Indiánská romance
Bohumil Říha
Do vysněné Dešťové země kdesi na svazích jihoamerických And přijíždí malá Kateřina z Prahy, aby tu se svým otcem Františkem Karabinem prožila podivuhodný, takřka pohádkový příběh.
Přidat komentář
Další nostalgie dětství. Desetiletá Kateřina přijíždí se svým otcem, který je honorarnim konzulem malé zemičky zvané Dešťová země kdesi v Jižní Americe. Kateřina se v této zemi narodila, ale teprve nyní má možnost ji duverneji poznat. Malá fiktivní země je ohrožována tzv. Spolkem, takže František Karabin musí napnout v tomto boji všechny své diplomatické síly. Kateřina během otcovy nepřítomnosti poznává tradicni život ve Vesnici ovcí či Vesnici lam,stejně jako překrásnou okolní přírodu. Průvodcem na této cestě je ji nejen indiánský chlapec Manuel, ale i García, jeho žena María, kmenový starší Amandor či náčelník Amaj.
"Červenkova dcero", oslovila ji pokojně María, " tvůj otec se nebojí takového netvora, jako je Spolko,a ty by ses bála maličkých klíšťat? "
Čteno několikrát v dětství. Příběh z daleké země odehrávající se v době, kdy se z Československa nedalo svobodně cestovat, mě jednoduše fascinoval. Navíc je psán čtivě, svižně. Říha byl výborný vypravěč příběhů.
Byl jsem zvědavý, jak si Bohumil Říha poradí s tím, když se příběh nebude odehrávat na české vsi nýbrž v jakési indiánské krajině. Ale je jasné, že to dopadlo jako vždy, tedy čtivě a docela záživně. Zatímco důvěra v mezinárodní společenství budí dnešním pohledem úsměv, popis fungování prodeje nerostných surovin obyvatelům přímo pod nosem je velmi popisný a navždy platný. Víc jsem se rozepsal v článku, odkaz na něj najdete v sekci RECENZE.
Autorovy další knížky
1957 | O letadélku Káněti |
1977 | Přede mnou poklekni |
1986 | Vítek |
1984 | Dětská encyklopedie |
1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Četl jsem, když mi bylo... Devět? Deset? Možná max dvanáct. Ač je hlavní hrdinka holka, stejně se mi to líbilo. Jak dlouho jsem pak toužil po širokém noži v korálkové pochvě a po cestě do stejné divočiny! Rozhodně jedna z knížek, které mě pak vedly do skautu a posléze k trampingu. I díky ní se teď zase chystám na vandr, ač už je mi hodně po čtyřicítce...