Igor Stravinskij: deník ze společných cest

08.11.2015

Velmi vzácná kniha, k jejíž vydání bylo využito krátkodobé absence cenzury v roce 1968. Pak už by tyto zápisky, popisující mimo jiné Stravinského návštěvu rodné země v roce 1962, jako vůbec prvního z "bílé emigrace", který byl do SSSR po mnoha letech vpuštěn, vyjít jistě nesměly.
Obálka do jisté míry klame - i když je největším písmem na ní napsáno Stravinskij, nebyl tento skladatel autorem ani jediného deníkového zápisu. Byl jím výhradně Robert Craft, jeho tajemník, sekretář, společník na cestách i při nastudování mistrových hudebních děl, umělecký nádeník a opěvovatel jeho života. Vzácný svědek, díky kterému známe nejen intimní obrázky ze života Stravinského, ale i epizody a názory celé řady tehdejší světové umělecké elity a politických vůdců, s kterými se na cestách světem setkávají v rozmezí let 1951 - 62. Craftovy postřehy jsou jedinečné. Dovedl stejně výstižně a sugestivně popsat jihoafrickou přírodu, japonské scénické umění, latinskoamerické diktátorské režimy i sovětské ideologické "tanečky" kolem slavného skladatele. Docela nediskrétně prozrazuje, jaký jen byl I. S. škudlil, jak jej kromě hudby zaměstnávaly už jenom otázky jeho daní a místních cen, a to i tehdy, kdy jeho luxusní pobyty byly plně hrazeny hostitelem.
Protože jsou v knize i epizody o setkáních s některými světovými literárními veličinami, vkládám jejich citace k profilům těchto spisovatelů, jako zajímavá a neopakovatelná svědectví z první ruky.
Zde uvedu alespoň Craftovu reakci na všudepřítomný nedostatek čehokoliv a současně pokrytectví vládnoucí strany, se kterými se při návštěve Sovětského svazu v roce 1962 manželé Stravinští a jejich doprovod setkávají:
" 1. října
Recepce pořádaná paní ministryní kultury a předními sovětskými skladateli v salónku hotelu Metropol. (Večeře – bílé telecí a kyjevské kotlety – dokazuje, že existují i velmi dobrá jídla, objedná-li je pravá osoba.) "

Předesílám, že knihu jsem nečetla. Ale ta poznámka o tom koni mě ze zcela konkrétního důvodu rozveselila. Kromě knih sbírám také balety. A mám nahranou úžasnou verzi Svěcení jara, a to v provedení Theatre Zingaro, koňského baletu, jehož šéf Bartabas je zřejmě génius století. Tahle verze totiž vypadá, jakoby tu hudbu napsal Stravinskij přímo pro ně, A to jsem viděla verzi Béjartovu, původní choreografii Ďagilevova baletu, představení v ND...
Ať žije Bartabasovo Svěcení jara - pocta Eponě, bohyni koní...