Idiot
Elif Batuman
Píše se rok 1995, e-mail je naprostou novinkou a Selin, dcera tureckých přistěhovalců, nastupuje do prvního ročníku na Harvardu. Zapisuje se na přednášky z předmětů, o nichž nikdy předtím neslyšela, spřátelí se s charismatickou a světaznalou srbskou spolužačkou Světlanou a tak trochu náhodou si začne dopisovat s Ivanem, maďarským studentem matematiky z vyššího ročníku. Ačkoliv ve škole Selin s Ivanem téměř nepromluví, s každým e-mailem, který si mezi sebou vymění, to vypadá, jako by se v samotném aktu psaní skrývaly vždy nové a stále tajemnější významy. Když je školní rok u konce, Ivan odjíždí na léto do Budapešti a Selin míří na maďarský venkov, kde učí angličtinu v kurzu organizovaném jedním z Ivanových kamarádů. Cestou do Maďarska stráví dva týdny se Světlanou v Paříži. Její léto v Evropě se však v žádném ohledu nepodobá tomu, co slyšela o typických evropských dobrodružstvích jiných amerických vysokoškoláků. Pro Selin je pobyt v Evropě pokračováním introspektivní cesty k sobě samé: musí se vypořádat jak s radostmi a zmatky první (neopětované?) lásky, tak se sílícím vědomím, že je odsouzena k tomu, stát se spisovatelkou. Idiot je románem o strastech a slastech dospívání a formování osobnosti ve světě, který je opojný i zneklidňující zároveň, o dobrodružném odhalování záludností, které jsou zakódované v podstatě lásky i jazyka. Tápání člověka na prahu dospělosti v něm Elif Batumanová vykresluje pečlivě cizelovaným stylem, s velkou dávkou citlivosti, ale také ironického humoru. Českému čtenáři pak nabízí i zábavný a trochu nezvyklý pohled na čerstvě posttotalitní střední Evropu: hrdinčina cesta do Maďarska vypovídá jak o představách, které si Západ o našem regionu hýčkal, tak o nás samotných. Román Idiot byl v roce 2018 mezi třemi knihami nominovanými na Pulitzerovu cenu za beletrii.... celý text
Přidat komentář
Začátek knížky mne nadchl. Práce s jazykem, abstrakce, příchod na univerzitu ... Nicméně nadšení do poloviny knížky vyprchalo a ani jsem ji nedočetla. To co na začátku bylo osvěžující se pomalu ale jistě stávalo divným a nezáživným.
Kniha mě bavila v daný okamžik. Nemusela jsem se těšit, na to co bude dál následovat. Doporučila bych ji každému.
Selin- ťažko chápaná postava, ktorá sa necháva unášať prúdom, prostredím, kamarátmi a na nič nepovie nie. Práve v tomto bode som tam videla paralelu s Francis z knihy Rozhovory s priateľmi od Sally Rooney.
Kniha asi nebude baviť čitateľov, ktorých bavia ľahšie témy, pretože tu sme mali veľa popisov rôznych seminárok na Harvarde a výslovne aj krátke interpretácie z filozofických diel a občas musel človek výslovne dávať veľký pozor, aby sa v takomto hutnom texte nestratil.
Kniha ma vrátila do vysokoškolských čias a výslovne som mala pôžitok, čítať si o univerzite a jej predmetoch.
Selin sa hľadá, na konci knihy nebolo pre mňa jasné, či sa našla a či si Selin vôbec uvedomovala, že sa hľadá, ale na takéto veci aj človek príde až po čase, odstupom nejakého času.
Od knihy jsem měla díky instagramovým recenzím velká očekávání. Prostředí Harvardu spojené s maďarským venkovem mě velmi lákalo. Byla jsem ale velmi zklamaná a ke čtení ji bohužel nedoporučuji. Na jedné straně dokáže autorka popsat klidně 10 různých situací a myšlenek na několika různých místech. Emailová komunikace hlavní hrdinky Selin s Ivanem je tu minimální, nezáživná. Nedokázala mě vtáhnout do děje, ale chtěla jsem ji dočíst, jak to celé dopadne. No, nedozvěděla jsem se ani to...
K téhle knížce nějak nevím, co napsat. Hlavní postavou je Selin, studentka prvního ročníku na Harvardu, která popisuje svůj studentský život a svoji první lásku k Ivanovi. V knize je spoustu jejích myšlenkových pochodů, ale v podstatě se nic zvláštního neděje. Idiot se mi zdál dost podobný Možnostem milostného románu, který mě také nenadchl. Asi nejsem správná cílová skupina, nicméně věřím, že se najdou čtenáři, kteří ocení nejen toto dílo, ale také to, že autorka je finalistka Pulitzerovy ceny.
Mě tato kniha moc nenadchla. Je to vlastně studentský život v Americe, jenž se odehrává v učebnách a do toho promíchaný milostnými zážitky studentky Selin, která putuje i do Evropy v rámci, aby učila anglický jazyk vesničany v nějaké zapadlé maďarské vesnici. Byl jsem rád, že jsem to dočetl do konce.
Chvíli jsem knize odolávala, ale jsem ráda, že jsem si ji nakonec přečetla, velmi mile mě překvapila. Hlavní hrdinka uvažuje jinak než já, tak jsem se s ní v některých situacích a rozhodnutích nedokázala ztotožnit, ale jinak se to četlo dobře, dokonce výborně, líbil se mi vztah-nevztah mezi hlavní hrdinkou a Ivanem, a celou dobu jsem napjatě čekala co bude, ačkoli oceňuji, že se děj netočil jen kolem nich dvou.
Šla jsem do toho bez jakýchkoli očekávání a ve výsledku jsem spokojená s tím, jaká (pro mě) nezvyklá kniha to byla. Elif Batumanová píše hutně, ale brzo přijdete na to, že taky s dávkou vtipu, originálních obratů a spoustou odkazů nejen na literaturu. Selinin příběh je lehce nekonzistentní, moc tomu nepřidává ani fakt, že autorka skáče (hlavně na začátku) pomalu s každým odstavcem mezi místy a situacemi, takže čtenář má pocit, že se na něj hrnou nesouvisející útržky. To, že nejsou úplně nesouvisející a že pomáhají dokreslit jakési širší souvislosti, mi došlo až někde u stránky 100.
Hlavní postavy jsou intelektuálové, hlavní hrdinka pak neskutečně sečtělá, byť v životě a vztazích dost nejistá osoba, která ale moje sympatie nakonec přeci jen získala. Zato Ivan je ... člověk by se i snažil mít ho rád, ale ... ne. Tahle kniha ovšem není jen o jeho "vztahu" se Selin, žádné obavy, je i o dospívání, hledání (nejen sebe sama) a je zajímavou sondou do dané doby.
Idiot určitě nesedne každému. Mně ke spokojenosti chybělo buď ještě pár stránek navíc a nebo uzavřenější konec. Nutno ještě pochválit krásné české vydání, je nádherně provedené - obálka, barevná ořízka stránek, prostě všechno.
Ufff, tak tohle bylo hodně úmorné čtení. Od začátku až do konce jsem se nemohla vůbec začíst, i přesto že je to připodobňováno k Rozhovorům s přáteli od Sally Rooney. Tady mi bylo úplně jedno co bude se Selin i celým jejím životem. Některé pasáže mi připadaly úplně zbytečné a chvílemi jsem vůbec netušila co čtu a jen mi oči jezdily po textu. Je mi to líto, ale byla to pro mě ztráta času.
Ku knihe som si počas čítania vytvorila komplikovaný vzťah. Hrdinka Selin , intelektuálka, prostredie Harvardu, polovica 90-tych rokov, Paríž, následne maďarská dedina a Turecko. Román líči jej každodenný študentský život na prahu dospievania, názov Idiot nie je náhodný a ponúka mnohé presahy. Myslím, že by som to ocenila viac, keby som čítala aj samotného Idiota od FDM. Selin sa učí ruštinu a zamiluje sa do Ivana, ktorý je Maďar, nie Rus :) Tento zvláštny vzťah i samotného dospievanie dostáva Selin do rôznych situácií, z ktorých často vychádza ako idiot, resp. sa tak cíti. Aj ja som sa občas a pri čítaní sama cítila ako ten idiot, lebo nie všetkého som rozumela a nevedela som, čo tým autorka chce povedať. Selin rada číta, často narazíte na nejakú knihu, ktorou sa práve zaoberá, často sú to klasiky. Každopádne som rada, že som si knihu prečítala a objavila trochu iný svet.
Generačne mi veľmi blízky bildungsroman & campus novel. Skvelé postrehy. Sviežo, vtipne a zábavne napísaný.
Rok 1995 je pro Selin přelomový hned ze dvou důvodů. Nastupuje do prvního ročníku na Harvard a také se poprvé seznamuje s něčím, co dnes bereme jako naprostou samozřejmost. Tou novinkou je e-mail, který jí převrátí život vzhůru nohama.
Selin je dcerou tureckých přistěhovalců, dívkou, která neví, jak chutná alkohol, co se dělá na večírcích ani co znamená mít kluka a už vůbec ji netrápí, jak přijít o panenství. Její zájmy jsou úplně odlišné. Chce napsat román, hodně číst, učit se rusky a španělsky, sledovat filmy a zajímat se o to, co se kolem ní děje. Je jiná než její kamarádky a kamarádi, ale všichni si ji hned oblíbí. Výjimkou není ani chlapec, s nímž chodí na hodiny ruského jazyka. Ivan pochází z Maďarska a co nevidět se chystá změnit místo bydliště i univerzitu. Ještě předtím se však se Selin sblíží prostřednictvím e-mailové konverzace. Jednoho dne se konečně rozhodnou dát si opravdovou schůzku, ale vypadá to, že si nemají co říct.
Počáteční prchlivost sice překonávají, ale není to nic platné. Ivan je totiž zadaný a už brzy Selin navždy opustí. Zdá se, že nevinná, dětská láska skončí dříve, než začala. Když se ale Ivan v létě po skončení semestru vrací domů do Budapešti, Selin si domlouvá stáž na maďarském venkově, kde bude učit angličtinu. Šance, že se ti dva ještě uvidí, je obrovská, ale protože Idiot Elif Batumanové není žádnou velkou romantikou, ale spíše sondou do života sice již věkem dospělé, avšak duší stále dospívající dívky, o lásku tu jde až v druhé řadě. I když pro Selin momentálně nic důležitějšího neexistuje.
Elif Batumanové se v románu nominovaném v roce 2018 na Pulitzerovu cenu povedlo vykreslit neuvěřitelně reálný portrét mladé ženy, jejích radostí, strastí a trapností, které jsou spojené s člověkem, který se ocitl na přelomu dospívání a dospělosti. Ačkoliv hlavní dějovou linku tvoří Selinin vztah s Ivanem, rozhodně není kniha jenom o něm. Vzhledem k tomu, že Selin má bohatý společenský život, plno kamarádů a zájmů, je kniha hlavně o ní samotné. Při čtení se nelze ubránit pocitu, že jde o literární zpodobnění seriálové Rory Gilmorové, která má na všechno odpověď, je neuvěřitelně sečtělá a vtipná, ale o skutečném životě neví vůbec nic.
V mnohém může čtenářům připomenout i jednu z nejlépe hodnocených knih minulého roku Rozhovory s přáteli Sally Rooneyové, která vypráví o dívkách, jež se pohybují mezi světem chudých a bohatých a zažívají své první lásky, vzestupy i pády.
Idiota doporučuji nejen ženám, ale i mužům. Není to, jak jsem již vysvětlovala, žádná červená knihovna. Navíc se z knihy možná dozvíte mnoho nového. O filmech, knihách i posttotalitním maďarském venkově. A to s humorem a velkou dávkou ironie.
anotace je přesná, ale čekal jsem více postřehů ze studia na Harvardu a méně popisu té "neopětované lásky", v prostředí VŠ se bohužel odehrává jen první čtvrtina příběhu, nicméně vyprávění názorně ukazuje, jak máme tendenci hodnotit odlišné kultury a jejich národní zvyky jako barbarské (horší, vývojově nižší, podřadnější); překvapil mne negativistický tón hrdinčina monologu, že si na žádné z kultur, s níž se jako Američanka s tureckými kořeny střetává, nenašla něco pozitivního, něco, co by skutečně ocenila
(škodolibě jsem při četbě zavzpomínal na devadesátá léta a na předsudky svého tehdejšího amerického lektora angličtiny, který nás, své české studenty, považoval na podezřelé a nevyzpytatelné evropské divochy)
Idiot
Už si nevzpomínám, kdy mě naposledy nějaká kniha takhle bavila. Neobohacovala, nepoučovala, jenom prostě a čistě bavila. A kdy jsem se naposledy tak těšila, až se k ní znovu dostanu.
Bude to už hodně dlouho.
A ještě delší čas doba uběhla od chvíle, kdy jsem naposledy četla knihu, která mě přiměla nostalgicky vzpomínat na vysokoškolská studia a při které jsem zatoužila se do našich zaprášených kabinetů vrátit (to nicméně přesně vím, kdy bylo - při čtení prvotiny Anny Cimy).
Idiot Elif Batuman je dokonale postmoderní, intertextový, přeintelektuálštěný a naprosto totálně absolutně rozkošný.
A scéna s večeří u maďarské rodiny a flétničkou mě rozesmála nahlas tak, až mi cákaly slzy. Kdo někdy v pro něj podobně nepochopitelné zemi něco takového absolvoval, ten si i tu druhou, maďarskou část, dá s rozběhem.