Idiot
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Dostojevského román Idiot zcela jistě patří do zlatého fondu světového písemnictví, ač toto smutné poselství o mravních hodnotách lidské existence vyšlo poprvé již roku 1868, lze je bezesporu označit za nadčasové. Kníže Myškin, zchudlý a epilepsií postižený mladý muž, se vrací ze švýcarského sanatoria mezi "civilizovanou" ruskou společnost a upadající šlechtu. Jeho bezelstnost, vnitřní čistota a schopnost milovat druhé až k sebeobětování však budí u ostatních neporozumění a odpor. Seznamuje se s kupcem Parfenem Rogožinem, kterého žárlivost dovedla až k vraždě., v Myškinových očích ovšem není Rogožin zločinec, ale především nešťastný člověk, a tento pro okolí nepochopitelný postoj vynese knížeti přídomek idiot. Hlavní potíž je však v tom, že Myškin svou filozofií pokory a všelásky přivádí do neštěstí i ty, které miluje, a nakonec sám sebe...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
Идиот (Idiot), 1869
více info...
Přidat komentář
Jedno z najlepších diel Dostojevského. V každej jeho knihe sa presviedčam viac a viac o tom, aký to bol veľký umelec.
Mistrovské dílo geniálního autora. Idiota jsem zhltla za dva dny, ale budu se často vracet. Brilantní analýza jednotlivých postav, Dostojevskému dobře známá epilepsie, dokonalý popis ruské společnosti. Krása a jedinečnost, tolik oceňovaná na počátku, je posledními stránkami roztrhána na kusy, zhanobena a zničena. Čím víc Dostojevského děl jsem přečetla, tím víc jsem přesvědčena, že zkrátka nemohl napsat špatnou knihu. 5/5
Můžu říct, že to byla zatím moje nejtěžší kniha, co jsem četl. Ale jak jsem jí poprvé otevřel, hned jsem věděl, že je to neobyčejná kniha, styl psaní, charakter a psychologie postav mě vtáhli do děje, že mi ani nevadilo, když jsem se v určitých pasážích musel vracet o stránku a přečíst si ji znovu, abych pochopil určitou situaci, povahu děje.... Nelituji času strávenou nad Idiotem :-)
V této knize jsem měl zásadní problém rozumnět byť jen jediné osobě. Každá postava se chovala, dle mého názoru naprosto nepochopitelně a mám pocit, že to vše pramení z mého nepochopení ruské duše. Ostatně o ruské povaze má kníže Myškin několik dlouhých monologů.
Díky tomu mě kniha stále měla čím překvapit a do poslední kapitoly jsem netušil jak celý příběh skončí.
V budoucnu si budu muset knihu přečíst znovu, protože nevím co knížete dohnalo k opětovnému šílenství. Přátelé, ženy, společenské poměry? Možná vše svým dílem.
Hlavní mojí chybou při čtení bylo to, že jsem si snad do půlky knihy myslel, že kníže je obdoba českého Švejka.
K této knize se musím vrátit, až budu starší a "vyčtenější"... mám pocit, že ji v tento moment nedokáži plně docenit... aneb, jak řekl pan Horníček: "K některým knihám se člověk musí pročíst".
Další genialita od pana Dostojevského :) chudák Myškin, tak dobrý až hloupý a nebo jak se píše, idiot... :/
Další z geniálních knih geniálního tvůrce, četl jsem už dost dávno a tak už si nepamatuju tolik, ale vzpomínám si především takovou nepodstatnou drobnost, která se mi nevím proč zaryla hluboko do paměti a to když tam snad sám Myškin píše o železnici jako o bestii, řezající zemi - nějak podobně se o ní vyjadřovali vyhlazení původní obyvatelé Ameriky;-)
Jedno z nejlepší děl na světě a to mu už nikdy nikdo neodpáře, i přesto, že se Dostojevskému poté co ji dopsal kniha vůbec nelíbila:))
Velmi nadčasový, živý a bolavý příběh, v němž je vidět jak kouzelná satyra Dostojevského a tak neuvěřitelné psychologické exploze, které mě umlčí, někdy i rozpláčí.
Dostojevskij opět nesklamal,jeho popis jednu sukundu před epileptickým záchvatem Kníže Myškina,kdy se jeho pocit života a vlstního vědomí vlastní existence zdesateronásobovaly,a další,a další momenty celého přběhu,v četně mistrně zvládnutých psichologických popisů dějovích postav románu
Ťažké dielo, ale stojí to za to. Nie všetko som pochopila, niektoré veci boli ťažšie, rozhodne bol ale Dostojevskij geniálny autor. Raz za čas, keď mám chuť, sa do neho pustím a nikdy neľutujem.
Kladu si otázku, jak by se zdejší čtenáři (včetně mně) zachovali ke Lvovi Myškinovi. Oni lidi se vlastně tolik nemění, mění se hlavně doba. Jakési, řekněme, "hříšné pudy" jsou v každém.
Literární políček? (Žádný mravní, jako byl v knize.) Možná.
Prostě a jednoduše moje první těžší klasické dílo. Ne vždy jsem na něj měla náladu, četla jsem opravdu hodně dlouho. Možná tím lépe, když jsem se zpětně upamatovávala na události předchozích stran, tak mi vyvstávaly v mysli v nových obrazech a lépe se na ně stavěly události stran následujících.
Myškin je takový "truhlík". Na život připravený je, to jen lidi okolo a život sám nejsou připraveni na Myškina, na jeho osobnost, povahu, vlastnosti...
Ta společenskost toho románu se mi místy líbila a místy mě až obtěžovala, všechny ty pletichy, naschvály, úplatky, náhlá úmrtí... takový bulvár tehdejší doby.
Pokud se mě chcete ptát, jestli Nastaša Filipovna nebo Aglaja Ivanovna, neodpovím. Obě mi byly víc nesympatické než sympatické. Zajímvé bylo sledovat jejich propojení s knížetem a to, jestli milá Aglaja řekne to nebo tamto za zvuku písně Since I've Been Loving You. (Ti znalí z vás si možná skryté symboliky všimli mnohem dřívě, ale Aglaia byla nejmladší a nejkrásnější ze tří grácií... objev z dějin výtvarné kultury, díky za ně.)
Líbila se mi ovšem ráznost Lizavety Prokofjevny, té bych občas zatleskala.
(Měla jsem založenou pro závěr komentáře záložku u zajímavého ostavce, ale záložka někam utekla.)
Je to už pár rokov, čo som knihu čítala, vtedy mi konanie a zmýšľanie postáv prišlo také nejaké hysterické, ovládané citmi a vášňami, nerozumové. Nerozumela som mu. Pri porovnaní s anglickou klasickou literatúrou priepastný rozdiel. Nemala som odvahu siahnuť po ďalšej Dostojevského knihe.
Myslím, že tato kniha není ani tak o příběhu, ve kterém vykresluje autor tehdejší ruskou společnost, ale spíš jsem si jako čtenář užívala Myškinova vyprávění, jeho dětský a nezkažený pohled na svět, upřímnost a způsob života, který donutí člověka k zamyšlení a celkový témě propastný kontrast mezi ním a většinovou společností.
Pokud pominu občas až zbytečně dlouhý popis a dlouhá ruská jména, která se snadno zaměňují, nesoustředí-li se člověk jen na knihu, kniha se mi opravdu líbila.
Fajn, fajn. Po půl roce jsem Idiota znovu přečetl a hádejte co. Přineslo mi to opravdovej skvost až do ruky a já blbec ho předtím v té knize neviděl. Myslel jsem si, že se k němu vrátím až jindy, ale nastala správná chvíle a já to udělal už teď. Jsem šťastnej člověk. A teď do Vegas.
Štítky knihy
19. století zfilmováno ruská literatura psychologické romány carské Rusko tragédie nihilismus ruské rományAutorovy další knížky
| 2004 |  Zločin a trest |
| 2004 | Bratři Karamazovi |
| 2008 | Běsi |
| 1958 | Bílé noci |
| 2020 | Idiot |
Dostojevskij jednoznačně patří mezi mé oblíbené autory a Idiotem si toto místo jen obhájil. Mám ráda jeho skvělou charakteristiku postav, vykreslení děje i vybraný námět. Knížete Myškina jsem si prostě musela zamilovat i navzdory jeho obrovské naivitě. Na druhou stranu, jeho "dětské" nazírání na svět a lidské povahy, to jak se vyrovnává s epilepsií, ho činí krásným. Ukazuje nám, že nádheru můžeme vidět každý den kolem sebe, stačí jen pořádně otevřít oči.
Autor si s čtenářem hraje, nechává ho v napětí, jak vše nakonec dopadne, děj postupně zamotává a rozmotává, aby došel k dojemnému závěru, který musí snad každému utkvět v paměti.