Indiáni Jižní Ameriky
Alberto Vojtěch Frič
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/50457/indiani-jizni-amerik-50457.jpg
5
37
37
Stěžejním dílem v oblasti etnografie jsou Indiáni Jižní Ameriky, v nichž na podkladu cestopisných črt popisuje indiánské zvyklosti.
Přidat komentář
Pecka, bomba! Frič je úžasný, kontroverzní a dodnes mocně inspirující postavou. Jeho knihu Indiáni Jižní Ameriky, kterou mám v několika vydáních, "opečovávám" jako poklad. Fričovo svědectví je velmi cenné, protože některé indiánské kmeny, o nichž píše, již neexistují. Málo se ví, že se Frič kamarádil s takovými titány, jako byli Jaroušek Hašek nebo Petr Bezruč. Jak píší předchozí hodnotitelé, dnes je Frič neprávem zapomenutou osobností. Jako jednomu z posledních se mi podařilo krátce postát před jeho vilou Božínkou s reliéfem indiána a zbytky skleníků, než byla srovnána developery "cu grunt" se zemí. Fričem plánované muzeum a místo schůzek tak zmizelo ze zemského povrchu. Navrhuji teď zbourat sochu svatého Václava a později třeba Hradčany. Jo a taky se mi nelíbí ta radnice na Staromáku...
Velmi mě zaráží a mrzí, že se o tomto velikánu neučí ve škole. Člověk musí hledat, aby našel informace a všechny objevy A. V. Friče. O to více to potom stojí za to. Díky němu nezůstanou poslední Indiáni zapomenuti a nebudou na ně pouze negativní vzpomínky, kvůli krvavým konfliktům s bělochy.
Tento cestopisný popis toho co ho bavilo,cestování a objevování nového.Zajímavý pohled do Jižní Ameriky.Nádherné
Je nesmírně smutné, jak je A.V. Frič opomíjená osobnost. Už jako mladík byl uznávaný znalec kaktusů. Poté, co mu jeho sbírka zmrzla, rozhodl se odjet sám je nasbírat. Na místě zjistil, že nejohroženější druh v Jižní Americe jsou indiáni. Rozhodl se zachytit vše o jejich
kultuře. A jako jednomu z prvních se mu to povedlo, protože si nehrál na nadřazeného bělocha. Spolupracovaly s ním místní vlády a úřady, hlavně urovnával konflikty. Spolupracovaly s ním muzea a vědecké instituce. Byl čestný a nebál se říkat pravdu i za cenu ztrát, např. kritizoval na konferenci chování německých kolonialistů k domorodcům,
důsledkem bylo, že s ním německé instituce ukončily spolupráci atd. Nasbíral třicet beden naprosto unikátních předmětů. Když chtěl tyto zdarma věnovat Náprstkovu muzeu, dostalo se mu odpovědi, že na to nemají místo, podle druhé verze sbírku nechtěli, protože C a K úřady označily Friče (známého vlastence) za politicky nespolehlivého. Takže jeho sbírky jsou v Petrohradě, v Berlíně, v USA atd., kde za ně byli a jsou rádi. Kniha je krásné vyprávění o smutném osudu jihoamerických indiánů.
Knížka, co měli doma v knihovničce rodiče, takže jsem s ní vyrůstal od malička. Frič byl dobrodruh, co prožil život mezi indiány Jižní Ameriky, dokonce tam měl několik potomků. V knize popisuje jejich život, rituály, víru, nezkaženost, obsahuje spoustu krásných černobílých fotografií.
Už je to rok zpět co jsem knížku četl, ale pamatuji si, že jsem Fričovi jen tiše záviděl to štěstí, které měl asi jako jeden z posledních, a to vidět a zažít indiány "neposkvrněné" civilizací - v jejich přirozeném prostědí s jejich původním stylem života..
Ohromně zajímavá knížka, ze které úplně crčí, že Frič píše o tom, co osobně zná. Tím pádem mě pak na téhle knížce o to víc mrzí odsuzující komentář na adresu severoamerických indiánů, který je zrovna tak jednostranný a zjednodušující jako ten romantický, proti kterému se Frič vyhraňuje... Ale jinak je to výborná studna vědomostí, která by spolu s Indiánskou encyklopedií od Mnislava Zeleného mohla tvořit český základ znalostí o původních obyvatelích Ameriky... u mě ho rozhodně tvoří. :-)
Kdysi jsem jeho knizky mel, muj stryc Tomas za valky k Fricovi chodil , pomahat s kaktusy. Bohuzel jsem opustil zem ve ktere jsem se narodil a knizky se stratily. Nejvice se mi libili Indiani Jizni Ameriky, bohuzel tu knizku nikde nemuzu sehnat. Je skoda ze nikdo Fricovy knihy nevydava. Ten clovek byl nejenom expert na prirodu ale take lidumil a nebal se postavit I proti Nemeckym osadnikum, kteri s Indiany nezachazeli prilis laskave.
Pozoruhodná kniha pozoruhodného autora, který byl léta neprávem pozapomenut. Knihu lze číst jako memoáry, jako naučnou literaturu - ale taky jako dobrodružnou četbu. To vše, jako ostatně většinou, tento autor umí.
Štítky knihy
Indiáni cestopisy Jižní Amerika Brazílie Argentina domorodé kmeny Paraguay jihoameričtí Indiáni
Autorovy další knížky
| 1958 |  Dlouhý lovec |
| 1943 | Indiáni Jižní Ameriky |
| 1959 |  Hadí ostrov |
| 1968 | Strýček Indián |
| 2000 | Čerwuiš |
"Svým přátelům, kteří vymřeli, jak čest a zákony kázaly jim."
Neuvěřitelný soubor vzpomínek a historek s etnografickým pozadím. Pro mě ale tahle skvělá knížka představuje především poslední službu vymírajícím (a v době sepisování nejspíš již vymřelým) indiánům od člověka, který s nimi svorně žil v divočině. Snažil se jim porozumět a přitom věděl, že nemůže zabránit jejich vyhynutí, ač se bude snažit sebevíc.