Imámova dcéra
Hannah Shah
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/242592/mid_imamova-dcera-242592.jpg
4
417
417
Hannah Shahová je dcéra imáma, vodcu mešity a náboženského spoločenstva moslimov. Žije ako oddaná moslimka v pakistánskej rodine v Anglicku, ale za zatvorenými dverami, ako motýľ chytený do siete. Takmer desať rokov ju jej otec týral a sexuálne zneužíval v povnici ich domu. Keď ju ako šestnásťročnú mienia vydať proti jej vôli do Pakistanu, utečie z domu. Z pohľadu rodiny spácha ešte jeden, ten najťažší hriech – prestúpi na kresťanskú vieru. Preto ju neúprosne prenásledujú a vystrašená, ale odhodlaná Hannah hľadá nové a nové úkryty. Napokon sa jej podarí dostať svoj život do normálnych koľají. Oslobodí sa od pocitu hanby, odmietne náboženskú neznášanlivosť a predovšetkým sa zbaví tieňou neradostného detstva. „Moja kniha nie je o zavrhnuti islamu vo všeobecnosti. Je osobnou bilanciou mojej vlastnej životnej skúsenosti“, píše Hannah Shahová. Angličanka pakistanského pôvodu. „Viera je jedinečná osobná vec. Sloboda veriť v to, čo človeku vyhobuje – alebo vôbec neveriť - , je základná črta civilizácie. Ak nebudeme mať viac ochoti či silu brániť ľudskú slobodu voľby náboženského vierovyznania, potom prídeme o základy našej civilizácie. A na tom stavia netolerancia a totalita.“... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2012 , Ikar (SK)Originální název:
The Imam´s daughter, 2011
více info...
Přidat komentář
Realisticky vylíčené, opravdu smutné a děsivé. Napsáno poměrně pěkným, čtivým stylem.
Velmi čtivě napsaná knížka o velmi smutných, krutých a strašných věcech.
Autorka a pisatelka byla a je neuvěřitelně silná holčička (nyní teda už žena), že toto všechno vydržela a zvládla.
Knížku rozhodně doporučuji - četla se velmi rychle a skoro sama.
Imámova dcera je autobiografií pakistánské muslimky narozené v Anglii rodině přistěhovalců. Otec je imám, svatý muž a vážená osoba v muslimské komunitě, ale to, co deset let provádí své dceři ve sklepě, není svaté ani trochu.. a okolí jen mlčky přihlíží. Drsný příběh o tom, jak mnohdy vypadá život mladé dívky v muslimské komunitě - dřina, hrozby, strach, izolace, násilí.. a jedinou útěchu poskytují "ptáci osamění" a "levandulová pole".
Téma této knihy pro nás budou pořád kruté, smutné i nepochopitelné, protože se pořád odehrávají, i proto, že ač je již 21. století, migrace muslimů se rozrůstá do celého světa.
Každé dítě vzhlíží ke svým rodičům s láskou a nadějí krásného dětství. Je pro něj těžké pochopit, proč není milováno a ještě pod dohledem vlastní matky , rodiny a vlastně s podporou celé muslimské komunity zneužíváno a týráno.
Pro Hannah bylo asi opravdu těžké svěřit se a vydat tuhle knihu, najít svůj život a odvahu postavit se vlastní rodině.
Pravdivá kniha plna smutku a tryzneni. Obdivuji hrdinku, ze měla v sobě tolik odvahy utéct a začít žít opravdu svůj život. To co prožívala byla opravdu muka.
Jsem rada, ze příběh měl šťastný konec. Málokterá kniha me takto zasáhne, tehle se to povedlo a jistě nemusím vysvětlovat, jakou váhu má.
Musím přiznat, že mě knížka zklamala. Připadala mi nevěrohodná. Pokud vím, musí být muslimské dívky panny. Copak by ženichovi nevadilo, že nevěsta není panna ? Potom mi připadalo velice nevěrohodné, že by svojí rodinu pozvala do kostela, když by konvertovala ke křesťanství. Copak by jí nedošlo, že s tím nebudou souhlasit. Jinak jsem obdivovala její odvahu.
Smutný příběh, ale se šťastným koncem, kterého se bohužel nedosta každé muslimce. Obdivuju tu obrovskou odvahu, nevím, jestli bych to já na jejím místě dokázala.
Hodně krutá knížka a zvláště její dětství. Nicméně měla velkou odvahu,všechno skončilo tak jak mělo a štěstí přece jen našla .
Ze začátku se mi kniha četla hůře, ale když jsem si zvykla na styl, kterým autorka píše, dokázala jsem se do děje vžít.
Díky této a dalším podobným knihám, které jsem v poslední době přečetla, jsem si uvědomila, jak jsou na tomto světě (bez ohledu na právní vyspělost toho kterého státu) pošlapávána a ignorována základní lidská práva. A zejména pak práva žen a dětí. Je to prostě katastrofální stav, a to, že jsme jako technokratická civilizace v této problematice naprosto selhali, je více než zřejmé. Islám je v tomto ohledu opravdový extrém a rozhodně nejhorší ze všech ideologií.
Autorka této knihy doslova překročila vlastní stín, když se dokázala z této odporné komunity osvobodit, i když ji
í to trvalo více jak 16 let!! Tak dlouhá doba neuvěřitelného utrpení ze strany příslušníků vlastní rodiny, otce a matky!! Ta kreatura, která byla jejím otcem, to byl přímo precedens typického pokryteckého tupého fanatika, hlásajícího islám. A navíc sadistický pedofil. Odporná kombinace. Ale uvnitř své komunity si hrál na světce, oddaného rodině a koránu! Nenáviděl všechny bělochy, ale žít v jejich státě jako parazit a bez práce využívat štědrého sociálního systému, to považoval "za správné"! Na této osobě je jasně vidět, jak zvrácená ideologie to je. A navíc: každý správný věřící musí umět číst 600 stran koránu v arabštině, ačkoliv neumí jediné slovo arabsky!! Další obludnost, která se vymyká zdravému rozumu. Pro mě je islám, jak je praktikován a vykládán v dnešní podobě, jenom manipulativní zvrácená ideologie, zaměřená na jediný účel: totální vymývání mozků a absolutní poslušnost vůči jakémukoliv příkazu. A přestože korán není rasisticky zaměřen, vyzývá islám ke svaté válce proti bělochům, takže navíc schvaluje rasismus v té nejhorší podobě.
Je jisté, že tak jako Bible, tak i Korán byl svého času zmanipulován, ale zatímco křesťanství jako takové prošlo historickým vývojem a dosáhlo určitého pokroku, islám se zradikalizoval do té nejhorší možné podoby - a tou je genocida ostatních odlišných vyznání a jejich vyznavačů.
Moc děkuji autorce za to že tuto knihu napsala. Neuvědomila jsem si že tohle se v této době ještě tak hodně děje. Tento příběh byl neuvěřitelně silný a že začátku i pro mě smutný. Ale na konci jsem cítila naději. Za to moc děkuji. Myslím že to co se v této knize děje by mělo být víc v povědomí lidí. Spousta z nich nemá ani nejmenší tušení že v takovém světě někdo žije.
Kniha bohužel vypráví o realitě mnohých mladých muslimek po celém světě. Mladé ženy jsou nuceny do domluvených manželství, omezovány na osobní svobodě, zneužívány a ponižovány na základě pokřiveného vnímání islámu. V případě Hannah se bohužel ke všemu zmíněnému přidalo i lidské zlo. Autorka svou biografii sepsala, aby prolomila hradbu mlčení, vynesla na světlo události, které se dějí v mnohých ghettech muslimských komunit, a upozornila na spirálu hanby a cti, která muslimským ženám brání nalézt pomoc. Osobní výpovědi je vždy těžké hodnotit, v tomto případě jde ale i po literární stránce o velmi zdařilé, emočně nabité a čtivé dílo.
Dala jsem pět hvězdiček, ale... Těžko se tomu věří. Je to něco tak strašného, tak krutého, tak nespravedlivého! Nedokážu to vlastně hodnotit. Neuvěřitelné. Jak krásný a pohodlný život máme, si uvědomíme až u těchto příběhů.
Při čtení této knížky se u vás vystřídá spousta emocí. Zoufalství, bezmezný vztek , údiv a v neposlední řadě obrovský smutek. Říkáte si , jestli je tohle vůbec možné. Bohužel. Konec knihy je sice lehce optimistický, ale je to jen kapka v moři. Díky za své šťastné dětství a za svůj život ...
Hannah je jedna z mála, která se dokázala vymanit z vlivu své muslimské rodiny a podle vyprávění i nadále pomáhá jiným. Sama měla štěstí, že našla pomocné ruce a snad i nadále žije podle svého rozhodnutí a není do ničeho nucena. Agresivita a zneužívání, které jsou páchaný na dětech, by měly být tvrdě trestány.
Miluju knížky podle skutečného příběhu. Ten pocit, že se to všechno doopravdy stalo, že se to dělo reálným lidem a v reálném světě, je pro mě skoro magický. I když musím přiznat, že při čtení Imámovy dcery jsem měla spoustu pocitů, ale magický mezi ně nepatřil.
Miluju knížky o lidském utrpení, jakkoliv divně to může znít. Líbí se mi, když ve mně knížka vyvolá emoce, ať už jsou pozitivní či negativní. Ráda se při čtení směju, pláču, červenám, nadávám na chování postav a na nesmyslnost příběhu, nebo jen sedím se zatajenýn dechem a v napětí čekám, jak to celé dopadne.
A v neposlední řadě miluju knížky o lidském utrpení podle skutečného příběhu. Imámova dcera je přesně TA knížka. Knížka, která ve vás něco zanechá. Knížka, která vás donutí přemýšlet. Knížka, která je navzdory svému tématu tak čtivá, že jí neodložíte, dokud jí nedočtete.
Jedna otázka mi po dočtení Imámovy dcery stále rezonuje v hlavě: Proč se lidé vůbec upínají k nějaké víře? Jsou moc zbabělí na to, aby svůj život žili bez ní? Z čeho vyplývá ta dychtivost dodržovat nějaká nesmyslná pravidla, která člověku mnohdy přináší jen utrpení? Je díky víře život jednodušší, nebo je to jen způsob, jak "přežít", aniž by člověk skutečně žil?
"Svoje dětství bych nikdy nepřála ani nejhoršímu nepříteli."
Když jsem si přečetla tuto větu takřka v úvodu první kapitoly, knihu jsem zavřela. Opravdu chci tohle číst? Pak jsem váhavě knihu zase otevřela a začetla se. Měla jsem pocit, jako bych se ocitla na okraji bažiny. Říkala jsem si, že když to bude fakt hrozné, nechám to být. Jenže bažina má své vlastní zákony. Člověka ponenáhlu polapí a začne ho pohlcovat a dusit... a nikdy nepustí. Životní příběh Hannah Shah je tragický. Ne proto, že je žena, ale že je člověk. Člověk, s nímž vlastní lidé a rodina zachází hůř než se štvaným zvířetem. Ještě horší však je, že se to nestalo, ale že se to děje. Takových Hannah je v Pákistánu a v dalších arabských zemích bezpočet. A pokryteckých a "falešných" imámu jakbysmet. Jenže ono dost dobře není možné změnit to zvenčí - je přece nutné "respektovat" kulturu národů, nepoučovat, neumravňovat... Jenže mrzačit a vraždit lidské bytosti by přece nemělo být beztrestné v žádné kultuře. Lidskoprávní rezoluce jsou fajn. Ale jediná účinná změna je možná pouze zevnitř takto pokřivených kultur. A Hannah to pochopila.
Uffff, tak tohle byl silny pribeh. Vzhledem k tomu, ze dejova linka zacina nekde kolem 5 let, coz je vek me dcery, obrovsky me to zasahlo… neuveritelne, ze se tohle opravdu po svete deje… jen to podtrhlo muj nazor na tento nabozensky smer pokud takto zfanatizuje