Iluze skeptiků
Jiří Fuchs
Autor vychází z přesvědčení, že jedním z požadavků kritického myšlení je, aby filosof začal svá zkoumání noetickou reflexí pravdy jako hodnoty lidského myšlení. Těžiště celé noetiky pak spočívá v sestrojení apodiktického důkazu objektivní pravdy, kterou ve smyslu korespondenčním postuluje i ten nejradikálnější skeptik. Součástí takového důkazu je i řešení standardních námitek o nevyhnutelném dogmatismu, kruhu a regresu všech pokusů o sebezdůvodnění rozumu. Verifikace pravdy jako povinné hodnoty lidského myšlení se pak stává hlavním kritériem nejen dalšího noetického, nýbrž i veškerého následného filosofického zkoumání. Především negativisticky laděné teorie poznání novověku padají v této kritické konfrontaci do mínusu. Ukazují se v ní jako vesměs dogmatické a vnitřně rozporné. Zdařilá noetika proto umožňuje osvobozující odstup od hlavních autorit novověké filosofie. V něm vychází najevo, že tragické, antropologicky destruktivní vyústění v postmoderním hodnotovém relativismu nemusí být údělem filosofie jako takové. Je jen debaklem špatné noetiky novověkých myslitelů. Zdroj: www.kosmas.cz... celý text
Přidat komentář
Nemohu negativně hodnotit autora, který prostě jenom trvá na tom, že filosofická zkoumání mají svojí nezpochybnitelnou dignitu.
Já osobně jsem se docela příjemně začetl do historické části knihy a myslím, že i systematická část obsahuje minimálně několik excelentních odstavců.
Na druhou stranu ale výrazné polemické nasazení (včetně i "pěkně" osobních útoků) společně se značnou nekonstruktivností úvah učiní knihu asi hodně problematickou pro řadu čtenářů.
Řeči o lepším/horším stylu filosofie a podobně by v tomto případě byly asi zbytečné. Vážnější problematizace knihy by vyžadovala například výraznější proniknutí do nestandardních domén (multiversum, předvědění, ...)
To by se ale nejspíše uskutečnilo matemetickými prostředky, které by zase pravděpodobně byly problematické (minimálně z autorovy perspektivy), protože specificky lidské poznání je jen stěží slučitelné s totálními matematickými určeními - mimo jiné v obojím jsou kruhy odlišné povahy (finálně-teleologický kruh vs. definičně-konstruktivní kruh) ...
Nicméně 100% od čtenáře, který chápe i četné kontroverzní momenty ve výkladu jako filosoficky hodnotné.
Štítky knihy
filozofie gnozeologie, epistemologie
Autorovy další knížky
2019 | V myšlenkovém světě Tomáše Halíka: Od modernismu k neomarxismu |
2017 | Vyšší humanita, nebo totalita? |
2016 | Milosrdenství? Bez rozumu? |
1997 | Filosofie 1 - Úvod do filosofie: Filosofická logika |
2015 | Iluze skeptiků |
Do knihy jsem nahlédl na doporučení. Otevřel jsem namátkou, co mě zajímalo (konkrétně argumentaci proti scientismu 37-45 a vyvracení obecné skepse 79-91). Hodnotím tedy jen podle přečteného (číst víc jsem neměl chuť).
Autorův styl je ve zkratce postavení slaměného panáka, který se pak velkohubě a teatrálně rozstřílí na kusy. V obou případech autor desinterpretuje stanoviska, která vyvrací. Obzvlášť zábavné je to právě v případě skepticismu, který je ostatně tématem knihy. Radikální skepse ve smyslu pyrrhónské epoché je odbyta jako nezajímavá ve dvou větách (s.80). To je celkem škoda (záměr/omyl?), protože může být základem různých pragmatických přístupů k poznání (např. právě scientismu, který se bez nějak metafyzicky chápané pravdy bezpečně obejde).
Zbytek času se řeší celkem banální kontradičnost výroku "je pravda, že žádný soud není pravdivý".
Mimochodem, práci se zdroji bych taky zrovna nepochválil.