Imámova dcéra
Hannah Shah
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/242592/mid_imamova-dcera-242592.jpg
4
419
419
Hannah Shahová je dcéra imáma, vodcu mešity a náboženského spoločenstva moslimov. Žije ako oddaná moslimka v pakistánskej rodine v Anglicku, ale za zatvorenými dverami, ako motýľ chytený do siete. Takmer desať rokov ju jej otec týral a sexuálne zneužíval v povnici ich domu. Keď ju ako šestnásťročnú mienia vydať proti jej vôli do Pakistanu, utečie z domu. Z pohľadu rodiny spácha ešte jeden, ten najťažší hriech – prestúpi na kresťanskú vieru. Preto ju neúprosne prenásledujú a vystrašená, ale odhodlaná Hannah hľadá nové a nové úkryty. Napokon sa jej podarí dostať svoj život do normálnych koľají. Oslobodí sa od pocitu hanby, odmietne náboženskú neznášanlivosť a predovšetkým sa zbaví tieňou neradostného detstva. „Moja kniha nie je o zavrhnuti islamu vo všeobecnosti. Je osobnou bilanciou mojej vlastnej životnej skúsenosti“, píše Hannah Shahová. Angličanka pakistanského pôvodu. „Viera je jedinečná osobná vec. Sloboda veriť v to, čo človeku vyhobuje – alebo vôbec neveriť - , je základná črta civilizácie. Ak nebudeme mať viac ochoti či silu brániť ľudskú slobodu voľby náboženského vierovyznania, potom prídeme o základy našej civilizácie. A na tom stavia netolerancia a totalita.“... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2012 , Ikar (SK)Originální název:
The Imam´s daughter, 2011
více info...
Přidat komentář
Hrozná kniha, nedělám si iluze, že se to už neděje a o to je to horší. I kdyz je to psané před 11lety. Poutavé čtení od statečné ženy. Zajímavý postreh, že v její rodině vlastně nebyl žádný cit, vrelost, spíš jen strach.
...jednoho rána svět se ti promění v píseň, to křídla ti dá, zmizíš v oblacích nám... ♥ přečteno za jedno odpoledne.
Nedávno som čítala niečo podobné, teda príbeh, kde tiež bola dohodnutá svadba. Toto bolo omnoho silnejšie, hnus, kde otec zneužíva svoju dcéru. A tá blbosť, keď nerozumie ani slovo tomu, čo sa píše v koráne a hlavne, že ho káže, alebo sa na neho odvoláva....
- strašně moc spojlerů, vůbec to nečtěte:)
je to příběh z hodně zvrácený rodiny. je to spíš extrémní případ, ale některý zobecnění (nejen) o muslimský kultuře z toho dovodit lze.
že postavení ženy je problematický, že čest a hanba mají v žebříčku hodnot výsostný postavení.
že uzavřený komunity jsou zlo, protože z nastíněnejch příběhů v knize bylo patrný, že když se některý rodiny trochu nechaly říznout zápaďáckou kulturou, že to mělo na jejich životní hodnoty a přístup velkej vliv.
že zrádci jsou největším trnem v oku (aneb jak se praví v kurvahošigutentag "mně nevadí, žes nevstúpil, mně vadí, žes vystúpil!).
že pokud selhává rodina, mají instituce nezastupitelnou funkci (díky bohu za zápaďácký školství, vnímavý pančelky atd., na to se rádo zapomíná, protože většina děcek, co nemají problém, tuhle úlohu instituce nepotřebuje a nevyužije, ale pro mě bylo neuvěřitelně silný to, jak vše fungovalo, když to zafungovat mělo; na druhou stranu bylo obrovsky zdrcující vidět i tu variantu, že tahle jediná šance pro děcko selhala, k čemuž v knize taky došlo).
jak důležitý pro další postup je navázat s obětí citlivej kontakt.
jak moc se sama oběť může cejtit stigmatizována, zodpovědná za celou situaci, jako horší člověk oproti ostatním a tím se cyklit ve vlastní uzavřenosti a neschopnosti to řešit.
že každá další generace imigrantů má větší šanci "vytěžit" z toho svobodnýho světa maximum.
že tisíckrát opakovaná lež se bohužel stává pravdou.
že korán a to, jak se islám praktikuje jsou nebe a dudy. že se v koránu mluví víc o ježíšovi než o mohamedovi:)
že svoboda je těžká a jenom pro ty silnější (v tom se utvrzuju dlouhodobě). a že ukotvení jedince je pro nějakou životní pohodu velmi důležitý.
že nenávist a předsudky jsou hnus a neploděj nic dobrýho, a to na žádný straně barikády. a lidi, co to produkujou, jsou toxický, pro sebe i svoje okolí...
jako moc nechápu, že ta kniha je tažená tim, že nějakej iman przní svoji malou dcerku. jasně, je to strašný, ale myslim, že tahle zpověď nabízí mnohem víc věcí k zamyšlení a rozšíření obzorů, než točit celý promo na tomhle faktu. ale ok, jestli emoční ždímačka generuje prachy a popularitu, tak prosim:)
Nejvíce z celé knihy zabolela autorčina nevinnost a naivita když se pokusila pozvat rodinu na svůj křest nebo se s ní vůbec zkontaktovat. Je to pochopitelné i nepochopitelné. Je to ale hlavně celé smutné. Kdo ví, čím si člověk zaslouží narodit se do takového pekla. Škoda, že je těžké, ba nemožné do takových "končin" světa efektivně zasáhnout a tomuto primitivnímu a sadistickému pojetí víry učinit přítrž...
Velmi silný a smutný příběh, je děsivé, že se toto opravdu někde děje bez toho, aniž by za konané zrůdnosti následoval trest. Těžko se hodnotí naprosto odlišná mentalita lidí, ale velmi mě zklamal přístup rodiny a v podstatě celé komunity... pro náš svět nepochopitelné.
Surové, brutální přesto velice působivé. Kdo rád čte podobný typ knihy, vřele doporučuji. Kniha není vhodná pro slabé povahy..
Nejprve poznamenám, že nemám problém stýkat se s lidmi jiné barvy kůže, ani jiného náboženství, pokud jsou tolerantní k ostatním. Po přečtení této knihy jsem si ale uvědomila, jak málo možná víme o životě v rodinách a komunitách některých hodně mentálně odlišných menšin, byť žijí v naší blízkosti. Tato kniha popisuje skutečný příběh muslimské dívky, která se narodila a vyrostla ve Velké Británii, dívky, která v 16 letech utekla před domluveným sňatkem v Pákistánu, konvertovala ke křesťanství a kterou její rodina celé roky štvala z místa na místo, protože odpadlíka je přece potřeba zabít. Příběh dívky, kterou od 6 let znásilňoval, bil a psychicky týral vlastní otec - imám (uctívaný duchovní, v našem pojetí téměř svrchovaný vůdce) muslimské komunity. Příběh dívky, která velmi rychle pochopila, že se ve své rodině ani komunitě pomoci nedočká, protože "čest rodiny" je pro ně důležitější, než zničená dívčí duše, zničený život, ztýrané tělo. Hannan našla sílu se vzbouřit a utéct dřív, než ji stihli unést do Pákistánu, nakonec našla i sílu veřejně promluvit. V závěru knihy píše: "Občas byli reportéři viditelně šokováni. Jak se takové věci mohou dít na ulicích britských měst jednadvacátého století?"
Příběh Hannan není první podobného typu. Jsme už dost zvyklí na příběhy těch dívek, kterým se povedlo uprchnout z islámských zemí, na příběhy plné bolesti z obřízky apod. Jenže máme pořád pocit, že se nás to netýká, to se přece děje v těch středověce zaostalých zemích. Tak jen přemýšlím, kolik ještě podobných skutečných příběhů z evropských zemí, jako je ten Hannanin, bude muset vyplavat na světlo, než se lidi a vlády probudí z vnucované tolerance? Vřele doporučuji tuto knihu pro naše pravdoláskaře a sluníčkáře. Jak dlouho bude trvat, než se probudí tato země? Až naši kulturu převálcuje ta netolerantní, se kterou bojuje Evropa tisíc let? Jestlipak se to povede dřív, než opravdu dojde k zániku evropské kultury? Je mi z knih, které poodhalují způsob života těchto komunit v evropských zemích, hodně úzko. Ale jsou potřeba. A měly by podle mne být ve školách povinné, stejně jako knihy o holokaustu. Aby se to už nemohlo tak snadno zopakovat, nebo aby se to nestalo normou, nad kterou zavíráme oči.
Autobiografická kniha z muslimského prostředí. Kniha se čte sama, ale samo čtení je děsivé. Knížek z podobnou tematikou jsem přečetla už dost, přesto stále je pro mne tamější svět nepochopitelný.
Tato kniha ve mně vyvolala nechuť. Hodně jsem přemýšlela nad tím, jak je možné, že se tyhle věci v téhle době dějí. Tato tématika mě baví - a to velmi. Kniha je psaná s citem, doporučuji..
Je k neuvěření,že v dnešní době se něco takového děje. Jsem ráda,že nežijeme v islámském světě,člověk si uvědomí jak hezky a pohodlně si tady žijeme.
Přečetla jsem dost knih o muslimských ženách a žádná mě ještě neznechutila tolik, jako to dokázala tahle. Je až neuvěřitelné, co se v dnešní době stále děje. Určitě doporučuji přečíst.
Silene a na 21.stoleti neuveritelne.. By me zajimalo, co se musi stat, aby se tohle vsechno zmenilo
Silný příběh silné ženy. Jen ten románek na konci mě nebavil. A taky mi chybělo potrestání toho netvora. Jinak to bylo velmi čtivé.
"Svoje dětství bych nikdy nepřála ani nejhoršímu nepříteli."
Když jsem si přečetla tuto větu takřka v úvodu první kapitoly, knihu jsem zavřela. Opravdu chci tohle číst? Pak jsem váhavě knihu zase otevřela a začetla se. Měla jsem pocit, jako bych se ocitla na okraji bažiny. Říkala jsem si, že když to bude fakt hrozné, nechám to být. Jenže bažina má své vlastní zákony. Člověka ponenáhlu polapí a začne ho pohlcovat a dusit... a nikdy nepustí. Životní příběh Hannah Shah je tragický. Ne proto, že je žena, ale že je člověk. Člověk, s nímž vlastní lidé a rodina zachází hůř než se štvaným zvířetem. Ještě horší však je, že se to nestalo, ale že se to děje. Takových Hannah je v Pákistánu a v dalších arabských zemích bezpočet. A pokryteckých a "falešných" imámu jakbysmet. Jenže ono dost dobře není možné změnit to zvenčí - je přece nutné "respektovat" kulturu národů, nepoučovat, neumravňovat... Jenže mrzačit a vraždit lidské bytosti by přece nemělo být beztrestné v žádné kultuře. Lidskoprávní rezoluce jsou fajn. Ale jediná účinná změna je možná pouze zevnitř takto pokřivených kultur. A Hannah to pochopila.