Dva indiánské příběhy

Dva indiánské příběhy
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/147557/mid_dva-indianske-pribehy-0IE-147557.jpg 4 7 7

Indiánská trilogie série

< 2. díl

Dvě ukázky z díla klasika brazilské literatury. Jde o romantické příběhy s indiánskou tématikou (Irasema, 1865; Ubiražara, 1874). Vystavěl v nich pomník ctnostem brazilských Indiánů, sympatickým mužům a okouzlujícím ženám, zachytil rozmanité podoby jejich života a oslavil nádheru přírody jejich rodné země.

Přidat komentář

žlučníkář
14.07.2022 3 z 5

Když to vezmu kolem a kolem, tak ti indiáni to vůbec neměli lehký. A je fuk, jestli to bylo v Brazílii, nebo v jiný díře. Třeba v severní Americe. Indiánky to taky neměly lehký. Zvlášť pokud se jmenujou třeba Irasema a jsou dcera místního magiče. To znamená, že jestli na ní někdo dostane mlsnou a Irasema kejvne a nechá si šáhnout pod banánovej list, tak z jejího krásnýho těla, který se snažím si v hlavě vymodelovat, udělaj její kámoši ze vsi nudličky stroganov, velice bolestivým způsobem. A proč se tam o tomhle mluví? Přece proto, že se tam objeví cizí Dolph Lundgren a Irasema začne vlhnout jak všechno v deštným pralese a spadne jí ten list a Dolphýnek má rázem prostřenej stůl. Blbý je, že pak musej vzít roha a v tý džungli ještě nic nejezdí, tak jedou svižným pěškobusem k moři, kde se děje ještě spousta věcí, ale o těch tu nebudu povídat přeci.
Dobrý bylo, jak se indián ničeho nebojí, ale stačí, aby magič udělal trik s kouřem a rambajzem, tak jsou rázem posraný až za ušima z nějakejch duchů. Ten magič byl regulérní podvodník.

A ten druhej příběh je přesně o tom, že čím víc bolest, tím víc Adidas. Nějakej mladej terminátor chce dokázat, že zabije všechno co potká a chce bejt za největšího kinga v okolí. To jeho jméno je pěkně trapný, až debilní, tak mám podezření, že to všechno dělal proto, aby se mu říkalo třeba drtikost, nebo oštěp do vrtule. To zní daleko líp a dá se to i vyslovit. Na rozdíl od Urabižary. Terminátor narazí na podobnýho magora co utek z oktagonu a fajtěj od rána do rána plichtu. Nakonec ho oštěp přechčije podobně, jako když někomu, kdo si chce sednout pošoupnete židli dál a on se skulí jako hruška. Zajmutej magor se se pak dožaduje kvalitní, pomalý a velice bolestivý smrti u mučednickýho kůlu a těší se, jak tam bude trpět. Možná se na to těšil taky proto, že dostane před smrtí supr ženskou, do který má zasejt novýho bojovníka. Dopadne to nakonec trošku jinak a celkově mi tenhle příběh přišel dost krvavej a k ničemu.

Celkově si myslím, že to bylo psaný divně a kdo chce něco čtivýho, tak ať si radši přečte nikdy v životě jsem nelhal, a teď promluví má kouzelná puška, čili poklad na stříbrném jezeře a ostatního Vinetua. To jsou o něco zábavnější pohádky.

aley
22.03.2022 4 z 5

Čteno v rámci povinné četby. Z obou příběhů se mi více líbil příběh o Irasemě.


Štítky knihy

Indiáni brazilská literatura Brazílie novely jihoameričtí Indiáni

Autorovy další knížky

José de Alencar
brazilská, 1829 - 1877
1969  80%Vládce pralesa
1964  77%Dva indiánské příběhy