Indiánské léto / El Gaucho
Hugo Pratt , Milo Manara
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/412249/bmid_indianske-leto-el-gaucho-dO0-412249.jpg
4
60
60
Dva historické příběhy od dvou slavných tvůrců. Scenáristy a kreslíře Huga Pratta (Corto Maltese) a legendárního mistra evropského erotického komiksu Mila Manary! V příběhu El Gaucho se dostaneme do napoleonských válek, přímo do víru nelítostných námořních bitev a krutých pravidel. A v komiksu Indiánské léto se přeneseme do sedmnáctého století, kde malá skupina osadníků poklidně přežívá poblíž indiánského kmene… než tragická událost rozpoutá krvavou válku. Prattovy scénáře jsou temné, násilné a historicky přesvědčivé, Manarova kresba je nádherná a jeho ženy svůdné.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Komiksy
Vydáno: 2019 , CrewOriginální název:
Indian Summer / El Gaucho, 1991
více info...
Přidat komentář
Oba příběhy zvedá nahoru hlavně kresba Manary. To je i důvod, proč jsem to četl a překousl fakt, že nemám rád historické příběhy.
Indiánské léto - vůbec jsem nevěděl, co od toho mám čekat. Jestli Manarovy prasárničky, historickou tragédii, nebo romantický příběh. Ono je to nakonec od všeho něco. V závěru tohoto příběhu se píše, že to vychází ze skutečných událostí. To zajímavé tam ale dodal až Hugo Pratt a Nathaniel Hawthorne v románu Šarlatové písmeno, kterým je tento komiks inspirovaný. Zajímavá je morálka všech zúčastněných. S její znalostí zcela přehodnotíte přiměřenost činu, který celý příběh odstartoval a vyeskaloval do tragického konce. Ač se to odehrává v okolí puritánské osady, a nebo právě proto, tak si tam potají rád vrzne každý s každou, indiány nevyjímaje. Poměrně zajímavý je i přístup indiánů k pomstě a přátelství. Vyprávění má vysoké tempo a nenechá vás chvíli vydechnout. Milo Manara zde odvedl svůj standardní dobrý výkon. Ne tak skvělý jako v Caravaggiovi, ten je jeho vrcholem, ale prostě dobrý.
El Gaucho - Druhý příběh také vychází z historických událostí a popisuje příběh několika lidí na pozadí dobývání Buenos Aires britským námořnictvem. Stejně jako první příběh se i tento odehrává jen v několika málo dnech a dokonale vás vtáhne do děje. I tady si Manara přišel na své a irské prostitutky zde zcela bez ostychu dávají na odiv svůj "vercajk". Kresba se zde Manarovi opravdu povedla. Oproti Indiánskému létu je prokreslenejší a má lepší barvy. Vypíchnout zde musím kresbu přírody.
Indiánské léto je povedená kniha s velmi dobře vyprávěnými historickými příběhy a povedenou kresbou Milo Manary. Podle informací na konci obou příběhu je evidentní, že si Hugo Pratt dal hodně záležet, aby byl co nejvíce historický věrný. To rozhodně oceňuji.
(SPOILER)
!!! POZOR SPOILERY !!!
Konečně se mi splnil dávný sen a pořídila jsem si domů Manaru. Přála jsem si ho jako dárek k svátku - tchyně asi netušila, co kupuje, jinak by se víc rděla :-). Na základě zdejších komentářů jsem si nejprve přečetla druhý příběh, pak teprve Indiánské léto. El Gaucho je víc historický, myšlenkově jsem se díky němu vrátila k Batličkovi. Indiánské léto mělo hezky vykreslenou atmosféru a přírodu, přesně jak tu padlo, vzpomněla jsem si na Curwooda, Setona a jiné. Dílčí ilustrace jsem znala z internetu, ale kolikrát byla stránka naskenovaná bez textu, takže jsem si jen mohla domýšlet děj. Po bližším seznámení s příběhy musím souhlasit s komentářem uživatele @Pigface, že konec pokaždé vyšuměl do ztracena.
El Gaucho: Některé scény mi přišly trochu moc, i když nijak odporně podané nebyly. Část zápletky mi evokovala nadbytek homosexuálů / sodomitů v britské armádě v pojetí Diany Gabaldon. Osudová žena Molly mi nijak osudová nepřišla, s ohledem na úvod k příběhu bych čekala větší love story. Mrzelo mě, že všechny vedlejší postavy, ať sympatické či záporné, nakonec zemřely, i když s jistotou to tvrdit nechci, protože v případě oběšené není vidět tvář a mrtvého hrbáče jsem taky na vlastní oči nespatřila. To mi skýtá naději pro jejich oživení někde a někdy jindy. Kdyby vzniklo pokračování příběhů hlavního hrdiny s historickými narážkami a reálnými postavami, nezlobila bych se.
Indiánské léto: Komornější kulisy, ale za to mnohem víc úchylných figur. Toho chlapce neustále ukazujícího oplzlé gesto jsem nepobrala vůbec, nechápu, k čemu byl v příběhu dobrý. Puritánský pastor se ukázal jako ten nejvíc zkažený, i jeho čistá neteř, poskvrněná na začátku, vlastně bez poskvrny nebyla. (Zajímavé je, že ti úchylové jsou vždy namalovaní jako odporní, podobně jako Jan Fischer kreslil záporáky v Rychlých šípech vždy nějak deformované na rozdíl od anticky krásných hlavních hrdinů.) Asi nejsem ta správná cílová skupina, erotický náboj to pro mě nemělo, takže jsem příběh vnímala čistě jako historický a epizodní. Nakonec pro mě nejušlechtilejšími byli ti indiáni, které jsem předtím, bez znalosti děje, vnímala čistě jako ty zlé a ubližující bílým osadníkům.
Pointu oběma příběhům mi dal doslov vysvětlující, že postavy skutečně existovaly a děj je založen na nějakých reáliích, díky tomu 4 hvězdy a ne jen 3. Přesto bych si asi obé vychutnala víc, kdybych měla hlubší znalosti. Budu si oba příběhy muset přečíst víckrát, abych odhalila jejich kvality, jež mi zatím zůstaly skryty.
S Manarovou kresbou jsem se již setkal u erotické parodie na Gulliverovy cesty. Jeho kresba se mi líbí, a to nejen jeho erotické ztvárnění žen. Oba dva komiksové příběhy tak v sobě mají kus erotiky, ale mají i příběh, takže nezačnou nudit.
V Indiánském létě jde zejména o válku mezi bělošskými puritánskými osadníky a místními indiány, a o historii jedné rodiny, která byla vyobcována pro hříchy, které nebyli jejich. Druhý příběh, El Gaucho, mě zaujal o něco méně, kdy se také jedná o historický příběh, a to o dobývání jihoamerického města nepřátelskými jednotkami.
Oba příběhy se pak snaží mít morální ponaučení (když odhlédneme od erotické stránky). U prvního o pokrytectví náboženských fanatiků, u druhého o zrádcovství „gentlemanů“, kteří se necítí být zavázáni morálkou, ať už se jedná o ženy nebo o své sliby svým spojencům.
Kresba je fajn, a vzhledem k tomu, že ženy tu učinkují převážně v šatech, lze je od sebe bez problémů rozeznat :-) Ovšem ty slaboduché scénáře... Zejména dialogy v Indiánském létě, to je tragedie.
Oproti některým jsem absolutně nic nečekal, snad jen pohodový výlet do historie formování Ameriky, ale dostal jsem výtečné dva příběhy, Indiánské léto z Americko-Kanadského pohraničí, v případě El Gaucha se pak přesunem hodně na jih - do Argentiny. Drsné, brutální a hodně syrové léto mi sedlo z obou povídek více, snad kvůli prostředí, do něhož je příběh zasazen. To vyvolalo vzpomínky nejen na Posledního Mohykána nebo filmy o Davidu Crockettovi. Vůbec bych se nebál, že tohle je jeden z mnoha příběhů inspirovaných „skutečně těžkým životem tehdejších osadníků“, což velmi pomáhá vcítit se do jednání hlavních postav a prožít drsný příběh na maximum. Ten se opravdu s ničím nemaže, beze slov nás vhodí do drsného děje, kde během nepodstatné "šarvátky" dojdeme k vypálení vesnice a odkrytí starého tajemství. Velmi intenzivní zážitek.
El Gaucho již bere budování Ameriky z mnohem většího politického celku a tomu odpovídá i forma vyprávění. Je to skvělé, ale Léto bylo tak nějak komornější a sedlo mi mnohem více. Mannarova kresba je k tématu výborná, místy detailní, jindy sklouzne k minimalismu, vykreslení erotických scén je nesmírně smysluplní a dráždivé a dokáže evokovat ty správné pocity a vjemy při čtení. Nevím, zda to byl záměr, ale barevná paleta mi přijde místy hodně „vybledlá“, což pro mne jen umocňovalo dobovou atmosféru. Skvěle. A jako bonus jsou textové dodatky na konci příběhu, kdy se čtenář může dovědět něco více z dané doby a o použitých charakterech (Abigail Lewisova, kpt. Brewster, Jeremy Lewis, bubeník Tom Browne a další). Zasloužené místo v edici MDEK.
Co číst jiného na Silvestra, než Milo Manaru, že... K dílku jako takovému se nutně musí přistupovat s vědomím, že víme, do čeho se pouštíme. Je to prostě Manara. Trochu dobrodružný, trochu historický, trochu (víc) erotický....jen ten konec nějak vyšumí. Dva příběhy zpoza velké louže, každý z opačné strany rovníku. Je dobře, že se Manara snaží o víc, než prvoplánová odhalená těla. Úplně to nevyšlo (a asi je to dobře), ale snaha se cení. Já dostal co jsem čekal a protože jsem nečekal víc, jsem spokojen.
Těšil jsem se dost na parádní příběh ale ani v jedné povídce jsem se ho nedočkal. Kresba opravdu krásná a na samičky radost pohledět. jen ten plochej příběh.
Netreba v tých príbehoch hľadať klasický dej typu úvod - jadro - záver. Je to dobová freska, vytrhnutá zo života, hoci vymyslená - mohla sa stať. A určite sa mnoho takýchto skutkov aj stalo a boli zabudnuté. Kresba je detailná, jemná a predcízna. Nádherné ženy striedajú ako protipóly brutálny chlapi (až na výnimky). Erotika hraničiaca so soft-pornom prelínajúca sa oboma príbehmi to riadne okorenila. Ani brutalite nie je venované toľko obrázkov. Oproti tomu je krajina detailne nádherná a negýčovo snová a veľmi atmosferická. Nič pre mainstreamového čitateľa.
Není divu, že byla kniha "Indiánské léto / El Gaucho" zařazena do série "Mistrovská díla evropského komiksu". Je to naprosto oprávněné, protože tohle je mistrovské dílo, ať už z hlediska kresby nebo scénáře. Ano, místy jsou zde hlušší momenty, kdy se trochu víc konverzuje, což je patrné hlavně v příběhu "El Gaucho", což je pak ale vyváženo skvělou akční scénou, kdy Milo Manara ukazuje, že jeho síla je i ve scénách beze slov. A to nemusí být ani scén erotické, i když jedna taková zde také je. Ale tam se vlastně trochu mluví. Hugo Pratt a Milo Manara se dobře znali a na jejich společných dílech je to krásně vidět. Jasně, nemusí vám žánrově sednout, ale pokud vás dobrodružné příběhy baví, najdete zde dost, abyste jen žasli, ať už z hlediska historického nebo vypravěčského.
Přiznám se, že jsem čekal trochu víc. Dějově mi přijde zvlášť první povídka poměrně slabá. Na druhou stranu pořád je to od Manary, takže "slabší" pořád znamená dobré.
Adaptace dvou historických příběhů do podoby komiksů s lehkou příměsí Manarovské nahoty a erotiky.
Indiánské léto je jednoduchý příběh z dob osidlování severní Ameriky, asi 17.-18. stol. Příběh je celkem přímočarý a jednoduchý: dva indiáni znásilní bílou dívku, následně je zločin pomstěn rukou a puškou dalšího kolonisty. Nevyhnutelně se roztáčí kolotoč násilí a nekonečné krvavé msty. Celé je to děsně divné až bizarní. Středobodem je incestní rodinka a vedle toho perverzní a zároveň puritánský pastor, nechybí vesničané a indiáni. Příběh plný incestu otevírá témata náboženské bigotnosti, viny a trestu, odpovědnosti, násilí, sexuálního násilí, a mnoho dalšího. Kresba je parádní, ženy jsou klasické Manarovské, krásné, štíhlé, sexuálně emancipované, provokativní. Sexu, nahoty a oplzlostí zase tolik není, spíš je víc násilí, zabíjení, bojů mezi indiány a bělochy. Celkově mě to bavilo.
El Gaucho je příběh z Argentiny 19. stol., zpracovává události kolem přítomnosti britské flotily v ústí řeky Rio de la Plata a vylodění v Buenos Aires. Protagonistou je britský voják, bubeník, Tom Brown. Vlivem událostí se dostává na břeh a sleduje svůj mikropříběh na pozadí výrazně větších událostí. Scénář je podobně jednoduchý jako u předchozího příběhu. A stejně jako tam, i zde autoři otevírají hlubší témata, politiku, válku, otroctví a boj za svobodu, nevolnictví, kolonie katolického Španělska, boj za nezávislost. I zde s lehkou příměsí nahoty a erotiky, i zde krásné, štíhlé, výrazně emancipované ženy, i zde místy bizarní, např. správně úchylné irské kurvičky v britské flotile. Kresba pochopitelně zcela typická, Manarovská.
Oba příběhy mě svým způsobem zaujaly, Indiánské léto přesto hodnotím o fous výše.