Igelitkové pivo
Mikko Rimminen
Igelitkové pivo je obraz jedné bolestné stránky současného Finska, ale dá se říct, že i současné západní civilizace. Román zachycuje čtyřiadvacet hodin ze života mladých nezaměstnaných ztroskotanců, Maršála, Blafyho a Henninena, kteří nemají sebemenší ambice někde pracovat, poflakují se kolem pochybných pivních a buřtových stánků nebo v parku, odnikud nikam, žijí ze dne na den, z podpor, z vratných lahví. Dělají si navzájem naschvály, ale v okamžiku ohrožení dokážou stát při sobě. Místy vzdáleně připomínají postavičky z Kaurismäkiho filmů. Jejich život je uzavřen do helsinské, někdejší dělnické čtvrti Kallio, která nám v mnohém může připomínat pražský Žižkov, odkud vlastně ani nemají žádnou touhu se někam dostat.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Kniha ZlínOriginální název:
Pussikaljaromaani, 2008
více info...
Přidat komentář
Nenápadný klenot.Skvělý překlad Vladimíra Piskoře.Rimminenův básnický
jazyk plný neotřelých metafor je zde plně ve službách prózy.Působí snad
na všechny smysly,nejen na obrazotvornost,při čtení je možné také vnímat
všechny ty zvuky a pazvuky,vůně a pachy i chuť/"nic s příchutí kávy"/.
Jako by se-snad to srovnání není příliš svatokrádežné-Joyceův Odysseus
posunul o sto let v čase a trochu na východ.
Jedna z těch knih, ve kterých se nic moc nestane, a přece se pořád něco děje. Ať už jde o nehody hlavních hrdinů, drobné příhody kolemjdoucích, snové vize nebo zevrubné popisy okolí a nedějových situací, úžasně provedené - zahrnují sebemenší detaily, jsou plné nápaditých přirovnání a nenápadně zabudovaného vtipu.
V popisovaných jedincích jsem úplně viděla pár svých kamarádů..... Takový tragikomický pohled na jednu část finské populace... :)
Tato kniha je zvláštní kousek. V podstatě se tam toho zase tolik neděje, dominuje zde především bohatý popis prakticky všeho možného, od listí padajícího do kaluže po deštivý kabát města. Na čtení je to trochu náročnější, ale zase je to ukázkový příklad, že i o ničem se dá napsat něco.