I když dech občas zadrhává
Jiří Honzík
Poslední sbírka poezie literárního vědce, rusisty, překladatele a básníka Jiřího Honzíka je ohlédnutím za životem člověka, kde se motivy milostné prolínají s konečností bytí. Jiří Honzík se narodil 19. dubna 1924 v Košumberku u Chrudimi. V roce 1950 absolvoval literární historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde působil následně jako aspirant a odborný asistent. Od roku 1972, kdy musel z univerzity odejít, je překladatelem a literárním historikem ve svobodném povolání. Publikuje od roku 1945 v novinách i časopisech, je autorem četných předmluv a doslovů, pořadatelem řady autorských výborů a antologií (Zlato v azuru, 1980; Poezie přelomu století, 1984; Ústa slunce, 1985, aj.) a překladatelem více než šedesáti titulů z ruské literatury a literární vědy (mj. M. Bachtin, V. Brjusov, N. Gumiljov, A. Lunačarskij, B. Okudžava, B. Pasternak a I. Turgeněv). Samostatně knižně vydal výbor z literárně-historických studií Dvě století ruské literatury (Torst, 2000) a sbírku básní S podzimem za zády (Torst, 2005). Jeho manželkou byla překladatelka a spisovatelka Milena Honzíková (1925–2001).... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1977 | Ruská klasická literatura (1789-1917) |
1952 | Dál nad námi plá rudá vlajka čistá |
2000 | Dvě století ruské literatury |
2005 | S podzimem za zády |
2011 | Slavistické reminiscence |
Upřímné i city skrývající. Smířené a zase hledající. Plné otázek. Vybírám však báseň ze strany třiadvacet, kde není ani jedna, a tu opisuji. // Líbilo.
--------------------------------------------
Neptej se na nic,
jenom vstaň a pojď.
Vidíš to sama:
Už se připozdívá.
Slyšíš to sama,
jaký doprovod
v korunách stromů
noční vítr zpívá.
Nevyptávej se,
neznám odpověď.
Nevím, proč vítr
nad střechami třeští.
Dny už se krátí.
Listy jsou jak měď.
Pojď se mnou ještě
aspoň kousek cesty.