Idioti na plavbě kolem světa
Ivan Orel
"Ten, kdo nerozumí přírodě, jde studovat biologii. Ten, kdo nerozumí sám sobě, jde studovat psychologii. A ten, kdo nerozumí ničemu, jde na moře." Těmito slovy charakterizuje pětileté putování plachetnice Victoria světovými moři jeden z účastníků tohoto dobrodružství a autor této knihy, Ivan Orel. Aby to neměli příliš jednoduché, tak si Viktorku, jak Victorii říkali, i sami postavili. Bez velkých zkušeností, peněz sponzorů a humbuku médií. I proto si občas říkali idioti a nemysleli to jako nadávku. Victoria znamená vítězství. Jejich Viktorka je nemenším vítězstvím vytrvalosti a odvahy party lidí osudem náhodně vybraných. Je důkazem toho, že když něco skutečně chceme dokázat, tak to i dokážeme. Stačí pořádně zatlačit (a neposrat se při tom). Victoria není dokonalou replikou původní Magalhãesovy karaky 16. století. Není ani super moderní high-tech jachtou současnosti. Je to solidně postavená dřevěná námořní plachetnice, která svou plavby schopnost a odolnost nesčetněkrát prokázala každou mílí, kterou na plavbě kolem světa uplula. A bylo jich 49 122!!! Viktorka opět popluje. Lodě jsou od toho, aby pluly. Kam? To není důležité. Důležité je, kdo s ní pluje. Třeba jste to vy, kdo ještě stihnete naskočit na palubu nebo ji stopnete v některém zastrčeném přístavu ve světě. Nebo si jen přečtete tuto knihu. Prosím, seznamte se. celková délka ..... 22,5 m šířka ..................... 5,0 m ponor ................... 3,2 m hmotnost ............... 60 tun plocha plachet ..... 166 m² počet kójí ............... 12 prům. rychlost .. 3,75 uzle... celý text
Přidat komentář
Neskutečný, neskutečný. Zážitků mají účastníci na stovky životů dopředu. Člověk žasne, když se dozví, kolik máme takových podobných Čechů, co něco dokázali a šli za svým snem hlava nehlava. Opravdu nemám slov, díky na super četbu.
Mám ráda cestopisy.A tahle knížka je úžasná od začátku do konce.Mám ji i s věnováním autora a jako bonus-kousek plachty z Viktorky.
Velice krásná kniha od počátku vybudování lodi v doku u zdymadel v Ústí nad Labem , přes všechny trable až po obeplutí světa.. I zde musejí být nervy na pochodu, obzvláště za nevlídných dní..ponorková nemoc , mořská nemoc a dft. jakákoliv nemoc uprostřed oceánu musí být problém.. Kniha obsahuje mapky plavby , fotografie , čili dokáže navodit . Ale pocit obeplutí světa, poznání, které plavba dala , to pro aktéry musela být bomba. Těžko říct zda bych takovou odvahu vůbec měl a kdokoliv další
Mé srdéčko plesalo (nejen) nad množstvím fotek a ilustrací.
,,Jediným skutečným zpestřením bylo mnohasethlavé hejno delfínů obecných. Jejich přítomnost rozpoutala zuřivou intelektuální debatu na téma, jestli je správnější hejno delfínů nebo stádo delfínů. Hejnaři argumentovali, že delfíni žijí jako ryby v moři. Stádaři kontrovali, že delfíni jsou savci jako třeba krávy, a tudíž patří do stáda. Cesta se opravdu táhla."
,,Nečekalo nás nic dobrého. A co hůř, kolem lodi už několikrát prolétl nejpodivuhodnější pták světových moří, kavoň. Prazvláštní tvor s darem předpovídat počasí. Když letí zobákem napřed, bude vítr vát proti vám a bude pršet. Ani tentokrát se kavoň nemýlil."
(Nevím, proč mě zaujaly dva zrovna tak pesimistický příspěvky)
Ta cesta po moři byla úžasná. Chvíli bych s nimi na lodi strávila. Celou dobu ne. Exotické zážitky a tropické ostrovy byly vykoupené dřinou, zraněními, občasnou nevraživostí a stále stejnou dietou s rýže a fazolí. Na to jsem moc pohodlná. Ale měsíc, dva...to by bylo super.
Zaujal mě název, přečetla jsem ji, i když cestopisy moc nečtu. Upřímně mi přišla hodně zdlouhavá a někdy mi přišlo, že se to opakuje.
Parta dobrodruhů kterou lákaly dálky a dobrodružství s nimi spojená se dala dohromady a postavila repliku Magalhãesovy lodě, kterou v 16. století obeplul svět.
Kluci a holky neměli se stavbou lodí a vlastně ani s mořem žádné zkušenosti až na Rudolfa Krautschneidera.
Přesto dokázali loď postavit a pět let brázdili světové oceány. Jejich příběh je strhující svědectví o člověku a jeho snu a o tom, co vše dokáže obětovat, aby si svůj sen splnil. Navíc je nám předkládán velmi zajímavý a originální cestopis, který ani po letech nezestárne. Kniha je velmi dobře zpracována a zaslouží si čestné místo v knihovně každého začínajícího cestovatele, nebo toho, komu v hrudi bije srdce dobrodruha...
Knihu jsem četla už před slušnou řádkou let. Jsem ráda, že jsem si ji kdysi koupila, když ještě byla k mání. Je to cestopis party bláznů (myšleno veskrze v dobrém), kteří postavili repliku historické lodi a jali se na ní obeplout svět. Bláznivý nápad, krásný. Krásně a čtivě napsané a hlavně jsem byla nadšená z ilustrací a fotek. Bavilo mě to číst a velice se mi líbilo, že cestopis nebyl psaný skrze růžové brýle (nebo růžovým perem, chcete-li), ale realisticky. Je jasné, že ne všichni vydrželi, že někteří odpadli, že na lodi prostě začne po čase panovat ponorka. Za mě stojí za přečtení a pokud na ni někde v antikvariátu narazíte, neváhejte.
Cestopis se mi moc líbil - četla jsem knihu už dřív a dnes jsem si na knihu vzpomněla. Tehdy mě upoutal Ivan Orel , když byl v ČT Dobré ráno nebo SAMA DOMA (to už si nepamatuji ...
Tento cestopis jsem si přečetl poté, co jsem navštívil velice poutavou a především vtipně podanou přednášku Ivana Orla, během které popisoval pětiletou cestu Viktorky a její posádky kolem světa. A stejně jako přednáška mě velice bavila i kniha. Popis stavby lodi a příprav byl zajímavý a samotná plavba lodi kolem světa byla popsána velmi čtivě a vtipně. I po grafické stránce je kniha velmi pěkná, obsahuje spoustu krásných fotografií, kreseb, mapek. Jen jsem si říkal, že když původní myšlenka byla obeplout svět na replice Magalhãesovy lodi v jeho stopách, tak že se posádka zastaví na více místech spjatých s tímto slavným mořeplavcem, což v mnoha případech proběhlo, ale v některých zásadních ne. Tak ostrov Mactan na Filipínách, kde Magalhães zahynul, měli docela z ruky, ale Moluky kam Magalhãesova výprava směřovala, byly relativně blízko, když pluli kolem severní Austrálie. Nicméně si lidé, z nichž většina neměla se stavěním lodi a námořní plavbou prakticky žádné zkušenosti zaslouží obdiv za to, co dokázali.
Přestože nejsem moc velkým čtenářem cestopisů, zřejmě se jím stanu. Ačkoliv autor není spisovatelem, jeho vyprávění mě zaujalo, vtáhlo s sebou na cestu... Doporučuji všem milovníkům cestopisů, moří, nevšedních zážitků...
Zajímavé vyprávění o partě českých šílenců, kteří postavili kopii staré plachetnice a obepluli s ní svět.
Výborný byl začátek odysee, popisující stavbu lodi a veškeré problémy s tím související ...
Nedostatek peněz, celkem dost kolísavé vztahy mezi protagonisty a konečné vyplutí Viktorky.
No, neměli to lidi jednoduché a osobně je velice obdivuji.
Doporučuji každému, kdo má dobrodružství aspoň trochu rád.
Konecne zase cestopis, ktery se da cist a autor se tam nevychvaluje. Dostal jsem se k ni jako ctenar Krautschneidera a co se popisu plavby tyce. Tady autor casto Rudu prevysuje. (I kdyz na jeho knihy nedam dopustit. Ruda umi hlavne psat o lidech kolem nej.)