Ikona
Frederick Forsyth
Rusko, rok 1999… svět plný extrémů: cena chleba se vyšplhala na neuvěřitelný milion rublů a sociální struktury praskají pod náporem hyperinflace, chaosu, korupce a zločinnosti. Igor Komarov, charismatický vůdce jedné pravicové strany, slibuje zbídačelému národu nápravu. Postupně se z něj stává idol – ikona, kterou zdeptaní Rusové potřebují, aby se jí mohli klanět. Jenže pak z jeho stolu zmizí dokument a těm, kdo si jej na Západě přečtou, se z něj roztřesou ruce. Je-li Černý manifest pravý, pak Igor Komarov není spasitel Ruska, ale zrůda v lidské podobě. Oficiálně nemůže Západ dělat nic, ale přesto se rozhodne zabránit katastrofě. Pod starobylými zdmi Kremlu se začíná odehrávat gigantický zápas…... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2010 , Knižní klubOriginální název:
Icon, 1996
více info...
Přidat komentář
Další naprosto špičkové čtené, které mě pohltilo a vyplivlo až na konci knihy. Forsythův styl se mi líbí, tempo příběhu je pěkně vyváženo popisem politických systémů, pšionážních akcí, historií jednotlivých špionů a zrádců.
I když jsem od Forsytha četl hodně knih a říkám si, čím mě ta další překvapí, tak tahle překvapila hodně ... pozitivně! Doporučuji, jednoznačně 100 %
Četla jsem před lety na dovolené,nemohla se odtrhnout.Po letech jsem se podívala na film a ten mě moc nenadchl.
Mělo jít o výjimečné dílo, a to symbolicky tím, že bude Forsythovo poslední (víme, že nakonec neodolal, pokračoval v psaní). Taktéž nemělo čerpat inspiraci ve skutečných událostech, nýbrž šlo svým způsobem o předpověď, jak se mohou vyvíjet události v Rusku koncem 90. let. Námět zněl poutavě, a tak jsem se pustil do čtení.
Jako vždy musím vyzdvihnout autorovy rozsáhlé historické znalosti, jeden se mnohé dozví a zároveň nemá pocit, že čte cosi objevené díky internetovému vyhledávači. Věříte, že ví, o čem píše.
Naopak nejde nevyčíst šablonovitost některých postav, a tím myslím vykrádání sebe sama. Vysloužilý agent CIA Monk jako by z oka vypadl Samu McCreadymu (Mistr klamu). Plukovník KGB Grišin beze zbytku naplňuje autorovu představu (Mistr klamu nebo Vyjednavač) typického sovětského důstojníka, sice do jisté míry schopného, zároveň však nelítostného s upřímnou nenávistí vůči všemu západnímu. Taktéž si autor zřejmě nemůže pomoci a opět zdůrazňuje nadstandardní vztahy Spojených Států a Velké Británie. Potud se jedná o klasické rysy/nešvary Forsythových knih.
_____________________________________________________________________________________________________________________
Co mě však udivilo a donutilo psát tyto řádky, byl styl vyprávění hodící se spíš do Mayovek nebo děl Emilia Salgariho.
- Během čtení mozek chtě nechtě protestuje, má-li uvěřit, že Britové nejsou schopní najít ve vlastních řadách aktivního odborníka na bývalý Sovětský Svaz, a tak se obracejí na Američany.
- Ti ovšem taktéž nejsou schopní doporučit nikoho lepšího, než vysloužilého agenta, který po velkých úspěších zanevřel na práci pro CIA a už nějakou dobu žije v ústraní.
- Agent následně bez jakéhokoli jištění ze strany své, či spojenecké vlády, úspěšně plní úkoly na nepřátelském území a snadno uniká protivníkům.
- Navíc se bez jakýchkoli potíží dostává za kterékoli, pro běžného smrtelníka, pevně zavřené dveře.
- Dokáže během několika vět přemluvit kohokoli k čemukoli a všichni poslušně konají jeho vůli.
- Poměrně lacině je podaná paralela mezi Igorem Komarovem a Hitlerem. Černý manifest (Mein Kampf?), černé gardy (černé košile Benita Mussoliniho?), plán na vyhlazení Židů, znovuotevření pracovních táborů, plánování dobyvačných válek na úkor svých nejbližších sousedů. Samozřejmě chápu, že autor nesmí nechávat čtenáře na pochybách, že Komarov je ztělesněné zlo, ale proč tak primitivně? Skutečně u čtenáře předpokládá tak mizernou inteligenci?
- Rovněž si pohrává s myšlenkou znovunastolení monarchie v zemi, která je poměrně nacionalisticky založená. Uchazeč o trůn, jehož rodina několik generací žije na západě a je Rusem ze 3/8, by vskutku vyvolal pramalé nadšení obyvatel, natož aby ho podporovala státem dotovaná církev.
- Co ovšem této přehlídce logických rozporů nasazuje pomyslnou korunu, je Forsythovo tvrzení, že na Silvestra 1999/2000 budou moskevské ulice zet prázdnotou, neboť všichni se budou věnovat intenzivní konzumaci alkoholu ve svých domovech. Těžko říct, co ve chvíli, kdy dostal tento nápad, konzumoval spisovatel, ale vstup do nového milénia, kdy se řeší obavy kolem počítačových sítí a světové metropole se předhání v co nejvelkolepějších oslavách, jde o představu značně fantaskní.
- A tak velmi rychlý, velmi zjednodušený konec ve světle výše napsaného již tolik nezamrzí, naopak – je vysvobozením z autorovy myšlenkové kocoviny.
Jak jste správně pochopili, pro mě je kniha bohužel zklamáním. Fredericku Forsythovi sice mnohdy vyčítám zdlouhavé popisy, nebo přílišné zjednodušování po předcházejícím zkomplikování, avšak tohle s tím nemá nic společného. Ikona se jednoduše nepovedla.
Kniha mně připadala spíš jako dokument než jako beletrie, kde bych mohla obdivovat spisovatelův um. Taková kniha by se měla číst jedním dechem. Místo toho jsem četla opravdu střízlivá a podle mého předvídatelná fakta, jakoby poněkud rozepsanou osnovu. Bohužel musím konstatovat, že po dlouhé době jsem se při čtení nudila. Je samozřejmě nanejvýš pravděpodobné, že to byl jen můj subjektivní dojem. Na Ikoně byl pro mě zajímavý popis činnosti výzvědných služeb, který zřejmě velmi odpovídá realitě. Také líčení praktik politiků a zákulisního předvolebního boje v Rusku Forsythovi věřím. Za to dávám 2 hvězdičky.
Poslechla jsem si audioverzi, protože na čtení Forsytha nemám dost trpělivosti, a na rozdíl od některých čtenářů jsem byla vcelku překvapena, jak dobře autor odhadl vývoj v Rusku po skončení studené války. Vždycky jsem si říkala, že ruské dějiny jsou plné velkých otcovských postav, od kterých se lid nechává nadšeně zotročovat. Forsyth se určitě dobře bavil, když popisoval komplot za účelem znovunastolení monarchie. A mě to bavilo poslouchat při žehlení.
Výborný politický thriller - narozdíl od Boží pěsti se autor držel pouze jedné ústřední linie vyprávění, což mu jde mnohem lépe. Trochu kýčovitě a násilně působilo (v době napsání románu velmi módní) sympatizování s čečenskými hrdlořezi.
GENIÁLNÍ!!! Jinak ani nemůžu začít. Neskutečně, NESKUTEČNĚ DECHBEROUCÍ PŘÍBĚH propracovaný do nejmenšího, obdivuhodného detailu. Tohle byla má devátá kniha od Mistra politického thrilleru a musím říct, že z dosavadních devíti knih stavím nejvýše (a na stejnou úroveň) tyhle tři - Šakala, Mistra klamu a Ikonu.
Šakal je klasika všech klasik, nejen díky skvěle gradovanému napětí a vyprávění, ale také proto, že položil základy tohoto žánru. Pro mě osobně byla Ikona stejně tak fantastická a dokonce si dovolím jednu (pro spoustu lidí asi kacířskou) myšlenku - že tohle dílo bylo ještě o něco propracovanější než Šakal.
86 % je v mých očích dost malé hodnocení. Ikona by si zasloužila hodně přes 90 %. Ano, vyskytuje se tu nepřeberné množství postav, ale to vůbec není na škodu, ba naopak. Chce to číst velmi pozorně, aby vám neunikl žádný detail a mohli jste se ponořit do krásně plynoucího děje.
V první části se rozvíjí dva příběhy - ten, který se odehrává v roce 1999 kolem Černého manifestu, a druhý, retrospektivní, jenž nám přibližuje kariéru Jasona Monka. Jeho příběh s verbováním Rusů připomíná Mistra klamu, ale nic to nesnižuje na kvalitě díla.
Po celou dobu mě nepřestávaly fascinovat detailní popisy toho, jak funguje verbování a řízení lidí z řad protivníka, ruské mafiánské podsvětí a ruský politický systém a všechny jeho složky. Navrch k tomu Forsyth přidal barvité vylíčení hlavního města Moskvy.
Přes toto léto jsem se kromě Ikony dostal k Afghánci, Pastýřovi (který ale žije ve svém vlastním světě krátkých povídek, proto ho s ostatními nebudu porovnávat) a Vyjednávači. Přestože se mi Afgánec líbil a Vyjednavač byl ještě lepší, ani jeden z nich se Ikoně vyrovnat nemůže. A nevyrovnají se jí ani Žoldáci, Spis ODESSA a Boží pěst.
Protože Ikona, to je jedna z NEJLEPŠÍCH knih, které jsem kdy v životě četl.
Konec studené války zastihl Forsytha v nedbalkách. Kdyby něco podobného napsal dneska o Putinově Rusku, asi by to byla docela jiná píseň, ale Ikona se prostě nepovedla. Nejspíš proto, že se ještě nestačil vymanit z dlouholeté neměnnosti studenoválečných časů. Napsat takový román v době, kdy se situace ve světě měnila každých pár měsíců, bylo poněkud zbrklé.
No, mam rad Forsytha. Ale toto uz bolo moc aj na kona. Tristvrtiny knihy nas zamotaval do roznych mien, nesuvisiacich udalosti a na konci to malo cele vyvrcholit. Koniec a finale bolo odbavene prirychlo vzhladom na tu dlhuuuuuuu predohru. Nejak zenska by mu za to mozno bola vdacna, ale ja ako citatel som sa nudil. Sorry Fredo, toto ti moc nevyslo.
Četl jsem nedlouho po Boží pěsti a přiznám se, že jsem byl netrpělivý. Prokousávání se opět desítkami jmen a ze začátku nesouvislými událostmi ve mě vyvolávalo myšlenky na odložení knihy. Ale udělal jsem dobře, když jsem četl dál. Sice nevěřím, že by takto vše vyšlo, ale zápletka a špionážní intriky byly výborné. Stejně dobré jako Boží pěst, možná se mi líbila i o kousek více.
Výborná kniha, která čtenáře vtáhne. Jedná se sice o fikci, ale celá situace má až mrazivě realistické obrysy. Forsyth mistrovsky vybrušuje filigránské detaily zákulisí světové politiky.
Moje nedokonalá znalost angličtiny mi neumožňuje číst každou knihu v této řeči, ale Forsythův čistý jazyk je srozumitelný i pro cizince. Za sebe tedy mohu doporučit i originál.
Ďalšia výborná kniha tohto autora! Určite odporúčam. Nezatvorila som ju, kým som ju nedočítala do konca.
Já mám tuhle knížku rád. Myslím, že autor si dobře nastudoval nejen situaci v Rusku, ale on snad i pronikl do oné pověstné "ruské duše". A že Komarov byl zrovna Rus? Takový člověk se může najít kdekoli, stačí jen vhodná situace a diktátor je na světě.
kniha špionážneho charakteru, hlavný dej sa odohráva väčšinou v Moskve, kde sa Igor Komarov snaží dostať k moci a vyhrať prezidenstké voľby....keď sa objaví "Čierny manifest" - odhalia sa aj zákerné plány Komarova, ktoré chce uskutočniť po tom, čo vyhrá voľby.....čítala som aj skrátenú verziu, kniha sa mi páčila.....
Kniha plná reálných faktů a věrných popisů života v Rusku, už kvůli kterým stojí těch pár hodin života strávit nad napínavou špionkou. Tento typ knih žeru, jde o to, že k dosažení cíle je potřeba velké vynalézavosti a pak vše dobře, nikoliv však nutně a bez dalších obětí, snad vyjde. Bez přitažlivosti také není tajů a intrik plná činnost výzvědných služeb, zde velmi poutavě a bez kudrlinek střízlivě převyprávěná.
Já ji mám naopak asi nejraději. Nebo přinejmenším patří mezi tři mě nejoblíbenější knihy tohoto autora.
Forsyth je můj oblíbený autor, ale zde mi úplně nesedl námět románu a nemohu se zbavit pocitu jakési rutiny a stejné osnovy jeho tvorby.
Autorovy další knížky
| 1975 |  Den pro Šakala |
| 2004 | Boží pěst |
| 2008 | Vyjednavač |
| 2005 | Ikona |
| 2014 | Seznam smrti |
Jedním slovem bezva, bééézva!
Perfektní, realistická, uvěřitelná špionážně politická fabulace na téma, že Rusko je opravdu... A je to vůbec fabulace, není to jen nějaký pře/opis reality? Včera bylo zítra nebo zítra bude včera?
Lidé čtěte a bděte...
Můžete to doplnit i čistě nebeletristickou knihou Edwarda Lucase nebo třeba šířeji i Huntingtonem atpd..