Oko v pyramidě
Robert Shea , Robert Anton Wilson
Illuminatus série
1. díl >
Když jsou určité události podány určitými lidmi určitým způsobem, můžeme doufat, že na ně každý z nás získá určitý názor. Položíme-li tyto určité názory vedle sebe, zjistíme, že se do určité míry (tj. i diametrálně) liší. Pokud tento výsledek určitý počet z nás překvapí, snad mu pomůže, že za tím, nad tím i pod tím stojí všemocná sekta iluminátů, tahající za nitky světového dění. Jak tato sekta (jejíž původ i sama existence jsou značně nejisté) působí, nedává spát dvojici detektivů Saulu Goodmanovi a Barneymu Muldoonovi, kteří se odhodlají přijít jí na kloub a zaútočit na její Achillovu patu – pokud nějakou má. Cesta za tajemstvím iluminátů vede od pumového atentátu v redakci levičáckého časopisu Konfrontace, od puče na africkém ostrůvku Fernando Póo, od obchodu s marihuanou, od mafie, od vražd amerických prezidentů od historických odkazů či hippiesovské demonstrace v Chicagu až k Atlantidě a ochraně jejích ruin, k mluvícímu delfínu a k organizaci Discordia, jejíž původ, účel i existence jsou stejně nejasné jako původ, účel i existence iluminátů.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1998 , MaťaOriginální název:
The Eye in the Pyramid, 1975
více info...
Přidat komentář
Teda tohle je vážně diskordiánský úlet, chlapci museli být sjetí jako dráha, když to psali.
Vůbec mě nepřekvapuje, že jsem to dočetl zrovna 23.5., podle zákona pětic to bylo vlastně nevyhnutelné; dva, tři a jejich spojení, pět. Otec, Syn a Ďábel svatý… dualita dobra a zla, svatá Trojice… bicykl a tříkolka… a pamatujte, že King Kong zemřel za vaše hříchy!
Koukám, že nejsem ve stavu napsat komentář, autoři ho ale naštěstí pro podobné případy sami v knize nabízí, takže jak praví Wildeblood:
„Je to strašně dlouhá kniha. Autoři jsou absolutně neschopní – nemají nejmenší smysl pro styl nebo strukturu. Začíná to jako detektivka, pak to přejde do sci-fi, potom něco z nadpřirozena, a celý je to plný strašně podrobnejch údajů o tuctech děsivě nudnejch věcí. Taky se snažej napodobovat Faulknera a Joyce a časová osa je tím pádem úplně v háji. Ještě horší je, že tam jsou hrozně oplzlý sexuální scény, nejspíš aby se to líp prodávalo, a autoři – o kterejch jsem v životě neslyšel – v tom svým nevkusu zacházejí tak daleko, že do toho guláše cpou i skutečný politiky a dělají, jako by odhalovali opravdový spiknutí."
Takže sláva Diskordii! Ať žije Eris!
Přečetla jsem všechny tři díly - jsem z toho zmatená a vlastně i překvapená. Strašně špatně se to čte, ale je to úžasný ...., člověka to nutí číst i když nechce. Asi se ze mě stal schizofrenik? ...
Velmi zvláštní kniha. Četl jsem ji v době vydání, tehdy pod vlivem Foucaultova kyvadla a moc mě nenadchla. Teď jsem se k ní vrátil a nemůžu říct, že o dvacet let zkušenější ji vidím o moc jinak. Stále mi totiž uniká smysl. Asi budu muset ještě počkat... :-)
Technicky vzato je to hodně těžké na čtení. Děj je roztříštěný do mnoha rovin, přičemž přechody mezi nimi jsou místy až stroboskopické. Dělící prvky nejsou, takže jeden děj plynule přechází v jiný. Ne že by se v tom nedalo orientovat, ale je to místy hodně těžké.
Daleko horší ale je obsahová stránka. Jde o mišmaš všech amerických konspiračních teorií. (To "amerických" znamená, že některé k nám ani nedoputovaly nebo jen velmi okrajově. ) Nutno ovšem podotknout, že kniha byla napsaná přd rokem 1975, takže konspirace jsou poplatné té době. Přesto ale pozorný čtenář najde pár zarážejících témat, která jsou dnes navýsost aktuální (např. RNA).
Co mi ale uniká je smysl. Má to být jen zábavná férie typu "z pohádky do pohádky" nebo jde o otvírák myšlení pro lidi spící v matrixovských kokonech?