Ida
Helena Černohorská
Drobná próza od autorky novely O trudném konci Marie Večeřové a korunního prince Rudolfa.
Přidat komentář
Úplně krátký, skvělý, ale hodně drsný příběh o těžkém životě na venkově, na statku. V ještě těžší době, v padesátých letech v Československu v období kolektivizace.
+ hnusná obálka
Tak krátké a tak pochmurné jako ta doba ve které se odehrává . Je těžké být nežádoucí, nikam nepatřit a nikým nebýt vítaná. Ale konec mi připadl přece jen dobrý , možná i nadějný.
Audio na ČRo, krátká novela o životě na poválečné vesnici v Československu. Výborně napsáno, poslouchalo se to samo. Příběh popisuje vztah Idy, Němky přidělené na výpomoc v hospodářství a hospodáře Františka. Hlavní komplikace vytváří tlak na kolektivizaci a ústrky soudruhů, kteří to mají na starost. A Idin původ, taky na pohodě nepřidá. Člověk se neubrání fandění hlavním postavám a zlosti na systém, který jim hází klacky pod nohy.
Chytře a pečlivě sestavený a uspořádaný příběh, ve kterém bylo všechno, co v něm mělo být. Všechno bylo popsáno, jak mělo být popsáno. Střet jednotlivce s komunistickým zlem. Střet outsidera s předsudečnou krutostí vesnice. Kontrast naivity dětského světa s drsností podmínek, ve kterých je třeba rychle být dospělým. Kontrast niterných vztahů lásky, přátelství a důvěry vůči emoční pustině socialistického kolektivu.
Nic nerušilo, nic nepřečnívalo. Ale taky nic nezaujalo, nic nepřekvapilo. Všechno jako bych už někdy dříve četl, jako by všechno bylo pečlivě sestaveno a uspořádáno podle návodu k napsání chytrého příběhu.
Předpokládám, že takhle nějak bude psát knihy umělá inteligence, až se to líp naučí.
Ne příliš rozsáhlá novela, která popisuje nehezký úsek kolektivizace vesnice a šikany těch, kteří nechtěli dobrovolně předat své rodinné majetky do rukou komunistů. Lid si to žádá, lid si to přeje byla jejich mantra. Hlavní hrdina se zeptal hlavního komunisty, kdo že je to ten lid, jestli je to on a jeho švagr? Teď si nejsem jistá, ale vlastně to vystihuje přesně to, že za lid se dá schovat všechno, zejména vlastní zájmy. Plně dávám za pravdu Františku Faitlovi: "Komunisté? Co slovo to lež, co čin to zločin."
Poslechnuto na Českém rozhlase v podání Ivany Huspekové. Zajímavý příběh o drsném a těžkém životě na české vesnici v poválečné době v období kolektivizace.
Krátké, velmi pěkně napsané, byť nejde zrovna o veselou dobu - 50. léta, období kolektivizace.
Jako audiokniha se poslouchalo "samo".
Velice drsna doba, ktera se s temi, co sli proti “vuli lidu", nemazlila. Kazdopadne skvele popsane. Maly rozsah, velky obsah.
Další pochmurný příběh ze Sudet z období poválečného Československa a 50.let - jako by snad z té těžké doby tady u nás mohly být příběhy veselé :-( Novela Ida na méně než sto stránkách věrně vystihuje poměry na české vesnici v období kolektivizace. Hroutící se mezilidské vztahy, generačně odlišné názory, neskutečná každodenní lopota, jakou si dnešní člověk ani neumí představit, předsudky, křivdy a bezpráví páchané nedostudovanými poskoky režimu, kteří si vychutnávají moc, kterou jim za jejich oddanost do rukou vložila strana - to vše a další témata jsou obsahem této smutné prózy, při jejímž poslechu mi bylo opravdu úzko u srdce.
Posloucháno na Českém rozhlasu. Skvěle popsaný život na statku (každodenní dřina z toho úplně kape) poválečná situace a vztahy mezi lidmi. Paní spisovatelku si dávám do hledáčku :-).
Tak málo stránek a tolik obsahu. Výborně vykreslené poměry na vesnici v 50. letech. Úplně jsem ten statek, hospodskou tancovačku, rybník, pole, zahradu a třešně viděla. Autorka psát umí a obzvlášť si cením používání slov, která se dnes už v knihách nevidí. Rozhodně se podívám po jejích dalších knihách.
Období po válce, kolektivizace, vztahy mezi sousedy a mnohem víc je v této útlé knížečce obsaženo. Přeneslo mě to do každodenního života na statku.
Není to dlouhé vyprávění, ale je tam řečeno dost na pochopení, jak to chodilo v 50.letech. Poslouchala jsem pěkně načtené audio. Zato obálka knížky je hrozná.
Poslechnuto jako audiokniha. Zdá se mi to dobré, obdivuju, jak se autorce povedlo vše vystihnout na tak malé rozloze novely.
Krásně smutné, nebo smutně krásné... Útlá knížka naplněná osvěžující energií jako bandaska studniční vody. Viděla jsem v představách na poli své předky. Jedna z mých prababiček se jmenovala Ida a žila v Sudetech. Náhoda? Možná ;-)
Štítky knihy
česká literatura česko-německé vztahy vesnice poválečná doba pohraničí kolektivizace zemědělství české novelyAutorovy další knížky
2022 | Ida |
2015 | O trudném konci Marie Večeřové a korunního prince Rudolfa |
2024 | Rudolf Hrubec |
Silné!