I zvíře mělo více útrpnosti než člověk
Stanislava Vodičková
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/169574/i-zvire-melo-vice-ut-169574.jpg
5
10
10
Podtitul: paměti patera Františka Štveráka, vězně nacistického a komunistického režimu Paměti patera Františka Štveráka zachycují jeho životní osudy v období nacistického a komunistického režimu. Za německé okupace Československa se zapojil do domácího odboje, na jaře 1940 byl zatčen, brutálně vyslýchán a nakonec poslán do koncentračního tábora Dachau a odtud do Sachsenhausenu. V náročných podmínkách kárné kompanie přežil mnohé situace, kdy mu šlo o život. V červnu 1942 ho přeložili zpět do Dachau a tam se 29. dubna 1945 dočkal osvobození. Na podzim téhož roku byl povolán do Dachau jako svědek obžaloby k soudnímu procesu s nacistickými válečnými zločinci. Po únoru 1948 se postavil proti omezování práv katolické církve v Československu. V červnu 1949 byl zatčen Státní bezpečností a odsouzen na dvacet měsíců do vězení. Po propuštění odmítl nabídku významného místa v církevní správě výměnou za spolupráci s komunistickou mocí. Následovala internace v klášteře Želiv a poté v přeškolovacím středisku Hrádek. Nakonec byl v roce 1954 propuštěn ze zdravotních důvodů. O dva roky později, ve věku 47 let, na následky dlouhodobého věznění zemřel. Ve svých vzpomínkách F. Štverák barvitě vylíčil osud kněze bojujícího s totalitní mocí a podal svědectví o utrpení i odvaze mnoha nevinných lidí.... celý text
Přidat komentář
Jak už název knihy napovídá, jde především o svědectví o krutosti. Kněz František Štveráček jí viděl a zažil opravdu hodně a je až k nevíře, že ji všechnu přežil a mohl o ní vydat svědectví. Takto kruté vzpomínky jak na nacistické koncentrační tábory, tak na komunistické věznice, jsem zatím nečetla.
Jeho kniha vzpomínek je navíc velice precizně zpracována editorkou Stanislavou Vodičkovou. Vzpomínky tohoto vzácného člověka, který se "nehodil" žádné diktatuře - aniž by tomu šel přímo naproti, jsou velice zajímavé. Takto vzpomíná na kamarády z nacistického koncentračního tábora:
"Neexistovala ukrutnost, kterou bych býval neviděl, a z nich většinu jsem zakusil sám na sobě. Vám, mrtví kamarádi, slibuji, že na vás nikdy nezapomenu. Vy jste prošli utrpením a mukami a dojdete triumfu vzkříšení a slávy věčné. Nezměrným vaším utrpením a krví, žárem lásky vašeho srdce a ranami do něho vedenými byl spasen i náš národ. Nebylo vám dopřáno odpočinout v rodné zemi. Vaše těla byla spálena a snad i spláchnuta do kanálů. Váš duch a vaše oběť však žije a bude žít přinejmenším v nás, kdo jsme vás poznali a kteří jsme měli více štěstí Na vás se nemohou vyplnit slova Dantova nápisu pekelného:
Mnou vchází se do města věčné strasti,
mnou vchází se v noc, jež nemá rána,
mnou vchází se do zatracenců vlasti.
Nech naděje, čí noha sem se šine...
Bez oběti není vykoupení, a vy jste přinesli tu oběť nejsvětější. Vy jste si odbyli tvrdě pobyt zatracenců v městě, neztratili jste však naděje v lepší příští. A to přišlo a my jsme vám vděčni, kamarádi, kamarádi zlatí!"
Kniha se nebojí takových detailů, jako je chování polských kněží v KT, kteří tak úplně ctnostní nebyli.
Při čtení o utýrání faráře Toufara jsem opakovaně našel zmínku o této knize, a tak jsem si ji v knihovně vypůjčil a musím říci, že rozhodně stojí za přečtení. Kněz Štverák velmi autenticky popisuje své věznění a týrání za války 1940 - 1945 (Pankrác - Terezín - Sachsenhausen - Oranienburg - Dachau), aby po pár letech okusil věznění a týrání vlastními lidmi 1949 - 1954 (Pankrác - Valdice - Ruzyně - Hájek - Želiv). Právě míra autenticity je až mrazivě brutální. Štverák přežil snad jen díky své silné nátuře, štěstí, humoru, ale také svému silnému duchovnímu zázemí, které patrně pomohlo přečkat veškeré hrůzy, které ho v životě potkaly.
Děsivé vzpomínky kněze, který prošel jak nacistickými, tak komunistickými koncentráky. Je zajímavé, že po polovině knih začne čtenář popisy o mlácení a mučení vnímat jako běžnou záležitost. To je dle mého názoru stejné, jako když žili lidé uprostřed každodenního násilí a brutality, pročež se to pro ně stala rutina.
Nejděsivější scéna, když páter Štverák leží na nemocnici a baví se s lékařem SS. Dosti zajímavá pasáž se čtenáři nabízí, když leží na ošetřovně, a zjistí, že jeho kolegové kněží se na něj nesložili, ale obyčejný vězeň dal dozorci padesát marek, aby mu poskytl lepší péči.
Kniha na mnoha místech ukazuje na osobě Štveráka, ale i jeho okolí pravé křesťanské hodnoty - jako soucit, milost, vytrvání, pomoc bližnímu atd.
Vřele doporučuji.
Většina svědectví z koncentračních táborů se zachovala díky lidem, kteří měli v úvozovkách štěstí, že se v lágru dostali k nějaké speciální práci (třídění věcí po mrtvých-Richard Glazar,Toman Brod, řemeslo-Ota Kraus atd.).
Tato kniha popisuje život řadového vězně, patera Štveráka, který přežil pět let věznění v koncentračních táborech a dokonce i trestný oddíl, kam byl pro svou víru a vzdor poslán.
Musím se přiznat, že než jsem knihu přečetl, jméno Františka Štveráka jsem vůbec neznal.Po přečtení knihy je všechno jinak.Kdyby se příběh neodehrával za druhé světové války a v koncentračním táboře, hravě si dovedu představit tohoto frajera (a to myšleno v tom nejlepším slova smyslu) jako hrdinu westernu, který vymlátí hospodu, zachrání krásnou rančerku a na odchodu mezi zuby procedí něco hodně peprného.
Musel to být člověk obrovské mravní síly, který i v těžkých dobách svého věznění si dovedl uchovat svou hrdost.
Pater František byl vždy první, když šlo o to pomoci spoluvězňům, ale byl první i v tom okamžiku, kdy bylo potřeba zjednat silou spravedlnost a dát někomu "po hubě" (a to doslova).
Myslím, že každý člověk, který se dostane do nějaké šlamastiky a bude mít vedle sebe někoho takového jako byl pater František, by měl poslat děkovný pozdrav "tam nahoru"!
Tato kniha je jedna z těch, které by se měly číst stále a stále dokola, aby lidé nezapomínali.Myslím, že autorka odvedla velmi dobrou práci.
Štítky knihy
koncentrační tábory političtí vězni nucený pobyt, internace totalitní režimy oběti komunismu nacistické zločiny oběti nacismuAutorovy další knížky
| 2013 |  I zvíře mělo více útrpnosti než člověk |
| 2009 | Uzavírám vás do svého srdce - životopis Josefa kardinála Berana |
| 2018 | Nebezpečný kardinál |
| 2020 |  Nebe bylo plné hvězd |
Podle toho co pan Štverák popisuje ve svých vzpomínkách si myslím, že bych v koncentráku nepřežil první den.
Ubíjení holí k smrti, věšení,střílení,zima, žízeň,hlad,nemoci.
Nepředstavitelné utrpení a přece občas ve vzácných chvílích záblesky naděje v dobrý konec, jehož se mnozí nedočkali.