I když se směju, musím plakat
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/203272/mid_i-kdyz-se-smeju-musim-plakat-JeO-203272.jpg
4
97
97
Další z řady bestsellerů populárního němckého spisovatale se odehrává v době dramatických změn, jež hýbou Evropou na sklonku osmdesátých let: pád berlinské zdi, puč proti Gorbačovovi, izraelso-palestinský konflikt i drama v současném Sarajevu.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1994 , SvobodaOriginální název:
Auch wenn ich lache, muss ich weinen, 1993
více info...
Přidat komentář
Skvelý veselo smutný príbeh, ktorý sa odohráva začiatkom 90 tych rokov a ktorému asi ťažko prídu na chuť tí, čo v tej dobe boli iba deti, alebo sa vtedy práve narodili.
Většinou mám knihy od pana Simmela ráda, ale tahle mi moc nesedla. Nemohla jsem se dlouho začíst a vlastně mě to opravdu začalo bavit až před koncem. Přitom je kniha zajímavá, nadupaná informacemi, místy vtipná. Akorát že hlavní hrdina je takový bolestín. Ano, nemá to v životě lehké, ale té jeho sebelítosti bylo na mě až moc. Po přečtení ve mně zůstává takové smutné zamyšlení nad tím, co jsme my lidé vlastně zač.
Nemohla jsem se do ní začíst, nebavila mě a odložila asi po 30 stránkách. Nechávám bez hodnocení.
Dvacátá šestá kniha Johannese Maria Simmela. Tak přece jenom JMS nevyčerpal svou zásobu, čím více se člověk blíží, ke konci autorovy tvorby, nutí ho přemýšlet, jestli už se autor nevypsal a další knihy nejsou jen pokusy vrátit se na výsluní. A navíc po poslední knize Na jaře zazpívá skřivan naposledy, která byla laděna pro lidstvo velmi negativně. Ale kniha I když se směju, musím plakat zase vybočuje do autorova standardu. Určitě se nejedná o žádnou přelomovou knihu, která by byla v autorově tvorbě nějak zásadní, ale autor se vrací i k dřívějšímu standardu, že svůj děj prokládá soudobými událostmi, a že tato kniha je jimi skutečně protkána. Navíc tyto dějiny nejsou nijak staré a v člověku to vyvolává vzpomínky, navíc ještě umocněné, když v době četby této knihy současně sleduje i dějinný seriál, jehož děj je zrovna v období, které autor popisuje. Když čtete neuvěřitelný životní příběh Míši Kafankeho, kromě toho, že si říkáte, že toto se skutečně může dít jen v knize, hned vás napadne, toto mi něco připomíná a zrovna když si začnete uvědomovat, co vám to připomíná, autor se spirálkou otře o svou dřívější knihu Nemusí být vždycky kaviár, která je autorovým skutečným bestsellerem. Musím říct, že samotný děj mě ani nijak neoslovil, ale v kombinaci se soudobými dějinami se kniha ohromně snadno četla. Konec bohužel je poměrně velmi oseknutý a autor nechává spíše prostor pro vaši fantazii, jak si děj domyslíte.
K autorovi jsem se vrátil po mnoha letech a nezklamal. Je to napínavé, čtivé, zase jsem se něco dozvěděl z nedávné historie, takže za mě dobrá kniha. Po knížkách J. M. Simmela ve mně zůstává taková nějaká hořkost, ale zase nic hlubokého, co bych si vyloženě pamatoval.
Hodnocení je podle mého názoru dosti přehnané. ale budiž. Já bych to ohodnotil jako dobře autorem odvedenou"řemeslnou práci". Ale nezatracuji to, čtení to není špatné.
Vyhrabala jsem to snad někde v antikvariátě za pár korun nebo v knihobudce zadarmo. Vzpomněla jsem si, že kdysi na začátku střední se mi pár Simmelových knížek celkem líbilo, tak jsem si říkala, proč si to nepřipomenout. No, už vím.
Spousta fajn čtiva z mládí se nemá připomínat proto, aby si člověk totálně nepokazil dojem z toho, jaká blbost to vlastně je, a jak blbej byl on, když se mu to líbilo. Příště si to budu pamatovat.
Nelíbilo se mi to. Okázalý, patetický, přitom povrchní. Jednoduchý, nijak zajímavý postavy, jakoby bez psychologie. Vylíčený jen tak povrchně, vevnitř jakoby bylo prázdno. Jednají unáhleně, nepromyšleně, pořádně jsem nechápala, co je k tomu vede. Celkově je děj divnej a tomuhle autorovi ho prostě věřit nedokážu (a přitom jsou autoři, kterým s ochotou zblajznu sebevětší blbost, protože to prostě dovedou podat). Ale Simmel to tady nedokázal. Přišlo mi to jako východoněmeckej pokus o Forresta Gumpa... a bohužel hodně nepovedenej pokus.
Knížka šla dál, mazala do knihobudky. A teď budu mít strach otevřít Láska je jen slovo a S klauny přišly slzy, abych si totálně nezkazila ten jakštakš fajn dojem, co jsem z toho kdysi měla.
Míša Kafanke,člověk který chce prostě žít svůj život v klidu,ale brání mu v tom...život.
Trošku překombinované, rozhodně však příjemné a zábavné čtení o smutných věcech, zrovna včera jsem náhodou zaslechl v tv někoho mluvit o častém omylu, že v Evropě máme už 70 let mír blablabla...a co ti blbci v Jugoslávii?? My to ani nevnímáme, ale méně informovaný svět považující nás za cosi mezi Čečenskem a Slovinskem opravdu ocenil, že jsme rozdělili ČSFR bez jediného výstřelu do člověka.
Míša byl občas na facku, po které by se mu rozsvítilo:-) Takový chytřejší Forrest G.
Ty hry tajných služeb kolem protagonisty mi silně připomínaly část Kohoutovy knihy Konec velkých prázdnin s tím vynálezcem ultra zpevněného skla, možná je to náhoda, možná jsou takové věci i v realitě častější než bychom čekali a spisovatelé o tom jen píšou.
Kdyby námět vzal do ruky zručný filmař, vzniklo by moc hezké dílo s mezinárodním obsazením i exotickými exteriéry. Věřím, že nejlehčí by bylo najít v Rusku vesnici ve stavu jako z roku 1991:-)
Naprosto luxusní kniha zpestřila mi dovolenou .Doplnil jsem si jak se žilo po rozpadu Sovětského svazu ,Německa .Příběh velice zajímavý čtívý.Na to že je napsán v devadesátých letech velice aktuální co se týče problému přistěhovalců .Samotný děj okolo hlavní postavy smutný ,úsměvný nadějný.Přesně dle názvu knihy.
Naprosto souhlasím s komentářem níže. I mě hodně připomínala Stoletého staříka a jelikož ten nemá chybu tak i příběh Míši je velice čtivý. Opravdu jsem se pobavila a místy se i smála. Knižka mi na nějaký čas zase spravila náladu a prosvětlila jinak všední dny. Díky i za zopakování historie po sjednocení Německa.
Tato kniha mě velmi mile překvapila. Byla čtivá. I humorná :-) Trochu mi to připomínalo Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel :-)
Zajímalo by mě, jestli ty události v pozadí se zakládají částečně na pravdě nebo je to jen fikce. Ty události po spojení Německa mě hodně překvapily. Tehdy jsem byla ještě na základce, takže jsem zahraničí vůbec nevnímala a teďka se divím.... Asi budu muset trochu nastudovat z odborné literatury :-)
Asi největší myšlenku, kterou si odnesu, je o nás. Člověk je svět. Když zabiješ člověka, zničíš svět. Ale když zachráníš člověka, zachráníš celý svět.
Jsou lidé, kteří si životů neváží. Buď je berou a nebo se rozhodnou zbavit toho svého...
Kniha se četla dobře. Nemůžu se ale ubránit pocitu, kdy jsem si při některých pasážích říkala, že to Simmel už vážně přehání. Navíc se to snaží omluvit stylem, že napíše "Kdyby tohle byla kniha, říkali byste si, že to už autor vážně přehání". Asi od poloviny příběh akcí jen sršel, což je dobře. Avšak na jednoho člověka až příliš mnoho, aby to bylo reálné. Kniha je kniha.
Hlavní postava, Míša, na mě působil mile, naivně, občas přehnaně důvěřivě. Jen to jeho věčné posmrkávání jsem nemohla vystát :D
Oceňuji čerpání z historických událostí.
Autorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
Začátek byl trošku pomalejší a chvílemi jsem uvažovala o tom, že knihu odložím. Pak ale děj nabral spád a napětí. Zajímavé byly popisy historických souvislostí. Míšu jsem velmi litovala, protože měl opravdu neuvěřitelnou smůlu. Také jsem ho obdivovala za jeho odvahu, víru a nezdolnost.
Takže závěr - moc pěkná a motivující kniha, doporučuji k přečtení.