Hýta a Batul (Helenina drůbež - Děti jiných rodičů)

Hýta a Batul (Helenina drůbež - Děti jiných rodičů)
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/525156/bmid_hyta-a-batul-helenina-drubez-deti-j-653a0fad93814.png 5 40 40

Dětská kniha Johna Habbertona o dvou malých sourozencích, kteří připravují svému strýci nejedno překvapení. Bratříčci Hýta a Batul. 8. vydání V originále se hlavní hrdinové jmenovali Budge a Toddie. Kniha byla v angličtině poprvé vydána v roce 1876 pod názvem Helen's Babies With Some Account of Their Ways Innocent, Crafty, Angelic, Impish, Witching, and Repulsive, Also, a Partial Record of Their Actions During Ten Days of Their Existence. Do češtiny byla kniha přeložena v roce 1890 pod názvem Helenina drůbež. V dalších vydáních se pak v češtině již používal název Hýta a Batul. Poslední české vydání je z roku 1991, v roce 2001 pak vyšla na kazetě i zvuková nahrávka. 10. vydání... celý text

Literatura světová Pro děti a mládež Příběhy
Vydáno: , Šolc a Šimáček
Originální název:

Helen's Babies, 1876


více info...

Přidat komentář

simona8022
23.12.2022 5 z 5

Srdeční záležitost. V překladu Antonie Malé jsem knihu zakoupila v antikvariátu v Jeruzalémské ulici, kde také byla 96 let zpět vydána nakladatelstvím Šolc&Šimáček. Vztah k ní je i vztahem k babičce, která nám ji v dětství předčítala.

Čmeláček
22.06.2022 5 z 5

Tuto knihu mi předčítali jako malému klukovi a fakt byla skvělá. Jeník a Karlík mě bavili :))).


jirina4159
24.04.2022 5 z 5

Četla jsem ji před mnoha lety a dodnes si některé příhody vybavuji a vzpomínám na ni velice často. Bohužel nevím který ze sourozenců (měla jsem čtyři) ji nakonec někomu půjčil a už se nám nevrátila. Knihy jsme dostávali všichni na vánoce, (jiné dary minimálně) a mimo nejmladšího bratra všichni čtenáři, měli jsme je společné.

lencin
27.09.2020 5 z 5

Starodávný jazyk,ale mnohem věrohodnější než Z. Frýbová.
(2013)

felia
08.02.2020

O tuto knihu jsem přišel někdy v mládí a najednou jsem ji našel ležet na ulici. První vydání u nás, chyběly první dva listy, ale počtení je to velice příjemné

hrdlickova_61
06.04.2019

Četla jsem ve vydání z roku 1991, které je upravené, ale i tak bylo pro mě zajímavé. Mám ráda příběhy o dětech a o jejich světě v současnosti i v minulosti, ať už jsou vyprávěny z jejich pohledu, nebo (jako v tomhle případě), z pohledu dospělých. Hodně to vypovídá o době, o způsobu výchovy, o tom, čeho si děti všímaly a jak to na ně působilo. Pokud jde o Hýtu a Batula, knížka je ale hlavně o tom, jak se cítil v jejich přítomnosti strýček, když se řízením osudu stal jejich dočasným vychovatelem. Při čtení jsem si často vzpomněla na odrbanou, leč odevzdanou foxteriérku Iris, maminku Čapkovy Dášeňky...

85098211
20.07.2018 5 z 5

Tuto knihu jsem si vybrala záměrně jako protiklad ke všem těm psychothrillerům a jinému náročnějšímu čtení ;-). A nebyla jsem zklamaná. Právě naopak! Už dlouho jsem se tak nenasmála a nepobavila. Jeník a Karlík jsou roztomilí a samozřejmě i hodně zlobiví chlapci a jejich kousky nemají chybu! Pokud se tedy chcete odpoutat od všedních starostí a přijít na jiné myšlenky, zvolte tuto knihu a nechte ji na sebe zapůsobit :-).

soukroma
04.07.2018 5 z 5

Tahle knížka je u nás v rodině "dědičná", máme úplně první vydání z roku 1905 a intenzita čtení je na něm už naneštěstí pořádně znát (ale stále se drží - kvalitní vazba to byla s vytlačeným obrázkem).
Už hodně let, když přijde splín a nechce se do ničeho, mám na to léčbu jednou z tří knih: Vejce a já, Hýta a Batul anebo Pan Kaplan, a zatím tyhle léky zabíraly bez problémů i vedlejších účinků.
A těch citátů, co zdomácnělo :-)
(Do zmodernizované verze od Frýbové, kterou mám sice celkem ráda z její rané produkce, se ale pouštět nechci.)

Jirinamac
04.07.2018 5 z 5

Pamatuji se na prázdniny asi před padesáti lety u babičky. Venku pršelo, já měla příušnice a nudila se. Babička vytáhla z knihovny tuto knížku a bylo po nudě. Nejdřív mi knížka přišla tlustá, já neměla tlusté knížky ráda. Ale já četla a četla a řechtala se jako blázen.

potika
08.11.2017 5 z 5

Četla jsem ji jako malá holka o prázdninách u babičky...dodnes si vzpomínám, jak moc jsem se u ní nasmála, a na tu krásnou atmosféru dětských prázdnin...pro mě idylické vyprávění ze starých časů.

woodward
25.03.2017 5 z 5

Bliaf byl samá kef.
Sláva překladatelce a jejímu potomstvu, které jí tyhle geniální repliky našeptalo.

bábuška
19.02.2017 5 z 5

Četla jsem už před léty, ale když tuto knížku vezmu do ruky dnes, směji se stejně nahlas.

Fillipa
08.01.2016 5 z 5

pííívej batulkovi = u nás "babinko pívej kalkulku"

SalomeH
16.06.2014 3 z 5

První díl (Helenina drůbež) mi učaroval, ale druhý (Děti jiných rodičů) už se trochu omrzel. Ty klukovské lumpárny byly stále stejně roztomilé, ale trošku mi v tom chyběl ten podtext "a sbalíme sousedku".
Kdybych ty díly četla každé zvlášť, asi bych s hodnocením šla výš. Rozhodně ale stojí za přečtení.

kolacky
06.03.2013 5 z 5

"Ááá - ci - vidět - tocit - kolecka!" nesmrtelné a nezapomenutelné!

HTO
15.11.2012 5 z 5

Na důkaz toho, jak tahle báječná knížka u nás zdomácněla (podruhé): Historie ZOO Praha, 1934 – Herec Vlasta Burian daroval zoo lachtany Hýtu a Batula. Obrázek zde: http://www.zoopraha.cz/cs/o-zoo/historie/strucna-historie-prazske-zoo

HTO
03.09.2012 5 z 5

Na důkaz toho, jak tahle báječná knížka u nás zdomácněla:

Ivan Wernisch, TŘI SOUSEDÉ

Tři sousedé, Hýta, Batul a lord Fountleroy, si vyšli do polí. Jdou, tu se Hýta shýbne a zvedne kámen.
„Pohleďte," praví. „Takový kámen jsem ještě neviděl."
Batul a lord Fountleroy si kámen prohlédnou a přesvědčí se, že je opravdu zvláštní.
Pak Hýta kámen odhodí, ten exploduje — výbuch je tak silný, že všichni tři sousedé upadnou.
Vstanou, opráší se navzájem a jdou dále.
Tu se shýbne Batul a zvedne kámen. „Pohleďte," praví. „Ten je taky zvláštní."
A Hýta s lordem Fountleroyem si kámen prohlédnou a přesvědčí se, že je opravdu zvláštní.
Pak Batul kámen odhodí, Hýta s lordem Fountleroyem se přikrčí a chytnou se (nikoli navzájem) za uši, kámen však vzlétne a stoupá.
„Hleďme," praví Batul a všichni tři se dívají za kamenem, jenž zmizí v oblacích.
Opravdu zvláštní — je však třeba říci, že oblaka jsou toho dne neobyčejně nízko. Ale i tak — je to zvláštní najít takový kámen.
Jdou dál, tu se shýbne lord Fountleroy a zdvihne nějaké dítě.
„Pohleďte," praví. „Dítě. To jsem ještě neviděl. Takové malé, pravděpodobně kojenec, a leží tu jen tak u cesty."
A Hýta s Batulem si dítě prohlédnou a přesvědčují se, že je hodno pozoru.
Pak lord Fountleroy dítě odhodí a to se rozkřičí.
„Co to?" diví se sousedé. „Najednou se rozkřičí a křičí a křičí. Nu, půjdeme dále."

(Doupě latinářů, strana 31 – http://www.databazeknih.cz/knihy/doupe-latinaru-134329 . Citováno s Ivanovým laskavým souhlasem.)