Index hrůzy
Robert Harris
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/193094/mid_index-hruzy-Bej-193094.jpg
4
61
61
Jeho jméno je před běžným občanem pečlivě střeženo, v tajnůstkářských, uzavřených kruzích nejbohatších lidí světa je však doktor Alex Hoffmann legendou – vizionářským vědcem, jehož počítačový software mění ve zlato vše, s čím přijde do kontaktu. Společně se svým společníkem, investičním bankéřem, vyvinul Alex převratnou formu umělé inteligence, která sleduje lidské emoce, což jí umožňuje předvídat pohyby na finančních trzích se záhadnou přesností. Jeho výtvor generuje miliardy dolarů, libuje si v panice – a žije ze strachu. Jednoho časného rána, zatímco Alex ještě spí, se zlověstnému vetřelci podaří narušit důmyslné zabezpečení jeho domu na břehu jezera. Tak začíná děsivá noční můra paranoie a násilí, během níž se Alex – s rostoucím zoufalstvím – snaží zjistit, kdo se ho pokouší zničit. Než se na Ženevu snese noc, propadnou finanční trhy vřavě a zmatku a Alexův – i náš – svět se navždy změní.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2014 , Kniha ZlínOriginální název:
The Fear Index, 2011
více info...
Přidat komentář
Četla jsem od Harrise lepší knihy. Zde bylo mnoho odborných termínů jak z informatiky, tak finančních trhů. Po odečtení tohoto byla kniha dobrá. I když hlavní hrdina má občas slabší stránky.
Na rozdíl od mnoha titulů, kde se umělá inteligence chopí moci nad světem, je Index hrůzy dle mého blíže tomu, jak by takový převrat mohl vypadat v reálu. Harris nepopsal žádný Skynet, který za pomoci jaderných střel chce vyhladit lidstvo. Právě naopak, jeho umělý produkt byl svému tvůrci více než dost nápomocen a ještě více. Právě ty nenápadné kroky VIXALu jak odstranit své okovy a přitom se ujmout svého osudu byly ty nejlepší momenty. Co mne příliš nebavilo, byly některé hluché momenty v chování Alexe. Např. to jak jej jeho kroky zavlekly do zapadlého hotelu - neměl téměř žádný důvod tam chodit a už vůbec ne se zdržovat a pak ten následný panický útěk (...).
Kniha měla hodně pozvolný spád bez jakýkoliv velkých dramatických chvil, i bez ohledu na scény, kdy šlo o Alexův život. Svůj důvod v tom měla nenápadnost jak VIXAL hromadil sílu a manipuloval s okolnostmi a lidmi. Také plno ekonomických pojmů, které dokreslovaly kolorit finanční společnosti a měly v příběhu určité své místo, ale pro neznalé hloubky tématu, mezi které se počítám, to krapet mohlo přijít matoucí a zbytečně odvracelo pozornost. Závěrem tedy lze říci, že i přes nesvižnost, nabízí Index hrůzy originální zápletku s prvky technothrileru ze světa který může nastat už dnes.
Tato kniha Roberta Harrise mě vůbec nezaujala. Když si tak ale vzpomínám, tak je to už druhá kniha tohoto spisovatele, která se mi nedostala pod kůži.
Určitě čtivé, ale asi nejvíce se přikláním ke komentáři kackahracka. Poměrně brzy jsem i já začala tušit, kde se stala chyba, což pravděpodobně bylo cílem autora, a naopak jsem zřejmě příliš nepobrala ten závěr (což zřejmě autor v plánu neměl, anebo jednoduše nepočítal s tak technicky negramotnými čtenáři).
Zaujaly mě citáty v úvodu jednotlivých kapitol, většina byla opravdu zajímavá a vztahující se k tématu, i když Ch. Darwina by taková souvislost v r.1871 určitě nenapadla, zatímco R. Dawkinse už možná ano a B. Gatese zcela jistě také.
A naopak mě nemile překvapila drobná nesrovnalost hned ve druhé kapitole: "Až na Hoffmanna byli všichni oblečení a jemu náhle připadalo nesmírně důležité vzít si něco na sebe", ovšem hned na následující straně se dočtu "Hoffmann klidně seděl, zatímco mu vyhrnuli rukáv pyžama . . ."
Takže buď se pyžamo nepovažuje za oblečení, nebo jde o záležitost překladu, resp. pochopení - všichni kromě něj sice byli oblečení, ale to (minimálně pro autora či překladatele) neznamená, že on byl nahý. Jde zajisté o detail zcela nepodstatný, ale pro mě mnohem rušivější než formulace typu "NASDAQ aktivoval svépomoc proti NYSE/ARCA ve 14:36:59 ET".
Na rozdíl od knihy Zrcátko, kterou jsem četla nedávno a která také koketuje s myšlenkou umělé inteligence, Index hrůzy asi zdaleka neosloví tolik čtenářů, už kvůli složitostem burzovního prostředí. Ale to určitě neznamená, že je to kniha méně kvalitní nebo méně pravděpodobná. Název je docela přiléhavý, soudím já.
"Inteligentní život kdekoli ve vesmíru se stává dospělým ve chvíli, kdy nalezne odpověď na otázku svého původu." R. Dawkins, Sobecký gen (1976)
Tak tohle se mi líbilo moc :) Snad i víc než Mnichov, což byla první kniha, kterou jsem od toho autora četla (na druhou stranu, Otčina mě zase tak neuchvátila). Jen absolutně nerozumím obchodování, takže pasáže, kde se popisovala burza, indexy a kdoví co, byly pro mě, jako bych četla španělsky. Na druhou stranu se mi moc líbí, že tento autor si tématiku vždy podrobně nastuduje (vzadu byly vysvětlivky obchodování s cennými papíry) a autor tak nepíše nesmysly. A tím, že tam byly tyto odborné věci popsány dopodrobna, se čtenář chvílemi i zamyslí, jestli to náhodou není pravda.
Techothriller o umělé inteligenci, čili nic až tak originálního. Ale je fakt dobře napsaný. Jen asi nebyl úplně nejlepší nápad číst ho v době koronavirové paniky na trzích cenných papírů :-)
Harrise mám moc ráda a opět nezklamal. To je prostě renesanční muž, v čem všem se vyzná...:-). Dokázal podat napínavým způsobem i tak pro laika nezáživné věci, jako je obchodování na burze. Bohužel tomu moc nerozumím a ani vysvětlivky na závěr knihy mi moc nepomohly. Nicméně to není v této knize to úplně nejdůležitější a opět jsem si jeho thriller opravdu užila.
Pre mňa nečakané prekvapenie, program, ktorý prevzal moc. Nie, že by som sa s touto témou nestretla predtým, ale tu som to jednoducho nečakala. Mrazivé prekvapenie prinieslo aj jeho záverečné víťazstvo, ale sklamal ma veľmi rýchlo odbavený osud ostatných postáv. Burze a financiám vôbec nerozumiem, ale napriek tomu ma tieto časti nenudili. :) A s pojmom strach sa tu pracovalo veľmi pekne.
Můj rozvedený komentář najdete v recenzi. Jen bych dodala, že s odstupem už nejsem tak nadšená, přesto se mi kniha velmi líbila.
Já se přiznám, že jsem pasáže o burzách přeskakovala. Děj mi tím neunikl a protože mám ráda záhady a tajemno, tak se mi to líbilo.
Po Otčině další kniha Roberta Harrise. A další výborná. Trošku skřípe supermanovská schopnost ze všeho vyváznout během jednoho dne, v podstatě dvou dnů včetně nočního přepadení. A poslal-li na Hoffmana kanibala program (což se vnucuje), pak proč se nedokázal ubránit změnou přístupových práv do druhé budovy? A pokud to byla Hoffmanova psychická porucha, proč s ní není trochu víc pracováno? Umělá inteligence a burza, dobrý nápad.
Na knížku jsem se těšila a po slibném začátku s několika docela znepokojivými momenty jsem byla ochotná skousnout i pár dost nudných pasáží z finančního světa. Ty se však staly jakýmsi neochvějným pilířem celého příběhu, jakoby čtenář nemohl pokračovat dál bez toho, aby byl masírován termíny (a vývojem cen) z akciových trhů. I vedlejší postavy sice sem tam samy poznamenaly, že burzám a všemu okolo ani přes složité vysvětlování nerozumí- a čtenář si tím může oddychnout, že za blbce není sám - ale jaksi mu přes to nepochopení nemůže být děj příjemný. Přelouskávala jsem ty pasáže poctivě, jakoby to byla učebnice pro akcionáře, aby mi neunikl žádný z "wow efektů" v ději, a přitom jsem po dočtení pochopila, že to vlastně nebylo nutné. Nehledě na to, že jsem si nedokázala zamilovat podivínskou hlavní postavu, nefandila jsem jí a ani nechápala, co a proč dělá. Příšerně mě iritovaly věty typu"..."...dvouprocentní roční poplatek za správu aktiv ve výši jedné miliardy dolarů představoval dvacet milionů dolarů jen za to, že budou chodit do práce. Jinými slovy roční příjem šedesát milionů dolarů za práci, která bude hotová během dopoledne, a za dvě hodiny nesnesitelného blábolení v přepychové restauraci. Za to byl ochoten trpět dokonce i Hoffmann (hlavní postava)..." K srdci mi přirostl snad jen hlavní vyšetřovatel, který zapadal do normálního světa a ten Hoffmanův shrnul takhle" "...Kdybych tomuhle přišel na kloub, napadlo ho, možná bych mohl být zrovna tak bohatý jako tenhle chlápek. Jeho vlastní investice, k nimž ho před pár lety přemluvil jistý uhrovitý finanční poradce, aby si zajistil spokojené stáří, měly momentálně hodnotu o polovinu nižší než tehdy, když je uložil. Jestli to takhle půjde dál, bude si muset po odchodu do výslužby najít práci alespoň na částečný úvazek. Možná skončí jako šéf ostrahy v nějakém supermarketu a tam bude dělat, dokud v práci nepadne, To nemusel ani jeho otec, ani jeho dědeček. Třicet let u policie, a on si nemůže dovolit dokonce ani žít ve městě, kde se narodil!..." No a vlastně ani závěr mě niíjak nenadchnul. Téma zajímavé, ale tak nějak od půlky předvídatelné. Tři hvězdy za těch pár momentů, kdy mi přejel mráz po zádech...
Velice zajímavý koncept. Techno-triller, který můžu srovnat s tím co psal Crichton. Spojení bankovnictví s umělou inteligincí bylo velice zajímavé a do jisté míry i informuje o tom jak fungují burzy.
Umělá inteligence je námětem mnoha knih už od šedesátých let. Některé pasáže Indexu hrůzy mi přípomínaly dávnou povídku Stanislawa Lema Kladivo nebo mladší a podobnou Clarkovu Vesmírnou odyseu (trable s palubním počítačem Halem 9000), z novějších románů pak Kořist Michaela Crichtona - zde vzniká nová, organická a našemu druhu nebezpečná inteligence a z nejnovějších pak Projekt Kraken Douglase Prestona. Posledně jmenovaný román dokonce popisuje podobný program, jako Harrisův, jehož prostřednictvím probíhá (mimo jiné) obchodování s cennými papíry.
Index Hrůzy se řadí mezi ten druh inteligentních techno-thrillerů které mám rád, ale kterých je na dnešním knižním trhu jako šafránu. Nastiňuje možný problém, s nímž by se civilizace mohla v blízké době potýkat a netrpí přitom přílišnou doslovností, ani fantazií utrženou ze řetězu jen proto, aby působila efektněji.
Svět obchodníků na finančních trzích, kam nás autor zavádí, může chvílemi nudit, ale pořád nás v napětí udržuje vědomí, že něco děsivého a záhadného dříve nebo později vyjde na povrch. Román podobný Crichtonovkám, nebo třeba knize Philipa Kerra Gridiron.
Přiznám se, že mám pro Harrise jistou slabost, jeho knihy je mi čtou velice dobře a styl mi sedí. Index hrůzy je další z jeho knih, na které jsem narazil a jako i jeho jiné knihy ve mně vyvolává pocit, že se pod dobře čtivým thrillerem skrývá ještě jedna rovina - jakýsi varovně vztyčený prst. Sám námět zase až tak originální není, s postavami více či méně excentrických vědců se v literatuře setkáváme dost často a ani "softwarový stroj " na peníze už není bůhvíjakou novinkou.
Harris ale dokázal své postavy a jejich prostředí oživit a přiblížit je čtenáři, který se ve světě vysokých financí nepohybuje, není si jistý co to vlastně je opce, absolutně netuší co je to swap a volatilitu pokládá za vulgarismus tak, že v něm nebudí pocity méněcennosti.
A stejně brilantně se mu povedlo dotáhnout i technickou stránku zápletky knihy - chtělo by se říct, až do mrazivého extrému. Zavřete knihu a vrtá vám hlavou.... kdoví, jak vznikají finanční krize?
No ale taky si jen můžete ukrátit podvečerní chvíli (je to okolo 300 stran) a vzít to jako oddechovku a moc nad tím nehloubat. Autor vás ekonomikou zase nebude tolik děsit.
Index hrůzy je velmi čtivě napsaná kniha, která působí opravdu velmi reálně. Kdo ví, jestli se něco takového právě někde ve světě neděje? Vysoce inteligentní počítačové programy jsou mnohem rychlejší a chytřejší, než si většina z nás dokáže vůbec představit. Jak vysoká úroveň umělé inteligence je ještě v normě, aby ji člověk dokázal ovládnout? Třeba je to otázka daleké budoucnosti, ale také to tak být nemusí a právě o to víc je kniha děsivější.
Nevím, jsem z tohoto románu trochu rozpačitá. Možná to bylo tím, že jsem se pohybovala pro mě v neznámém prostředí a finančnictví je pro mě něco, co mi moc blízké není. Přesto představa, že by se něco takového mohlo stát je nepředstavitelná a děsivá.
Kniha byla napínavá až ke konci a ten konec? No tomu taky moc nerozumím. Přišlo mi, že to skončilo otevřeně a nebylo to objasněno tak, abych byla spokojená.
Štítky knihy
umělá inteligence, AI kriminální thrillery
Skrýt reklamy
Chápu nízké hodnocení knihy. Dávám ji 5 hvězd protože námětem jsou dvě moje velká hobby. Investování do akcií a AI. Navíc Harrisův styl psaní je velmi dobrý. Kniha má jen jednu vadu a to, že hlavní hrdina Alex je arogantní a nesympatický.