I Rusko může být krásné: Na cestách po největší zemi světa
Nikola Hrušková
Autorkou knihy je mladá diplomatka, jedna z těch, kteří byli na jaře roku 2021 vyhoštěni z Ruské federace. Nečekejte však žádné politické úvahy. Nikola Hrušková vám bude vyprávět o svých cestách po Rusku, o setkáních s lidmi, krásné přírodě, historických památkách, moderních městech i o místech, ze kterých mrazí. Navštívila přes 40 (z celkových více než 80) regionů Ruska, což jí umožnilo poznat největší zemi světa z naprosto odlišné perspektivy, než ji vnímá většina lidí u nás, na Západě i v samotném Rusku.... celý text
Přidat komentář
Poslední dobou si hodně lidí myslí, že cestopisy může psát každý. A tomu odpovídá i nabídka v knihkupectví. Dobrý cestopis by měl být ale napsaný tak, že neustále chcete knihu odložit a vyrazit, nebo tak, že máte pocit, že jste tam byli také. To se tady neděje. Vyprávění je za mě tak nějak suché, neurazí, nenadchne. Škoda, protože Rusko určitě je krásné
Kniha je celkem zajímavá. Krom jiného popisuje osobní zkušenosti s fenomémem zvaným široká ruská duše, i když s vynecháním její stinné imperiální nátury, pohledem mladé dámy, která do odvolání pracovně i soukromě cestovala po tamních regionech, i v Rusku dříve krátce studovala. Je vlastně obdivuhodné, jak je autorka apolitická, takže jí dám přečíst i svým rusofobním rodičům, poznamenaným 68. rokem, se kterýma se o RF a jejích obyvatelích nikdy neshodnu :)
Autorka není spisovatelka, ale agrární vyslankyně MZE v RF, tudíž rozhodně nečekejte cestopisy jako od Zibury.. nicméně 80%, rozhodně stojí za přečtení!
Vcelku zdařile zpracovaný deník o poznávání různých míst v Rusku. Líbil se mi autorčin přístup psát tak, jak jí myšlenky naskakují v hlavě. Píše hlavně o zdejších lidech a jejich přístupu k životu, nepomíjí ani přírodní krásy. Seznamuje nás s místy, která nejsou pro běžného cestovatele z naší země příliš dostupná. S paní zemědělskou diplomatkou bych si ovšem dovolil nesouhlasit. Dle mého názoru bohužel ruská politika souvisí s turismem i krásou turistických míst. A zvláště ta současná. Lehce vzpomínám na šeď našich měst i těch turisticky velmi exponovaných, na naštvanost i nevlídnost místních v sedmdesátkách a osmdesátkách minulého století.
Kromě toho, že jednou jedla živý mořský plody, můra, tak mě autorka ani neštvala, což bývá můj největší problém u knížek tohohle typu. Vyprávění bylo přirozené a fajn. V každém navštíveném místě jsme se vždycky podívali na nejvýznamější pamětihodnost, přírodní krásy a místní tržiště. Stejně jako Nikolu mě nejvíc bavilo cestování vlakem nebo nocování na privátech, leckdy velmi zajímavých ve stylu "urob si sám".
Celkově prostě fajn nenáročný cestopis na každé stránce s hezkou fotkou.