I zvíře mělo více útrpnosti než člověk

19.10.2023

Podle toho co pan Štverák popisuje ve svých vzpomínkách si myslím, že bych v koncentráku nepřežil první den.
Ubíjení holí k smrti, věšení,střílení,zima, žízeň,hlad,nemoci.
Nepředstavitelné utrpení a přece občas ve vzácných chvílích záblesky naděje v dobrý konec, jehož se mnozí nedočkali.

22.08.2023

Jak už název knihy napovídá, jde především o svědectví o krutosti. Kněz František Štveráček jí viděl a zažil opravdu hodně a je až k nevíře, že ji všechnu přežil a mohl o ní vydat svědectví. Takto kruté vzpomínky jak na nacistické koncentrační tábory, tak na komunistické věznice, jsem zatím nečetla.
Jeho kniha vzpomínek je navíc velice precizně zpracována editorkou Stanislavou Vodičkovou. Vzpomínky tohoto vzácného člověka, který se "nehodil" žádné diktatuře - aniž by tomu šel přímo naproti, jsou velice zajímavé. Takto vzpomíná na kamarády z nacistického koncentračního tábora:

"Neexistovala ukrutnost, kterou bych býval neviděl, a z nich většinu jsem zakusil sám na sobě. Vám, mrtví kamarádi, slibuji, že na vás nikdy nezapomenu. Vy jste prošli utrpením a mukami a dojdete triumfu vzkříšení a slávy věčné. Nezměrným vaším utrpením a krví, žárem lásky vašeho srdce a ranami do něho vedenými byl spasen i náš národ. Nebylo vám dopřáno odpočinout v rodné zemi. Vaše těla byla spálena a snad i spláchnuta do kanálů. Váš duch a vaše oběť však žije a bude žít přinejmenším v nás, kdo jsme vás poznali a kteří jsme měli více štěstí Na vás se nemohou vyplnit slova Dantova nápisu pekelného:

Mnou vchází se do města věčné strasti,
mnou vchází se v noc, jež nemá rána,
mnou vchází se do zatracenců vlasti.
Nech naděje, čí noha sem se šine...

Bez oběti není vykoupení, a vy jste přinesli tu oběť nejsvětější. Vy jste si odbyli tvrdě pobyt zatracenců v městě, neztratili jste však naděje v lepší příští. A to přišlo a my jsme vám vděčni, kamarádi, kamarádi zlatí!"

16.06.2022

Kniha se nebojí takových detailů, jako je chování polských kněží v KT, kteří tak úplně ctnostní nebyli.

27.12.2018

Při čtení o utýrání faráře Toufara jsem opakovaně našel zmínku o této knize, a tak jsem si ji v knihovně vypůjčil a musím říci, že rozhodně stojí za přečtení. Kněz Štverák velmi autenticky popisuje své věznění a týrání za války 1940 - 1945 (Pankrác - Terezín - Sachsenhausen - Oranienburg - Dachau), aby po pár letech okusil věznění a týrání vlastními lidmi 1949 - 1954 (Pankrác - Valdice - Ruzyně - Hájek - Želiv). Právě míra autenticity je až mrazivě brutální. Štverák přežil snad jen díky své silné nátuře, štěstí, humoru, ale také svému silnému duchovnímu zázemí, které patrně pomohlo přečkat veškeré hrůzy, které ho v životě potkaly.

09.06.2015

Děsivé vzpomínky kněze, který prošel jak nacistickými, tak komunistickými koncentráky. Je zajímavé, že po polovině knih začne čtenář popisy o mlácení a mučení vnímat jako běžnou záležitost. To je dle mého názoru stejné, jako když žili lidé uprostřed každodenního násilí a brutality, pročež se to pro ně stala rutina.
Nejděsivější scéna, když páter Štverák leží na nemocnici a baví se s lékařem SS. Dosti zajímavá pasáž se čtenáři nabízí, když leží na ošetřovně, a zjistí, že jeho kolegové kněží se na něj nesložili, ale obyčejný vězeň dal dozorci padesát marek, aby mu poskytl lepší péči.
Kniha na mnoha místech ukazuje na osobě Štveráka, ale i jeho okolí pravé křesťanské hodnoty - jako soucit, milost, vytrvání, pomoc bližnímu atd.
Vřele doporučuji.