Ílias
Homér
Ílias líčí dramatickou epizodu ze závěru trojské války. Poté co uražený Achilleus odmítá účastnit se dalších bojů, zdá se, že Řekové, kteří již desátý rok obléhají hradby mocné Troje, utrpí porážku. Když ale padne Achilleův přítel Patroklos, nejslavnější hrdina antické mytologie se vrací do boje a v souboji na život a na smrt zabije Hektora, nejmocnějšího trojského bojovníka. O pádu Tróje je rozhodnuto.... celý text
Přidat komentář
Trójskou válku představil široké veřejnosti americký film Troja, zpracovaný prý podle předlohy Iliady.
Ale jak už to u filmů bývá, obsah filmu se v mnoha věcech liší od původní Homérovy Iliady.
Podle Homéra malého Parida rodiče odloží, protože má podle věštby zničit Tróju.
Athéna, Afrodita a Héra žádají mladého Parida ( který netuší nic o svém původu), aby zvolil nejkrásnější z bohyň.
Afrodita za vítězství dá Paridovi nejkrásnější dívku na světě - Helenu.
( to by přece byla nádherná scéna).
A věštci se nespletli, zkáza Tróje je zpečetěna.
Achilles a Paris měli zemřít už během války, zničení Tróje se vůbec neměli dožít.
( Chápu scénáristu, bez těchto dvou krásných mužů by film neměl takový úspěch).
A Hektor?
..... Do prachu klesnul, jasný tu zajásal
Achilleus:
" Hektore, jistě jsi zbroj Patroklovu
svlékaje soudil býti si již jistým a mne
nic dalekého jsi nedbal, bloude!
podál mu mnohem statnější ještě
pomocník zůstal u lodí pro přístě
na pomstu, jenž tvé rozpojil údy.
Psové tě hanebně a ptáci rotrhají,
co zatím pohřbí jeho slavní
Achájští".
Iliada končí pohřbem Hektora.
... " Ve hlubinách zemských ty nyní se
do Hádovy říše béreš a ve hrozném
zármutku mě takto opouštíš"......
Přečtěte si Ílias se všemi bohy a bohyněmi řídícími osudy lidí a bojů.
A při čtení Homérova eposu si můžete
představovat tváře známých herců.
PS: Jestli se vůbec kdy vedla Trójská
válka a tudíž i lest s koněm? Kdo ví....
Heinrich Schliemann podle Homéra
( Iliady) zahájil vykopávky a byl
přesvědčen, že objevil Priamův
palác s pokladem.
Přečtěte si....
Vrstva, kterou Schliemann pokládal
za homérskou Tróju, je nyní
datována do období 3000 až 2000
př.n.l., což je příliš brzy na Trojskou
válku.
Tak opravdu " Kdo ví...".
PPS: Našla jsem i Ílion Dana Simmonse, musím smeknout, je to perfektní kniha a lépe osloví mladé lidi.
Íliada se velice těžko hodnotí. Z hlediska příběhu, doby sepsání a významu pro západní kulturu je to šestihvězdičková záležitost, která zastrašujícím způsobem dominuje literární tradici. Jenže při bližším pohledu se objevují malé prasklinky, které se při delším potýkání proměňují na hluboké jizvy. Íliada je bez začátku a bez konce, takže jako popis Trojské války je stěží dostatečná. Jenže Homér - pokud vůbec existoval, byl bezpochyby génius. Odvyprávěl totiž báseň, jejímž středobodem není válka, ale lidská emoce. Pýcha, zlost, touha prosadit se, bolest, pomsta, bezmoc a láska. To jsou hlavní postavy. Jejich nositelé jsou jen loutky v rukách osudu. Díky jeho vypravěčskému umu se jim ovšem dostalo nesmrtelnosti slíbené bohy. Achilleova odvaha byla obdivována ještě v době, kdy svět na existenci Tróje dávno zapomněl, a dokud budou existovat lidé vyprávějící příběhy, bude v nich pyšný válečník žít. Četl jsem vydání nakladatelství Leda z roku 2021. I když Vladimír Šrámek odvedl při převodu archaického textu do moderní doby skvělou práci, vydavatel naopak odvedl práci mizernou. Chybí předmluva, doslov, poznámky i rejstřík. Dobrý poznámkový aparát by přitom pozvedl příběh na další úroveň, protože bez něj zůstává spousta drobných událostí čtenářem nepochopena nebo přehlédnuta. Je mi skoro trapné to přiznat, ale o Trojské válce jsem se dozvěděl víc z Ílionu Dana Simmonse, než z originálního textu.
Naprostá literární klasika, kterou by měl znát každý, ačkoliv knihu není snadné přečíst. Samotná trojská válka nebyla v kontextu řecké historie zase tak zásadní, právě díky Homérovi se ale právě několik dní z této války stalo zásadního pro dnešní pohled na antické Řecko - kromě postav samotných jsou ještě důležitější rozmary bohů, kteří stojí nad nimi a ovládají všechno, co se stane nebo nestane na bojišti. Vše je doplněno krásným jazykem a i přes občasnou až moc velkou opisnost určitě stojí za to celé dílo přečíst.
Měli jsme to jako povinnou četbu a i když to byl oprus (hlavně kvůli veršům a délce), tak jsem nakonec ráda, že jsem to přečetla a ve výsledku to byla i celkem sranda.
Chvíli trvá, než člověk tuto bestii dočte, ale stojí to za to. Mně se pod ruce dostal překlad Alexandra Popea (tedy v angličtině). Českých překladů jsem nečetl, ale Pope mě svou obratností a slohem, které mé oči ještě nebyly postřehly, zcela uchvátil. Ovládáte-li angličtinu, nesmíte ho promarnit.
Ílias je starořecký epos, ale i drahná úvaha o vztahu lidí s bohy a válkou. Čest, či rodina? Milost, či pomsta? To je, oč tu běží.
Eposy, ve kterých jsem rada četla. Příběhy Achillea, Odyssea, Parida a dalších jsem měla velmi ráda.
SROVNÁNÍ PŘEKLADŮ a reálně sehnatelných (co se koupě týče) vydání, rádo se stalo...
Přijď, přijď k ohni jen blíže, poutníče, a slyš báji, kterak kapitola první, líbezná, vzdala se mi hned ve čtvero hávech zastřená; od Ledy (2020) v podmanivém překladu Vládi Šrámka, přes Odeon a podstatně věrnějšího Mertlíka až po hardcore Vaňorného (nakl. Rezek/Leichter) + english navrch a pravím toto.
Šrámka volte, když si chcete Íliadu užít tak, jak byla pravděpodobně zamýšlena, totiž jako poutavé, uchu současníka přirozeně plynoucí vyprávění (místo Ledy bych akorát, kdyby šla v antikvariátu sehnat, doporučil Academii 2010; ta má aspoň kratičké úvodní povídání k samotnému dílu a překladu + heslovité shrnutí jednotlivých kapitol, Leda je úplně nahá!) Anotace výjimečně nelžou, Šrámkova konverze je plavnější, než lví hříva :)Homera(: Simpsona a kdybych chtěl na klasiku zlákat v mobilech tonoucí mládež, neváhám; to nemíním jakkoli posměšně, jeho vyznění má co do sebe!...jen jsem měl chvílemi pocit, když mi vedle sebe ležely překlady jiné, že nečtu tak úplně stejný text. Jako, hlavní smysl zůstává, o tom žádná, jen už ve svém kmetovském věku (trochu vrže rameno, skráně kol pleše prokvétají stříbrem a vůbec by mě nejspíš před branami Ílionu zabalili do rouna a posadili někam vedle Nestora) hledám znění významově co nejpůvodnější. Jako etalon (bo strojový překladač je na starořečtinu krátký) jsem si na Wikisource zvolil překlad Samuela Butlera (1898) https://en.wikisource.org/wiki/The_Iliad_(Butler) - oceňovaný Popeův (1720) je sice „přesnější“ básnicky (ve smyslu slovního ping-pongu, rytmiky a podobných „kravin“...což je z mé strany taky tak trochu kravina, když uvážíme, že je Íliada básní), Butlerovi jsem dal ale přednost právě proto, že u něj jde o přepis prozaický; tedy takový, co se nezatěžuje snahou o umění - a můžu s klidným srdcem říct, že lornoň lorňon vorvaň Vaňorný, nebo jak se ten borec jmenoval, je mu věcně nejblíž. Tím neříkám, že nebásní, básní, ale ve svém básnění je mu věcně nejblíž.
Mertlík (Odeon) se taky drží kolejí (i když, i dle slov chlapa, co mu psal doslov, už tak docela otrocky slovo za slovem nepřekládá), jeho čeština zní moderněji, na rozdíl od Vorvaně (a Homéra) si nelibuje v patronymech (syn toho, syn onoho) a je celkově čitelným osvěžením. Vydání Odeonu je zmíněným doslovem zasazeno v dobový kontext, obsahuje pár skromných poznámek, heslovité shrnutí jednotlivých kapitol a jmenný slovníček (což je super)...a hlavně je za slušný peníz antikvariátně sehnatelné. Za mě určitě dobrá volba.
Nakonec ale přeci-jen vyhrál Vaňorný (Rezek). Vydání 2007 a 2020 sice, narozdíl od předchozích Rezků (a vydání Odeonu), neobsahují jmenný slovníček (absolutně nechápu proč; klidně bych nějakou tu pitomou pajcku bez mrknutí oka a rád připlatil!!!) zato mají (byť anotace neuvádí) velmi obsáhlé úvodní povídání, následné dějové shrnutí + vysvětlení důležitých motivů každé jedné kapitoly a naprosto fenomenální poznámkový aparát (předně, verše jsou číslovány...jak to mělo být i v Ovidových Proměnách, viď, Avatare) který se věnuje i výkladu dobových reálií („Rýhy byly upravené cesty, dráhy, na mořském pobřeží, aby po nich lodi mohly být z vody vytahovány nebo zase na vodu spouštěny. Časem se znečistily a zanesly a proto je honem čistili...Chtěli-li se plavci někde zdržet déle, vytáhli lodi, na kterých přijeli, na břeh a podepřeli je kamennými podpěrami, aby od země nehnily...Homérští bojovníci zavěšovali meč za řemen přes rameno, také veliké štíty měli zavěšeny za řemen.“)...takových detailů je tu moře a na rozdíl od slovníčku z Mertlíka (nebo ještě podrobnějšího ve starší edici Vaňorného - Leichter 1936) je z éteru nevyzobnete. Já tak legálně učinil přímo na stránkách městské knihovny a podrobnější „Leichterův 1936“ slovníček si vytiskl coby formátem odpovídající sešitek (tím, že je do knihy vložen, odpadá problém s jeho nalistováním - jen přes stránky volně přejedu palcem a otevře se; příjemný bonus:) Jo, a ti dva posledně vydaní Rezci (2007 a 2020) Vaňornému lehce učísli prvorepublikový sound, takže tolik nebolí.
Fakt jste to dočetli až sem? Teď už pro vás bude Íliada hračkou! Co se Odyssei týče, tak lze komentář prakticky zaměnit (srovnávací etalon opět ze stejných důvodů Butler), jen s tou výjimkou, že se k ní Leda (2020) přecijen uráčila pár slov (dvě stránky poznámek a něco málo základního kontextu) přihodit. Rozsáhlejším závěrečným pojednáním se tentokrát blýskla Academie - poznámky a slovníček chybí - a jediné ze sehnatelných vydání, které nějakým disponuje, je opět Odeon 1984 (jde o takové poctivé, ilustrované, velkoformátově-rodinné vydání s minimem poznámek, heslovitým shrnutím uvádějícím každou kapitolu a stručným doslovem) Rezek 2007/2020 však kontruje zdaleka nejdůkladnějším zasazením v kontext a mimo věrnějšího překladu i unikátním dodatkem „homérovské předměty“ + mapkou Ithaky.
Mno, a je to.
Dokopala jsem se k ní v rámci Čtenářské výzvy 2022 (ještě mě čeká Odysseia, ufff). Upřímně, byl to hardcore, ale stálo to za to :)
Četla jsem překlad Otmara Vaňorného, který se mi velmi líbil. Je pravda, že určitě nejde o dílo, které by zaujalo každého a které by bylo možno přečíst rychle, a to ne kvůli hexametru, který naopak podle mne napomáhá určitému plynutí děje, ale hlavně pro obsáhlé výčty jmen, místních názvů apod. Je fascinující, že si doboví pěvci mohli takto dlouhé výčty zapamatovat. Poměrně matoucí pro dnešního čtenáře, pokud není hlubším zájemcem či odborníkem na dané období, jsou i různé formy označení téže osoby (jménem, jménem po otci, místem původu...) a přiznám se, že pro mne bylo trochu obtížné se zpočátku v postavách zorientovat, i když obecné povědomí o příběhu jsem měla. Trochu problém jsem měla s tím, že v podstatě málokterá postava působí sympaticky, a to ať už jde o bohy či o lidi, všichni jsou povětšinou vedeni malichernými spory, žárlivostmi, pýchou, ješitností apod. Kromě rozumného Nestora pro mne byl asi nejpřijatelnější postavou Hektor. Celkově mi připadá Odysea čtivější, nicméně už když uvážíme stáří díla a fakt, že se nám vůbec dochovalo, zaslouží si Iliada obdiv.
Po mnoha dnech se mi podařilo dočíst, musím říct už poněkolikáté. Já miluju svět starého Řecka se všemi jeho bohy, hrdiny, nádhernou krajinou a všemi zvyky té doby. Vždycky si říkám, jak to jenom ten Homér dělal, že dokázal na tolika stranách popsat vlastně jenom důsledky jedné "hádky" a urážky. Dokáže popsat přírodu a řeckou krajinu, ale i vylíčit osobnosti řeckých hrdinů jejich původy a životní osudy. V jedné knize je namíchaný koktejl všeho možného, každý si může najít to, co ho osloví. Iliada se nedá zhltat za pár večerů, tu musíte prožít po troškách, aby ve vás zanechala stopu.
Tak se mi to po dvou měsících povedlo - dočetl jsem Ilias. Na rovinu musím říct, že to není čtení pro každého. Už jenom z reakcí mého okolí je zřejmé, že ne každého zajímá čtení o velmi krátkém a poměrně nedůležitém úseku trojské války v tak složitém podání. Pro upřesnění jsem četl překlad Otmara Vaňorného ve vydání z roku 2020.
Celý příběh eposu je zasazený do posledních let obléhání Troje. Největší řecký hrdina, polobůh Achilles, bojuje po boku Achajců, ale jednoho dne ho urazí vládce Agamemnón. V tu chvíli se Achilles bojů zříká a ve svém stanu u lodí plánuje odplutí do rodné země. To má brutální následky, které pozorujeme v následujících pasážích knihy. Pokud bych tedy měl jednoduše shrnout o čem děj je: o rozpoutání a utišení Achillova hněvu, a o jeho dopadech. Příběh se odehrává před pádem Troji - není v něm nic o trojském koni, ani o Odysseově putování (o tom je Odyssea).
Za mě je Ilias hezké čtení, ale rozhodně bych ho nedoporučil někomu, kdo nemá rád poezii. Příběh je psaný v hexametru, obsahuje spoustu archaismů a myslím si, že nemá smysl knihu číst, pokud doopravdy nechcete. Já jsem epos četl, protože jsem o to měl zájem a přesto se musím přiznat, že jsem se často musel přemlouvat, abych pokračoval v některých popisných částech (třeba výčet achajského a trojského vojska). Naopak má ale Iliada i krásné části, ve kterých se neustále něco děje. Také mi v některých částech přišlo, jako bych četl divadelní hru, postavy mají dlouhé dialogy, které jsou někdy doopravdy napínavé. Dokonce si spolu někdy nepřátelé povídají uprostřed souboje (pro řeckou literaturu to není až tak zvláštní, pozorujeme, jakoby se běh času v příběhu zastavil). I přes tyto zajímavé a hezké věci musím říct, že přečíst Ilias byla tak trochu dřina.
K celé Iliadě by bylo možné zmínit spoustu věcí, ale spíš doporučuji jít si kousek přečíst, protože jedině tak zjistíte, jestli by Vás takové čtení vůbec bavilo. A kdyby ne, vždycky někde můžete najít převyprávění. Doufám, že se Vám taky bude líbit, přece jen má jakési svoje kouzlo : )
Co by tak člověk k té Iliadě napsal… Snad úvodem, abych byl zcela fér, zmíním jaké vydání jsem četl, je to totiž dost důležité. Četl jsem nové vydání z nakladatelství Leda v překladu Vladimíra Šrámka. A to je podvod. Protože je to tak trochu podvod doplňoval jsem si tuto četbu i překladem Otmara Vaňorného, tedy klasického a patrně nejlepšího českého překladu. Nejlepšího ve slova smyslu nejperfektnějšího, ne nejčtivějšího. Vaňorný patrně (a já to posoudit nemohu) lépe dodržuje hexametr a jeho překlad je obecně věrnější, ale o to méně čtivější. Pokud tedy chcete tak trochu bolestivý, ale zato velice věrný překlad, Vaňorný, Zato Šrámek je vhodná volba pokud si četbu chcete opravdu užít. A to je důležité zmínit, ono to jde. Opravdu si jde užít Iliadu, ač si můžeme myslet co chceme. Ta věc je prostě fantastická. Tedy pokud vám nevadí sem tam nějakou stranu přeskočit, protože by vám při jejím čtení vypadly oči, při výčtu toho, kolik lodí si ten který rod sebou přivezl do války.
Ale postupně. Předem, o čem že to je? Zní skoro idiotsky popisovat tu děj Iliady, ale ono je to dost nutné, protože nám to různé filmy se svými trojskými koňmi, mrtvými Achilley a dalšími dost kazí. Tento epos vypráví o hněvu Péléovce Achilla. Tedy o velice krátkém úseku Trojské války, dlouho po Paridově soudu a dlouho před Trojským koněm. Takže ano, celá tato kniha je o tom, že se Achilleus nasral. Ono je to celé vlastně dost směšné, když se na to podíváte. Proč začaly války? Protože se skvělé to řecké bohyně nasraly. Nejdřív Eris, pak Héra, Afrodita a Athéna. Nu a pak si tu najednou čteme o tom, jak proti sobě bojují dva slavné národy. A proč konkrétně umírají v této knize desítky velkých hrdinů? No protože Agamemnon byl tak trochu, promiňte mi to, kazišuk. Nu a teď si o tom hrdinském eposu něco mysleme, že… Jsou i dnes lidé a je to vidět i zde v komentářích, kteří si snad chtějí z Iliady brát morální vzor, či co. No tak to tedy gratuluji. Kniha ovšem vede k zamyšlení, z koho by vlastně bylo horší si ten morální vzor brát. Z bohů, kteří si vyhrožují, bojují spolu a obětovávají stovky lidí jen pro jedno jablko, pro to, že si Achilleus nemohl za… vyspat se s otrokyní? Nebo z lidí, kteří to dělají z pohnutek stejně mizerných, ale alespoň, jak je vidět v poslední kapitole, v nich je nějaká čest a slušnost? Ano, v tomto ohledu jsou polyteistická náboženství fantastická, křesťanství nám tu nechalo leda tak teodiceu.
Obecně je to ale prostě fantastické čtení. Jaktěživa by mne nenapadlo, že se v Iliadě opravdu fyzicky řežou Áres s Athénou, Zeus vyhrožuje fyzickým násilím celému pantheonu, o to více pak své drahé manželce, Poseidon se s Diem hádá o to, kdo je starší, případně silnější. V tomto ohledu je mimochodem zajímavé sledovat rozpory dvou zakládajících knih řecké mytologie (alespoň pro nás zakládajících) a sice Iliady a Hesiodova Zrození bohů. My jsme, nikoliv nepochopitelně, převzali Hesiodovo vyprávění o Diovi coby nejmladším z Kronových dětí, Homér však zjevně vycházel z jiného mytologického základu. Teď je otázka, zda je možné považovat to za laps, či nikoliv. Ovšem pravdou je, že obecně obsahuje Iliada lapsů několik. A není divu, vzhledem k nejasnosti autorství a dost bídné formy zachování Iliady.
Ale už se tu vykecávám zbytečně. Platí, že veškerý čas který je do čtení třeba investovat se vyplatí. Je to skvělá a kulturně neskutečně významná četba, u které se dokonce i zasmějete. Třeba když je Zeus vzteká jako nekompetentní hovada kolem něho pobíhají, říká Áresovi, jak moc ho nesnáší a to i v porovnání s ostatními bohy a vyčítá Héře, že nemá ve svém životě snad nic jiného na práci, než se ho snažit nasrat.
Překlad Vladimíra Šrámka je opravdu vynikající, dává čtenáři možnost si vychutnat popisovaný příběh bez toho, aby musel mít po ruce vysvětlivky k porozumění rozsáhlých epitet používaných k popisu jednotlivých postav a především bohů.
Po stovky let toto dilo Rekove pouzivali jako Bibli, znali kazdy vers.
Kdyz si timto dilem vylejvate hlavu kazdy den, tezko se z vas stane zbabelec, nebo slaboch.
Miluju vsechny ty anticke hrdiny kteri litali pul metru nad zemi. Stali se velkym VZOREM pro dalsi generace valecniku.
I dnes po necelych 3 tisiciletich tato kniha utvari mysl mladych bojechtivych muzu!
Po Odyssee jsem se letos dostal i k dílu, které ji časově předchází. Obě díla samozřejmě není snadné číst, ale epos o dobývání Tróje mne bavil podstatně více. Možná je to tím, že se to odehrává v kratším časovém úseku, byť mne trochu zklamalo, že onen celý příběh, který by zachycoval i Achillovu smrt či dřevěného koně, Homér celý nezpracoval. Popis Achillova štítu je však fascinující a třeba jednou docením více i Odysseu, když mám teď doma obě knihy a můžu si je kdykoliv přečíst v chronologickém pořadí.
Homér, a já věřím, že vskutku autorem či konečným redaktorem obou eposů tento básník byl, k nám i po více než dvou tisíciletích promlouvá ústy svých šestiměrů (hexametrů). Kdesi jsem četl, že je pro obě epické básně příznačný takzvaný homérský klid. A vskutku, ať básník popisuje nejlítější bitevní ryk, Achillovo lání nad padlým druhem nebo bohatou hostinu, kdy, slovy Homérovými, muži touhu po jídlu a vínu zukájeli všechnu, jazyk zůstává stále stejný a pokojně si plyne ladnými verši dál. Dokonce i když přichází Priamos žádat vraha svých synů o vydání těla Hektorova, což je má nejoblíbenější část, ani tehdy klid není porušen. Podle mě to ještě více vynikne v překladu Antonína Škody - posledním a troufám si říci i nejlepším českém časoměrném překladu, který jsem četl, srovnávaje ale i novější (Vaňorný, Mertlík, Šrámek). Pro někoho snad může být překážkou archaický jazyk (zvláště pokud čtenář zápolil už s v porovnání se Škodou velmi moderním přízvučným překladem Vaňorného). Na druhou stranu se však může kochat nepřeberným množstvím epitet (Trója lepohrazená, krásnoholenci Achajští, smrt dlouhormutná...), které mu budou jistě ještě dlouho znít v uších.
Na důkaz že i před tolika staletími si děti stavěly hrady z písku, přikládám následující úryvek:
Hrnuly tam se v řadách voje hustě a napřed Apollon,
štít drže převzácný; i bořil přesnadno Achaiů
ohradu, tak jako hoch si jakýs hraje na břehu mořském,
jenž, když z písku zdělá svou hračku v radosti dětinské,
zas ji nohou a rukou rozhází, takto se bavě:
stejně jsi Argejských rozházel, Foibe pomocný,
dlouhou práci a píli a strach na všecky jsi pustil.
(XV; 360-366)
Prazvláštní čtení. Na jednu stranu jsem knihu chtěl milovat, na druhou to nešlo. Příběh jako takový mi byl samozřejmě znám z mnoha zdrojů, ale v podání autora původního jsem ho četl poprvé. Musím rozhodně docenit představivost a živost s jakou jsou postavy vykresleny. Nepůsobí, jak je tomu u některých starších děl jako pouhé figurky, ale jako bytosti z masa a krve. Stejně tak popisy hrůz války jsou vykresleny tak živě, že není možné, aby jich autor nebyl sám svědkem, a přestože jim dává punc velikosti jejich hrůzy nikterak nezlehčuje a ukazuje, že i stateční mužové mohou ztratit nervy v posledním okamžiku.
Příběh je vcelku sevřený, odehrává se během všeho všudy cca 50 dní. Hlavním tématem je křivda a hněv Achillea.
Zvláštní bylo číst text a všímat si jistých historických reálií. Například rituály pohřbívání, náboženské praktiky a představy. Rozdělování kořisti, způsob vedení boje. A další a další příklady.
Rozhodně nelituji čtení a musím doporučit, ale spíše pro význam a k pochopení děl, které přišly později a byly Iliadou inspirovány, než pro samotný požitek z čtení.
Řecké obléhání Tróje a rozmarná hra bohů, kteří své sympatie přelévají z jedné strany na druhou a skrze hrdiny ovlivňují průběh bojů.
Jak hodnotit knihu, ze které částečně vychází celá naše kultura?Nejsem znalec a přiznám se, že jsem se chvílemi i nudil. I tak ale musím ocenit její krásu a velkolepost. Není důvod aby nedostala maximální hodnocení - měl by si jí, i přes její relativní náročnost, přečíst opravdu každý.
Štítky knihy
starověk Trojská válka antická literatura eposy Trója bohové hrdinské eposy starověké ŘeckoAutorovy další knížky
| 1980 |  Ílias |
| 1984 | Odysseia |
| 1968 |  Odysseova dobrodružství |
| 1959 | Homérské hymny / Válka žab a myší |
| 1923 | Achilleova pomsta |
Tak Homéra asi nelze hodnotit, že... ale překvapilo mě, že je to vlastně docela akčňák. Když to vezmu čistě čtenářsky, tak po osekání pár jmen a popisů je docela page-turner.