslel Alexej Nikolajevič Dislov. Tohle není kniha o fyzice, ale trapná politická agitka. Vyhozené peníze.
Michio Kaku má nesporně dar zaujmout i vyšší matematikou nepolíbeného laika, jako popularizátorovi vědy mu nemám co vytknout. Odbornou terminologii dávkuje ohleduplně ale na druhou stranu se nesnižuje ani k nějakému bodrému vtipkování za každou cenu. Také téma je fascinující, člověku s dostatečnou obrazotvorností dokáže představa hyperprostoru způsobovat slušné závratě. Jen se vždycky musím cynicky pousmát nad tím technologickým optimismem fyziků a kosmologů. Předpovídat druhé a třetí typy civilizace v situaci, v jaké se momentálně lidstvo nachází, mi přijde poněkud... ehm, irelevantní. Mám rád sci-fi, rád bych se ohledně naší budoucnosti mýlil, ale jsem taky realista.
Prof. Kaku, má úžasný talent poutavě psát. Při čtení mě napadlo pročc deti na základní škole neučit rovnou Reimanovskou matematiku a Euklidovskou probrat jen stručně. Vždyť děti mají úžasný talent chápat abstraktní věci jako je třeba vice rozměrná teorie a třeba takový Reimanův tenzor by určitě rychle pochopily.
Co se mi na knize tolik nelibilo a proto jen 4/5 je asi ta nutná polemika kolem náboženství..to je mi cizí.
Potřebovala bych knihu, co vysvětluje tuto knihu.
Některé věci, které se učí i na gymplu tam vysvětluje dost podrobně a některé, které nejsou zrovna standardní součástí vzdělání, zase ne. Což ovšem nevylučuje možnost, že jsem na tuto knihu prostě jen příliš hloupá.
Úžasných prvních 110 stran. Pak přišly pro mě méně zajímavé kapitoly, zabývající se příliš historií bádání a staršími hypotézami. Ty odbočky od hlavního tématu byly dlouhé a jen mírně zajímavé, výjimkou byly přesahy do umění - ty se mi líbily. Obrázků není mnoho, ale velmi dobře splňují svůj účel, a to bez zbytečného plýtvání papírem. Od poloviny (cca dvousté stránky), kdy se text vrací více k tématu vesmíru a hyperprostoru (vyjma úplného závěru) byla kniha zase parádní. Kniha určitě stojí za přečtení, ale kvůli druhé čtvrtině (str. 110-201) dávám o hvězdičku méně.
Fyzika a popularizátora Michio Kaku som mal po predošlých skúsenostiach zaradeného skôr v kolónke sci-fi literatúry, avšak len dovtedy, ako som siahol po jeho knihe Hyperprostor, ktorá dlhší čas driemala v mojej knižnici ... už po prečítaní prvých 100 strán som musel tohto autora rehabilitovať a vrátiť späť do kolónky veda. Veľmi pútavo rozbehol rozprávanie o dimenzionalite priestoru (a času). Napríklad: netušil som, že Pytagorova veta neplatí len pre dvojrozmerný trojuholník, ale platí i v troch a viac rozmeroch ! Veľmi pekne načrtol základy Riemannovej geometrie, geometrie zakrivených plôch a priestorov, kde neplatia jednoduché Euklidove pravidlá, zrozumiteľne približuje, čo je to metrický tenzor, od ktorého nie je ďaleko k Einsteinovej všeobecnej relativite ... a pritom toto všetko je vďaka názorným príkladom a obrázkom plne zrozumiteľné i (matematicky) nevzdelanému laikovi.
Přesně tak zase dobře napsaná kniha od Michio Kaku. Kniha se čte jedním dechem, a je tam vše dobře vysvětlené.
Další Kaku a dalších jasných 5 hvězd. Kniha je napsána velmi čtivě a srozumitelně i pro širší veřejnost, přesto obsahuje velmi zajímavé informace o vědeckém i jiném zkoumání možné existence dalších prostorových rozměrů. Samozřejmě v některých částech kniha zabíhá do vysoce spekulativní superstrunové teorie, které je vlastně na vyšších rozměrech založena, nicméně knize to na kvalitě nijak neubírá. Odkazy na umění mne na rozdíl od předchozího komentáře naopak velmi potěšily, rád získávám nové informace o souvislosti umění a vědy. A ani zde není tolik vidět občasné velké sebevědomí v podaní autora. Možná bych však ocenil trochu více matematického aparátu, jehož absence ale pro ostatní asi bude příjemná.
Kniha je docela rozporuplná. Na jednu stranu vidíme značný přehled autora jak o filozofii, historii, ale třeba i umění. Ano, kniha kupodivu obsahuje i kapitolu pojednávající o vlivu čtvrtého rozměru na umění. Na druhou stranu se u žádného tématu nepouští dostatečně do hloubky, což je zvláštní, protože kniha není pro úplně neznalé. Některé věci Kaku zkrátka nevysvětluje - asi očekává, že knihu budou číst pouze zájemci o současný stav fyziky částic a kosmologie. Tudíž je otázka, komu je kniha vlastně určena... 70%
Štítky knihy
vesmír cestování časem černé díry gravitace paralelní světy teorie superstrun fyzika a astronomie
Autorovy další knížky
2007 | Paralelní světy |
2010 | Fyzika nemožného |
2019 | Budoucnost lidstva: Náš úděl mezi hvězdami |
2008 | Hyperprostor |
2015 | Budoucnost mysli |
Na Kakuových knihách se mi líbí fakt, že i když jsou již staršího data (tato je příští rok 30 let stará), stále mají mnohé co říct, jsou nesmírně zajímavé a podnětné a umím si představit, že nějakého mladého žáka, který se k nim dostane, mohou inspirovat, aby nastoupil na vědeckou dráhu, podobně jako Kakua k ní motivovala otázka, kterou si položil v osmi letech, když zemřel Einstein a viděl v novinách jeho opuštěný pracovní stůl s nedokončenou prací - co mohlo být tak složité, že ani tak velký vědec nebyl schopný ji dokončit?
Hyperprostor patří již k těm složitějším Kakuovým knihám, ale rozhodně se vyplatí jí prokousat, protože z ní člověk zjistí mnoho zajímavostí. A ač se to může mnoha lidem zdát nemožné, i kniha věnující se astrofyzice může být zábavná. Vyloženě jsem si užíval kapitoly o vyšších rozměrech a obyvatelích Plochozemě a spekulace, jak by se jevily nám bytosti z vyšší dimenze. Je to ta knížka, která v tom nejlepším slova smyslu útočí na vaše mozkové buňky a vybičuje je k co nejvyšší aktivitě. Vřele doporučuji.